Colin McRae Rally 2005

Po výtečném Richardu Burnsovi přicházejí se svojí troškou do mlýna i ostřílení Codemasters. Co myslíte - hraje si jejich překvapivě brzy vydaný pátý díl Colina McRae více na simulátor rally, nebo je to pouze další divoká arkáda?

Je tomu teprve něco málo přes půl roku, co počítačové fanoušky automobilových soutěží oblažili tvůrci z Codemasters jejich nejnovějším počinem ze série Colin McRae Rally s přízviskem 04. I proto může být překvapením, že se pátý díl těchto závodů dostává na naše domácí počítače již nyní (a to u nás ještě pod novým distributorem, když Cenegu vystřídal CD Projekt). Nejspíše za tím bude fakt, že konečně i na PC přibyla kvalitní konkurence v podobě Richard Burns Rally a tak si výrobci nemohli dovolit tradiční luxus s pozdějším vydáním PC verze oproti konzolím a tak verze na všechny platformy vycházejí téměř současně.

Po důkladném promyšlení uvedeného faktu jistě každého napadne otázka, co mohli tvůrci za půl roku stihnout změnit či vylepšit. I vzhledem k tomu, že se na tomto pokračování začalo dělat ještě v průběhu vývoje čtverky, konečný výsledek není vůbec špatný. A srovnání s konkurencí? Předně je potřeba zdůraznit, že Colin se oproti Richardu Burnsovi ubírá trochu jiným směrem. Zatímco švédové z Warthogu se zaměřili na ultrarealističnost snad ve všech možných směrech, Codemasteři v některých aspektech upouštějí od realističnosti, ale jen za cílem zvýšení zábavnosti celého díla.

Podobně jako čtverka, i právě recenzovaný díl se rozlézá po čtyřech kompaktních discích (v zahraničí jedno DVD), výsledná instalace ukrojí z harddisku už téměř hrozivých 3,5 GB volného místa. Po několikaminutovém čekání na dokončení instalace okořeněném žonglováním s disky v mechanice se můžeme vrhnout do hry. Jako první se objeví intro, které má rok od roku sestupnou tendenci. Letos z toho vznikl tmavě šedý paskvil, nad kterým by plesal možná nějaký rádoby umělec, ne už tak normální obyčejný hráč. Naštěstí je právě tato část jediným opravdu výrazným záporem celé hry.

Po povinném, leč pro PCčkáře nesmyslném stisknutí ENTERu pro spuštění hry se objeví tradičně konzolovsky nevkusné menu s horizontální otáčením textu jakoby po carouselu bez možnosti jakéhokoliv využití myši. Položky tohoto menu nesou obvyklé názvy, jenom jejich skladba a názvy byla trošku přeskupena. Do položky „závody“ jsou přesunuty tradiční věci jako jízda na jedné zkoušce nebo v celé soutěži (leč stejně jako dříve jde jen o seskládané zkoušky za sebou, poškození se nepřenáší). Následující položkou je šampionát, kde se opět po vzoru předchozího dílu vtělíte přímo do Colina McRae a zajedete si šampionát. Oproti předchozím verzím je zde však jedna výhoda. Zatímco předloni jezdil v reálných závodech Colin za Ford a vloni za Citroën, letos je bez trvalejšího angažmá (jen se občas prohání po pouštích na závodech terénních aut případně na závodech na okruzích), čímž je umožněna volba vozu, se kterým se hráč šampionátu zúčastní.

Největší novinkou pětky je ale bezesporu mód Kariéra. Je využit klasický systém, kdy je možné se v úvodu zúčastnit jen těch nejméně podstatných závodů a pro hierarchický postup výše je potřeba dobrým umístěním zvyšovat hodnocení, v tomto případě se jedná o body ukazující zkušenosti daného pilota. A tak nemůžete začít ničím jiným než účastí v poháru dvoukolek s Volkwagenem Polo S1600 a přes různé závody se propracovat až na úplný vrchol pověstné pyramidy, kterou je diamantová série čtyřkolek. Za každý úspěšně dojetý závod navíc získáváte nové auta, občas odemknete novou rychlostní zkoušku a občas se objeví také nové a kvalitnější náhradní díly. Respektive tyto díly nedostanete okamžitě, dostanete pouze možnost zúčastnit se jejich testování, přičemž pouze úspěšným složením těchto zkoušek dostanete do vlastnictví inkriminovaný díl. Rozmanitost testování je pestrá – od nutnosti vyzkoušení tlumičů naplno až po zkoušení přesnosti řazení za pomocí válců. Jediným mínusem testování je tak fakt, že bylo použito téměř těch samých metod, jako u minulého dílu.

Když už se zmiňuji o závodních autech, stojí za to se na ně podívat trochu blíže. Oproti předchůdci opět narostl jejich počet, výrazně vyšší je také v porovnání s Richardem Burnsem. Auta jsou rozdělena do různých skupin jako čtyřkolky, offroady, speciály skupiny B atp. Celkem se ve hře vyskytuje velice slušný počet 34 kousků. Řada aut je použita z předchozích dílů, přesto se tu objevují nové skvosty jako již zmíněné Polo, Renault Clio, Toyota Celica 4WD Turbo, béčkové speciály Lancia 037 Rally či Audi Sport Quattro S1, ale třeba také současné Colinovo sportovní náčiní – offroadový speciál Nissan Pick-Up. Trošku je škoda, že je zde pouze omezený počet v současnosti jezdících čtyřkolek (Ford Focus, Mitsubishi Lancer, Citroën Xsara a Subaru Impreza, Peugeot 206). Opět se tedy nedočkáme žádné ze Škodovek, Hyundaie nebo aspoň v současnosti jezdícího Peugeotu 307. Stejně jako u minulého dílu je na tom i nastavování auta, které nejde tak extrémně do hloubky jako Burns, ale spíše se věnuje jen základnímu nastavování.

Obdobně jako s vozy je to také s tratí. Víceméně se vychází z předchozího dílu. Na každé soutěži jsou samozřejmě obměněny zkoušky, mnohde některé přidány. Největší změnou této oblasti je pak přidání nové země (k tradičním USA, Španělsku, Japonsku, Finsku, Velké Británii, Švédsku, Austrálii a Řecku), v poslední době hlavně z komerčního hlediska hodně medializované Německé rally. Naštěstí hra odpovídá charakterově skutečnosti, takže povrch je klasicky uskákaný typický zrádný a uklouzaný asfalt. Stejně jako u aut, i zde jsou některé tratě či jejich části přebrány nejen z předchozího dílu, ale i z dřívějších vydání. Nejvíce mrzuté je, když na trati ve Španělsku poznáte pasáže, které se ve dvojce vyskytovaly ve Francii… Celkově vzato se tedy dostáváme k úctyhodnému číslu téměř osmdesáti tratím, což se určitě řadí k nejvyššímu počtu, který kdy byl u závodní hry. Jen kdyby to nekazila ne vždy povedená stavba tratí, přesněji řečeno její design. Ten je totiž hodně průhledný, hodně často se opakující a místy i dost nudný. Navíc stejně jako bývá u této série pravidlem je trať vesměs hodně široká, občas si připadáte jako na dálnici. Právě v těchto bodech mají výrobci ještě co zlepšovat.

A dostáváme se k hlavní části každé recenze na automobilový simulátor, která velmi podstatně ovlivňuje výsledný dojem ze hry – chování auta. Jak již bylo naznačeno na začátku, ultrarealistickou věc od Colina čekat nemůžeme. Auto se chová podobně jako ve čtverce, nachází se tedy někde na pomezí mezi simulátorem a arkádou. Hlavní předností tohoto systému je ovladatelnost auta (v plné hře kvalitnější než v demu), kdy normálnímu hráči stačí několik desítek minut k tomu, aby se naučil zajíždět s autem slušné časy i výsledky. To u takového Richarda Burnse by podobné sžívání s autem stálo několik hodin usilovného tréninku. Podobně dopadl také model poškození, který se realističnosti zrovna moc nepřibližuje. Po nárazech se auto krásně rozbíjí, plechy se promačkávají a odírají, reklamní nálepky se roztrhávají, skla praskají, ale opravdu zničit auto je úkol téměř nadlidský. Naopak o trochu lépe je na tom okolí, které je konečně interaktivní, a tak jde většinu patníků či dopravních značek prohnout, poškodit nebo taky úplně vyvrátit. Navíc při opuštění tratě není moc „dostupné“ krajiny, hráč je počítačem již po relativně krátké době vrácen zpět na trať (což tentokráte platí i při jízdě do protisměru, takže v případě chyby bývá rychlejší odjet proti směru tratě co nejvíc než se složitě otáčet).

Technické zpracování bývá u této série vždy hodnoceno kladným způsobem. I tentokráte hra dopadá dobře, ostatně je hojně využito grafiky z předchozího dílu, jen je u většiny předmětů využito více polygonů. Hlavně jednotlivá auta jsou vymodelována opravdu dobře, okolní krajina je jako obvykle trochu chudší, ale přesto lze o grafice říct, že se jedná o nadprůměr. Jedním z efektů je pak rozmazání obrazu v případě velkého nárazu, ale to jde spíš jen o zajímavý efekt samotnému pocitu ze hry mnoho nepřinášející. Autoři si pohráli s detaily a tak diváci (sice pořád placatí) mávají, po nárazech do stromů padá listí… Navíc i přes tato zkvalitnění jsou hardwarové nároky na současnou dobu překvapivě velice rozumné. Bohužel, stejně jako Burns nejnovější Colin využívá Pixel Shader, tudíž nebude možné hru spustit na kartách ze série MX. Jak je možné pochválit grafické zpracování, s hudbou a zvuky už to tak slavné není. Což o to, hudba by se dala přejít s konstatováním, že u závodní hry to není nic podstatného, protože jenom podkresluje menu, ale zvuky jsou slyšet pořád. Řinčení plechů či náraz do stromů zní celkem slušně, horší už je to se zvukem motoru, který zní … no, tak nějak divně. O mnoho lépe dopadlo namluvení spolujezdce. Na rozdíl od předchozích dílů nebo konkurence totiž není namlouváno jenom pojmenování zatáček, které by pak program sám pospojoval do hry, ale byl namlouván kompletní rozpis zatáčku po zatáčce, čímž je kontinuálnost namluvení dotažena téměř k maximu (jen je škoda, že se muselo překládat/namlouvat ještě před obdržením samotné hry, takže nebylo možné po tvůrcích jejich rozpis zkontrolovat). Na rozdíl od originálního byl ten český převeden na u nás mnohem obvyklejší desítkový, kde jednička je nejméně prudká zatáčka a desítka je úzký vracák o 180 stupňů. Drobnější odchylky oproti originálu jsou také v některé výslovnosti, které jsou přizpůsobeny přímo namlouvajícímu spolujezdci. Po Romanu Krestovi s Janem Tománkem v Richard Burns Rally tentokráte v CD Projektu sáhli po Filipu Schovánkovi, který vybojoval spolu s Janem Kopeckým na nedávné Horácké Rally titul mezinárodních mistrů České republiky. Filip se namlouvání zhostil opravdu dobře, i přes více než padesát stran textu neměl vážnějších problémů a byl dokonce šéfkou nahrávacího studia pochválen, že je lepší než někteří herci. A pokud se náhodou nebude někomu líbit jeho hlas, má možnost sáhnout po alternativě, kterou je Katka Trojanová, letošní vítězka dámského poháru.

Ještě před samotný závěr jsem si nechal asi největší plus oproti všem svým soupeřům – multiplayer. Stejně jako u Burnse je možné hrát na jednom počítači s rozdělenou obrazovkou nebo se hráči postupně střídají u jednoho počítače, ten pravý ráj však pro každého hráče přichází s připojením k serveru GameSpy. Po zadání unikátního čísla (jsem zvědavý, jak si s tímto poradí počítačoví piráti) se připojíte do hodně podobné obrazovky, jako byla u předchozího dílu. Máte možnost buď se připojit k již existující hře nebo si vytvořit vlastní a pak jen čekat, až se k ní někdo přihlásí. Jednu hru může hrát maximálně osm hráčů, přičemž rozhodovat o tom, kdo hrát bude či ne rozhoduje hostitel, který má právo libovolného závodníka vyhodit. A jak to vypadá v samotné hře? Jezdci odstartují zaráz a v horní části obrazovky je pomocí barevných teček na čáře znázorňováno pořadí jednotlivých závodníků a v levém rohu se ukazují informace o závodě (když někdo odstoupí, když někdo udělá výraznou chybu atd.). Navíc je tu možnost zapnout stínové auto, kdy se soupeři během jízdy ukazují právě jako tato stínová auta. To však již nemá s realitou vůbec nic společného a v pravověrné komunitě je tato funkce zapovězena.

Verdikt:Závěrečné shrnutí je tentokráte celkem jednoduché. Hra je určena trochu jinému publiku než Richard Burns Rally, je spíše pro „obyčejné“ nehardcore hráče, kteří potřebují ke hře sednout a po pár odjetých jízdách vyhrávat. Tomu odpovídá arkádovější styl chování auta, menší míra poškození, méně obtížné tratě. Hra je navíc plně lokalizována do češtiny, takže nebude dělat problémy ani „english analfabetům“.