RECENZE: Co říká na počítačové závody Dakar 18 skutečný závodník?

Tentokrát jsme ponechali recenzi na opravdových profesionálech. Co na ambiciózní simulátor Dakar 18 říká expert na rally Petr Linhart a skutečný absolvent několika ročníků tohoto legendárního závodu Martin Macík?
50

Dakar 18

Platforma: PC, XboxOne, PlayStation 4
Výrobce: Bigmoon Entertainment

  • Oficiální licence
  • Reálie dálkového závodu
  • Navigace
  • Fyzikální model
  • Ovládání, (ne)podpora volantů
  • Model poškození
  • Slabá nabídka herních módů
  • Mrtvý multiplayer
  • Spousta bugů

Herní karta

Petr Linhart: Je to již dlouhých patnáct let, kdy vznikla poslední oficiální hra s tématikou legendárního automobilového závodu Rallye Paříž-Dakar, tehdy pod názvem Dakar 2: The World’s Ultimate Rally. K jejímu zhruba stejně kvalitnímu přímému předchůdci se vztahuje i má osobní vzpomínka, když jsem se během hraní poprvé dozvěděl o teroristickém útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku.

Dakar 18 má sice arkádový jízdní model, ale rozhodně nejde o hru pro fanoušky Need for Speed.

Od té doby prošel celý náš svět řadou změn a obměny se dočkal i slavný pouštní závod. Při první vhodné příležitosti jej totiž francouzští pořadatelé z agentury ASO přesunuli do finančně mnohem lukrativnější Jižní Ameriky. Z názvu vypadlo jméno francouzské metropole, hlavní město Senegalu Dakar však bylo tak výraznou marketingovou značkou, že v názvu zůstat muselo. Po celou dobu se však nenašlo studio, které by si trouflo pustit do takto rozsáhlé a náročné hry. Až tvůrci z Bigmoon Entertainment se pokusili tento nevšední zážitek přenést na počítačové hráče. Podařilo se jim to?

Petr Linhart

Petr Linhart

Petr Linhart (38 let) se kolem závodů rally pohybuje prakticky celý život. Pomáhá s organizaci Barum Rally Zlín, podílel se na chodu nejlepších českých jezdeckých týmů a je oficiálním časoměřičem. Kromě toho je však i veliký fanda počítačových adventur a provozuje stránky RájAdventur.cz.

Převést Dakar do podoby počítačové hry není vůbec nic jednoduchého. Dálkové soutěže mají určitá specifika, která se do současné uspěchané doby příliš nehodí. V první řadě zde nejde jen o rychlost jízdy, průběh samotného závodu je totiž mnohem komplexnější a pro obyčejné hráče možná i nudný. Rychlost a schopnost ovládání auta jsou jen základní prvky. Mnohem důležitější na všech dálkových závodech je navigace v terénu, ta je alfou a omegou konečného úspěchu. Každá etapa obsahuje určité waypointy, tedy místa, kterými je potřeba ve správném pořadí projet. A nejezdí se jen po klasických vyznačených cestách, ale také mezi dunami v poušti či mezi křovisky v pampách. 

K orientaci v trati slouží itinerář, který vyznačuje základní body trasy, kde má jezdec odbočit či kterým azimutem v poušti nebo solné pláni se vydat. Kdo nepochopí zásady navigace a nedokáže je uplatnit v samotném závodě, nemá nejmenší šanci na úspěch. Další specialitou dálkových soutěží je délka jednotlivých etap, která v reálu zabírá stovky kilometrů a jede se téměř celý den. Objem kilometrů ve hře zůstal, časově se podařilo délku trochu zredukovat prostřednictvím zrychleného ubíhání vzdálenosti, i tak jednotlivé etapy zaberou několik desítek minut a nejdelší etapu čítající přes 900 km pojedete i více než dvě hodiny.

Hra Dakar 18 obsahuje oficiální licenci na stejnojmenný závod. Pro hráče je štěstím, že si tvůrci vybrali zrovna letošní ročník, který svou tratí i náročností patřil k nejzajímavějším a nejnáročnějším v celé jihoamerické historii, kdy posádky zavedl na náročné úseky v Peru, Bolívii a Argentině. A hlavně je po dlouhé době vrátil na delší čas do hlavního terénu příznačného pro původní Dakar – písečných dun. Trasa by měla být v rámci možností v reálně vymodelované krajině podle skutečných map, jen zredukovaných v určitém poměru. 

Dlouhé přesuny rovnou krajinou mohou někomu přijít až nudné.

S oficiální licencí souvisí také nabídka jezdců a vozového parku. Ten je rozdělen do klasických pěti kategorií - auta, motocykly, kamiony, čtyřkolky a bugyny. Je jen škoda, že v jednotlivých kategoriích sice jsou obsaženy oficiální auta a jména, jejich množství je však hodně zredukované. Z řady českých posádek, které se Dakaru nejen v tomto ročníku účastnily, tak ve hře objevíme pouze Tatru Martina Kolomého. Mimo jiné chybí i nejlepší současný český jezdec dálkových soutěží Martin Prokop. Je to velká škoda, přitom u některých závodníků by stačilo jen obměnit textury. Takto zbylo, místo obvyklých stovek, jen asi 45 účastníků.

Pojďme přímo do hry. Tedy, nejdříve ji musíme nainstalovat, což při velikosti 40 GB a rychlosti internetu v některých lokalitách zabere celkem dost času. Ještě než se budeme rozhodovat, se kterým soutěžním speciálem budeme závodit, je potřeba vybrat typ hry a zvolit obtížnost. Herní nabídka je bohužel poměrně chudá. Jejím hlavním prvkem je účast v kompletní soutěži sestávající ze čtrnácti etap. 

Po výběru kategorie a samotného stroje můžete jet jednotlivé etapy jednu po druhé a pokusit se dostat z Limy až do cílového města Córdoba. Tedy, místo slova můžete by se spíše hodilo musíte. Není totiž možné si rovnou projet kteroukoliv pozdější etapu, dokud neabsolvujete tu předchozí. Bohužel se navíc odemykání etap nepřenáší mezi vozy, takže když absolvujete celý závod na motocyklu a chcete poté přejít do kamionu, opět musíte jet od samotného začátku. 

Nevím, jestli je tento pokus o znovuhratelnost zrovna nejvhodnější, obzvlášť, když jednotlivé waypointy na trati jsou staticky rozmístěné a při každém dalším průjezdu jsou tak stále na stejném místě. 

Během závodů je dokonce možné z vozidla vystoupit.

Obdobným způsobem dopadla i volba hratelnosti – nejtěžší si můžete zvolit až poté, co máte odjetý kompletní závod na střední obtížnost. Pokud vás omrzí závodění, můžete se pustit do módu hledání pokladu. V něm máte úplnou volnost ježdění v terénu (pouze v etapě už odjeté v závodě) a podle mapy se pokoušíte dostat na určité místo v dané lokalitě. 

Zde musíte vystoupit z auta a pěšky procházet okolí s cílem najít artefakt. Ježdění zbůhdarma pro prázdné planině může být alespoň chvíli zábavné, pobíhání mimo auto a hledání malé a nepříliš viditelné truhly není zábavné vůbec. Poslední možností, která hráči zbývá, je multiplayer. Ten má variantu splitscreenu na jediném počítači a klasické spojení přes internet. Na serverech hry je však pusto a prázdno, za celou dobu jsem narazil na jediného člověka, který byl zrovna online a byl ochoten si to rozdat na jedné z etap v Argentině. Hra se v tu chvíli chovala jako zpomalený film, reakce na řízení byla ještě horší než obvykle a soupeř toto trápení vydržel jen patnáct minut, než se odpojil.

Najít někoho v multiplayerovém lobby je bohužel prakticky nemožné.

Herní módy nejsou žádný zázrak, vrhněme se tedy na samotný závod. Prostředí jednotlivých zemí víceméně odpovídá realitě, projedeme se po různých površích od asfaltových cest přes tvrdou kamenitou šotolinu až po písečné duny. Na každém z povrchů se soutěžní stroje chovají trochu jinak, realitě to však příliš neodpovídá. Je otázkou, čeho tvůrci chtěli dosáhnout. Ve všech materiálech prezentují Dakar 18 jako simulátor, chováním strojů se však spíše blíží arkádě. Do toho je potřeba započítat také nepřesné a těžkopádné řízení a nepříliš vydařený jízdní model. Všechny stroje v dané kategorii se chovají hodně podobně, fyzikální zákony jsou občas postavené na hlavu. 

Doslova tragikomicky pak působí ovládání motocyklů a čtyřkolek. A nepočítejte s tím, že byste si hráli s nastavením jednotlivých komponent, žádná úprava podvozku, tlumičů, přesnosti řízení, výšky či brzd, vše je pevně dáno a není možnost žádné změny. K tomu je potřeba připočítat také doslova a do písmene příšernou podporu volantů a ovladačů, která po spuštění hry nadělala vrásky spoustě hráčů. Tvůrci se tento nedostatek snaží vehementně řešit spoustou různých oprav, stále je však ovládání spíše hororem. Hráč má také možnost opustit stroj a pohybovat se pěšky, ovládání jezdce je však i zde hodně neohrabané.

Ne, to není PUBG.

Když se tedy smíříme s tím, že fyzikální model je spíše arkádový a pustíme se do hraní, zjistíme, že jako simulace dálkového závodu to skutečně funguje tak, jak má. Jedete podle itineráře, prostřednictvím kterého vás naviguje spolujezdec (u motorky a čtyřkolky spolujezdec není, takže itinerářem musíte otáčet manuálně sami) na jednotlivá místa, kudy vede trasa. V závislosti na zvolené obtížnosti se pak v horní části obrazovky ukazuje na kompasu směr následujícího waypointu, rozdílné je také poškození. 

Není možné jet vždy nejpřímější cestou, je potřeba hledat tu nejschůdnější, aby technika vydržela celou etapu až do cíle. I zde se fyzika občas chová hodně podivně a s vozy se dají bez větších škod provádět neskutečné veletoče. Model poškození je obecně hodně odfláknutý, můžete skočit přes dunu jako legendární Adam Malysz a autu se skoro nic nestane. Pak stačí přejet malý kámen, patník či vlajku a už je potřeba opravovat. 

Je pěkné, že v případně zapadnutí v písku či blátě musíte vylézt ven a jít vozidlo vykopat, případně můžete požádat o pomoc s vytažením soupeře (nebo někoho vytáhnout sami, když na něj zrovna narazíte). Oprava auta během jízdy v etapě, která by se mohla dělat stejným způsobem, se naopak provádí primitivním najetím do menu a zvolením, co se má na autě automaticky opravit. 

Ať už osedláte čtyřkolku, motorku, bugynu nebo náklaďák realismus nečekejte.

Během celé trasy je k dispozici volné prostředí, hráč není omezen žádným koridorem, kterým by bylo potřeba jet. Tvůrci hovoří o více než 12 000 kilometrech čtverečních volného prostoru, kterým můžete libovolně jezdit. Přesto zamrzí některé nedodělky, například když obyčejná bezpečnostní páska dělá z diváků nesmrtelné bytosti, náraz do ní totiž dokáže zničit i těžký kamion, zatímco diváci zůstávají nezraněni (s výjimkou pořadatelů stojících před páskou, po nárazu do nich hra okamžitě končí). Nebo jedete s motocyklem po poušti a spadnete - zatímco vy jako jezdec se vzpamatováváte a zvedáte z písku, motorka se sama postaví do vzpřímené polohy a čeká, až na ní někdo nasedne.

Jedním z již dříve zmíněných základních prvků dálkových soutěží je rozsáhlost jednotlivých etap. Tvůrci toho byli vědomi a tak jednotlivé etapy zabírají opravdu spoustu času. Je však možné hru kdykoliv přerušit a po nahrání se vrátíte k poslednímu uloženému waypointu (na nejlehčí obtížnost, u střední je počet nahrání omezen a u nejtěžší je k dispozici pouze jedna možnost). K němu je možné se vrátit i v případě nehody či nenávratného poškození auta, zde však budete penalizováni trestnými minutami. 

Trochu mrzuté je, že v případě restartu celé etapy se nevracíte do briefingového menu, ale rovnou na startovní čáru dané etapy. Pokud tedy máte poškozené auto (část oprav jde dělat beztrestně jen v bivaku mezi etapami), tak máte smůlu.

Z tohoto pohledu je hra nejrealističtější. Bohužel se však nedá příliš ovládat.

Je jasné, že u takto obsáhlé hry nebude jednoduché udělat kvalitní technické zpracování. Tvůrcům se celkem věrohodně podařilo zachytit traťově jinak fádní prostředí jednotlivých zemí včetně rozdílných klimatických podmínek. Grafika je vzhledem k rozsáhlosti prostředí na celkem slušné úrovni, žádné velké vizuální orgie moderních závodních her však nečekejte. Její kvalita navíc v různých oblastech variuje od opravdu povedených až po doslova hnusné, celkem často se objevují nedodělky či doslova chyby. Modely soutěžních strojů jsou hodně jednoduché a mohly být mnohem propracovanější, stejně tak jejich textury působí spíše archaickým dojmem. 

Zvukový doprovod zapadá do průměru, automobily obecně zní nevýrazně, zato u motocyklů jsou o hodně slabší. Samostatnou kapitolou je spolujezdec, který se mnohdy chová jako osina v zadku. Při závodě by měla fungovat spolupráce mezi jezdcem a spolujezdcem, obzvláště u dálkových závodů, kde je navigace na prvním místě. Místo toho zde slyšíme jen suché čtení rozpisu, navíc ne vždy podávané ve správný čas. Když vyjedete mimo trať, spolujezdec dlouho zjišťuje, že jste mimo a i poté jen otravně sděluje, ať se vrátíte zpátky k předchozímu waypointu. 

Ne, že by se pokusil poradit, kudy tedy jet zpátky, to raději zarytě mlčí. A nebo na vás naopak křičí, že máte chuť zastavit a vyhodit ho ze sedadla. S přesností navigace souvisí i problém se spádem hry, kdy jednotlivé vzdálenosti ubíhají rychleji, než je v reálu obvyklé. Takže spolujezdec třeba zahlásí, že za 500 metrů následuje odbočka doleva za velký kámen, ale než to stihne doříct, jezdec už daným místem dávno projel. 

Hráč má možnost sledovat svou jízdu z různých pohledů kamer, které nejsou vždy nejšťastnější. Obzvlášť pohled z kabiny, který by měl nejvíce odpovídat realitě, je občas hodně nepřehledný a hlavně v poušti se z něj velmi špatně čte terén, což je speciálně na hranách dun hodně nepříjemné. Během samotné jízdy pak potkáte jen velmi malé množství soupeřů (jak již bylo popsáno v začátku, počet reálných závodníků ve hře je hodně omezen a tvůrci nevložili žádné další, takže je zde pusto a prázdno), což nepůsobí příliš realisticky. Z jistého pohledu je to však možné brát i pozitivně, když totiž na někoho narazíte, máte jedinečnou možnost vidět, jak tragická je jejich umělá inteligence (výsledné časy v cíli však jejich schopnostem neodpovídají a jsou konkurenceschopné).

Celkově vzato, Dakar 18 zůstal na půli cesty toho, čeho chtěl dosáhnout. Tvůrcům se podařilo vytvořit celkem věrnou simulaci světa dálkových soutěží se všemi jeho plusy i mínusy. Pro fanoušky Dakaru či dálkových soutěží je to i přes arkádovější pojetí chování vozů a motocyklů i problematické ovládání nutnost, ostatní by si měli hodně rozmyslet, zda se do této hry pustit. 

Přeci jen jde spíše o vytrvalostní projížďku jihoamerickou krajinou s prvky náročné navigace než jednoduché závodění, kde stačí držet plyn a kroutit volantem. Na závěr je potřeba zmínit, že se tvůrci činí a pokouší se největší chyby a problémy odstranit. A že jich není málo, patchů se už od vydání hry objevila spousta. Ten dosud poslední měl velikost 20 GB.

Hodnocení: 50 %

Martin Macík: Komu se podaří zahrát si počítačovou hru, kterou před pár měsíci prožil na vlastní kůži? Je super, že je tu po tolika letech nová hra z prostředí dálkových závodů – Dakar 18. Všichni fanoušci motorsportu, včetně mě, hořeli zvědavostí, jak se vývojáři se simulací porvali. To nešlo nevyzkoušet.

Martin Macík

Martin Macík, účastník několika ročníků závodu Dakar

Martin Macík (29 let), od roku 2015 pravidelný účastník Rallye Dakar s kamionem v barvách týmu Big Shock Racing, 5. místo v kategorii kamionů na Rallye Dakar 2018.

Přiznám se, že jako malý jsem pařil kde co. Colin McRae Rally bylo úplně top. Ale od chvíle, kdy jsem ve svých 23 letech vyjel do svého prvního opravdového Dakaru, na virtuální dobrodružství už nezbývalo tolik času. Přeci jen, naživo je to větší adrenalin. 

V poslední době jsem však uvažoval o pořízení simulátoru, abych mohl trochu virtuálně potrénovat. Zajímalo mě, jak se hra bude blížit realitě, kam až se pánům vývojářům podařilo dojít. 

Proto, jakmile jsem našel volnou chvilku, zasedl jsem k PSku a vyjel na průzkum Dakaru 18. Pojďme to vzít po pořádku.

Grafika:

Dokud jsem se nedostal k samotnému závodu, tedy tutorialu a následně k první etapě, všechno vypadalo dobře. Bohužel, samotná jízda je v grafice cesta zpět o pár let (tipuji podle svých skromných zkušeností). Detaily nejsou propracované, barvy ujdou, ale to je vše. Bohužel, grafika trochu kazí celkový dojem ze hry. Přitom právě tady vidím velký potenciál.

Ovládání:

Proč hrát závodní hry, když můžete závodit i ve skutečnosti? Protože je to prostě zábava.

Na ovládání jsem se samozřejmě těšil. Vzhledem k tomu, že sám řídím a závodím několik let, věděl jsem, že převést reálné řízení do virtuální reality bude oříšek. V poslední době jsem občas zkusil pár závodních her a byl jsem mile překvapen, kam až se vývojáři dopracovali. Zdá se však, že v Dakaru 18 si ještě nechali jisté rezervy pro zlepšení. Terén a jeho různé podoby se asi těžko simulují, jinak si to nedokážu vysvětlit. Hned na začátku jsem zkusil auto od MINI a už od startu jsem ho nemohl přimět, aby jelo rovně. Ovladatelnost motorky ušla (nemám moc reálných zkušeností) a kamion byl až moc těžkopádný a vlastně ani moc nezatáčel. Možná to bylo tím, že jsem jel s konkurenčním MAZem a těm to holt asi tak dobře nefunguje. Franta je prostě jiná liga!.

Pokud si vyberete lepší káru nebo motorku, není to tak hrozné. K virtuálnímu řízení musíte přistupovat s rezervou, realita v jihoamerickém závodě je hrozně komplikovaná a ještě chvilku potrvá, než se ji povede přenést do hry. Snaha vývojářů je minimálně dobrým prvním krokem!

Navigace:

Ta to všechno zachránila! Moje první hláška byla: “tohle musíme dát Ferrymu, aby se naučil navigovat”! Normálně mi spadla brada nadšením, když jsem zjistil, že jde o reálnou navigaci, jakou máme v závodě a že i ve hře můžete jet úplně kam chcete, jen pak prostě nenajdete cestu zpět. 

Hry jsou fajn, ale realita je holt realita.

Jakožto velký profík jsem si rovnou zvolil tu nejtěžší verzi (expert), která se odlišuje právě náročnou navigací, a můžu vám říci, že jsem dojel do cíle první etapy na posledním místě a hlavně bez několika kontrolních bodů, o kterých to vlastně všechno je. Takže moje dobrá rada zní: určitě na začátku zbystřete, vše si poslechněte, projděte tutorialy a začněte s ROOKIE verzí. Rychle zjistíte, co a jak. Pamatujte si, že nejtěžší navigace je v dunách a navigátor mluví příliš pomalu. Za navigaci tedy dávám hře velký palec nahoru, tou si mě získala.

Herní zážitek:

Pokud bych měl hru ohodnotit objektivně na škále od 1 do 10 (nejlepší), tak bych zvolil 6 až 7. Vím, může to znít pro někoho jako hodně nebo zase málo, ale opravdu není jednoduché se přiblížit realitě. A za náročnost navigace dávám 10 bodů. Grafika se dá překousnout, ale ta ovladatelnost mi občas hodně vadila.

Každopádně, hra mě hned vtáhla do děje. Jak by ne, trasu jsem si před pár měsíci projel v reálu, takže mi hned naskočila spousta vzpomínek. Za mě určitě vydařený start a těším se na pokračování DAKAR 19. Doufám, že je v plánu.

Autor:

Hodnocení hry

Redakce

50 %

Čtenáři

44 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 65 čtenářů

  • Nejčtenější

Tak to se nepovedlo. Opětovné vydání dvacet let staré hry skončilo ostudou

Radost z opětovného vydání retro stříleček Star Wars: Battlefront nevydržela fanouškům dlouho....

Nosit sexy obleček se v chystané hře nevyplácí, boj s ním bude daleko těžší

Natěšeným fanouškům chystané akční hry Stellar Blade učaroval přiléhavý kostým, který si hlavní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

To byla rychlost. Polda 8 sehnal za den milion a rozloučí se s Luďkem Sobotou

Za pouhý den se podařilo sehnat peníze na vznik české komediální adventury Polda 8. Naposledy v něm...

Generace Z už na konzolích hrát chtít nebude, myslí si bývalý šéf Xboxu

Bývalý šéf značky Xbox Peter Moore se v rozhovoru s magazínem IGN nechal slyšet, že hardware...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Vydělali jsme víc peněz, než naše malé studio zvládne, říká tvůrce Palworldu

Letošní herní hit Palworld už japonskému studiu Pocket Pair vydělal miliardy a stále se prodává...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Vyrábějí seznam woke her, fandí jim i Musk. Herní protestní hnutí nabírá sílu

O odporu proti konzultantské firmě, která podle kritiků kazí moderní hry korektní propagandou, se v...

Návrat legendárních Commandos se blíží, nový trailer vzbuzuje nostalgii

Po několika nepovedených remasterech původních dílů se letos dočkáme i regulérního pokračování...

Unikly specifikace PlayStationu 5 Pro, převezme žezlo nejvýkonnější konzole

Ačkoliv oficiálně nebylo prozatím nic oznámeno, citelně výkonnější verze konzole PlayStation 5 s...

Oblíbená deskovka ze světa Duny vyšla i v digitální podobě. A v češtině

Na Steamu se nečekaně objevila digitální adaptace populární deskové hry Dune: Imperium. K dispozici...

Střední škola a Mateřská škola Aloyse Klara
Kuchaře/Kuchařku pro střední školu

Střední škola a Mateřská škola Aloyse Klara
Praha
nabízený plat: 20 000 - 29 000 Kč

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...