RECENZE: Ve hře Death and Taxes jako smrťák kosíte lidi papírováním

Co kdyby každá smrt znamenala jen razítko na papíru v kanceláři? Právě to ukazuje hra Death and Taxes. Je to vtipný titul, který se zároveň nebojí i trochu hlubších témat. Žánrově jde o vizuální novelu, ve které se jen proklikáváte texty.

Zatímco spousta her se zaměřuje na obsáhlé možnosti průzkumu map, rozvětvených voleb schopností, herních stylů, přesnosti a hbitosti hráče, existují zároveň naprosté protiklady, jejichž jádro spočívá v obyčejné volbě ano a ne. Asi nejvíce ikonickým zástupcem je titul Papers, Please, kde hráč většinu času řídí průběh hry tím, že na hranici fiktivní země pomocí razítek do cestovních pasů odmítá nebo povoluje vstup do země.

Tento koncept zaujal i tvůrce z malého estonského studia Placeholder Gameworks. Ti ho přenesli do nadpřirozeného světa v titulu Death and Taxes, vyplývající ze známého rčení, že v životě jsou nevyhnutelné jen dvě věci: smrt a daně. Hra je v podstatě prvotinou studia, předcházela jí pouze experimentální hra Paper Cages, kterou si můžete zahrát zdarma v prohlížeči.

Jak už tak trochu vyplývá z názvu hry, v hlavní roli je nejenom smrt, ale také byrokracie. Hrajete za smrťáka, jehož úkolem je plnit příkazy svého nadřízeného, Pána osudu (Fate). Pokud čekáte pronásledování nebožtíků s kosou, nic takového ve hře nehledejte. Řemeslo tohoto smrťáka totiž ve valné většina zahrnuje hromadu papírů, fixu, kterou je označujete, a fax, jímž je posíláte dál.

Hlavním motivem je tedy rozhodování, zda lidé, jejichž profily vám v hromádce papírů každý den přistanou na stole, mají žít, nebo zemřít. Dočtete se jejich jméno, věk, povolání a v jednom odstavci souhrn života. Až na pár výjimek je vždy celkem jasné, jaký osud si daní jedinci zaslouží, jejich profil většinou jasně naznačí, zda jsou špička ve vědeckém odvětví, obyčejný zahrádkář v důchodu, nebo naopak pedofil, který unáší děti.

Abyste to neměli tak lehké, každý den dostanete od vašeho šéfa zadání, kolik lidí musí umřít, případně podle jakých kritérií je musíte vybírat. Jednou tak máte třeba ušetřit všechny, kteří mají něco společného s vědou, jindy zase ty, kterým je méně než třicet. No a najde se i pár podivných příkazů, třeba máte profily označovat na přeskáčku. Na rozdíl od Papers, Please či předloňského Not Tonight, kde na volby máte jen omezený čas, vás Death and Taxes nijak nepopohání, profily si můžete číst jak dlouho chcete. Jakmile je jednou označíte, je vaše rozhodnutí finální.

Hra se odehrává pouze v domě, kde sídlí smrťáci, pekelníci a kostlivci všeho druhu. Pokud zrovna nesedíte v kanceláři a neoznačujete profily, můžete se jít do vašeho pokoje převléknout (na výběr máte z různých druhů „hlav“ a oblečení), po práci pak musíte navštívit vašeho nadřízeného, abyste s ním probrali, jak vám práce šla, a případně si jít něco koupit k pirátovi Mortimerovi, který sídli ve sklepě domu. Po domě se technicky ani nepohybujete, jen určujete, zda pojede výtah s vámi nahoru, nebo dolů.

Po stránce hratelnosti zkrátka není o čem mluvit. Herní měna, kterou získáte za správně označené profily, slouží k nákupu estetických či funkčních předmětů, mezi které patří třeba guma. Ta vám jednou dovolí vzít volbu zpět. Je tu i rádio, díky kterému můžete měnit hudbu v kanceláři. Vyplatí se však hlavně křišťálová koule, ta po každé volbě naznačí, zda jste svět učinili lepším, nebo naopak horším.

Death and Taxes se tak vedle samotného označování profilů hraje v podstatě jako vizuální novela, kdy jen volíte dialogy v rozhovorech s Pánem osudu. Hra je to vcelku humorná, často odkazuje na jiné tituly, dokonce i na samotný Papers, Please, narazil jsem v ní i na profil parodující herního vývojáře Hidea Kojimu nebo známé herní youtubery. Občas je humor až moc nucený, ovšem povětšinou bych označil hru jako zábavně napsanou. Najdou se samozřejmě i pasáže, které mají vážnější, filosofický tón.

Snad mě nezlynčujete za spoilery, když prozradím, že hra má mnoho konců a vyloženě nabádá k tomu, abyste ji zkusili si zahrát vícekrát s odlišnými výsledky. V nových pokusech i sem tam přibudou další možnosti v dialogu s Pánem osudu. Pokud jste pečliví a volby i dialogy si promýšlíte, zvládnete dojít na konec za asi dvě a půl hodiny. Když už hrajete poněkolikáté a víte, na co máte dávat pozor, zvládnete to i za něco málo přes hodinu.

Grafika titulu je kompletně 2D s komiksovou stylizací. Musím uznat, že ačkoliv nemají převleky vaší postavy žádný dopad na hru a díváte se sami na sebe jen v zrcadle vašeho pokoje, autoři jim věnovali poctivý kus práce a bavilo mě je čas od času měnit. Obecně však s grafikou a animacemi autoři moc práce neměli, celá hra je v podstatě rozdělena na asi šest scén a menu.

Death and Taxes v podstatě splnilo mé očekávání jako více mystický a zároveň humorný Papers, Please od studia, které má k předloze určitě velký respekt. Aktuálně hra na Steamu vyjde na 12 eur, tedy asi 300 korun. Pokud vás koncept hry zaujal a chcete ji hrát víckrát dokola, je to celkem dobrá investice, jinak bych však vyčkal na nějakou drobnou slevu.