Crush - hrátky s dimenzemi

Šňůra výborných logických her na PSP nemá konce. Crush kromě skvělé hratelnosti nabízí také nevšední herní zážitek, který je mixem všeho možného, ale zároveň se vlastně ničemu nepodobá.

Crush

Crush je ve své podstatě logickou hrou, ale podobá se spíše skákačkám, přičemž svým ovládáním připomíná herní zkušenosti z konce osmdesátých let. Takže takový mix na druhou. Další hrnec pejska a kočičky, ovšem jak jsme si u logických her na PSP za poslední dobu zvykli, bez ohledu na přísady a způsob úpravy, jedná se opět o brilantní záležitost o které by se mělo minimálně vědět.

Když jsem nedávno Every Extend Extra označil za halucinogenní trip, netušil jsem, jak brzy se budu muset k tomuto přirovnání uchýlit znova. Crush je LSD. V případě EEE se jednalo spíše o pasivní audiovizuální záležitost, ale v Crush budou halucinace plně pod vaší kontrolou, záměrně a vysloveně se tím budete bavit. Před pár měsíci se na PSP objevila poměrně zajímavá logická hra ve které šlo o zachraňování nebohých lidiček. Tou hrou byl Exit, který se již dočkal druhého pokračování. Crush je místy Exitu docela podobný - do té doby, než ze 2D nepřepnete do 3D.

Laťka obtížnosti se zvedá velice pozvolně.

Pobíhání po absurdně vypadajících levelech provází příběh doplňovaný stylovými komiksovými obrázky. Nesnažíte se ani něčemu zabránit ani někoho zachránit. Trpíte insomnií a profesůrek vypadající jako brácha Einsteina vám pomáhá se z toho dostat. Váš mozek spojí s počítačem kterému říká C.R.U.S.H. a uvrhne vás do bizarního světa, kde neplatí zákony prostoru. V základním pohledu Crush vypadá jako klasická 3D plošinovka. Kamera je plně pod vaší kontrolou a vaše počínání lze sledovat ze všech směrů, včetně pohledu kolmo shora. Jak ale z okolních obrázků vidíte, jednotlivé součásti levelů jsou od sebe vzdálené natolik, že běžným způsobem hraní je nemožné dosáhnout cíle. Virtuální svět počítače C.R.US.H. ale poskytuje možnost kdykoliv z jakéhokoliv aktuálního pohledu změnit 3D ve 2D a naopak, a tak přiblížit desítky metrů vzdálené plošinky k sobě. Celkový obrázek o herních mechanismech si vytvoříte nejlépe pokud kliknete na připojené video. To, co se nedá v textu dost dobře popsat a ve videu možná vypadá kapku zmateně, v samotném hraní nabízí neuvěřitelnou herní zkušenost a pocit volnosti. Neomezeni 2D prostředím a zároveň uzamčeni ve 3D.

Menší potíže vám může činit ovládání hlavního hrdiny, konkrétně způsob skákání.

Laťka obtížnosti se zvedá velice pozvolně a každé ze čtyř prostředí rozdělené na několik dílčích levelů je uvedeno krátkým tutoriálem představující další obohacující prvky. Některé předměty jsou interaktivní jak ve 2D tak ve 3D, některé jsou aktivní jen v některé z perspektiv. Pomocí předmětů, nebo v některých případech navzdory jim, je v levelu vaším primárním úkolem sesbírat určitý počet levitujících koulí a otevřít východ. Kromě toho jsou v každém levelu „ukryty“ další dva speciální předměty, které vám ve hře otevírají bonusový obsah, přičemž Trophy mód nafukuje už tak slušnou herní dobu o pár hodin navíc. Vysbírat všechno je v prvních levelech snadnou záležitostí, ale jeden level za druhým, později budete rádi, že si tak tak otevřete východ z levelu, a že si k němu naleznete cestu, byť v některé z dimenzí stojíte hned vedle něj. Kouzlo hry je v tom, že některé stěny (nebo typy podlah, záleží na úhlu pohledu) se se změnou perspektivy mění z „neprůchozí“ v „průchozí“ a naopak. Občas se stává, že k dosažení cíle vám stačí jen postavit se o malinký kousíček vpravo, změnit 2D ve 3D a hra vás „teleportuje“ na jiné místo.

Menší potíže vám může činit ovládání hlavního hrdiny, konkrétně způsob skákání. Trvá docela dlouho, než si na poněkud tuhý způsob skákání zvyknete. Vyskákat po vysoké věži po malých plošinkách, přičemž tyto plošinky se pod vašima nohama postupně bortí, byla pro mě dost frustrující zkušenost. Na druhou stranu, veškerá manipulace s kamerou a přepínání z jedné perspektivy do druhé jsou vyvedeny bezchybně.

Interaktivita

Koule – po odstrčení se valí, dokud se nezarazí o překážku nebo „nevypadne“ z levelu. Ve 3D se objeví znova na svém původním místě.

Osmistěn – manipulace je stejná jako s koulí, ale pohybuje se po krocích, a nehrozí tak nechtěné vyhození z levelu.

Obrazy – pokud obraz dokážete přiblížit do 2D, obsah obrazu se materializuje do 3D.

Budík – aktivuje se ve 2D, pokud ho nestihnete v časovém limitu zastavit, level musíte opakovat

Tlačítka – základní tlačítka stačí jednoduše sešlápnout, jiné se deaktivují po časovém limitu. Na některá tlačítka musíte pro aktivaci dovalit těžší předmět.

Šváb – nesmíte se ho dotknout. Valící se koule ze švába udělá placičku.

Larva – nebezpečná jen ve 3D, ve 2D se změní v kouli, se kterou lze zacházet jako s jakoukoliv jinou.

Crush se na mě po dlouhém hraní podepsal podobně jako Loco Roco, kdy jsem po týdnu skákání se zpívajícím želé a naklánění prostoru pojal za samozřejmost, že když nakloním hlavu u monitoru, kurzor myši se automaticky přesune daným směrem. Crush na mé vnímání prostoru měl podobný a ještě o něco intenzivnější vliv. Někomu by Crush mohl připomenout jeho období experimentů s různými chemickými látkami, jiným Paper Maria, ale všichni se po chvíli hraní této nevšední logické hry dostanou rychle do stavu, kdy se 2D pro ně stane naprosto regulérním prostorem.