Zřejmě nejpatrnějším a neznámějším poznávacím znamením předchozích tří dílů série Comanche byla, jinými málo používaná, voxelová grafika. Ta dávala exteriérům odlišný vzhled, než bylo u „normální“, tedy vektorové grafiky zvykem. Nicméně s vývojem enginů používajících vektory se voxely staly poněkud zastaralé, a to i kvůli modelování objektů do krajiny zasazených. Jak jsem tedy již předeslal, Comanche 4 má úplně nový, vektorový engine a přiznejme si (viz screenshoty), vypadá velmi pěkně a i se tak hýbe.
Vzhledem k trošku techničtějšímu úvodu tedy zmíním i hardwarové nároky, jaké si Comanche 4 klade na váš počítač. Na mém 633 MHz procesoru, 256 MB RAM, 32 MB RAM 3D akcelerátoru hra v rozlišení 1024x768, plné detaily pracovala prefektně, ovšem až do okamžiku, než jsem se s helikoptérou vznesl o trošku výše. Jakmile přibylo krajiny, objektů, explozí atd., hra se začala nepříjemně trhat. To jsem promptně vyřešil laborováním s grafickým nastavením a nakonec jsem si nejvíce oblíbil nastavení 800x600 plné detaily, které pracovalo bez problémů. Ono je totiž těch detailů požehnaně a je na co se dívat.
Grafická stránka hry je velmi pěkně udělaná. Na první pohled nepředčí ostatní konkurenty v této kategorii, nicméně pokud se podíváme blíže a ponoříme se do hraní, budeme stále objevovat nové a nové detaily. Například postavy jednotlivých vojáků jsou velmi dobře a detailně graficky propracované, nemluvě o ostatních nepřátelských i spojeneckých jednotkách, kterých je opravdu požehnaně. Počínaje tanky, auty s kulometem na korbě, mobilními protiletadlovými zbraněmi, nemobilními protiletadlovými zbraněmi až k motorovým člunům se střílející posádkou na palubě. I vrtulník samotný je velmi povedený. Pokud přepnete do pohledu třetí osoby, můžete vidět, jak rotor helikoptéry čeří vodu na hladině moře nebo řeky, můžete vidět stromy hýbající se s větrem a mnoho dalších vypracovaných drobností.
Co se týká zvuků, jsou taky velmi povedené, exploze, zvuky kulometů... Velmi sugestivní je zvuk rakety, která vás právě o vlásek minula. Zvuk rotoru se s různým výkonem také mění, takže celé zvukové schéma působí velmi realisticky a ani po dlouhém hraní zvuky neustupují do pozadí, nicméně stále je právě díky jejich různosti lze vnímat.
Teď přistupme ke hře samotné. Na začátku vás čeká výběr pilota, a pak už hurá na tréninkové mise. Ty jsou velmi intuitivní, na zpočátku se učíte používat základní zbraně jako kulomet, neřízené rakety apod. a později přistoupíte k plnění složitějších úkolů, stále pod taktovkou instruktora, který vám vše potřebné našeptává přímo do sluchátek. S absolvováním těchto tréninkových misí zvládnete čelit protiletadlové palbě, nepřátelským vrtulníkům a všelijakým jiným zařízením snažícím se vás připravit o pevnou kabinu pod nohama. Tréninkové mise nejsou povinné, nicméně ovládání není úplně nejjednodušší, a tak absolvování těchto misí později ve hře přijde velmi vhod.
Nyní můžeme přistoupit k volbě kampaně. Již na začátku máte možnost zvolit libovolnou kampaň, což je zde spíše sada misí vztahujících se k určitému tématu. Můžete volit z misí odehrávajících se na Balkáně, různých lokálních krizí v Karibiku a podobně. Mise samotné jsou velmi variabilní. V jedné likvidujete sídlo pirátů na ostrově, jindy kryjete vzdušný prostor pro dopravní vrtulníky, které přepravují speciální komando, jež má za úkol dostat zpět zcizený prototyp moderní hlídkové lodi, nebo eskortujete automobil skrz město obsazené partyzány, zastavujete vlak a mnoho jiných. Úkoly jsou dostatečně variabilní a celá
hra je tak docela zábavná.
Fyzikální model helikoptéré je taky poměrně dobrý a lze ho nastavit podle potřeb (standardní schéma realističnost versus akční hraní), nicméně stále zůstává spíše v kategorii těch akčnějších a jednodušších. Chování nepřátel mne občas mírně překvapilo inteligencí, ale většinou je spíše problémem jejich počet. Největší slabinou hry jsou dle mého názoru zbraňové systémy. Je zde totiž de facto pouze pět zbraní - naváděné rakety (tedy automaticky míří na cíl, který máte zaměřený, a střílé s docela velkou přesností a účinností), dále máte k dispozici nenaváděné rakety Hydra, kterých většinou máte vyšší počet, pak rakety vzduch-vzduch Stinger, které nejvíce užijete při likvidaci nepřátelských vzdušných cílů (tedy vrtulníků), rakety Hellfire, určené k ničení cílů na zemi, a nakonec Artillery-strike, kterým na zaměřený cíl nařídíte podpůrnou dělostřeleckou palbu. Konfigurace zbraní, které na palubě nesete, je na začátku mise dána, poměr zbraní na palubě však můžete měnit tím, že přistanete a přezbrojíte. Nejdou však vybírat zbraně, které v té které misi nejsou zastoupeny již na začátku. Zpočátku mi omezený počet zbraní vadil, později se však naučíte s kulometem zacházet tak, ze vám na většinu cílů bude stačit. Ale i zbraně samy o sobě mají mírné mouchy. Například mi není jasné, proč jde přivolat Artillery-strike jenom na určitý cíl, byla
by to velmi účinná zbraň proti většímu počtu menších jednotek. Tato možnost ve hře chybí, sice se občas stane, že následkem střelby na cíl dělostřelectvo zasáhne něco okolo, ale to zřídkady, a možnost „plošného“ útoku by byla v určitých momentech hry velmi užitečná. Ostatní zbraně jsou víceméně bez chyb, rakety Stinger nemají stoprocentní úspěšnost a při troše leteckého umění a štěstí se jim dá uniknout i pokud nestihnete použít klamné cíle.
Jediné, co mne mírně překvapilo, byla absence jakýchkoliv ostatních létajících objektů - žádné stíhačky ani jiná letadla kromě vrtulníků zde nenaleznete. Další mírnou vadou na kráse je dle mého názoru místy nepříjemná náročnost enginu. Pokud se pohybujete většinu času skryti za horizontem, aby vás nepřátelé nemohli detekovat radarem, je vše v pořádku, jakmile však vylétnete o kousek výše a nepřítel po vás začne pálit ze všech zbraní, celá hra se okamžitě velmi zpomalí, což samozřejmě hraní znesnadňuje. Nezbýva tak často než slétnout zpět k zemi, což však může být osudné. Nicméně již výše zmíněná detailní propracovanost enginu za to stojí, a i když jsou hardwarvé nároky poměrně vysoké, hra vám je vykompenzuje příjemnými pohledy na krajinu z kokpitu.
Hra nabízí i možnost multiplayer módu, nicméně když jsem se snažil dostat do menu s nastavením síťové hry, vyskočila na mne hláška, že multiplayer ještě není k dispozici, a že je třeba sledovat stránku výrobce, kde bude update ke stažení zdarma. K dnešnímu dni ještě nevyšel, talže tuto velmi lákavou možnost nebylo jak otestovat. Ale myslím si, že bude také stát za to. (Update vyšel 20. prosince, v tu dobu však byla již hra zrecenzována - pozn. redakce)
I přes tyto nedostatky je však Comanche 4 velmi zábavnou hrou. Není sice nijak převratný ani příliš originální, avšak tyto nedostatky jsou bohatě vykompenzovány vysokou hratelností, poměrně dostatečným počtem misí a pěknou grafikou (kterou si však užijete, pouze pokud máte přiměřenou konfiguraci počítače). Je to hra, která zcela jistě na nějaký čas vydrží, neboť si myslím, že dost misí budete hrát na několikátý pokus. Mise, které dohrajete, si vždy můžete znovu vyhledat a zahrát si je jen tak pro zábavu, některé za to stojí, zvláště když už víte, jak na to. Tato hra asi nejspíše zatvrzelé vyznavače ultrarealistických simulátorů neosloví a nepotěší, nicméně pro ty, co rádi létají a nemusí přitom mít kontrolu nad levým přívodem paliva k pravému motoru, je tato hra podle mne vítaným zpestřením a dobrou zábavou. A pokud máte rádi rychlou a dynamickou akci a létání těsně nad zemským povrchem, je pro vác Comanche 4 tou pravou volbou.
| Comanche 4 | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
