Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dark Arena – cesta peklem

  12:00aktualizováno  9. dubna 8:55
Vojenské středisko pro výzkum a vývoj nových forem univerzálních vojáků. Selhání bezpečnostních systémů vede k volnému pohybu zmutovaných zabijáků po komplexu, kde už za chvíli nezůstane nikdo z personálu mezi živými. A speciální jednotka, která se posléze dostaví na místo, krutě selhává ve snaze čelit zdejší hrůzné přesile…

Dark Arena

Je tedy před vámi další FPS pro handheld GBA, v němž jste jako poslední přeživší jedinec speciální jednotky v komplexu plném mechanických zabijáckých botů a mutantoidních zabijáků, pročež se musíte z tohoto strašlivého místa zkázy a smrti dostat co nejdříve pryč. Příběh sice evokuje hororový odkaz série Resident Evil, nicméně jediného, čeho se zde budete bát, je nedostatek průrazného střeliva. Dark Arena je klasickým představitelem svého žánru, s důrazem na častou akci, jejíž případnou monotónnost prokládá obvyklými mechanismy jako je nalézání přístupových karet k uzamčeným dveřím.

Hra je rozdělena na řadu úrovní, kde v každé další začínáte vždy od nuly s defaultním počtem životů a toliko standardní pistolí v ruce, bez ohledu na skutečnost, jak dobře/ špatně jste si počínali v úrovni předcházející. Jelikož má uvedená pistole neomezeně munice, nebolí ani tolik absence Dark Arena zaměřovacího kříže a nutno říci, že i tato na první pohled obyčejná a slabá zbraň dokáže při dobré taktice učiněné divy. Podmínkou pro zdárné vypořádání se se silným protivníkem však je dostatek prostoru pro strafování vůkol a také pokud možno nepříliš velký počet dalších oponentů v obraze. Typový výčet nepřátel je relativně velký, ale jejich AI je doslova příšerná. Často totiž ani nereagují na vaši blízkou přítomnost a mnohokrát se nechají až velice snadno odpravit. Tento nedostatek je tvůrci vynahrazen jejich stále větším počtem, eventuelně nehoráznou kumulací na nějakém důležitém místě, nebo něco nefér prvky, kdy na vás protivník číhá hnedle za dveřmi a párkrát tak nemáte ani čas zareagovat. Jelikož ani Dark Arena nezná pojem checkpointy, laciná ztráta hitpointů, případně celého života, resultující v opakované zahájení úrovně vcelku zamrzí (eufemisticky řečeno).

Dark Arena

Co potěší je opětovně široká škála zbrojního arzenálu, kde vyjma uvedené pistole budete disponovat také plasmovou puškou, rotačním kulometem, bombami s následným odpalováním na dálku či naváděnými raketami, fungujícími podobně jako tomu bylo u MGS/ MGS2. Tedy po vystřelení rakety se herní pohled přesune na střelu a vy si ji v dané výšce navádíte skrze level na vybraného protivníka, což je prima nápad. Samozřejmě, že tvůrci s touto destruktivní zbraní hodně šetřili!

K tomu sbíráte nezbytné uzdravovačky, sem tam aktivujete nějaké ty přepínače a samolitr, že ponejvíce střílíte do všech forem života obývající zdejší komplex, který tedy designově nevypadá nijak zvlášť zajímavě. Úrovně jsou architektonicky poněkud jednotvárné, přes snahu o multiúrovňové pasáže, jež překonáváte teleporty či skrze výtahové platformy, je koncepce zdejšího světa opravdu hodně nenápaditá. Na druhou stranu je tady tak díky tomu cítit přítomnost téměř adventurního prvku, Dark Arena protože většina úrovní je takovým stále stejným koridorem zdí vytvářejícím efekt dungeonového labyrintu, takže se mnohdy můžete lehce ztratit a pakliže nenajdete mapu celé oblasti (s vyznačením vašeho momentálního postavení), tak si ke svému úsilí můžete připočítat něco minut navíc při marné snaze o nalezení naposled viděných dveří, ke kterým jste nyní konečně našli přístupovou kartu.

Jinak počet nepřátel na každý level je striktně daný, takže se nemusíte obávat nějakých překvapivých reinkarnací. Při ataku protivníka je nutno počítat s tím, že se zaměřováním můžete hýbat toliko zleva doprava, pročež máte-li vašeho soka stojícího na nějaké vyšší platformě, je jedinou obranou včasný útěk, protože ho v této situaci nejste s to zaměřit (odvislé však též od výšky a typu zbraně ve vašem držení). Interakce s prostředím nabízí vedle již zmíněného i občasnou aktivaci výbušných sudů, které vám mohou výrazně ušetřit práci.

Dark Arena

Co se týče pohybových aktivit, vyjma strafování a konstantní rychlosti pohybu, při němž vaše postava někdy i docela nepříjemně plave v prostoru, náš hrdina nic dalšího neumí, pakliže se zaměříme na protivníky, tak ti jsou ještě více statičtí a mnohdy úplně bez života (takže jim tou vstupenkou na onen svět skorem pomůžete probudit se z letargie).

Chybou je, že občas ztrácíte zbytečně přehled o dění, jednak kvůli zpomalování framerate při hodně “lidech“ na obrazovce naráz a potom, když se k vám někdo přiblíží příliš natěsno – pak najednou máte před očima jen podivný shluk pixelů.

Zvuková kulisa není špatná, byť nelibě nesu skutečnost, kdy se okolo vás rozléhá zuřivá střelba a “hlasy“, obé však vychází od protivníků z neviděné a zatím nepřístupné lokace, což je zarážející a někdy vás to mate. Jestli cíleně, toť otázka a jelikož tak i tato strana má svůj líc, mohu o něm v pozitivním duchu prohlásit, že vás to díky tomu udržuje permanentně v napětí.

Dark Arena

Závěrem mohu zmínit něco pěkných efektů jako je animace kouře vycházející od vašeho kanónu, či střel samotných, tři stupně obtížnosti a samozřejmě možnost multiplayerového klání pro čtyři hráče, kde vedle deathmatche musí zaujmout kooperativní postup hrou! A též potěší závěrečné outro ve formě statické renderované animace s textovým zohledněním, v jakém že kvaltu jste opustili toto vpravdě nehostinné území. Mám-li to však shrnout, viděl bych v titulu Dark Arena jen tuctový počin, který po hrách jako Ecks vs Sever už nemá příliš co nabídnout - z průměru jej nicméně výrazně vytahuje kooperativní multiplayerová akce, k níž potřebujete mít kamarády s herní catridgí.

Dark Arena
Výrobce/Distributor Graphic State / Majesco Inc.
Platforma GameBoy Advance
Vibrace: ne
Ukládání pozic: ne, passwordy
Multiplayer: ano, 2-4 hráči
Verdikt: Tahle doomovka je až třetí vzadu a jenom pokud nemáte do čeho střílet, stojí za úvahu. Třebaže se v singleplayeru jedná o vcelku obyčejné a tuctové zboží, multiplayerová kooperace – podobně jako u Dooma – významně vylepšuje kredit této hry.
Hodnocení: 60%

Autor:


Nejčtenější

Revoluční rok 1998 ve hrách. Zvolte tu nejlepší

Nejlepší hry roku 1998

Rok 1998 byl pro hry mimořádně požehnaný. Kromě toho, že vznikl Bonusweb, vyšla celá řada her, které dodnes platí za...

Konec dohadů. Unreal, nebo Quake?

Střílečka Quake je šestnáct let stará a stále září.

Pokud byste si museli vybrat, dáváte, případně dávali jste přednost značce Quake, nebo raději konkurenci v podobě...



Hry a porno generují největší příjmy z virtuální reality

Pornografická videa v VR

Největším motorem v oblasti virtuální reality jsou hry a porno videa. Vyplývá to z úniků dat Valve a analýzy...

Lepší než GTA? Ohlédnutí za prvním dílem Red Dead Redemption

Red Dead Redemption

Původní Red Dead Redemption patřilo s přehledem k nejlepším hrám minulé generace konzolí. Cenami ověnčená kovbojka...

Vynikající střílečka Insurgency je dočasně zdarma

Insurgency

Multiplayerová střílečka Insuregncy dostane 18. září nepřímé pokračování nazvané Sandstorm. Aby její autoři zvětšili...

Další z rubriky

RECENZE: WarioWare Gold láká na tři sta hříček i svérázný humor

WarioWare Gold

Zlý, tlustý a po penězích toužící Wario je zpět v plné síle. WarioWare Gold baví prověřenou hratelností, spoustou...

RECENZE: V týmové akci Earthfall likvidujeme mimozemšťany po stovkách

Earthfall

Earthfall je v jádru jen kopie kultovní kooperativní akce Left 4 Dead. Ale je tak dobře udělanou kopií, že nám to ani...

RECENZE: Agony měl šokovat zpracováním pekla, ale je to nudné béčko

Agony

Výlet do pekla by nechtěl asi zažít na vlastní kůži nikdo, ale taková virtuální exkurze ve hře, to je jiná. Madmind...



Najdete na iDNES.cz