Cossacks II: Napoleonic Wars už se málem neustálým odkládáním propracovaly do vaporware složky všech herních serverů. Vždyť první oznámení druhého dílu úspěšné ukrajinské RTS vydali GSC Game World v létě 2001! Zdá se ale, že narozdíl od mýtického Duke Nukem Forever a několika jemu podobných, vývoj ambiciózní historické strategie běžel, a velmi produktivně. To jen velkorysost návrhu donutila pořádně natáhnout produkční čas - a výstup v podobě novinářské preview verze, jež na redakčním stole přistála minulý týdne, je jedním z prvních ostrých testů, zda se přístup vyplatil.
Důraz je kladen na organizaci jednotek do formací, které obsahují bubeníka, oficíra a vlajkonoše.
První, co zaslouží ocenit alespoň symbolickým smeknutím klobouku, je bezesporu rozsah hry. Nabízí všechno, nač může bojechtivý stratég pomyslet: příběhovou kampaň se skripty svázanými úkoly a charismatickými hrdiny, samostatné bitvy založené na skutečných událostech, skirmish mód a královskou možnost "Battle for Europe". Ta zahrnuje vlastní provádění manévrů na mapce rozdělené do provincií, zjednodušenou diplomacii a ekonomiku,
ve stylu ne nepodobném lehce komplexnějším Rise of Nations. Právě tato varianta hry se po několikadenním testování jeví jako jednoznačně nejzábavnější, i když bitvy a skirmish jí značně šlapou na paty. Naopak zmíněná kampaň je snad až příliš lineární, ke Kozákům se přímočaré plnění rozkazů a questů "shora" příliš nehodí.
Skirmish nejvíce naplno předvádí, že se GSC Game World rozhodně nehodlají vzdát svého oblíbeného přístupu k RTS designu. Podobností s jedničkou, ale i vedlejšími tituly jako American Conquest nebo nedávný slaboučký Alexander je hafo. Předně: mapy, na nichž se vše odehrává, jsou obvykle velké. Dále: jednotky se počítají ne na kusy, ne na desítky, ale rovnou v troj či čtyřmístných číslech. Jasně to naznačují i obvyklé postupy na začátku hry: rychlá stavba městského centra je následována jednoklikovým nastavením nekonečné produkce vesničanů - a má-li hráč dostatek surovin (což obvykle není problém), může sledovat takřka nepřerušovanou frontu pracantů, kteří vybíhají z vrátek a vrhají se do práce. Podobné je to v kasárnách nebo stájích:
nejslabší pěšáci s halapartnami připomínají při stejném nastavení tréninku nekonečného hada, ale i z mušketýrů nebo kavalérie si lze udělat za pár minut přepadovou jednotku, která zvládne obklíčit město ve trojstupech. Oproti silnému trendu řady realtimovek poslední doby je tady život virtuálního paňáci degradován, jak to jen vůbec je možné. Jeden bojovník znamená méně než tři vteřiny výroby a při pohledu na dlouhé hady vojáků ženoucích se do záhuby jen pro malou taktickou výhodu začne chápat, jak je válka ve skutečnosti krutá.
Cossacks II se nepřipojují ke 3D šílenství posledních let a podobně jako první díl zůstávají pěkně izometrické.
Cossacks II: Napoleonic Wars se drží jedničky i v dalším aspektu: složitosti a obtížnosti. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o tuctovou RTS, jejíž náročnost na strategii končí u příkazu "vyrob čtyři tuny nejsilnějších vojáků a pošli je na základnu nepřítele", je to ale zdání klamnější než mimikry chameleona. Důraz je kladen na organizaci jednotek do formací, které obsahují bubeníka, oficíra a vlajkonoše, obrovskou roli v bojích hraje morálka. Každý druh vojenského uskupení má svou předem danou funkci -
a je na hráči, aby ji co nejvíce využil. Kavalérie se tak hodí k rychlým přepadům a oslabení soudržnosti útvarů pěchoty, proti bajonety a mušketami vybaveným jednotkám ale dlouhodobě neobstojí. Mušketýři jsou ideální jako střelecká podpora, když se jim však někdo dostane na tělo, snadno ztrácí rozvahu. A takhle je to se vším. Střety při velkých bitvách připomínají, pravda, opět chumel, v němž by se nezorientoval ani Bystrozraký, vyhraje ale obvykle ten, kdo projeví alespoň trochu snahy využít lokální početní a zbrojní převahy, útoků ze zálohy či atentátů na odvahu dodávající oficíry.
Výstavba základny není ve skirmishi ani misích příliš zdůrazňována. Řada věcí se řeší automaticky (příjemná je třeba funkce auto-work, díky níž si stojící vesničané hledají automaticky zaměstnání, nicméně na fantastický Citizen Manager z Empire Earth 2 nemá ani náhodou), budov, které je nutné stavět, není příliš mnoho - pár základních vojenských, něco sběren na suroviny, kostel a spousta domů pro zvýšení populačního limitu docela postačí. Více času hráč stráví nad mapou zabíráním neutrálních vesnic, zdrojů surovin a klíčových bodů.
To je novinka, která trochu připomíná kupříkladu Warhammer 40 000: Dawn of War a přispívá k oddálení bitev výše popsanému klišé. Umělá inteligence vlastních jednotek je takřka nulová, AI počítačového protivníka je pak obtížné hodnotit. Nepředvádí žádné příliš sofistikované akce, nicméně dovede na vyšší obtížnosti zavařit velmi snadno pouze tím, že je nativně podstatně rychlejší než hráč ve výrobě a zvažování, který pluk kam nasadit. Výsledkem jsou opět nervy trhající bitvy, které i na nejnižší úroveň "normal" (další na výběr jsou hard a very hard - jak symptomatické) znamenají minimálně dva pokusy a neustálé vysílání rozkazů s minimálními oddechovými momenty.
Cossacks II se nepřipojují ke 3D šílenství posledních let a podobně jako první díl zůstávají pěkně izometrické. A přesto se nemusí ve srovnání s Battle for Middle-Earth nebo novými Settlers jako nesmělá Popelka krčit v koutku. 
Sprity jednotlivých budov jsou nádherné, navíc ve skutečném poměru k postavám vojáků, prostředí bohaté na objekty, jednotky příjemně detailní a rozlišitelné (jakkoliv pěšáci se už, i díky velkému počtu druhů, plést mohou).
Hra není tak efektní, jako silné tituly podzimu a zimy, nicméně vynahrazuje to svou obrovitostí, nesrovnatelně vyššími počty jednotek na ploše - a také solidními animacemi, briefingy a dokonce FMV videi (hrané filmečky už tu dlouho nebyly, zřejmě inspirace Alexanderem, kde to také fungovalo velmi dobře). Dá se říci, že preview verze nových Kozáků nijak zvlášť nepřekvapila. Ostatně, co má plná hra nabídnout, to už se dávno ví - a zveřejněné screenshoty se počítají na stovky. Stejně je však příjemné potvrdit si hmatatelně, že GSC odvedli zase jednou solidní práci a přinesli strategii, které asi budou masoví hráči kvůli obtížnosti a taktické náročnosti nadávat, náročnější si ji ale zamilují.
Index očekávání: 80%
