|
|
Česká herní škola si ve světe již stačila vybudovat skvělé renomé a minimálně v tomto ohledu není potřeba na zemičku v srdci Evropy pohlížet skrz prsty. Hry jako rovnou dvojdílné Hidden & Dangerous , Operace Flashpoint, Mafia či Vietcong jasně ukázaly, že naši vývojáři nemají problém držet tempo s vyspělým západem, ale v mnoha případech dokonce určují světové trendy. To sice není přesně případ u nás zatím nepříliš medializované hry Cold War, která může zdánlivě vypadat jako klon Splinter Cellu , jenže v době, kdy v rodinném domku na okraji Prahy začínaly práce na novém hitu z českých luhů a hájů, neměl o ubisoftím dítku nikdo ani ponětí. Proto se dá o populárním klonování mluvit jen s velkými obtížemi, a to je jedině dobře, protože prostá kopie nikdy nemůže způsobit tolik vzruchu a nadšení jako pečlivě vymyšlený originál. Ovšem jedna věc nebyla donedávna vůbec jasná – kdo vydá dílko Mindware Studios ve světě? Odpověď již naštěstí máme, o hru se po stránce propagace a všeho, co s tím souvisí, postará DreamCatcher, firma s nepříliš zářivou minulostí, která však v poslední době udělala onen pomyslný krůček do elitní společnosti dobře odvedenou prací s Painkillerem a zařazením neméně nadějného RPG Dungeon Lords Davida Bradleyho do svého release-listu. Přesto si dovolím tvrdit, že tam se nejvíce leskne právě Cold War, a to nejen díky právě probíhající vlně touhy po stealth akcích, ale i díky na první pohled viditelným kvalitám, jež jsme se vydali poznávat do výše zmíněné vilky a díky tomu vám hru prostřednictvím prvních dojmů můžeme představit.
Můžeme se těšit na poměrně silný příběhový zážitek, jemuž jako základ slouží studená válka a komunismus. Je tak jasné, že se podíváme do nedávné minulosti, konkrétně pak rovnou do kolébky tohoto jistě zcela „nezávadného“ režimu, jíž není nic jiného, než obří Sovětský svaz. Vžijeme se do role osamoceného hrdiny Johna Rawlinse, který se s minulostí tajného agenta pouští na dráhu novináře a jeho pojetí reportáží výrazně převyšuje dnešní investigativní styl. Jako správný frajer se vydává do SSSR získat něco pikantních informací, aby celý svět zjistil, že ta Amerika je vlastně mnohem lepší, než Stalinovi následovníci. Asi ale nepochopil, co je zač KGB, která mu zanedlouho začne střílet kulky nejen pod nohy. Hlavním cílem Johna se tak stane útěk z příšerného propagandistického státu a nejlépe by přitom ještě měl najít věci, kvůli nimž původně přijel. Dočkáme se mnoha rozličných prostředí rozdělených do ještě většího počtu misí. Velkou roli si zahraje mimojiné proslulá jaderná elektrárna v Černobylu, Mauzoleum V.I. Lenina a nebude chybět ani Kreml. Misí bude dohromady 22, což je v dnešní době slušné číslo, neměli bychom se naštěstí dočkat tzv. turistických úrovní, naopak všechny budou nabity tím nejfajnovějším napětím. Mnohem větší vypovídací hodnotu má 25 hodin zmíněných ve spojení s časem potřebným pro dokončení hry. Co se týče navození atmosféry syrového Sovětského svazu, dá se říci, že se ji autoři snaží vymačkat pomocí komunistické výzdoby, plakátů a všemožnými informacemi s tímto totalitním státem spojenými. V neposlední řadě se pak na hráče snaží působit motivem samotného Ruska, jeho jazykem a také typickými archetypy postav.
Tato předsevzetí můžeme potvrdit jen zčásti, ovšem to je způsobeno tím, že jsme viděli jen menší část hry, která se navíc odehrává v interiérech továrny, jež v určitých ohledech vypadá značně futuristicky, což ale kupodivu atmosféru nijak výrazně neruší. Když už jsme u toho vzezření hry, zmiňme vynikající grafiku, jež si ani v nejmenším nezadá se současnou produkcí a přestože možná nedosahuje kvalit snad vůbec nejlépe vypadající akce, Far Cry , má velkou šanci stát se nejhezčí českou i špionážní hrou. Modely postav jsou vynikající a působí velice pěkně, s jejich rozpohybováním je to již trochu horší, ale od ranné verze nemůžeme chtít všechno. Vyladit by zasloužil především běh a slézání schodů, samotná chůze je v pořádku, tudíž je evidentní, že tvůrci vědí, jak na to. Při zabití nepřítele jsou vidět zárodky rag-doll efektů, tedy nejrůznějšího zkroucení těla při pádu k zemi, ovšem zatím jsem postřehl víceméně jedinou, zato ale efektní, animaci. Musíme také zmínit použitý pohled, který využívá kameru drženou třetí osobou, v případě, že chceme použít nějakou zbraň, dostane se pohled nad hrdinovo rameno, což ulehčí zaměřování. K námi viděnému prostředí továrny by se dalo ještě dodat, že vypadá značně barvitě, bohatě a živě, čemuž sice neodpovídají dosud vydané screenshoty , ale vězte, že hra od jejich vytípání udělala pořádný krok. Kombinace temných stínů, které sice nejsou používány s takovou frekvencí jako ve Splinter Cell a efektních světel je vskutku působivá a osobně se mi zamlouvá, i když vím, že vkus každého z nás se především v této oblasti značně liší. Bude zajímavé sledovat, co v Mindware provedou s exteriéry, jež jsou přeci jen úplně jiné, o dost silnější kafčo a Pandora Tomorrow ukázala, že to s nimi jde.
Dvě mise, které jsme zkoušeli, nebyly sice nijak primitivní, ale s jejich délkou to také nebylo kdovíjaké. Naštěstí se jednalo opravdu jen o prezentační levely a byli jsme ujištěni, že se dočkáme výrazně rozsáhlejších úrovní. V jedné z misí bylo naším úkolem dostat sličnou a nutno říci, že skvěle provedenou Sonyu, do počítačové místnosti, kde má ona za úkol pohrát si s terminálem. Sonyu není tak docela možné nechat na počátku levelu a vydat se na cestu osamocen. Nepřátelé jsou totiž rozmístěni všude a svými patrolami pokryjí většinu úrovně, takže by chudák holčina bez vaší pomoci padla do nepravých rukou. Vyplatí se jí mít kousek od sebe, což není vůbec těžké, přivolávat ji můžeme jednoduchým stisknutím tlačítka. Možná by se ještě hodilo, kdyby dostala do vínku střeleckou potenci a nějakou tu bouchačku, aby ve chvíli nejhorší mohla sama zasáhnout. Zase ale musíme brát v potaz, že se jedná o křehkou počítačovou expertku, která by se zbraní v ruce mohla způsobit více problémů než užitku.
V chování protivníků jsou již teď vidět zárodky inteligentního jednání, což je jistě pozitivní zpráva. Nestojí na jednom místě a snaží se vám dostat pod kůži, a to je docela nepříjemné, jelikož zatímco náš hrdina není kdovíjak silný, oni vydrží minimálně stejnou porci ran jako on. Tato skutečnost hráče zcela zákonitě vede k opatrnému plížení a omračování zezadu. Nehybné panáky je rozhodně nejlepší odklidit do jednoho z temných a vyčištěných koutků, kde je žádný kamarád nenajde a nespustí poplach. Zatím jsme viděli jen dva typy nepřátel. Správný ruský oficír se dá s trochou šikovnosti eliminovat v otevřeném boji, ovšem jak narazíme na příslušníka speciálních jednotek, je zle, protože tento vedle pořádné pušky disponuje i těžko zdolatelným brněním. Vyhýbat se budeme nejen těmto parchantům, ale i nepříjemným kamerám, jež nás ve chvíli nepozornosti zaměří a zhatí pečlivě vymýšlený plán. Tvůrci kladou velký důraz na volnost při řešení úkolů. Nechali se slyšet v tom smyslu, že zatímco Splinter Cell nabízí při důležitých příležitostech jednu jedinou proveditelnou akci, oni hráčům do značné míry nechají volnou ruku a my tato slova můžeme s radostí potvrdit. Na lineární postup se zde nehraje a pokud budete chtít, můžete se s velkými obtížemi úrovní jednoduše prostřílet, pacifisté pak jistě přivítají variantu bez jediného výstřelu. Zlatá střední cesta pak bude kombinovat oba způsoby, ale samozřejmě pořád platí, že jde především o stealth akci a pravého požitku z jejího hraní dosáhnete především tehdy, když se budete plížit.
Samozřejmě se do boje nevydáváte neozbrojení, či lépe řečeno nevybavení. V hratelné verzi jsme si zastříleli z obligátní a slušně výkonné, přesto však zbytečně hlasité pistole a také z pěkně vyvedeného praku. Manipulace s ním vyžaduje trochu cviku, především díky realistické, pro hry ale netradiční, balistické křivce. Pochválit musíme, že se jeho projektily v případě dopadu mimo tělo nepřítele, efektně odrážejí, což by signalizovalo přítomnost poslední dobou velice oblíbeného fyzikálního enginu, který jsme si plnými doušky užívali například v již zmíněném Far Cry či Deus Ex 2 , ale jak se zdá, Cold War se bez jeho kompletní implementace bude muset obejít. Při nárazu do židle se s ní nic nestane a i ostatní objekty se chovají, jakoby byly přilepené. Položme si však ruku na srdce, v současnosti se jedná spíše jen o příjemné zpestření her, dopady na hratelnost stejnak žádné prakticky nejsou. Vraťme se však k Johnově výbavě, která skýtá i příjemnou pomůcku v podobě min, s jejichž pomocí se dají plánovat důmyslnější pasti a především k pomůcce zvané X-Ray. Jedná se vlastně o takový rentgen, jehož plnou funkčnost jsme zatím neměli možnost vyzkoušet, ale i tak jsme s jeho pomocí viděli přes zdi a mohli nepřátelům přehřívat mozkové buňky, což vede k jejich kolapsu, avšak ne definitivnímu, v takovém případě by šlo o přehnaně ultimativní nástroj. Autoři se zmínili i o plánovaném zabudování tzv. „gadgetů“, tedy vynálezů ve stylu MacGyvera. Hrdina by tak nacházel součástky rozličných druhů a na základě rovněž kdesi schrastěných plánů by si sestavil pěkné hračičky. Žel, tuto informaci, přestože se nám velice zamlouvá, nemůžeme definitivně potvrdit, jelikož nad její implementací dumají i v samotném Mindware. Problémy jsou viděny především v nevyváženosti, jež by zakomponováním gadgetů mohla jednoduše vzniknout. Designeři by prostě nevěděli, čím hráč v aktuální chvíli disponuje, čímž pádem by se přizpůsobování levelu stalo docela složitým. Doufejme však, že šikovní a vynalézaví tvůrci najdou recept na tuto nepříjemnost a my se dočkáme dalšího zajímavého prvku.
Vcelku netradiční je ovládání, jež je primárně přizpůsobeno X-Boxu, protože, ač se nám to líbí nebo ne, je hra je vyvíjena primárně na tuto konzoli a i vývojáři si stěžují, že je tato skutečnost trochu omezuje, ovšem dle mého názoru se jim i optimalizace pro PC daří dobře. Kurzorové klávesy určují přesný směr pohybu, takže v případě, že stiskneme klávesu pro pohyb dozadu, hrdina se otočí a jde jakoby směrem k nám, myší potom korigujeme kameru, tedy způsob podobný Splinter Cellu. Zbývá ještě doplnit několik slov k chudbě, která vůbec není špatná a pěkně se mění v závislosti na monitoru probíhající situaci. Zvuk zatím není v takové podobě, aby se dal nějak více přiblížit. Abych svůj dojem nějak sumarizoval, musím říci, že se mi Cold War po prvním osahání zamlouvá a velice se těším na plnou verzi, protože dle mého názoru půjde o další skvělou ukázku umění českých vývojářů. Po stealth akcích je poslední dobou hlad a s příchodem Thiefa 3 se tento ještě zvýší, takže by Cold War měla mít ke konci roku ideální podmínky pro úspěch. Velká variabilita možných akcí, vynikající, i když trochu konzolová grafika a zajímavé serepetičky, jež budou při příznivé konstelaci hvězd i vlastnoručně vyrobitelné, to jsou hlavní přednosti hry a my musíme říci, že to rozhodně není málo.
Index očekávání: 8,5/10
