S tím, jak člověk dospívá, je volného času méně a méně, a tak se ochota potýkat s překážkami nastavenými sadistickými tvůrci her prudce snižuje. Ano, v mládí jsme měli spoustu času pilovat obtížné pasáže nazpaměť, dokonce jsme tím i opravdu mohli na někoho udělat dojem, to už však dávno neplatí.
Některé hry jsou jednoduché a některé ne. Tak tomu bylo vždycky.
Ať už je to extra tuhý boss, náročná hádanka, nebo jen zrovna nevíte kudy kam, místo kýžené zábavy nastupuje frustrace. Řešení je přitom tak snadno dostupné, že ho někteří použijí prakticky automaticky – stačí se podívat na návod na YouTube, případně si ve hře snížit obtížnost.
Nic proti tomu, ovšem jedním z hlavních faktorů, který dělá hry tak zábavné, je i uspokojení z překonávání překážek. I dnes se proto daří obtížným hrám. Však se podívejte na soulsike RPG, survival hry nebo hardcore módy, ve kterých nesmíte ani jednou zemřít. Čím těžší překážka, tím větší radost zažijete z jejího překonání. Obzvláště, když se vám to podařilo jen svépomocí. Pojďme podívat na pár osvědčených postupů, které byste měli vyzkoušet, než sáhnete po návodu.
Sběr informací a pacifistická taktika
První pravidlo bychom mohli popsat příslovím „nestahuj kalhoty, když je brod ještě daleko“. Některé situace mohou na první pohled vypadat neřešitelně, ale když se do nich skutečně pustíte, zjistíte, že jsou docela snadné. Prostě si problematickou pasáž několikrát vyzkoušejte a snažte se přitom získat co nejvíce informací, většinou se nějaké řešení nabídne samo.
Pokud zrovna bojujete s bossy, mnohokrát se mi osvědčila „pacifistická“ taktika. Zapomeňte na veškeré útočení a nejprve se naučte efektivně bránit. Teprve až se dokonale naučíte vzorec záporákova chování a zvládnete jej předvídat, můžete začít zkoumat, jak mu co nejefektivněji ublížit.
Tenhle sviňák na konci New Dawn byl hlavní motivací k napsaní článku. Stačilo jen zkusit jiné zbraně a bylo po problému.
Právě trpělivost je ta nejdůležitější vlastnost, kterou si musíte v obtížných pasážích osvojit. Ano, zanadávat si, případně i mrsknout ovladačem o stěnu, vás krátkodobě zbaví nahromaděného vzteku, ale ve hře vás to nikam neposune.
Zkuste se spíše zamyslet a najít optimální taktiku, kterou pak bezvýhradně dodržujte. Říká se, že pro řidiče je nejvíce nebezpečných posledních deset kilometrů cesty, kdy už se dostavuje pocit, že jsou skoro v cíli, a tak přestanou být ostražití. U her je to podobné, snaha za každou cenu dát bossovi poslední ránu a ukončit tak souboj často končí katastrofou, protože tím vypadnete z naučeného tempa.
Na druhou stranu, pokud máte pocit, že se vůbec nezlepšujete, je vhodné zkusit to úplně jinak. Jak říkal Vaas z Far Cry 3 (a před ním i nějaký Einstein): „Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.“ Pořádně se proto podívejte, jaké máte k dispozici vybavení a schopnosti, v průběhu dlouhé hry prokládané přestávkami je možné na některé z nich zapomenout. Nebojte se experimentovat, vyzkoušejte jiné zbraně či úplně jiný přístup k problému.
Chvilka oddechu pomůže
Pořád nic? Tak se na to vykašlete a jděte dělat něco jiného. Ne, teď nemyslím zabalit hraní jako takové a lézt po stromech, učit se texty Leoše Mareše, masírovat zadky, nebo co se dnes zrovna považuje za společensky vhodnější koníčky (viz nedávná diskuse pod jedním z našich článků), ale prostě si dát pauzu.
Někdy se prostě nedaří a nemá cenu snažit se to prolomit silou, naopak s každým dalším neúspěšným pokusem frustrace roste a člověk tak dosahuje stále horších výsledků. Nedávno jsem hluboko do noci bojoval s bossem a vzdal to až po hodině marných pokusů, protože mě děsně zajímalo, kam se pak příběh posune. Nakonec jsem to vzdal a šel spát. Ráno? Padl na druhý pokus.
Najít si tu správnou obtížnost, aby vás hra bavila co nejvíce, je kumšt. Obecně je lepší ji postupně snižovat než zvyšovat.
Naopak, když se daří, tak v žádném případě nepřestávejte. Žádné odskočení na záchod, kontrola telefonu, vypnutí kohoutku u přetékající vany, nic takového. To vše počká, protože jak jednou vypadnete z rytmu, jen těžko se budete vracet zpátky. Také nezapomeňte svému okolí vysvětlit, že online hry se nedají přerušit.
Další tip už je poněkud kontroverzní, ale také se mi několikrát osvědčil: vypněte si zvuky, nebo alespoň hudbu. Ta totiž bývá ve vypjatých momentech často přehnaně dramatická a více než co jiného má za úkol hráče znervóznit. Najdou se samozřejmě i výjimky, kde je hudba velikou nápovědou (například Rayman Origins), obecně vzato vám k ničemu nepomůže. U zvuků je to trochu složitější, nicméně třeba u ryze akčních scén nebo těžkých hádanek mohou být při několikátém opakování otravné a jen odvádějí pozornost od toho důležitého.
Až teprve když nic z toho nevyjde, můžete přistoupit ke klasickým postupům jako hledání rad na YouTube nebo snižování obtížnosti. Hardcore pařani na vás sice možná budou koukat úkosem a tvrdit, že jste n00b, ale to vám může být ukradené. Jediný důležitý faktor je, jestli se bavíte. Na druhou stranu tím, že si po spuštění hry dáte automaticky easy, aniž byste se jen pokusili se trochu porvat, se ochuzujete o významnou část zážitku.
