Úvod v zasněžené citadele prozrazuje, že změny oproti prvnímu dílu nejsou velké. Stejné je ovládání i frenetické souboje, přičemž kulisy tvoří velkolepé scenerie, stísněné kobky či zříceniny chrámů a hradů.
Kouká mu to z očí
Hlavní hrdina hry není takový drsňák jako jeho bratr Válka. Nic mu není platná ani maska přes obličej a povedený "metalový" vzhled, jako kdyby si měl zahrát na koncertu Slipknot. Jeho nástrojem však nejsou kytary, nýbrž univerzální kosa. Součástí výbavy je i hromada různých schopností.
Darksiders II
Mezi ty základní patří schopnost vyvolání koně pro rychlejší přesuny, havran zase slouží jako nápověda k nalezení správné cesty, pokud se příliš motáte. Do vínku pak Smrt dostává postupně další a další užitečné nástroje.
Třeba pistole se hodí nejen na zneškodňování létajících nepřátel, ale také k řešení velké spousty "logických" hádanek. Astrální prodloužená ruka zase umožní předvádět i ty nejdivočejší skoky. Každopádně např. přeměna v "reapera", jakési vnitřní já hlavního hrdiny, nemá jiný než likvidační účel.
Smrt není ten týpek, kterého si zamilujete kvůli jeho hláškám či chování. V paměti nijak neutkví, což je škoda.
Mezi zábavou a nudou
Podobný pocit vyvolává i hra, kdy se střídají frenetické pasáže s těmi, kde se nic neděje. A to až v nepříjemném poměru. Souboje utečou jako voda a běhání z místa na místo, valení kamenů a hledání všemožných klíčů zabere času více, než by bylo zdrávo. Hra zbytečně ztrácí tempo v momentech, kdy by se do vás měla zakousnout.
Hra se začne rychle utápět v designových nelogičnostech, kdy tou hlavní je neschopnost Smrťáka skákat po čemkoliv jiném, než jsou dřevěná prkýnka. Působí to nepatřičně v momentech, kdy nepřeskočí skoro ani zídku, která mu je po kolena, ale jakmile je pět metrů nad ním dřevěné prkno, vyšplhá se k němu hravě.
Darksiders II
Tohle je v době Assassin’s Creedu více než směšné a ukazuje to další nedostatek hry. Ačkoliv se tváří spíše pompézně, ve skutečnosti je to nefalšovaná koridorová záležitost, kdy vás autoři vodí za ručičku, protože na výběr je vždy pouze jedna cesta.
Logické hádanky a úkoly nejsou příliš zábavné. V podstatě pouze zbytečně natahují délku jednotlivých pasáží.
Lámání chleba
Přitom souboje, vývoj postavy, hromada zbraní a kouzel stačí k tomu, abyste předchozí negativa částečně hodili za hlavu. Milujeme ten pocit, když desetkrát dostanete výprask od ohromného kamenného obra a po desetiminutové pauze, způsobené lehkým srdečním selháním, projdete bez ztráty kytičky.
Tady prostě hra exceluje, a ačkoliv nedosahuje epických rozměrů typu God of War, nesnaží se to zbytečně předstírat. Jednoduše si jde svou jednoduchou cestou. Nečekejte proto nějaké sofistikované systémy, přestože tu má každá zbraň svůj sekundární mód.
Také druhů zbraní je dost. Hlavní je samozřejmě kosa, ovšem tolik typů s různými vlastnostmi by možná závidělo i Diablo. Druhou zbraní pak mohou být kladiva, meče, bojové rukavice nebo pařáty a další libůstky, kdy si každý musí vybrat, zda preferuje rychlost či hrubou sílu. Pointou však je, že v jednoduchosti je síla a ovládání se vám rychle dostane do krve.
Darksiders II
Ruku v ruce s hrubou fyzickou silou jdou kouzla, popř. speciální útoky, které získáváte za body při dosažení vyšší úrovně. Vyplatí se proto absolvovat i náhodné souboje, případně plnění postranních úkolů. Hra nabízí dvě větve dovedností: jedna se fixuje ke kose a nabízí různé speciální útoky, druhá ke kouzlům.
Převlékání kabátů
Podstatnou složkou Darksiders 2 a také jednou z hlavních (a mála) novinek je sbírání výbavy pro Smrťáka. Kromě pokrývky hlavy je k dispozici všechno. Předměty dodávají hlavnímu hrdinovi všemožné schopnosti podle toho, jaký atribut u nich zrovna převládá. Díky jedněm rychleji získáváte zkušenosti, díky druhým zase lépe snášíte oheň. Získanou výbavu lze dále prodávat.
Zpestřujícími momenty překvapuje i grafika, která není zrovna dech beroucí. Nečekejte, že si z něčeho sednete na zadek. Komiksově laděný styl netíhne k detailům a vše ošklivé maskuje typickou rozpitostí. Přesto i těm nejzarytějším rýpalům učarují některé parádní scenerie obohacené především o lávové efekty, které v té "šedavé" pouti působí skoro až nepatřičně dobře.
Naopak zvyknout se nám nepovedlo na zvuky. Nevíme čím to, jestli PS3 verzí nebo reproduktory, ovšem ani na jedné ze dvou televizí nebylo herní ozvučení kvalitní.
Všechny zvuky i hudba se především při velkých bitkách prolínají do jakési chaotické změti, kde nelze pořádně rozeznat žádný konkrétní úkon. Herní nastavení nepomůže a při jakékoliv kombinaci se dostavuje stejný výsledek.
