Člověk je od přírody tvor líný a ten počítačový obzvlášť. Proto ho nepotěší, že má sice na CD deset hodin hudby, ale pokaždé, když chce přeskočit neoblíbenou písničku, musí se zvednout z gauče, dojít ke stolu, vzít do ruky myš, najet kurzorem na to správné tlačítko, zase se usadit... (vždyť to všichni známe). S nostalgií vzpomíná na staré dobré dálkové ovládání od HiFi věže a přemýšlí, jak to samé zařídit u počítače.
Počítač lze na dálku ovládat vzásadě dvěma způsoby: hlasem nebo "krabičkou" s bezdrátovým přenosem. Zatímco ovládání hlasem ve stylu "Star Trek" se zatím nekoná (i když už to není taková utopie jako před několika lety) -- "Počítači, zhasni světlo!" zatím nefunguje na hlas jakéhokoliv člověka, problémem je i rozpoznání hlasu, na nějž je systém "natrénovan", pokud je "příkaz" vydán ve větší vzdálenosti od mikrofonu. Naproti tomu dálkových ovladačů založených převážně na infračerveném (IR) přenosu (včetně návodů pro vlastnoruční stavbu) najdeme celou řadu.
Prvním a patrně nejpopulárnějším je přijímač Irman. Připojuje se k sériovému portu. Nechá se koupit hotový, ale na internetu je k dispozici i stavební návod (bohužel bez zdrojových kódů firmware příslušného mikroprocesoru). Lze stáhnout plug-in pro Winamp (tentokrát i se zdrojákem pro Visual C++), pro Linux existuje knihovna (a daemon) libirman. Autoři tvrdí, že Irman je odzkoušen a spolehlivě funguje s téměř všemi (to v praxi znamená s několika stovkami) typů komerčně vyráběných dálkových ovladačů (od televize, videa...). Moje vlastní zkušenost je, bohužel, trochu jiná. Na ovladače firmy Pace nereagoval Irman vůbec, s ovladači Mitsubishi generoval Irman stejný kód při stisknutí kteréhokoliv tlačítka, u ovladače Tesla (pro znalce: obsahuje poměrně rozšířený obvod U806) se dokonce vygenerovaný kód lišil i stisk od stisku toho samého tlačítka.
Variací na Irmana je přijímač, jehož stavební návod vyšel v některém z loňských čísel Amatérského rádia a letos jej doplnil návod na jeho využití i bez PC pomocí mikrokontroleru Atmel. Narozdíl od procesoru v Irmanovi je tento založen na jednoúčelovém integrovaném obvodu PT2225.
Lze ho objednat včetně vysílače, čímž odpadají problémy s kompatibilitou. Tady je ovšem zase problém tentokrát na straně softwarové: jediný "oficiální" program je fragment BASICového zdrojáku v návodu. Pod Linuxem je možné použít knihovnu libirman (s několika úpravami), která ale bez většího zásahu do zdrojáků nereaguje na tlačítko s kódem 0 (jedno takové na dodávaném vysílači je). Možná by bylo nejlepší naprogramovat si rozhraní vlastní.
Třetí, tentokrát komerční systém Anir americké firmy Animax International je, zdá se, jedním z nejpropracovanějších. Je to sestava skládající se z vlastního IR ovladače (s množstvím tlačítek -- vhodné pro technické typy a hračičky), přijímače připojeného (stejně jako předchozí dva typy) k sériovému portu (který může sdílet s jiným zařízením, např. myší) a samozřejmě CD se softwarem. Ovládací program Xtreme (dostupný i v české lokalizaci) má vlastní,poměrně efektně vypadající, rozhraní pro ovládání často se v počítači vyskytujících přehrávačů (audio, video, TV karty), telefonu a internetu (obdobně "praktické" ovládání má Tesla Internet Box), pomocí skriptů lze ovládat i externí programy (které v sobě tím pádem vůbec nemusí mít vestavěnu IR podporu).
Největším trhákem v oblasti dálkového ovládání patrně bude připravovaný produkt doposud neznámé firmy MakroHard MH Hands 2002. Skládá se z kybernetické ruky (v zářivě oranžové barvě), která se přišroubuje k desce stolu, case nebo monitoru a ovládá myš nebo klávesnici a neurálního vysílacího modulu, který se chirurgicky implantuje do mozku. Za patřičný příplatek bude možno získat další ruku pro současnou práci s klávesnicí i myší nebo pro psaní na klávesnici "všema deseti." Komunikace vysílacího modulu (neuroimplantát) se zbytkem systému (ruka) se liší podle verze MH Hands 2002.
V nejniží verzi Light, určené studentům a jiným méně majetným vrstvám obyvatelstva, se propojení provádí pomocí sériového nebo USB kabelu, pro nějž je ale zase nutné mít za uchem vyvedený konektor (návod doporučuje nosit pro zamaskování dlouhé vlasy). Proslýchá se ale, že za malý peníz bude jistá konkurenční firma provádět lehkou modifikaci systému: kontakty vysílací části budou umístěny na zadní části kalhot a jejich protikusy na sedátku židle. Tato modifikace sice odstraní nepohodlný kabel, ale ovládání bude fungovat pouze tehdy, budete-li sedět na příslušné židli u počítače (inu, za málo peněz málo muziky).
Nesrovnatelně komfortnější verze Standard je již vybavena rádiovým přenosem v pásmu 27MHz, v případě nouze lze tedy počítač na dálku ovládat pomocí obyčejné CB radiostanice a vysílače tónové volby. Použitá frekvence přináší jako vedlejší efekt nutnost použít alespoň třiceticentimetrovou anténu, která stále nepřehlédnutelně trčí z temene hlavy (což obzláště na osobách něžného pohlaví nepůsobí příliš esteticky). Teprve mikropásková anténa verze Profi (využívající přenosu v mikrovlnném pásmu 1900 MHz) je skryta pod kůží a uživatele MH Hands nehyzdí. Produkt zatím není na trhu, protože betatesteři popisují častý výskyt přetečení krátkodobé paměti (což má za následek odswapování do pomalé paměti dlouhodobé) a tzv. "blue screen of death" mozku s nutností resetu úderem tupým předmětem do hlavy. Šéf firmy Lib Setag ale slibuje, že tyto drobné nedostatky budou brzy odstraněny a MH Hands budou o vánocích na pultech za zaváděcí ceny. Zatím je možné stáhnout si z internetu demoverzi: myš ovládá vaše vlastní ruka podle pokynů zobrazovaných na obrazovce.
