Command and Conquer 3 - multiplayer

Tiberium Wars jsou titulem jednoznačně vhodným pro multiplayerové bitvy. Mají ale i své chyby. V recenzi zkoumáme, zda jsou zásadního charakteru, jaký mají vliv na hru a vyřkneme i definitivní ortel.

Command and Conquer 3: Tiberium Wars sklízel po celém světe veskrze kladná hodnocení, byť s dodatkem, že do léty prověřené série nepřináší vůbec nic nového – až na vypulírovanou grafiku. Bylo pak jen na hráčích, zda se rozhodnou osvěžit si vzpomínky na staré dobré časy v novém hávu, nebo dají přednost o dost strategičtějšímu, ale zároveň více odosobněnému Supreme Commander. Prodejní výsledky naznačují, že známá značka si našla přeci jen více příznivců. A vděčí za to i multiplayeru, který je plně poplatný současným trendům. Protože má opravdu velký potenciál, věnujeme mu samostatnou recenzi.

Každopádně, GDI sází na těžké, dobře pancéřované zbraně, které toho hodně vydrží na frontové linii a dokáží za krátkou dobu svou silou, ale třeba také velmi slušným dostřelem, napáchat pořádnou paseku.

Jaký že tedy multiplayer Tiberium Wars je? Rychlý, jelikož většinou už po několika minutách dochází k prvním, samozřejmě menším, bojům. Akční – v žádné jiné RTS se nedočkáte tolika spektakulárních výbuchů a hodnota jednotlivých jednotek tu není zrovna valná. Často podlý, protože nabízí překvapivé množství záludných taktik, jež nezkušeného hráče brzy doženou k porážce. Zábavný, ale rozhodně ne perfektní – a to už si musíme rozebrat podrobněji.

Jak jistě víte, ke tradičním dvěma stranám, NOD a GDI, přibyli vetřelci ze Scrinu. Frakce jsou zřejmě nejodlišnější v celé historii série, ale čekáte-li diferenciaci i v tom sebemenším bodě, jak to předvádí Starcraft a v o něco menší míře Warcraft 3, budete zklamáni. Každá partaj má své nuance, jež je pro úspěch na vyšší úrovni bezpodmínečně nutné se naučit, ale že by se za ně hrálo od podlahy odlišně, to se bohužel říci nedá. Každopádně, GDI sází na těžké, dobře pancéřované zbraně, které toho hodně vydrží na frontové linii a dokáží za krátkou dobu svou silou, ale třeba také velmi slušným dostřelem, napáchat pořádnou paseku. Přestože i GDI má několik způsobů jak překvapit, je to frakce na ovládnutí jednoznačně nejjednodušší. Pokud tak proti sobě stanou stejně nezkušení hráči, jeden mající pod palcem jednotky GDI, druhý NODu, lze si s velkou jistotou vsadit na prvního jmenovaného.

NOD už je totiž mnohem zákeřnější a vyžadující proniknutí do způsobů jeho guerillové války. Hrubou silou se totiž GDI rovnat nemůže. Relativně jednoduše se ale může dostat k jednotkám, jež s trochou herní zkušenosti napáchají v řadách nepřátel velkou paseku. Jde například o poletující stínová komanda, schopná se snést do protivníkovy základny a rychle vyřadit z provozu několik klíčových budov. Velkou roli pro Kanovy souvěrce má i maskování a obvykle přinejmenším velmi dobrý přehled o dění na mapě. Menším oddílům nepřítele se s kvalitně rozmístěnou výzvědnou službou dají uštědřit pro pozdější vývoj hry citelné ztráty. Taktika NODu zkrátka spočívá v neustálém nahlodávání suverenity soupeře, po kterém je mnohem jednodušší vytáhnout na přímou zteč – například s vynikajícími Avatary.

NOD už je totiž mnohem zákeřnější a vyžadující proniknutí do způsobů jeho guerillové války.

Nově přibyvší Scrinové svým zaměřením vzdáleně připomínají Protossy ze Starcraftu. Jejich jednotky jsou drahé, ale nesmírně účinné. Především dobře budované letectvo může napáchat neskutečné škody. Mocné Devastatory mají nejen vlastní silnou zbraň, ale navíc z nich vylétávají menší stíhači zaměstnávající obranu. Mateřská loď, svou účinností takřka atakující schopnosti superzbraní, sice v multiplayeru na vyšší úrovni nemá příliš uplatnění, ale jako finální zbraň v táhnoucí se partii (stává se jen zřídka) může posloužit skvěle. Ale ani na zemském povrchu nejsou Scrinové marní. Jejich tripody se se všemi upgrady vyrovnají i Mammoth tankům GDI. K tomu si připočítejte možnost teleportovat jednotky přímo do nepřátelské báze, nebo dokonce ovládnout jednotky soupeře, a výsledkem vám bude snad až příliš mocná frakce.

Tiberium Wars jsou sice teoreticky dobře vyvážené. Nenajdete tu zbraň, na kterou by se nedalo něčím odpovědět. Útoky složené jen z nejsilnějších jednotek proti zkušeným hráčům obvykle neslaví úspěch. Potud vše v pořádku. Jenže je otázkou, jak moc se vyváženost, rozuměj schopnost reagovat na kroky protivníka, projevuje v praxi. Tady už je ideál trochu vzdálen. Hráči brzy objevili taktiky, které byly až příliš dominantní a opravdu vyrovnané partie těch nejlepších předpokládaly hru za stejné frakce. To EA donutilo spustit lavinu patchů, jež situaci rozhodně vylepšují, ale v této snaze bude ještě nějakou dobu zapotřebí pokračovat.

Co do počtu herní módů na tom Tiberium Wars není kdovíjak. Prostý deathmatch (všichni proti všem) se dá jednoduše hrát v týmech, ale více nečekejte. V základní verzi je obsaženo dvacet map, přičemž EA uvolňuje další. Opravdu často se však stejně hraje jen několik z nich, protože pro úspěch je přinejmenším dobré, ne-li nutné, znát úroveň do detailu. To platí především pro ty městské, kde je důležitým prvkem využívání civilních staveb vlastními vojáky – obzvlášť na frekventovaných místech. Rovněž naleziště tiberia se hodí mít v malíku, byť Tiberium Wars nejsou zrovna hrou, kde by slavily úspěch taktiky ve stylu vyhladovění soupeře. Na to je druhů surovin příliš málo a tiberia zase hodně. Pokud jste tedy příznivci ryzích defenzivních taktik, kdy paty ze základny vytáhnete až s opravdu kolosální armádou v zádech, měli byste zde, na rozdíl od jiných RTS snažících se takovému způsobu hry předcházet, najít uplatnění. Ačkoliv se rozhodně nedá říci, že by podobné taktiky slavily kdovíjaký úspěch – spíše naopak. S tím se trochu pojí i známá hloupost harvesterů, jež jsou schopny dojet si pro tiberium až do nepřátelské základny, přestože už máte zřízeno stanoviště s rafinerií nedaleko od hlavního stanu. Takové momenty pak ve vypjatých chvílích rozhodují celé partie.

Klady a zápory

Svižné partie
Dá se vymyslet množství taktik

Vyváženost by mohla být ještě lepší
Přes patche stále technické nedostatky

1499 Kč
České titulky

Po vypuštění hry byl síťový kód hodně nestabilní a výsledky partií se často neukládaly do žebříčků. Patche se částečně postaraly o řešení tohoto problému, ale stále dochází k většímu množství chyb, než bychom si představovali. Stížnosti musíme směřovat i na chatovací okno, které je velmi nepřehledné. Pohybují se v něm kvanta hráčů, o nichž se dozvíte jen jejich přezdívku a rank. Ano, hodnost jako například v Battlefield 2 získáváte i zde. Ta pak hrubě odpovídá schopnostem hráčů.

Nově přibyvší Scrinové svým zaměřením vzdáleně připomínají Protossy ze Starcraftu. Jejich jednotky jsou drahé, ale nesmírně účinné.

Multiplayer Command and Conquer 3: Tiberium Wars rozhodně stojí za to. Určitě má potenciál k tomu udržet hráče na hodně dlouhou dobu. Jen škoda, že od počátku trpí tolika dětskými nemocemi, jež nyní už nejsou díky patchům tak patrné, ale stále je co opravovat a vyvažovat. Také platí, že pokud jste zvyklí na rozmanitost stran ve Starcraftu a chtěli byste přesedlat na hru s podobnými přednostmi, nejsou TW tou nejvhodnější volbou, byť se na první pohled může tvářit jinak. Pro méně náročné hráče jde ale zcela jistě o vhodnou vstupenku do světa velkých multiplayerových bitev.