Ač má herní multiplatformní série Conflict už nějakých šest dílů, do slávy válečných titulů jako Call of Duty nebo Medal of Honor má daleko jako BonusWeb do 
nejčtenější stránky o štrikování punčoch. Průměrná hodnocení všech dílů se pohybují pouze v lehkém nadprůměru a prodejní rekordy také nepadly. To měl změnit nový díl s podtitulem Denied Ops, jemuž se dnes podíváme na zoubek. Ten má být oproti svým předchůdcům revoluční hned v několika věcech. Za prvé vývojáři z Pivotal Games slibovali perfektní audiovizuální zážitek zkombinovaný s doposud nevídanou destrukcí okolního prostředí a za druhé perfektní umělou inteligenci nejen nepřátel, ale i počítačem ovládaného spolubojovníka. Jak to tedy dopadlo?
"V předchozích dílech likvidovalo nepřátele komando čtyř borců, kdežto tentokrát byl jejich počet zredukován na dva."
Když jsme tedy nakousli tu kooperaci, začneme s ní. V předchozích dílech 
likvidovalo nepřátele komando čtyř borců, kdežto tentokrát byl jejich počet zredukován na dva. Naštěstí to bylo pouze ku prospěchu věci, protože se podíváme i do interiérů a úzkých chodeb, kde by se víc postav dost mačkalo. Naše vražedné duo tvoří Graves a Lang, odstřelovač a těžkotonážník. Zatímco první jmenovaný se tedy ani neuprdne bez své sniperky, druhý vše raději řeší svým těžkým kulometem nebo raketometem. Během hry se lze mezi oběma aktéry libovolně přepínat a kromě několika věcí, které může dělat jen jeden (hackování počítačů, pokládání trhavin C4 apod.), lze všechny situace řešit tak, jak uznáte sami za vhodné.
VIDEO
Ano, i toto je trailer na Conflict: Denied Ops ;)
Přestože se prostředím a celkovým vzhledem může zdát, že je hra zaměřena na 
stealth taktiku a simulaci speciálních jednotek jako např. v Rainbow Six či Ghost Recon, není tomu tak. Denied Ops jsou čistokrevnou arkádou bez špetky taktiky. Oba hrdinové mají neomezenou munici (neplatí pro raketomet a granáty), léčení funguje jako ve většině novodobých stříleček, tedy „zalezu po zásahu za roh, chvíli počkám a jsem zase jako ze škatulky“ a pokud náhodou zemřete, může vás ještě parťák oživit (konec tedy nastává až pokud to schytají oba).
VIDEO
Maximální zjednodušení lze najít téměř všude. Začneme plytkým příběhem, točícího se okolo hledání čičmundy jménem Ramirez, který stále utíká. O moc více se toho v 
krátkých a nezáživných brífincích nedozvíte a více ani vědět nepotřebujete. Hlavní je, že ať se proháníte mezi zelení Jižní Ameriky či mrazivými pláněmi Ruska, úkol bude vždy stejný – postřílet všechno, co se pohne, splnit jednoduchý úkol, vyčistit prostor pro přistání vrtulníku a odletět do další mise. K onomu postřílení všeho se hýbajícího má každý z obou protagonistů svoji zbraň, kterou nemůže zahodit a vyměnit ji třeba za to, co měl ještě před pár sekundami v pazourách támhleten Ivan.
Zbraň se sice během hry postupně vylepšuje, takže je možné využít bonus v podobě přidělané brokovnice/granátometu, většího zásobníku, zlepšené 
přesnosti nebo několika nových typů granátů, ale to je všechno. Přítomnost pistolky, kterou mají rovněž oba hrdinové v základní výbavě je vzhledem k neomezené munici hlavní zbraně užitečná asi jako bazuka ožralému traktoristovi.
Arkádovému pojetí se nevyhnula ani umělá inteligence, která sice není na úrovni plesnivé papriky, ale zázraky rozhodně nepředvádí. Druhý spolubojovník je ještě víceméně v pohodě, málokdy zabloudí, občas i něco trefí a pokud potřebujete uzdravit, stačí ho zavolat (i když stejně je jednodušší se do něj přepnout a udělat to za něj), ale to, co předvádějí nepřátelé, to 
je pošušňáníčko. Nějaké krytí je nijak zvlášť nezajímá, střílí i z obrovské dálky plnými dávkami, téměř se nehýbou a tak bych mohl pokračovat dál. Na této čáře Denied Ops tedy nic moc.
Mohla by to zachránit stavba misí. Jak jsme psali výše, podíváte se do mnoha koutů naší matičky Země, takže prostoru k různorodým misím je habaděj. Bohužel ani tady nespadá nový Conflict jinam, než do čistého průměru. Některá místa vypadají celkem zajímavě (nikoliv však skvěle), většinou však poněkud stroze a kýčovitě a občas budete mít pocit, že leckteré úseky na sebe navazují naprosto nelogicky a 
jsou vytvořeny pouze k umělému prodloužení mise. Mezi designéry úrovní sedí také asi i nějaký ten pyroman, protože ať už jste ve Venezuelských ruinách či v zamrzlé vesničce v Rusku, všude je spousta benzínových barelů a plynových bomb, které se tam sice vůbec nehodí, ale po jejich zásahu se lze kochat explozemi, takže proč jich tam nenacpat co možná nejvíce.
Jako perličku nám vývojáři naservírovali možnost řídit tank či buginu, protože to je dneska přece in. Bohužel je to napadlo asi tak dva dny před vydáním, jelikož si to ve hře užijete asi tak na dvě minuty, než dojedete na pár desítek, maximálně set, metrů vzdálený konec cesty a dál zase jen po svých. Mimochodem, když už jsme u té délky, tak také není nic, co 
bychom mohli na hře vynachválit, protože závěrečné titulky uzříte už po nějakých šesti, maximálně sedmi hodinách.
Na pořad dne se nyní dostává ta hyperskvělá fyzika, umožňující zničit prakticky vše. Jak to tedy vypadá? Ukážeme vám to na příkladu. Hned v první misi si osedláte tank. Tak si jedeme, když v tom po nás začal pálit nepřátelský voják z nedaleké polorozpadlé věže. Vystřelili jsme v jeho směru z děla a věž zasáhli. Její vršek se efektně rozprskl na cihly a náš první dojem byl velice kladný. Bohužel zmetek naši střelu přežil a jako by se nechumelilo, střílel po nás dál 
(vyloženě nám v tanku tím kalachem ublížil). Pálíme tedy druhou střelu, která sice toho agilního vencu posílá do věčných lovišť, ale s věží to tentokrát už ani nehnulo. Zkusili jsme to pak na spoustě objektů a kromě toho, co nám vývojáři předem předpřipravili (a že toho není ani co by se za nehet vešlo), není z větších objektů zničitelné prakticky nic. Maximální destrukce objektů tedy nakonec spočívá pouze v libovolné likvidaci nejrůznějších dřevěných beden či prken roztroušených po okolí a to je tak celé.
Navíc fyzika některých objektů je ještě nevyladěná, díky čemuž jsme byli svědky takových momentů, jako když počítačem ovládaný spolubojovník jen 
decentně zavadil bokem o masivní dřevěný stůl a ten se rozprskl na třísky jako po zásahu bazukou. Po audiovizuální stránce se také nejedná o žádnou perlu, ale vyloženě špatné to také není. Je normální, že v recenzích užíváme fráze, že screenshoty nemůžou vystihnout plnou grafickou kvalitu hry, ale zde učiníme opak. Okolní screeny vyjadřují přesně to, co na monitoru uvidíte, nic lepšího z toho prostě nevymáčknete.
Jaký je tedy výsledný dojem ze hry? Z výše popsaných odstavců je jasné, že to není žádná sláva, ale abychom neházeli na hru jen špínu, hraje se to chvílemi celkem dobře a jako odreagovačka to docela funguje. Bohužel pokud si chcete zahrát něco vážnějšího s podobnou tématikou, zkuste raději třeba to Rainbow Six a od celé série Conflict se držte dál. Zvláště od tohoto dílu, který měl pouze plnou hubu keců a nakonec je snad horší než zbytek série.
