Dark Sector - bumerang nebo jojo?

Dlouhé roky vývoje obvykle nevěstí nic dobrého. Na druhou stranu dostatek času pro vývoj také není k zahození, takže jak je to u této sci-fi akce?

Dark Sector

Dark Sector se v roce 2004 zapsal do historie jako jeden z prvních ohlášených next-gen titulů pro dnes už současnou generaci konzolí. I když nás upřímně řečeno původní videa příliš nenadchla, tak pozdější podoba hry vypadala zajímavě. Roky plynuly a hra dorazila na pulty v době, kdy je trh konkurenčními akcemi pořádně nabitý.

Hra pojednává o záhadném viru, který mění vše živé na kovová monstra. No, zrovna originální a nápadité to není a právě stupidní příběh je první, co vám na hře bude vadit. Béčkové filmy z DVD jsou proti tomuhle opravdu Oscarové počiny. Pokud ale na příběhová pozadí her nedáte, tak hned z počátku zjistíte, že hra je slušně zábavná. První černobílá kapitola vás seznámí se základními principy hry, ovládacími mechanismy a tváří se jako akce ve stylu Resident Evil 4. Úvod však brzy vezme za své, a to poté, co je hlavní hrdina Hayden též infikován nebezpečným virem. Jelikož se však jedná o hlavní postavu hry a ne řadového nepřítele, tak z něj infekce neudělá nemyslící bestii, ale vybaví ho novou zbraní, jakousi obří variací šurikenu.

Multifunkční využití šurikenu s vlastnostmi bumerangu přijde ke slovu i při jednoduchých hlavolamech.

A tady se dostáváme k hernímu schématu, které je pro zbylých devět kapitol hry identické. Šuriken budete používat k likvidaci nepřátel, k dosažení vzdálených zbraní i k řešení jednoduchých úkolů. Prostě se po celou dobu hraní bude točit vše právě okolo něj. Šuriken je schopný uletět určitou vzdálenost a poté se k vám stejně jako věrný pejsek vrátí. V přestřelkách se bude hodit i k sebrání opodál ležících zbraní, pro které se vydat po svých by znamenalo jistou smrt. Kromě pistole však použití jiných zbraní přináší i jisté riziko. Zbraně nepřátel jsou totiž chráněné, aby je nepoužívali infikovaní, takže vám vydrží v rukou jen několik vteřin. Poté (ne)hezky explodují. Pokud by se vám ale zachtělo většího zbrojního arzenálu, než jen základní pistole, tak se budete muset vydat na černý trh. Ten je vtipně ukryt v každém kanálu a kromě koupě zbraní si je na něm budete moci i vylepšit, tedy pokud naleznete ukryté kufříky, v nichž jsou upgrady schované.

V pozdějších fázích hry budete schopni i dráhu letu šurikenu korigovat, ale nejedná se o nic lehkého, takže si na manuální ovládání této zbraně budete nějaký čas zvykat. Jestli se s ním však zacházet naučíte, tak není vyloučeno, že zabijete řadu nepřátel jedním jediným hodem. Časem se naučíte i silný hod, díky kterému dokážete zničit zámky z řetězů, vytvoření štítu na krátkou dobu a další schopnosti, které využijete jak v boji s nepřáteli, tak v postupu hrou.

Velkým plusem celé hry je její vizuální podoba.

Multifunkční využití šurikenu s vlastnostmi bumerangu přijde ke slovu i při jednoduchých hlavolamech. Obyčejně budete muset do svojí zbraně dostat elektrický nebo ohnivý element, abyste si zajistili postup lokacemi. Svůj mozek však namáhat příliš nebudete muset, ale přesto jsou jednoduché hádanky příjemným zpestřením.

Během hry budete nuceni využívat veškeré svoje schopnosti. Jednou se tak postavíte hordám dotírajících nepřátel a podruhé se zase budete snažit nepozorovaně prokličkovat. Často budete likvidovat protivníky zpoza krytu a jak jste asi tušili, hra kopíruje slavnější Gears of War. Ke slovu se dostane i proslulý skrčený běh. Tomu je přiřazeno tlačítko A, které zároveň slouží ke krytí i ke skoku. Nemusíme tedy jistě zdůrazňovat, že občas vaše postava neudělá to, co právě chcete, a to je problém.

Nepřátelé, kteří se proti vám postaví, budou zpočátku řadoví vojáci. Později se postavíte zkušenějším členům armády, ale budete se muset vypořádat i s mutanty, stiženými infekcí. Někteří se pohybují rychle, někteří pomalu a jejich síla je většinou v počtu. Kromě mutantů lidí narazíte i na zvířecí mutanty, jako psy nebo nebo mutanty tak říkajíc velké a zlé, kteří plní obvykle roli bossů. Souboje s nimi jsou zábavné a využijete v nich jak svoje schopnosti, tak blízké okolí. Celá hra je tak v podstatě kopií známých titulů. Tu si bere něco od RE4, tu od GoW, a támhle zase něco od ničeho jiného. Hra si tak sama zabila tímto kopírováním ambice na to být něčím víc, než jen dobrou hrou.

Singleplayer je záležitostí, která vydrží přinejmenším na 12 hodin, přičemž některé levely jsou mnohem delší než jiné. Horší je, že hra více hráčů je přítomna jen a pouze do počtu. Multiplayer totiž nabízí pouze dva módy. Lze je hrát až v deseti hráčích, a to jak po Xbox Live, tak system linku. Princip jednoho režimu spočívá v souboji dvou týmů, z nichž každý má za úkol zlikvidovat vůdce konkurenčního družstva. Druhý pak spočívá v souboji jednoho člověka proti přesile. Nic moc, že?

Odolní nepřátelé

Zajímavostí je v Dark Sector mnoho a celkově by se o hře dalo napsat hodně. Pro nás však byla velmi zajímavá odolnost nepřátel. V dnešních hrách obvykle padnou po jedné, maximálně dvou kulkách, kdežto v této hře mají opravdu tuhý kořínek. I s šurikenem budete mnohdy muset trefit svůj cíl několikrát, než padne nepřítel k zemi mrtev. Občas si tak budete připadat, že si házíte s jojem a ne se smrtonosnou zbraní. Toto je jediný nepříjemný efekt v souvislosti s velkou odolností nepřátel. Navíc umělá inteligence nepřátel není vůbec špatná.

Velkým plusem celé hry je její vizuální podoba. Dark Sector vypadá opravdu úchvatně a že konkurence na Xboxu 360 není malá. Textury jsou detailní, modely postav jakbysmet, HDR efekty působivé, stejně jako měkké stíny. Jakmile hru spatříte, tak si řeknete: „Wow, ten Unreal Engine 3 opravdu umí“. Jenže ouha, i když to tak vypadá, tak tato hra neběží na UE3, ale na vlastním enginu od Digital Extremes jménem Evolution. Hra každopádně vypadá opravdu cool a pěkně. Hudba a zvuky jsou pak na rozumném průměru.

Celkově zde tedy máme hru, která sice nepřináší nic nového, ale opravdu zabaví i přes pár chyb. A to je prostě fajn.

Hru zapůjčila firma Gamehouse