Ačkoliv by se po letošních, poněkud ostřejších hrátkách amerických sil na území
Iráku mohlo zdát, že této mocnosti již definitivně odzvonilo, díky počítačovým hrám nedostane Saddám ještě po dlouhou dobu vydechnout. Desert Storm 2
ke všemu čerpá z již třináct let starého konfliktu, tudíž návrhářským talentům ještě nějaká ta blízkovýchodní potyčka v zásobě do budoucna zbývá. Pivotal
Games, mající kromě předchozího dílu hry a konzolové verze Conflict na
svědomí také nedávnou akci The Great Escape, si tedy pro tuto příležitost vybrali
vpád Iráckých republikánských gard na území Iránu v devadesátých letech, čili na hráče opět čeká známé prostředí písečných bouří a štěkajících AK-47.
I když se veskrze průměrný první díl tvářil, že by se z možného pokračování mohlo vyklubat něco chutnějšího než irácký velbloudí guláš, nestalo se tak.
Stejně jako v předchůdci, i zde rozpoutává v řadách nepřátel pravé peklo čtveřice elitních vojáků britského komanda SAS nebo amerických Delta Force. Stylem
hry
nepřináší pokračování rovněž cokoliv revolučního, stále se jedná o jakýsi mix
střílečky a taktické akce v duchu Delta Force: Black Hawk Down nebo Raven Shield s možností přepínání mezi jednotlivými členy jednotky a rozdávání jednoduchých
příkazů. Ve výsledku však Conflict díky omezené inteligenci nepřátel a heroickému výkonu počítačem řízených spolubojovníků tíhne spíše k obyčejné
střílečce/probíhačce okořeňující rok starý guláš několika novými nápady a misemi.
Herní náplň opět velice připomíná půl roku starou Delta Force: BHD a to nejen na první pohled podobným prostředím, kterému povětšinou dominují
písečnými bouřemi ošlehané trosky budov, ale také kupříkladu omezením úložných pozic na pouhé dvě za úroveň. Přestože je většina misí poměrně přímočarých,
nepůsobí jejich design nikterak odfláknutě. K rozptýlení komanda je za nejedním rohem připraven natěšený tank (bohužel se nejedná o rozptýlení krasojízdou,
nýbrž o rozptýlení vojáků po nejbližším okolí),
stejně laděná
helikoptéra nebo krutě střežená dělostřelecká pozice. Nechybí ani povinná, díky termovizi do zelena laděná noční mise, zachraňování posádky havarovaného
vrtulníku, obrana bunkru nebo jeho následné zbabělé opouštění. Na druhou stranu je většina úkolů řešena stupidně postupem „zabij všechny protivníky v lokaci,
čímž se otevře branka vedoucí dále“, která po vzoru Žhavých výstřelů tvoří pro partu zabijáků nepřekonatelný problém. A co teprve, když se byť jeden jediný
snědý ozbrojenec zasekne za snadno přehlédnutelným kopcem?!
Drobné osvěžení přináší spolupráce se čtyřčlenným týmem realizovaná pomocí několika základních příkazů. Většinou však stačí zadat rozkaz k následování
postavy ovládané hráčem, načež o ostatní se již postará umělá inteligence v kombinaci se zaměřením vojáků pohybujícím se podle preferovaných zbraní mezi
kulometčíkem, odstřelovačem a dalšími. S tím je spojeno povyšování členů ve specifických oborech, což se ovšem děje zcela bez hráčovy asistence a vyznívá tak
poněkud do prázdna.
Další zajímavostí je například možnost ovládání obrněného
transportéru včetně volby pozice řidič/střelec, avšak díky tomu, že obrněnec mezi písečnými dunami klouže jako palačinka na teflonové pánvi, nejedná se o
nijak závratný zážitek. Zato přivolávání letecké podpory, využívání statických kulometů nebo výbušniny C4 je jiné kafe, nicméně co naplat, když se zanedlouho
začne vše až příliš často opakovat a situaci nezachraní ani široká paleta arzenálu s reálnou předlohou, který se ovšem nepřenáší z mise do mise.
Největším neštěstím pro hráče i pro Pivotal Games je bezesporu vynález vpravdě hrůzného ovládání použitého již v The Great Escape. Nemožnost
skákání by se dala odpustit, ne však „ožralé“ zaměřování, které je v pohledu třetí osoby díky cukání myši všemi směry naprosto nepoužitelné. A to má PC verze
na rozdíl od konzolové portace k dispozici myš! Naštěstí lze jednoduše přepnout do pohledu první osoby, kde již tento problém nepřetrvává. Nepřehledný je
rovněž inventář, jež je zpřístupněn stiskem shiftu a následnou volbou předmětu, což se stane nepohodlným
ve chvíli, kdy je nutné napříč plným batohem navolit například lékárničku na jeho
samém dně. Zacyklení předmětů do kruhu by rozhodně neuškodilo.
Pokud by ovládání jako z oka vypadlo The Great Escape, technické zpracování vyskočilo rovnou z bulvy druhé. Grafika se zvukem na dnešní možnosti viditelně zaostávají, stranou nezůstává ani fyzikální model, kdy Iránci pod svištícími projektily padají v až obskurních kreacích. Osobně znám několik vexláků íránské národnosti, ovšem ani u jednoho jsem dosud nepozoroval podobné křeče ani po nabídnutí infarktového kurzu za euro. Rozporuplnost umělé inteligence dokládá perfektně zvládnutý pathfinding spolubojovníků, kdy není problém probíhat spletitými uličkami a spolehnout se, že i po desítkách minut se zbývající vojáci nacházejí za hráčovými zády. Naopak Saddámovi gardisté na orientačním smyslu mnoho nepobrali a pokud si zvládnou doběhnout pro okolo letící kulku, měli by dostat vyznamenání.
Jak tedy PC verzi Desert Storm 2 ohodnotit? Vzhledem k nedávno recenzované konzolové obdobě přináší díky absenci gamepadu zmatenější ovládání a naopak vyškrtává jakoukoliv možnost multiplayeru – split screen se na PC jednoduše z nějakého důvodu nenosí. Navíc je na poli osobních počítačů situace v žánru nepoměrně příznivější, Conflict tedy berte jen v případě nouze nebo vrozené lásky k poušti či vojenským spodkům.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
