de Blob

de Blob

de Blob - v hlavní roli barevný sliz

  • 1
Proti útlaku se dá bojovat různě. V této hře třeba tím, že celému městu vrátíte barvy.
85

de Blob

Platforma: Wii
Výrobce: Blue Tongue Software

  • Až na pár mušek vypilováno do detailu
  • Spousta bonusů a nepovinných úkolů
  • Občas nějaké drobnosti, jako kamera nebo zaměřování
  • Sem tam jako by se Blob zkoušel vymknout hráčově kontrole

Jedna z nejlepších her pro Wii. Skvělý koncept, zručně provedený, a výjimečně chytlavá hra.

Herní karta

de BlobNázev této hry mi zní poněkud exoticky. Co je to takový de Blob, a co to vlastně znamená? Inu, jak se zdá, pojmenování je prostě převzaté z původní freewarové hry pro PC od jakýchsi holandských studentů a nějakým marketingovým kouzelníkům to prostě připadalo přitažlivější takto, v původním jazyce (jinak mělo toto dílko i anglický název, kde místo „de“ bylo „the“). Význam samotného „Blob“ je potom v našich končinách všeobecně známý jako „chrchel“, hlavně mezi lidmi, co čtou noviny, a podíváte-li se, jak vypadá hlavní hrdina, vcelku to sedí.

Zde se věnujeme nové verzi pro Wii, takže zapomeneme na to, že nějaký předchůdce vůbec existoval, a začneme se věnovat tomu, co je na té hře nejdůležitějšího – tedy příběhu. Jedná se v něm o město zvané Chroma City, jehož obyvatelé, takzvaní Graydiané, žijí mírumilovným a vlastně až hipíckým způsobem života. Samá hudba, umění a podobně. Samý tanec, výskot a smích. A především barvy. Všemožné barvičky kam až oko dohlédne. To jsou ti hodní.

de BlobCokoli kde najdete, všechno bylo zbaveno své barvy a vaším úkolem je tu barvu vrátit zpátky.

Samozřejmě že svým životním stylem leží tito lidičkové pěkně hluboko v žaludku těm zlým, což jsou INKT (těžko říci, čeho je to zkratka, je-li to vůbec zkratka). Tahle společnost uniformovaných normalizovaných individuí se jednoho dne rozhodne vtrhnout do Chroma City, šlohnout veškerou barvu, co je tam k nalezení, a proměnit celé území v haldu šedivých kvádrů bez jediného rušivého barevného odstínu. Včetně tmavší a světlejší šedé.

de BlobPozději ve hře se dozvíte, že s tou barvou mají INKT i jiné plány než jen její odstranění, ale pro začátek je důležitější vědět, že mezi Graydiany existuje jakési centrum odporu, organizující svou rebelii z prostředí – kanálů. Tedy z podzemí, přesněji řečeno. Titulní hrdina, Blob, má v celé organizaci prominentní postavení, jedině on totiž může přebarvit město zpátky do jásavých barev, dát tak obyvatelům novou naději a především porazit INKT.

K tomu potřebuje spoustu barvy, což není velký problém – robotí zloději barev jsou k nalezení všude kolem, se zásobníky nacucanými až po okraje. Stačí k některému z nich přijít a rozbít ho, což vzhledem k tomu, že ti tupci nekladou odpor, není pražádný problém.

Každý z robotů je napitý jednou ze základních barev, buď červenou, žlutou nebo modrou. Tyto barvy mezi sebou můžete kombinovat, takže se lze dostat na konečný de Blobpočet sedmi barevných odstínů. Cokoli kde najdete, ať je to barák, strom, zábradlí nebo skála, všechno bylo zbaveno své barvy a vaším úkolem je tu barvu vrátit zpátky. Respektive nabarvit prostředí podle vlastní fantazie.

Když získáte dostatek bodů za svou diverzantskou činnost, můžete jít v dané úrovni do další lokace, nebo zůstat u rozdělané práce a dokončit ji, a teprve potom pokračovat. Je vám dána poměrně velká volnost, nicméně jste vázáni těsným časovým limitem, a tak je zapotřebí plnit různé úkoly, aby vám byl čas k dokončení úrovně o něco prodloužen.

Úkolů je zde přitom nemálo, což znamená spousty příležitostí k udržení se ve hře za současného prozkoumávání všelijakých zastrčených zákoutí a specifických záludností, které se tu vyskytují všude možně. Naprostým základem je osvobozování obyvatel. Po obarvení jednoho celého bloku domů se totiž tito obyvatelé vyhrnou ven. de BlobPak už je stačí jen oblažit svým barevným dotykem, a časový bonus je váš.

Kromě toho se zde ale vyskytují i specifické úkoly, značené barevnými značkami, ke kterým je třeba se přikutálet (ano, Blob se mimo jiné kutálí, ale je schopen i skákat a provádět některé další vylomeniny) a zmáčknout tlačítko A. Poté vám jeden z členů odbojářského týmu sdělí, co je zapotřebí učinit.

Moc hezká grafika, parádní hudba, legrační filmečky, výborná zábava.

Podle toho, kdo na vás vyrukuje s pravidly úkolu, se naučíte bezpečně předem rozeznávat, co bude předmětem následné mise. Zvláštní věcí je, že po osvětlení pravidel máte možnost úkol odmítnout a přijít si pro něj později. To je důležitý postřeh. Hra totiž rozlišuje „splněno“ a „splněno na první pokus“, takže například je-li vaším úkolem nabarvit jistý blok baráků na modro, může být výhodné mít některé de Blobz domků nabarvené na modro už předem. Popravdě řečeno, úplně nejlepší je splnit celý úkol ještě před briefingem (třeba i náhodou), ale to není možné úplně vždy.

Je asi zbytečné vyjmenovávat všechny další vymyšlenosti, které si na vás autoři připravili, jen se ještě zmiňme o jednom dalším typu úkolu, abychom mohli následně učinit výtku (téhle hře se totiž dá máloco vytknout, a tak je zapotřebí ihned se každé příležitosti chopit a nepustit ji). Jde o to, že se po vás chce někam dojít, a to tím způsobem, že procházíte přes postupně se objevující kouřové značky. Jakmile jednu značku vynecháte, máte smůlu – musíte se k ní vrátit a jsou případy, kdy to znamená skutečně značné zdržení, mající za následek třeba i váš neúspěch.

Taky se zpočátku párkrát stane, že ihned pochopíte, kam máte dojít, a ve chvíli, kdy tam jste, dojde na zmatené zjišťování, proč mise úspěšně neskončila a čas se pořád odpočítává. Samozřejmě, háček byl v tom, že jste nepostřehli první značku a na de Blobmísto došli sami a bez pomoci, protože vám nedošlo, že jde opět o tento typ úkolu. Většinou to měla na svědomí kamera, nastavená tak, že ta značka prostě nebyla vidět.

Ano, kamera občas trochu zlobí. Je možné ji tak nějak natáčet vlevo a vpravo nebo si zapnout rozhlížení z pohledu vlastních (Blobových) očí, ale přijdou takové chvíle, kdy se vám bude chtít se sebrat, vytáhnout ze šuplíku vaši vlastní videokameru a exemplárně ji rozmlátit coby příslušníka onoho zpupného nepřátelského pokolení.

Jásavé barvy a cílové skupiny
Možná se ptáte, proč je ta hra určena exkluzivně pro Wii. Třeba, říkají si někteří z vás, je ta kulička obarveného slizu ovládaná nějakým speciálním způsobem, který znemožňuje snadný převod na ostatní konzole. Ovšem není tomu tak. Wiimote s nunčakem samozřejmě využity jsou – skáče se švihnutím, v menu se dá ukazovat na jednotlivé položky a obarvování důležitějších budov zahrnuje zběsilé třesení oběma ovladači zároveň. Nic z toho však nepředstavuje velkou překážku a dalo by se to pohodlně nahradit standardními ovládacími prvky klasických joypadů.
Snad je důvodem exkluzivity fakt, že celá hra působí velice přístupným a tak nějak „nezávadně-kresleným“ dojmem. Anebo je to naopak a přívětivá prezentace spolu se snadnou hratelností jsou právě důsledkem rozhodnutí vydat tu hru právě na konzoli od Nintenda. Ano, už víme, že naše bílá krabička má pověst hračky pro děti a pro mainstreamové herní publikum. Ostatně to první se s Nintendem táhne už roky a to druhé je přišito každé nejprodávanější konzoli dané generace. Nezbývá než si přát, aby čím dál více herního mainstreamu dopadalo tak výtečně jaké právě de Blob.

de BlobKdyž už jsme ale v tom nadávání, tak Blobův pohyb je někdy zejména při skákání po budovách dost špatně odhadnutelný. Možná po právu namítnete, že pohyb třesoucího se skákajícího slizu je vždycky trochu nepředvídatelný. Nicméně na to vám odpovím, že je mi to úplně putna – já si chci prostě hrát a když mi slizák odskočí od zdi úplně jinam, než jsem zamýšlel, zamrzí to. Když to udělá třikrát za sebou a mezitím má tendence plazit se po zdech baráků jimž nedoskočil na střechu (a být v té fázi poněkud hůře zvladatelným), je to k naštvání.

Jo, a ještě jedna výtka – zaměřování nepřátel je sice vynikající věc a dá se toho využít k různým vychytávkám, nicméně často se v chaosu stane, že místo INKTího policajta člověk zaměří třeba robota s barvou, načež se po provedeném útoku samozřejmě dostaví změna barvy Bloba. Dost to zamrzí, pokud má člověk zrovna za úkol obarvovat něco do nějakého určeného odstínu.

de BlobAle jinak nad touto hrou panuje vážně veliká spokojenost. Moc hezká grafika, parádní hudba, legrační filmečky, výborná zábava. Zpočátku se zdá, že je to celé přece jenom dost snadné, ale žádné strachy, přibližně v době, kdy poprvé potkáte barevně kódované nepřátele, začne křivka obtížnosti stoupat strmě vzhůru. A nebojte se, že byste se toho všeho nějak moc rychle nabažili.

Když budete procházet hrou velmi důsledně, zabere vám jedna z deseti úrovní klidně i něco přes hodinu a věřím tomu, že každou z nich si rádi posléze projdete aspoň jednou znovu. Nehledě na to, že jsou tu ještě úrovně vedlejší. Ukládat v průběhu hraní se bohužel nedá, ale nezdá se to jako nějaký problém. Čas utíká velice svižně, protože se u de Bloba člověk prostě dobře baví, takže ukládací tendence se projevují jen ve chvílích, kdy začnou mít nepřátelé navrch.

Ještě je tu i jakýsi multiplayer, který má zřejmě za úkol přesvědčit váhající kupce o vhodnosti investice právě do této hry. Upřímně řečeno, sranda se u toho užije, ale rozhodovat se v tomto případě na základě multiplayeru je naprosto zcestné. Hlavní hra je totiž sama o sobě dostatečným důvodem pro koupi.


Hodnocení hry

Redakce

85 %

Čtenáři

85 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 61 čtenářů

Témata: hračky, Robot