Slovy "dokonalý plagiát" tentokrát rozhodně nemáme na mysli skutečnost, že by se zrovna titulu Corvette podařilo dokonale napodobit některou ze špičkových závodních her současnosti, ale spíše to, že připomíná onen pověstný dort Pejska a Kočičky, v němž byla kdejaká pochutina, ale výsledek jako celek nestál za nic. Corvette sice na jednu stranu není nějakým totálním průšvihem, ale že by se jednalo o kdovíjak zásadní věc, to se tedy rovněž říci nedá.
Hlavní devizou této hry tak patrně jen její název, který naznačuje, že si zde s ničím jiným než se slavnými Corvettami nezajezdíte. Po vzoru starého (a dle mého soudu rovněž nikterak extra dobrého) Need for Speed: Porsche Unleashed se zde tak setkáváme s historickým průřezem vozů jediné značky. Zatímco NFS: PU se dokázala i samotnou hratelností, trvanlivostí a celkovým přístupem k závodění sama obhájit, v případě Corvette nepomůže do nadprůměru ani svěcená voda a po dlouhé době se tak stává titulem, který v lecčems připomíná "legendární" Supercar Street Challenge. I když zase až tak zle zase rozhodně tentokrát není.
Hlavní problém Corvette totiž spočívá v naprosté průměrnosti, kterou chtě nechtě shledáme již prvním pohledem ve všech oblastech hry. jedinou výjimkou tak je právě výběr vozů, kdy takové množství amerických sporťáků jedné značky nenajdeme ani v dnes již málem vysvěceném Gran Turismu. Jinak nuda, nuda, šeď, šeď. A začíná to už samotným výběrem herních režimů. Těch sice není nijak žalostně málo, dokonce by se dalo říci, že jich je včetně těch, které nejsou hned zkraje přístupné, velice solidní množství, ale bohužel se jedná ve valné většině o variace na totéž téma: jakési turnajové jízdy, kdy jste před každým závodem seznámeni s podmínkami úspěšného splnění, přičemž se vám poté v případě úspěchu odemkne další závod. A když projdete všemi závody v dané skupině, získáte trofej a "hurá" zase na některou z dalších souborů závodů. Jak "neotřelé", že? A máme-li za variabilitu označit skutečnost, že některé skupiny "úkolů" jsou tvořeny závody proti čtyřem dalším oponentům, jiné zase jízdou proti chronometru, občas jedete jen proti jednomu soupeři a podobně, budeme se raději snažit svést řeč k problematice výsevu rané karotky. Vzhledem k tomu, že je zde vypsáno solidních 31 trofejí, pro jejichž získání je potřeba se vždy prokousat průměrně pěti závody, disponuje hra poměrně solidní trvanlivostí. Samozřejmě pouze v případě, že ji, i vzhledem k níže napsanému, po dvaceti závodech nevyhodíte z okna.
Alfou a omegou každé, nejen závodní, hry je samozřejmě hratelnost. Jaká je tedy v Corvette hratelnost? Světe, div se, ale naprosto průměrná. Hrát se to dá docela rozumně, ale to až v okamžiku, kdy beze zbytku přistoupíte na zákonitosti, které tvůrci hry stanovili. A i kdybyste se sebevíce snažili, tak místní vozítka nepřesvědčíte, že ani ne tak v reálu, ale alespoň v každé slušně vychované závodní hře, se daná situace řeší tak a tak a že v téhle zatáčce by se vozy měly chovat tak a ne jinak. Takže čím dřív na to všechno přistoupíte, tím dříve budete dosahovat uspokojivých výsledků. Zaprvé je potřeba si zvyknout na to, že styl, jakým jezdí soupeři, se vám nikdy nepodaří napodobit. Oni jezdí strojově přesně a plynule, zatímco vy se budete nástrahami tratí probíjet poněkud neurovnanou jízdou, která vám ale nebude bránit ve vítězstvích. Alespoň něco pozitivního tedy. Na vině je zčásti ovládání a zčásti i poněkud nedotažený fyzikální model. Za celý víkend, kdy jsem se s touto hrou snažil popasovat, jsem totiž nezjistil, jak vlastně hru ovládat tak, abych zatáčky mohl vyřezávat stejně rychle a plynule jako soupeři. Někdy se to povede, někdy ne. Někdy nedobrzdíte a razítkujete svodidla, jindy se vám auto stočí do smyku. Je proto potřeba odladit jakýsi univerzální model řízení, kdy sice ztrácíte v zatáčkách, ale alespoň je projedete tak nějak slušně bez bouraček a výraznějších ztrát, přičemž vás hřeje vědomí, že na některé z delších rovinek stejně všechny dostihnete.
Co se týče fyzikálního modelu, je to právě on, kdož je prapříčinou právě zmíněných obtíží s ovládáním. Je zcela evidentně vidět, že se tvůrci snažili seč mohli, aby vytvořili dojem realisticky se chovajících vozidel, ale stejně evidentní je jejich hodně plytký přístup k tomuto ožehavému tématu. Dnes, kdy Gran Turismo válcuje vše, co mu přijde pod kola, již dávno nestačí postavit se k závodní hře způsobem "takže když bude poloměr zatáčky R a s autem A do ní někdo vjede rychlostí větší než V, tak ji neprojede nebo dostane smyk". To prostě nejde. Na druhou stranu je asi těžké konkurovat projektu jako je právě GT, když lidé z Polyphony Digital prakticky nedělají nic jiného než že jezdí snad ve všech autech světa, zkoumají, testují, meří, porovnávají, ověřují. Každopádně ale mohl být přístup k fyzikálním zákonitostem v Corvette zvolen jinak. Takhle totiž působí hodně levně a odbytě.
Takže, co tu máme dále? Á, tuning. Vynikající věc. To by ovšem nesměla fungovat tak, jako funguje tady, přičemž zde v podstatě nefunguje. Po každém splněném závodu zde totiž automaticky získáte nějaká vylepšení, která v závodě následujícím ale vlastně ani nepoznáte. Vlastně, abychom autorům nekřivdili. Za umístění v závodě získáte jistý počet bodů a různá vylepšení získáte až po dosažení dané bodové hranice. Nicméně stále naprosto automaticky. Pokud tedy budete dojíždět třeba na třetích místech, bude se auto vylepšovat pomaleji než kdybyste
procházeli stále jen se samými vítězstvími. V turnajích a větším počtu závodů tak ale maximální vylepšení získáte prakticky vždy, ale opět je potřeba si uvědomit, že tato vylepšení nijak znatelná nejsou (zejména v porovnání s vozy soupeřů v následujícíh závodech), takže se celá tato složka hry jeví jako veskrze zbytečná.
Nijak extra dobře na tom hra není ani po stránce umělé inteligence soupeřů, kteří nemají problém to do vás nabořit prakticky kdykoliv, oblíbeným místem pak je nějaká prudší zatáčka, kde je potřeba více přibrzdit (dost často zde stačí přibrzdit pouhým sundáním prstu z akceleračního tlačítka), přičemž soupeři za vámi se prostě a jednoduše rozhodnou brzdit o vás. Smyky a otloukání svodidel pak jsou dílem okamžiku a asi nepřekvapí, že se kolem vás v mezičase všichni proženou jako namydlené blesky. A pokud dojde ke strkanici takxříkajíc "plech na plech", pak věřte, že tím kdo to odskáče, budete jedině vy.
Nijak nepřekvapí ani poněkud nízkorozpočtová grafika, na kterou se sice docela dá koukat, ale namísto kvalitního produktu s doživotní zárukou působí jednoznačně dojmem nablýskané pouťové cetky. Podobné je to i se zvuky, které se snaží napodobovat kde co, ale budí dojem na internetu stažených mp3 samplů. Hudba pak není vyloženě špatná, ale vnímat ji rozhodně nebudete. Celkově tak tedy Corvette, i přes vše výše napsané, není vyloženým odpadem, ale typickou průměrností, která dokáže zabavit, ale více pozornosti si vyslouží pouze v případě, že není k dispozici žádný lepší titul.
| Corvette | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
