Ačkoliv vznik žádné hry není bez problémů, realtimová strategie Conquest: Frontier Wars si potíží užila více, než je běžné. V jednu chvíli se dokonce zdálo, že její vývoj bude předčasně ukončen, protože společnost Digital Anvil, jež jej měla na starosti, byla koupena Microsoftem, a ten dal jasně najevo, že práce na tomto titulu podporovat nebude. Takže zatímco se mnohé hry krátce před očekávaným vydáním ocitnou bez vydavatele, Conquest: Frontier Wars neměl najednou ani vydavatele, ani výrobce. Naštěstí Eric Peterson, producent a designer hry, založil společnost Fever Pitch Studios, která ve vývoji pokračovala dál. Té se také podařilo uzavřít dohodu s Ubi Softem, takže nyní by již mělo být všechno v pořádku a pokud půjde vše podle plánu, koncem prázdnin by měla být finální verze na pultech obchodů.
Je tedy nejvyšší čas podívat se na to, jak se bude Conquest: Frontier Wars hrát, jak bude vypadat a na jak dlouho nám asi vydrží. Pokud máme soudit podle demoverze, která je k dispozici zde, bude se jednat o kvalitní a v mnoha směrech originální titul. Uznávám však, že samo o sobě je toto tvrzení jen pouhou frází, takže by asi nebylo od věci jej podepřít
nějakými důkazy. Prosím, přelíčení začíná.
Na první pohled se může zdát, že Conquest: Frontier Wars není nic zvláštního. Na jazyk se dokonce vkrádají klasikova slova „nuda, nuda, šeď, šeď“. Herní pole je dvourozměrné, a to tak, že dvourozměrnější již ani být nemůže. Ano, hádáte správně - vše se odehrává na ploše, která není narušena jediným kopečkem, jedinou terénní vlnou (no, kde by se také vzal ve vesmíru kopeček, že :o)). Pokud nyní pohrdavě obracíte oči v sloup a říkáte si, že to musí být asi dost velká hrůza, tak raději čtěte dále. Ačkoliv je totiž herní plocha ztvárněna ve 2D, samotný engine má plnou podporu 3D zobrazení. Co to znamená? Že se setkáte s výborně ztvárněnými jednotkami a stavbami, že budete moci rotovat kamerou či zoomovat a že se můžete těšit na množství vizuálních efektů. Ona „plošnost“ je tedy více než vynahrazena kvalitou zobrazení, ale co si budeme povídat, dobrá strategie stojí na něčem úplně jiném - na samotném herním systému. Řekněme si tedy něco o něm.
Herní systém v kostce připomíná klasické strategie, na něž jsme zvyklí. Nechybí tedy stavba budov a jednotek, těžba surovin, resource management, napadání základen atd. Ale vše tady
probíhá jinak než v konkurenčních titulech. Základnu si nemůžete stavět jen tak, kde se vám zlíbí, ale jednotlivé budovy de facto nabalujete na jakýsi pás kolem planet. Na každou planetu se vám přitom vejde jen cca 8 staveb, takže prostor je omezený a je třeba si pečlivě rozmýšlet, co kde postavíte, aby byly např. vyrobené jednotky včas tam, kde budou zapotřebí. A kolik že je těch planet? To je pochopitelně různé, ale v každém sektoru jich je cca pět. Sektorů přitom může být v jedné hře až šestnáct a zpřístupněny jsou přes červí díry. Reálná herní plocha je tedy mnohonásobně větší než se na první pohled zdá, protože každý sektor představuje svébytnou planetární soustavu, v níž se těží, staví a bojuje. A představa, že byste měli bojovat na šestnácti místech najednou, je už dostatečně hrůzná, aby vás přesvědčila o komplexnosti Conquest: Frontier Wars (část potíží sice vyřeší velitelé flotil, ale o těch si řekneme něco až v recenzi :o)).
Samostatnou kapitolou je pak resource management, který také obsahuje několik originálních prvků. Stěžejní část pochopitelně spočívá v těžbě z asteroidů a různých mlhovin, ale je toho mnohem více. Abyste totiž mohli dobývat vesmír, musíte se starat o čtyři zdroje - rudu, olej,
lidi a CP (command points). První dvě suroviny jsou jasné - ty získáváte klasickou těžbou a za pomoci určitých budov navíc ještě z některých planet. Rudu navíc můžete získat i ze zničených lodí. Lidi na asteroidech pochopitelně nenajdete, ty můžete rekrutovat pouze z planet. A jak je to s oněmi CP? Ty získáte jen stavbou určitých budov a jedná se pravděpodobně o nejdůležitější „resource“ v celé hře. Určuje totiž celkové množství jednotek a budov, které můžete v jednom okamžiku využívat. Všechny čtyři zdroje pak potřebujete pro stavbu všeho, co vás napadne, a vynalézání všeho, co napadne vaše vědce...
I po ostatních stránkách vypadá Conquest: Frontier Wars velice zajímavě, i když na předjímání nějakých závěrů je ještě stále příliš brzy. Každopádně je ale k dipozici dostatek budov, jednotek a upgradů na to, aby vás hra ani po několika desítkách hodin neomrzela. Vzhledem ke své komplexnosti si ji ale vychutnají spíše skalní příznivci žánru RTS, protože nejen, že musíte starat až o šestnáct sektorů najednou, ale musíte mít na paměti funkční zásobování bojujících plavidel, těžbu surovin, správné nakládání s CP, využívání různých mlhovin pro rychlejší přesuny, průzkum nových území... Je toho zkrátka hodně, ale pokud se vám zdá být valná většina současných RTS mírně řečeno prostoduchá, udělá vám
Conquest: Frontier Wars určitě velkou radost.
Až doteď jsme se věnovali jen tomu, na co jsme mohli v demoverzi narazit, takže na závěr také přejděme k tomu, co by nám měla hra Conquest: Frontier Wars nabídnout ve své finální verzi. Zaprvé to je rozsáhlá kampaň, která by měla připomínat šňůru perel - jednotlivé, zajímavě ztvárněné mise by měl spojovat pečlivě připravený příběh, který bude odhalován převážně pomocí renderovaných animací, jejichž kvalitu jsme mohli ocenit v nedávno zveřejněném traileru. Samozřejmostí je multiplayer po internetu i po LAN, chybět nebude ani Quick Game. Naplno zde také využijete možnosti najmout do své armády velitele jednotlivých flotil, kteří by měli mít vlastní AI a podle ní hájit vaše zájmy. Zkrátka - ačkoliv možná nebude Conquest: Frontier Wars tou nejoriginálnější strategií, která kdy spatřila světlo světa, rozhodně bude patřit do té lepší poloviny, přičemž největší zásluhu na tom bude mít nesmírná komplexnost herního systému, dobrá vyváženost hratelnosti a obtížnosti a v neposlední řadě také skutečnost, že pořádná hra, která by si zasloužila přídomek „strategie“, tady už dlouho nebyla. Conquest: Frontier Wars by nám to měl více než vynahradit.
