Už když nám do redakce spolu s mnoha dalšími dorazila tato hra a i po spravedlivém rozdělování zůstala na mém stole (zas tak spravedlivé to rozdělování nebylo, už proto, že jsem na příšerky zbyl pouze já, vlastně že ony zbyly na mne) jsem tušil, že se u téhle hry nebudu vůbec bavit a její pařba pro mě bude spíše utrpením, nežli zábavou. Vzhledem k sexuálním vložkám "Ze života Normů" to sice nebylo tak hrozné, ale že bych to musel hrát déle, než to bylo nezbytně nutné, to tedy skutečně ne.
Hra v mnohém připomíná kdysi hodně opěvované Tamagoči, tedy počítačovou simulaci reálného života a tomu odpovídá i úkol Creatures Adventures, který je jednoduchý a srozumitelný - starat se o své Normíky. Ano, slyšíte správně. Vžijte se do role tatínka a maminky (nejlépe obou naráz), kteří touží po dítěti, avšak z jakéhokoliv důvodu jej mít nemohou.
Co udělají? Buď se nechají uměle oplodnit a budou mít dítě ze zkumavky, nebo si nějaké adoptují. Creature Labs, tvůrci této hry, to však vyřešili po svém a dali vám možnost zcela jinou, mnohem jednodušší. Nemusíte nic adoptovat ani oplodňovat, nemusíte vůbec nikam chodit, stačí, když vložíte předem oplodněné vajíčko z košíku pod deku do kolíbky a v mžiku z ní vypadne Norm. "Mámo, už je to venku! A je to chlapeček!" Aby se ale nenudil (a vy také ne), pořídíte mu sestřičku a to z druhého vajíčka, které už se samou nedočkavostí vrtí v tomtéž košíku. A máte je tady, svá nová virtuální mláďátka, Normíky, o které se musíte starat jako o vlastní děti.
No, starat. Měli byste se o ně starat, ale kupodivu Normíci jsou již od útlého dětství samostatní, soběstační a dokáží si sami najít zábavu a sami se o sebe postarat. S údivem jsem sledoval, kterak se čerstvě narozená Chalsea dokázala vyfintit, vyrazila na obhlídku domu, snědla tabulku čokolády, která se válela v předsíni na zemi, nahoře v patře si zahrála v pokojíčku basketball a poté rozrazila domovní dveře a začala prozkoumávat blízké okolí domu.
Byla to bojácná slečna. Ostatně aby také ne. Neměla strach z vlastních rodičů, když si před nimi bez skrupulí užívala se svým milým všude, kde to jen bylo možné. A kdože byl její milý?
Frank. Narodil se pár vteřin po Chalsee z modrého vajíčka a jak již bystrému čtenář došlo, je to její bratr. Jejich vajíčka ležela v tomtéž košíku, zahřívala je tatáž deka v jedné a tetéž kolíbce a kojili je ti samí rodiče (ehm, asi jsem se do jejich role vžil až příliš... snad ze mě taky nebude brzy starej fotr). Ihned po narození dostal Frank slušivý žlutý kovbojský obleček a okamžitě, ostatně jako každý správný mladý kovboj, zamířil do strašidelného hradu v blízkosti jejich obydlí. Chalsea, o kterou ve svém mladistvém věku ještě nejevil zájem, si zatím hrála s balónkem na zahrádce a pojídala jablka ze země. Ani o jedno z dětí se rodiče nemuseli starat.
Po celé své mládí byl Frank na zkušené v onom strašidelném zámku, kde si hrál s nejrůznějšími mučidly,
jako byl například skřipec, občas také trápil po zemi se toulající černé krysy a jeho opatrovníkem byl bezhlavý rytíř, strážce onoho opuštěného a zpustošeného panství, jehož bohatá výbava a množství místností a tajných chodeb, jakožto i sklepení svědčily o tom, že kdysi patřilo k dominantám celého kraje. Možná že se o jeho záhubu zapřičinili i Normové, jejichž potomky vychováváte, na to však vůbec není dobré myslet.
Ono ale lze velice špatně zapomenout na to špatné, když si to vaše vlastní děti rozdávají úplně všude a je jim jedno, že je při tom může pozorovat úplně každý, včetně jejich rodičů. V tomto případě platí starý známý otřepaný vtip o tom, že incest je hra pro celou rodinu - v tomto případě si děti užívají a rodiče je při jejich milostných hrátkách sledují. Nejsem sice úchylný (i když fakt to, že jsem hrál tuto hru několik hodin zrovna nepřidává váhu mému tvrzení), ale tahle "kulturní vložka" byla jednou z mála věcí, která mě na hře bavila a zapřičinila, že jsem ji hrál tak dlouho, abych na ni mohl napsat recenzi.
Všechno ale jednou končí a nejinak jsou na tom i milostné hrátky Franka a Chalsey (obzvláště zábavné bylo sledovat, kterak si Frank s Chalseou užíval ve chvíli, kdy ona spala, ale nechme už toho). Postupem času totiž oba sex přestává bavit, stárnou, jsou stále častěji i nemocní (takže se občas nevyplácí chodit s nimi moc daleko od obrazovky, na níž po zazvonění na zvonec přijede koníkem tažený lékařský povoz, neboť jinak je ani nestíháte léčit. A až už vás to nebaví (stejně jako mě, protože bez sexu to není ono), necháte je umřít. Však co, přijdou další.
Otázkou však je, zdali budete mít nervy na to vychovávat i je. Neříkám, co se technického provedení týče, hra je docela vydařená. Předrenderovaní panáčci pohybující se v perfektně vymodelovaném a barevně pestrém (občas až hodně) světě nevypadají zas tak špatně, ovšem aby vás to u hry udrželo, museli byste patřit mezi hráčskou obec, jejíž věk dosud nepřekročil hranici čtrnácti let. Nepomáhá ani fakt, že celá hra krásně zvučí, dveře vržou, zvonečky zvoní, včeličky bzučí, kytičky voní...
| ||||||||||||||||||||||||
Nevím, nevím, jestli vlastně a komu vůbec bych mohl tuhle hru doporučit, neboť jak už jsem psal v úvodu, tohle byla ještě větší blbost, než jsem původně očekával. Na druhou stranu, je to vlastně, svým způsobem, datadisk k druhému dílu a už vyšel i díl třetí, takže si Normíci své opatrovatele určitě našli. Já bych však tatínkem ani maminkou těchhle příšerek být nemohl, neboť mi obrovskou radost dělalo, když mi některý z mých "svěřenců" zemřel před očima a úplně nejšťastnějším člověkem pod sluncem jsem byl ve chvíli, kdy jsem usoudil, že už jsem hrál natolik dlouho, abych mohl napsat tuto recenzi, která je již také u svého konce.
Co mi tedy zbývá? Jediné, odpovědět na klasikovu otázku - hrát nebo nehrát, přesněji řečeno spíše koupit či nekoupit? Verdikt zní jednoznačně - nekoupit! Navíc mám ten pocit, že Creatures Adventuers se v České republice vůbec nedistribuuje a byť JRC Interactive, potažmo Bohemia Interactive připravuje svou selekcí české hráče o skutečně kvalitní tituly, tentokráte je dobře, že tuhle úchylárnu nenabízí.
