Crystal Defenders – Final Fantasy trochu jinak

Fenomén Final Fantasy už dávno překračuje hranice platforem. Tentokrát se ve strategické podobě objevuje na Xbox Live Arcade.

Crystal Defenders

Série Final Fantasy se objevila na všech možných i nemožných platformách. Něco jako dlouhodobá exkluzivita pro ni neexistuje. Nyní se tak poprvé objevuje i na Xbox Live Arcade v rámci podsérie Ivalice Alliance. Crystal Defenders jsou variací na známý strategický podžánr (dneska je všechno „pod-“) obecně nazývaný „tower defense“. Jak už název napovídá, tak se svou družinou, posléze až armádou, budete bránit drahocenné krystaly.

Hry pod značkou Final Fantasy odjakživa patřily k těm, jejichž příběh byl hlavním hnacím motorem. U Crystal Defenders to však vůbec, ale vůbec neplatí. Příběh tu totiž hlásí totální absenci.

Princip hry je velmi jednoduchý a i neznalci strategického žánru ho velmi rychle pochopí.

Vzhledem k typu hry by hrdiny příliš rozebírat nešlo, ale aspoň nástin nějaké story bychom si zasloužili. Zvláště když Square Enix hlásá, že události ze hry se odehrávají po Final Fantasy Tactics A2: Grimoire of the Rift. Z čeho je to poznat, to opravdu netušíme. A vlastně, jaké události?

Reálie nezaměnitelné Final Fantasy, potažmo Ivalice lze v Crystal Defenders jasně poznat. Ne sice z prostředí (i když vám budou jejich názvy něco říkat), ale z povolání a ras jednoznačně. Plazí zástupci rasy Bangaa i ušaté Viery jsou zde v hojném počtu. Nechybí ani malí Mooglové a další, což ocení především FFF, čili Final Fantasy fanatikové.

Odkazů lze nalézt samozřejmě více a tím nejdůležitějším jsou povolání vašich bojovníků. Ta jsou zpracována ve stylu původních dílů Final Fantasy a Final Fantasy Tactics. Povolání je zde přítomno hned několik. Základní jako voják, černý mág, lučištník nebo zloděj netřeba představovat, protože jeho zástupci umí přesně to, o čem jejich povolání je. Naleznete zde ale i povolání méně známá.

Berserker disponuje silnějšími útoky než voják a v boji ho doplňuje. Dračí útoky jsou velmi silné, zasáhnou nepřítele na zemi i ve vzduchu, ale trvá hodně dlouho, než je postava nabije. A takový tinker zase dokáže zpomalit vaše nepřátele. Na výběr je k zastavení hord nepřátelských monster prostě spousta postav a všechny lze navíc při dostatku gilů, čili peněz, během hry upgradovat, a vylepšit tak jejich atributy, což přijde vždy vhod.

Princip hry je velmi jednoduchý a i neznalci strategického žánru ho velmi rychle pochopí. Hra i samotný koncept tower defense jsou totiž velmi přístupné. Na herní ploše, či chcete-li bojišti, je umístěna cesta, po které se začnou hnát monstra za vašimi krystaly stejně rychle jako notorici k výčepu. Na vás pak je, abyste svou armádu rozestavěli v okolním terénu tak, aby jim v dosažení cíle dokázala zabránit.

Ubránit i jen jeden jediný krystal je na úrovni W3 pěkně tvrdý oříšek.

Každá postava má určený rádius, ve kterém může bojovat, takže je samozřejmě nejdůležitější její umístění na bojišti. Úrovně jsou koncipované tak, že na některých místech lze umístit dvě postavy těsně na kraje nebo jednu doprostřed. Pro boj je samozřejmě lepší mít na místě postavy dvě, ale kvůli menší nepřehlednosti se lze lehce přehlédnout, a prostor si tak zbytečně zaplácnout. Umístění postav je přitom nevratné, takže je dobré se řídit heslem o dvojím měření a jednom řezání.

Nepřátelé přicházejí v takzvaných vlnách a vaším úkolem není nic jiného, než těchto vln přežít co nejvíc, respektive pokud možno všechny. Samozřejmě při tom musíme uchránit co nejvíce krystalů, což je ale mnohdy nadlidský úkol.

Kromě jednotlivých postav zaškatulkovaných do nejrůznějších povolání vám budou v boji nápomocny i krystaly. Nejedná se však o ty, které máte chránit, ale o speciální kusy, které dodají postavám větší výkonnost, například co se týče síly úderů. Kůži vám dokáží zachránit i summoni, známí snad ze všech dílů Final Fantasy. Ifrit, Chocobo nebo Ramuh dokáží zvrátit průběh bitvy v dané vlně během okamžiku. Za své přivolání si však žádají oběť v podobě krystalů, tentokrát ale právě těch, které máte ochraňovat.

Je tak na vašem zvážení, zda obětování pěti nebo dvou krystalů stojí za záchranu zbylých drahých kamenů. Monstrum, které pronikne vaší obranou vám odcizí jeden krystal, ale v jsou zde přítomna i monstra, která jich shrábnou více. Hra vás tedy neustále nutí zapojovat vlastní strategické uvažování.

Co se týče oblud, tak z těch budou FFF nadšeni nejspíše nejvíce. Behemoth, Malboro, Tonberry, ti všichni na vás ve hře čekají a hodlají vám ji značně znepříjemnit. Jak již bylo naznačeno, tak různá monstra disponují různými vlastnostmi, a je tak třeba se s těmito schopnostmi vyrovnat za pomoci své armády. Družstvo mágů vám totiž proti příšerám imunním vůči kouzlům bude k ničemu.

Tak kam patří Vagrant Story?

Takzvaná Ivalice Alliance je skupinou her odehrávajících se ve fiktivním Final Fantasy světě Ivalice. Ale ještě předtím, než si tuto alianci ve Square Enix vymysleli, tak už se hry v Ivalice dávno odehrávaly. Vývojáři se pak začali tvářit, že do tohoto světa zapadá i Vagrant Story, legendární RPG pro první PlayStation, o kterém ještě jako Squaresoft prohlásili, že nemá s Final Fantasy nic společného. Jak to tedy je?

Ve Final Fantasy XII se nachází spousta odkazů na Vagrant Story. Narazíte tady i na pojmy Riskbreaker a Leámonde. Později ve hře objevíte i mapu, kde by se teoreticky království Valendie z Vagrant Story mohlo nalézat.

Čili ano, dáváme Square Enix za pravdu a budeme se tvářit, že Vagrant Story byl odjakživa plnohodnotným členem Final Fantasy rodiny.

Ne všechny postavy se ale dají použít na každé mapě. Ty jsou totiž rozděleny do tří kategorií, a to W1 – W3. Jedná se o obtížnostní úrovně a platí, že čím těžší úroveň, tím více povolání na výběr. Ovšem upřímně řečeno, ubránit i jen jeden jediný krystal je na úrovni W3 pěkně tvrdý oříšek. V každé obtížnosti se ukrývají 4 mapy, což dává celkový součet 12 levelů. A to opravdu není příliš.

Po herní stránce jsou Crystal Defenders docela návykovou gameskou. Hra je okamžitě přístupná a lze se k ní kdykoliv vrátit a ihned hrát. Přitom nabízí docela hodnotnou porci strategie. Nelze však popřít, že koncept je do jisté míry omezený a nemůže bavit do nekonečna. Boj je repetitivní, a to může některé hráče brzy odradit.

Hudba je skoro u každé Final Fantasy věcí, nad kterou se každý recenzent rozplývá. U Crystal Defenders tomu tak ovšem není. Sice je zde přítomný v hlavní obrazovce známý motiv, ale během bitev se hudba opakuje neustále dokola. Zvuky neurazí a plní svou úlohu, ale víc toho neočekávejte.

Co se grafického zpracování týče, tak počítejte s pohlednou grafikou, ale na 16-bitové úrovni. Ale ani v rámci 2D zpracování se o žádnou bombu nejedná. Postavy jsou malé a úrovně ani nezabírají celou obrazovku.

Crystal Defenders je tedy velmi příjemnou strategickou hříčkou, zasazenou do světa Final Fantasy. Z tohoto zákkladu se ale dalo vytěžit mnohem, ale opravdu mnohem více.