Command & Conquer 3: Tiberium Wars

Po letech dlouhého čekání se milovníci strategií konečně dočkali a na svět se dostává třetí díl legendární strategické série Command & Conquer. Naváže na předchozí úspěchy?

Co vás napadne, když se řekne Westwood? Některé z vás pravděpodobně nic, ale pamětníci jistě zamáčknou slzu v oku nad již neexistujícím vývojářským týmem, který světu nadělil např. skvěle hratelnou RTS Dune 2, nádherné dungeony Eye of Beholder a Lands of Lore, pohádkovou adventuru Legend of Kyrandia a hlavně sérii Command & Conquer. Právě nový díl série Command & Conquer (dále jen C&C) s pořadovou číslovkou 3 jsme si vzali na mušku v této recenzi, ale nejprve si povíme něco o tom, jak celá série vznikala a o čem vůbec je, ať z toho mladší čtenáři také něco mají (kovaní stratégové samozřejmě přeskočí o několik odstavců dopředu).

Okénko do historie
Píše se rok 1995, 31. srpna. Westwood vydává realtime strategii Command & Conquer, ze které se během několika hodin stává obrovský megahit, způsobující doslova revoluci v žánru RTS. Příběh se odehrává na počátku devadesátých let, kdy do Země narazí meteorit nesoucí neznámý minerál nazvaný Tibérium. Brzy se ukázalo, že Tibérium lze využít na celou řadu technologií, díky čemuž se o něj strhl celosvětový boj. Hráč dostal na výběr, zda bude hrát za nadnárodní organizaci GDI (Global Defense Initiative) nebo za radikální teroristickou skupinu Brotherhood of NOD. Každá disponovala samozřejmě jinými jednotkami a stylem hraní a díky skvělým kampaním a výborné audiovizuální stránce byla hra doslova požitek. K úspěšné hře nesmí chybět samozřejmě datadisk a nejinak je tomu i zde. Vyšel v roce 1996, nesl název The Covert Operations a díru do světa rozhodně neudělal.

VIDEO

Menší odbočkou byla hra s názvem C&C: Sole Survivor, která byla zaměřena pouze na multiplayer a příběhově neměla na svět C&C žádnou návaznost. Proč ji tedy zmiňovat? Inu, ve hře se hráč chopil některé jednotky ze světa C&C a bojoval v aréně proti ostatním hráčům. Nápad možná dobrý, zpracování už ne. Pochybuji, že si dnes na tuto hru vůbec někdo vzpomene.

27. srpna 1999 vydává Westwood přímé pokračování prvního C&C s názvem C&C: Tiberian Sun. Hra se odehrává v roce 2030, kdy Tibérium už pokrývá značnou část povrchu Země a při kontaktu s ním rostliny, lidé či zvířata buď umírají nebo mutují. Vše ale zůstává víceméně při starém a GDI a NOD si jdou po krku pořád stejně. Hlavní novinkou byly např. hrané sekvence se známými herci jako James Earl Jones nebo Michael Biehn, ale hráči se samozřejmě dočkali i nových jednotek a zlepšené grafiky. A samozřejmě i zde se to nemohlo obejít bez datadisku, který vyšel v roce 2000 a nesl název Firestorm.

V roce 2002 přišla opět malá odbočka v podobě hry C&C: Renegade. Nejednalo se totiž o strategii, ale o 3D akci a odehrávala časově těsně před koncem prvního dílu C&C. Hlavním hrdinou byl Nick “Havoc” Parker, člen komanda GDI. Kritika přijala hru až na pár výjimek celkem kladně (průměrné hodnocení okolo 75%) a přestože měla některé mušky, objevila se v ní např. možnost vstoupit do jakékoliv budovy, či řídit jakékoliv vozidlo ze světa C&C, což byla na svou dobu poměrně pokroková funkce.

Pokud se vám zdá, že ve výpisu titulů něco chybí, máte zajisté pravdu. Nezmínil jsem dvoudílnou sérii Red Alert, takže jen ve zkratce. Red Alert nemá s původním příběhem C&C nic společného, odehrává se v alternativní minulosti, ve které Albert Einstein cestuje zpět v čase a odstraní Hitlera v domnění, že se vyhne Druhé Světové válce. Díky tomu ale podnikne Stalin invazi do Evropy a začíná se nanovo (i když perličkou je, že poradce Stalina je vlastně Kane a na troskách SSSR vybuduje NOD). Posledním přírůstkem pak byla strategie C&C: Generals s datadiskem Zero Hour a od té doby ticho po pěšině. No a nyní máme rok 2007 a na svět se dostává třetí díl C&C s podtitulem Tiberium Wars. Takže jdeme na to...

Další Tibérium
Příběh opět navazuje na původní dějovou linii a začíná v roce 2047, kdy na scénu přichází Kane, známý vůdce NODu, který byl považován dávno za mrtvého. S pokročilými léty už také Tibérium zkontaminovalo velkou část Země, která je teď rozdělena na tři zóny. Červené zóny jsou zcela neobyvatelné právě díky obrovské koncentraci Tibéria a tvoří 30% povrchu Země. Žluté zóny tvoří už celou polovinu a přestože je zde kontaminace také vysoká, dá se zde žít. Bohužel podmínky pro život nejsou zrovna růžové, protože tyto zóny má pod palcem NOD. Zbylých 20% tvoří modré zóny a jedná se o oblasti dosud nezasažené Tibériem. Logicky zde operuje GDI a protože mají menší území než NOD, kteří zase ale nemají to nejlepší, třetí Tibériová válka je na světě.

Jako vždy je na vás, zda rozehrajete kampaň za GDI nebo NOD, obě mají něco do sebe. Každá čítá patnáct více či méně dlouhých misí a pokud zdoláte všechny, zpřístupní se menší kampaň za mimozemskou rasu Scrin, která má do příběhu také co mluvit, víc ale raději neprozradím ;-). Mise jsou dost různorodé a kromě klasického konceptu „postav základnu, vybuduj armádu a znič támhletoho nepřítele“ jsou zde i mise obranné, pouze s několika jednotkami apod. Většina misí má několik hlavních i vedlejších úkolů, na jejichž přítomnost vás vždy upozorní enginová animace, ikonky na minimapě a šipky v herním okně (lze naštěstí vypnout), takže je vše přehledné. Často se také primární úkoly několikrát změní, takže je mise dynamická a pěkně utíká, čili žádná nuda. Intermezza mezi misemi jsou protkány spoustou hraných filmečků, ve kterých se po vzoru druhého dílu objevuje spousta známých osobností, např. Michael Ironside (Hvězdná Pěchota), Jennifer Morrison (Dr. House) nebo Grace Park (Boomer ze seriálu Battlestar Galactica). Kane byl naštěstí opět ztvárněn Joem Kucanem, který se své role charismatického teroristy zhostil na jedničku. Bohužel z některých cutscén čiší jistá umělost a herecké výkony jsou slabší a prkenné, ale to je jen detail. Díky tomu, že je hra distribuována na dvouvrstvém DVD, nemuseli vývojáři nijak šetřit místem, a proto byly všechny filmové sekvence nahrány v HD rozlišení a je to znát.

Starý dobrý arzenál
Kořením každé správné RTS jsou jednotky a nejinak je tomu i zde. A stejně jako dříve, i zde má každá strana svou vlastní armádu, ale většina jednotek má stejně svůj podobný ekvivalent u protivníka. GDI má základ v pěchotě (obyčejní vojáci se samopaly, raketometčíci, granátníci, snipeři a pokročilejší Commanda a Zone Troopeři) a tancích (klasický Predator, raketová bugina Pitbull, zkázonosný Mammoth, ohromný mech Juggernaut a několik dalších) a nejinak je tomu u NODu, kde v pěchotě bojují např. sebevražedná komanda , plamenometčíci nebo sabotéři a v těžké technice třeba rychlé motorky s raketomety, plamenometné tanky, tanky s možností zneviditelnění nebo Beam Cannony. Obě strany disponují samozřejmě i letectvem, kde se dočkáte známých letounů Orca u GDI a Venom u NODu nebo silnějších Firehawk, resp. Vertigo. Námořnictvo se bohužel nekoná. Pokud si jsou jednotky GDI a NODu podobné, pak budovy se liší prakticky pouze designem. Obě strany musí stavět elektrárny a dbát o dostatečný přísun energie, obě strany těží Tibérium Harvestery a zpracovávají ho v rafinériích, zkrátka tady se nic nezměnilo.

Pochválit musím i design misí, které jsou navrženy většinou tak, abyste museli skutečně alespoň trochu přemýšlet, protože hrubá sílá není vždy to pravé ořechové.

Audiovizuální hody
Ať už jste shlédli screenshoty, videa nebo jste hráli demoverzi, asi tušíte, co bude předmětem následujícího odstavce. Grafická stránka se prostě povedla na jedničku, o tom žádná. Přestože se jedná pouze o modifikovaný engine z druhého dílu Battle for Middle-Earth, vymáčkli z něj vývojáři maximum. Smekám nad nejrůznějšími světelnými efekty, které se mění v závislosti na okolním prostředí a zóně, ve které zrovna bojujete. Tvůrci si pohráli i s takovými detaily jako vlnící se horký vzduch za motory vznášedel nebo nad elektrárnami. Všechny modely jsou skvěle zpracované a rozanimované a exploze a neustále boje jsou doslova pastvou pro oči. Pochválit musím i design misí, které jsou navrženy většinou tak, abyste museli skutečně alespoň trochu přemýšlet, protože hrubá sílá není vždy to pravé ořechové. Na své cestě se podíváte na spoustu míst nejen v Americe, ale třeba i v Africe či Evropě. Pokocháte se tak zachovalými městskými infrastrukturami, vyprahlými pouštěmi nebo třeba zdevastovanými městy. Na můj vkus by sice terén mohl být trochu více členitý, ale to je detail. Také mi trochu vadila nemožnost pořádně odzoomovat, abych měl větší přehled na bojišti, ale i na to se dá zvyknout. Zvuková stránka je průměrná, sice neoslní, ale ani neurazí.

Nastavení čítá spousty hejblátek, se kterými můžete hru vyladit tak, aby běžela plynule i na horších sestavách se starší grafickou kartou.

Spousta z vás se teď určitě ptá na hardwarové nároky. Potěším vás, jsou dost mírné. Nastavení čítá spousty hejblátek, se kterými můžete hru vyladit tak, aby běžela plynule i na horších sestavách se starší grafickou kartou. Pokud máte alespoň 1GB RAM a grafiku alespoň GeForce 6600GT a stačí vám rozlišení 1024x768, nemusíte se bát, že byste hráli na nějaké nízké detaily. Kdybych měl hru srovnat s nedávným Supreme Commanderem, vypadá vedle něho C&C 3 daleko lépe a hlavně se plynule hýba i na podstatně horších počítačích, paráda!

Multiplayer
Nebyla by to samozřejmě pořádná strategie, kdyby v ní chyběl multiplayer přes internet a LAN a skirmish. Na výběr je celkem 25 map pro hru dvou až osmi hráčů a jejich design a rozvržení je optimální. Hra umožňuje nastavit barvu, počáteční nevýhodu, samozřejmě stranu apod. Pokud budete hrát s počítačem

Klady a zápory

Poutavé kampaně
Skvělá, ale nenáročná grafika
Velkým potenciál v multiplayeru

Málo novinek
Bugy v multiplayeru (řeší patche)
Vyšší cena

1 299 Kč
České titulky

řízeným protivníkem, můžete mu nastavit ještě způsob chování a obtížnost. Pokud ovšem čekáte záplavu nejrůznějuších herních módů, asi vás zklamu. Na tuto část hodili borci z EA bob zvaný hnědý a zůstávají pouze u klasického DM. Naopak potěší spousta ProGamers fíčurek jako vlastní profily, možnost komentování zápasů nebo jejich sledování přes internet atp. Celkově se EA snaží vypilovat multiplayer do nejmenších detailů, o čemž svědčí už tři patche během prvních dnů po vydání (EA se za to dokonce veřejně omluvili).

Verdikt: Command & Conquer 3: Tiberium Wars je velice povedená strategie, která by neměla chybět ve sbírce žádného stratéga, natož pak milovníka této série. Překvapí skvěle vyladěným enginem, díky kterému se hra ve vyšších detailech plynule hýbe i na slabších sestavách, poutavými kampaněmi a velkým potenciálem v multiplayeru. Bohužel na můj vkus je zde velice málo novinek oproti předchozím dílům, ale jestli to budete brát jako zápor, to už nechám na vás.