Clutch: vzpomínka na Carmageddon a Destruction Derby

Zčistajasna se objevila překvapivě povedená závodně-destrukční hra Clutch, která dává vzpomenout na staré legendy.

Clutch

Budgetové závody distribuované na jednom jediném CD, navíc od zatím nepříliš proslavených ruských vývojářů neslibují zrovna kdovíjakou zábavu. Spíše naopak. Po zkušenostech s předchozími obdobnými projekty jsme se docela třásli, co se na nás po instalaci z monitoru vyvalí.

Hned zkraje je ale zapotřebí katastrofické scénáře vyvrátit. Targem Games v tomto případě odvedli překvapivě dobrou práci, a přestože nejde o žádný zázrak, Clutch (dříve známo pod názvem Armageddon Riders) se dá velmi dobře hrát a navíc se u něj přinejmenším na pár hodin zabavíte. A když nic jiného, tohle je na budgetový počin už docela dobré.

Podobně jako nedávný počin Death Track Ressurection, shodou okolností rovněž z Ruska, se autoři rozhodli umístit hru do postapokalyptického prostředí. Respektive do zdevastovaného města, v němž se rozšířila jakási nákaza. Ta udělala z obyvatel hnusné zombíky, hodné tak akorát efektního přejetí.

Na rozdíl od Death Truck Ressurection ale Clutch nechce být vším, tedy závody i střílečkovou akcí. Nemusíte tak jezdit a zároveň zaměřovat oponenty. Clutch má blíže spíše ke Carmageddonu či Destruction Derby. To znamená, že důležitou součástí hry je přejíždění zombíků, což může jen málokterý mravokárce předhazovat tvůrcům jako závadné.

A snad ještě důležitějším elementem je destrukce vozidel navzájem. Ta však neprobíhá žádnými zbraňovými systémy, ale hezky postaru, tedy narážením do sebe ve vysokých rychlostech, ať už v uzavřených arénách nebo na závodní trati.

Na počátku hry není třeba nic moc volit. Prostě se ocitnete uprostřed zdevastovaného a notně ponurého města, z nějž si ale tvůrci neváhají sem tam vystřelit, a rovnou se vrhnete na první úkol. V tom dojde k vysvětlení úplných, nikterak složitých základů, s nimiž pak vystačíte v podstatě po zbytek hry.

Autoři se zhlédli v konceptu otevřeného města, ale pochopitelně z něj v rámci svých mantinelů, ať už tematických nebo rozpočtových, příliš nevyždímali. Je sice hezké, že můžete po poměrně malé metropoli jezdit svobodně, ale když to nepřináší žádné herní přednosti, jde v podstatě jen o milý, ale nijak podstatný prvek.

Kromě vlastních misí a bezmyšlenkovitém přejíždění zombíků totiž v tomto módu nejde nic dělat. Veškeré dění se odehrává v misích. Nečekejte tu ani žádný příběhový pohyb – ten probíhá pouze formou textových obrazovek a popravdě – není příliš důležitý, takže si čtení textu můžete odpustit. Občas je tu sice nějaká vtipná informace, ale nic zásadního vám neunikne.

Autoři si naštěstí uvědomili nebezpečí volného pohybu a nesklouzli k megalomanii. Díky tomu je většina hratelných misí dostupná v rámci minutové jízdy. Jakmile najedete do světelného kotouče, stačí stisknout klávesu a už můžete plnit.

Mise jsou umístěny buď přímo do prostor města, což časem působí poněkud stereotypně, nebo do speciálních arén, které také neoplývají kdovíjakou variabilitou. To se ale v případě závodního, respektive destrukčního titulu dá ještě odpustit.

V každý okamžik je k dispozici hned několik misí. Ty se dělí do několika typů, jež se vám představí hned v počátečních fázích hry a pak se budou dokola opakovat. Na druhou stranu, nutno přiznat, že jde o zajímavější vyžití než v obyčejném závodním titulu.

Kromě víceméně klasických závodů, ve kterých na vytyčené trati jde o to, dojet co nejdříve do cíle a coby bonus si můžete cestou zkusit zničit protivníky, jsou tu i další módy. Například hledání artefaktů v časovém limitu.

V takovém případě vyjíždíte do města sami a máte za úkol v podstatě drandit po nalinkované trase, přičemž artefakty slouží jako svého druhu checkpointy. Jakmile seberete další, přičtou se vám sekundy na konto, o něž můžete jet déle. Není to nic jednoduchého, čas je totiž místy opravdu drahý.

Nechybí ani poněkud otočený mód. V něm ve městě sbírají artefakty soupeři, zatímco hráč má za cíl co možná nejvíce protivníků zničit. Aby šlo vše hezky rychle, stačí v této herní variantě jen jedno dvě ťuknutí a soupeř je mimo hru.

O dost více vydrží auta v destrukčním módu, který ze všeho nejvíce připomíná arénové bitvy z Destruction Derby. Ocitnete se v kruhové aréně, kde musíte vyřadit co možná nejvíce protivníků, a to pouhými nárazy. Přitom je třeba se vyhýbat snahám ostatních o vaši likvidaci.

Prakticky ve všech módech jsou dostupné stejné bonusy. Ty mají podobu barevných koulí, jimiž stačí projet. Typicky jde třeba o kompletní opravu nebo krátkodobé trojnásobné poškození, které svými nárazy uštědříte konkurentům. V misích i arénách se objevují rovněž anomálie, v nichž neplatí zákony gravitace. Díky nim tak můžete vystřelit do vzduchu a obstarat si jinak nedostupný bonus či artefakt.

Samostatnou kapitolou bonusů jsou potom zombíci. Ti se snaží jednak dotírat na vaše auto, což se jim ale v drtivé většině případů nedaří, jelikož ještě předtím skončí pod jeho koly, případně rozřízlí čepelemi, jež vyjíždějí z boků vozu. Podstatné je, že likvidací zombíků, která je samozřejmě pěkně krvavá, získáte energii pro potřebný rychlostní "boost".

V průběhu hry si můžete samozřejmě pořizovat nová auta. Ta se dají vylepšit jen lehce, třeba vylepšením zrychlení nebo polepením novými skiny. Jejich fyzikální model není nijak zázračný, ale pro potřeby hry plně postačuje. Čekali jsme s ním větší problémy. Ve spojení s destrukcí, rychlostí, přejížděním zombíků a občasnými skokánky se dá označit za zábavný.

Grafika patří k dnešnímu průměru, možná lehce vyššímu. Město není přehnaně detailní a vizuálním stylem vyzařuje spíše monotónnost. Ani auta nepobrala kdovíjaké množství detailů. Ale celkově se na to vcelku dobře dívá a navíc se to hýbe i na slabších sestavách.

Clutch nás vůbec příjemně překvapilo. Nejde sice o kdovíjaký počin, ale zábavná připomínka starých legend jako Carmageddon či Destruction Derby to rozhodně je. Nic zásadního autoři nepokazili a hra se tak dá bez větších problémů hrát, a kdo je naladěn na tuto notu, užije s ní dostatek zábavy.