Michal Jonáš: To si samozřejmě vůbec nepamatuji! Jak si můžu, prosím vás, pamatovat, co bylo přede dvěma dekádami, když si nepamatuji, co jsem dělal minulý týden? Matně ale tuším, že jsem tenkrát hrál jen na konzolích (PlayStation, kopie Nintendo Entertainment System od Vietnamců), protože na počítač nebyly peníze.
Měl jsem po vojně, pár let jsem makal a už jsem kupodivu bydlel samostatně. Ale co si vybavuji dobře, že jsem do Bonuswebu naskočil vzápětí, protože můj první článek zde byla samozřejmě ukrutná recenze 18 Wheeler American Pro Trucker z února 2001 na Dreamcast od Segy, který jsem si tenkrát čerstvě pořídil. Tyto konzole ani hry se k nám tehdy oficiálně vůbec nedovážely, a tak jsem od známého nakupoval pálená média. A víte co? Ten Dreamcast stále mám funkční tady ze sebou pod telkou! Nedám!
Petr Zelený: Před třiadvaceti lety jsem byl uhrovatým puberťákem studujícím gymnázium. A pokud se správně pamatuju, tak v roce 1998 jsem měl doma kromě PC také vytáčené připojení, na němž se jedna empétrojka stahovala půl hodiny. A to jsem ještě musel hlídat, aby si rodiče zrovna nechtěli někam zatelefonovat, protože i když to mladší generaci asi překvapí, tenkrát buď běžel šnečí rychlostí internet, nebo se volalo z pevné linky. Ale ne obojí najednou. Taky to byla doba, kdy už jsem byl zkušeným pařanem, který prosvištěl nejspíš desítky různých her. A nejen na PC. Dodnes vzpomínám, jak jsme se se spolužáky scházeli u někoho doma a u hraní se buď střídali jeden po druhém, nebo hráli spolu třeba Wormsy nebo Heroes of Might and Magic.
Heroes of Might and Magic 2
Další možností pak byly sesíťované počítače ve škole, na nichž jsme se mohli po vyučování masakrovat v Doomu. I když to možná bylo o pár let dřív, popravdě řečeno, je rok 1998 tak daleko v minulosti, že se mi jednotlivé detaily slévají dohromady. Každopádně na tyhle dřevní doby internetu i videoherního průmyslu vzpomínám rád, i když vrátit bych se do nich už nechtěl. Obávám se totiž, že moje nostalgie by vzala za své rychleji než sněhová koule hozená na rozpálenou pánev.
Doom
Petr Kárník: V roce 1998 mi bylo 15/16 a já byl na gymplu. O vlastním počítači jsem si mohl nechat akorát tak zdát, takže jsem vzal za vděk školními 386 a později 486 s klasikami jako Doom, Prince nebo Mortal Kombat. Internet byla velká neznámá, ale i tak jsme v těchto učebnách trávili každé možné odpoledne. To byly časy!
Honza Srp: To mi bylo patnáct, takže zcela zásadní rok mého života. Začal jsem jezdit do Prahy na střední, dostal jsem rovnátka, poprvé se dostal na druhou metu... Ale otázka asi směřovala k hrám, že? Kupodivu i ty si trochu pamatuji... tehdy jsem hrál ještě na 486 v tátově „pracovně“, takže jsem si o dobových hitech jako Thief nebo Half-Life mohl jen nechat zdát. Tou dobou jsem hrál téměř jen adventury, především klasiky od Legendu, Blade Runnera a vzpomenu si i na českou pozapomenutou plošinovku Colony 28, kterou jsem si koupil v dodnes fungujícím bazaru u „Masaryčky“, když mi jednou ujel vlak.
Death Gate
Na internet jsem se dostával jen sporadicky a Bonusweb rozhodně nebyl mojí nejoblíbenější stránkou, jestli víte, jak to myslím. To přišlo až zhruba o tři roky později, především kvůli nebývale živému diskusnímu fóru o Baldur’s Gate 2. Pamatuji, jak jsem často čekal do půlnoci, abych se podíval, jaký nový článek si redakce připravila. Což dělám vlastně dodnes, teď už ovšem jen pro ujištění, že se vše zobrazuje, tak jak má.
Ondřej Zach: Je to rok, kdy jsem maturoval, vedl si svůj blog o českých hrách, takže z české produkce to jsou Brány Skeldalu, Posel bohů, Argo, Husita, Boovie, Fish Fillets, Horké léto a samozřejmě Polda. Když nahlédnu do našeho článku vybírajícího nejlepší hry roku 1998 (naprosto neuvěřitelný rok!), tak pak to bude jednoznačně Fallout 2. No a pro Bonusweb jsem začal psát o rok později. Co se filmů týče, koukám, že v tomto roce vyšel například válečný Zachraňte vojína Ryana či upírský Blade. A také geniální Big Lebowski, jehož genialitu jsem ovšem docenil až o něco později.
Brány Skeldalu
Fallout 2 (1998)
Ondřej Martinů: V roce 1998 jsem oslavil šesté narozeniny, takže o nějakém pařanství tou dobou opravdu nemohla být řeč. Počítač jsme doma neměli a nějaké playstationy či gameboye by byly na ten věk asi docela nepřiměřeně drahé hračky. Ale ono tehdy šlo i jinak, a to levnými napodobeninami konzolí Nintenda NES z vietnamských tržnic. Jednu takovou jsem dostal už ve čtyřech letech a právě následující roky jsem sbíral různé „žluté kazetky“ s kompilacemi už tehdy prastarých her.
Contra
Je docela zajímavé že zatímco kolegové už objevovali daleko novější tituly, pro mě byl tehdy vrchol herního požitku namátkou třeba Super Contra (1987), Adventure Island (1986) nebo Battle City (1985). Za vůbec nejpropracovanější hru jsem tehdy považoval Captain Planet and the Planeteers (1991), kde mě naprosto fascinoval kombinovaný gameplay skákačky a létání vesmírnou lodí. Opravdu si neumím představit, co bych tehdy řekl třeba na čerstvě vydaný Half-Life. Asi by mě nejdřív naprosto vykolejila grafika, abych pak měl sérii nočních můr ze zombíků s parazity na hlavě.
