Kdo zná alespoň poslední díl Tekkena, nemůže neznat Ninu Williams. Nájemná vražedkyně ale ve svém dřívějším životě byla veskrze spořádanou agentkou tajných služeb, která potírala světový terorismus do té doby než jí byla vymazána paměť a story Tekkena mohla začít. Ve hře Death by Degrees se s Ninou setkáváme ještě v době, kdy stála na té správné straně zákona a vypsání prvního Turnaje o Krále železné pěsti bylo ještě stále uschováno v Heihachiho hyperaktivním mozku. Jinými slovy: Death by Degrees se odehrává ještě v době před prvním Tekkenem. Mocným tohoto světa dělá starosti zločinecká organizace, která jako na zavolanou pořádá na obrovské zaoceánské lodi turnaj v ultimátních zápasech bez pravidel. Nina je na tuto akci pod rouškou účasti v turnaji vyslána společně s dalšími dvěma kolegy, aby se zločincům snažili dostat na kobylku. Nina turnaj samozřejmě vyhrává, což ale začne být podezřelé zločineckým špičkám, které ji nechají uvěznit v jejím apartmá. Nina je ale děvče šikovné, bystré a hbité, takže pro ni není vůbec žádným problémem dostat se ven za pomoci záchranných člunů, po nichž přeskáče na palubu lodi, kde ale již bedlivě hlídají stráže. Ukrutná rubanice tak může směle začít.
Její styl je jasně identifikovatelný hned od prvních okamžiků, kdy se pustí do prvních dotírajících stráží.
Jak jsme již nastínili v našich prvních dojmech, jedná se sice o akci z pohledu třetí osoby s patrnými stealth prvky, nicméně s Tekkenem má tato hra společného mnohem víc nežli pouze hlavní hrdinku. Jde totiž o to, že Nina proti svým soupeřům bojuje pomocí technik, které všechny známe z oné populární série bojovek. Její styl je jasně identifikovatelný hned od prvních okamžiků, kdy se pustí do prvních dotírajících stráží, což bude ve výsledku jistě velmi významné plus pro všechny amatérské i hardcore příznivce Tekkena, z nichž mnozí si možná teprve až tady zkusí, jaké to je, bojovat proti více než jednomu soupeři.
Díky zajímavému ovládacímu systému disponuje hra velmi slušnou dynamikou soubojů a v prvních hodinách hraní budete Death by Degrees považovat za téměř to nejlepší co vás mohlo potkat. Časem se ale začnou objevovat nepříjemné problémy, k nimž se ale ještě vrátíme. Nyní ale něco k soubojovému systému. Ten funguje prakticky úplně stejně jako v poměrně chytlavé záležitosti Rise to Honour, takže rány se rozdávají pohybem analogovou páčkou směrem k nepříteli. A stejně jako Jet Li v RtH, předvádí i Nina zde velmi širokou paletu nejrůznějších pohybů, které sice nepůsobí tak spektakulárně jako v podání Jet Liho, ale zato jsou pro většinu
hráčů mnohem familiérnější díky tomu, že je již znají z Tekkena. Výsledek je ale paradoxně v obou případech stejný: nadšeně koukáte na to, co postavička na obrazovce předvádí a nemůžete se nabažit té pestré škály nejrůznějších pohybů.
Pokud se vám nějaký takový úder nadmíru povede, jedná se o velmi potěšující moment.
Nina ovšem navíc umí stejným způsobem i bránit, takže stačí abyste analogem „štrejchli“ směrem k nepříteli, jenž se na vás zrovna chystá zaútočit, a Nina automaticky jeho výpad vykryje. Na pohled to možná působí velmi primitivně, ale dá se říci, že opak je pravdou. Při poměrně vysoko nastavené obtížnosti totiž zcela jistě uvítáte skutečnost, že nemusíte pro vykrývání útoků tisknout speciální tlačítko, ale jen pohotově rozmisťovat rány. Ve výsledku tak i celý souboj proti několika protivníků působí vcelku reálně, přestože mnozí nepřátelé na útok dost dlouho čekají a rozhodně nemají tendence se na vás nejednou vrhnout ze všech stran nebo na vaší eliminaci nějak výrazně spolupracovat. Skvělým nápadem, který sice nijak nekatapultuje hratelnost do nebeských výšin, ale velmi příjemně ji oživuje, je speciální ničivý úder, který je možno provést po naplnění jeho ukazatele. Nina pak soupeře složí svým typickým obouručním průrazem, přičemž než se tak stane, objeví se vám na obrazovce jakýsi rentgenový snímek těla a vy máte pár chvil (jedná se o něco na způsob známého bullet timu) na to, abyste „zamířili“ na místo, kam chcete smrtící ránu zasadit. Poté co se tak stane již jen vidíte, jak se protivníkovi drolí kosti nebo kolabuje srdce . Pokud se vám nějaký takový úder nadmíru povede, jedná se o velmi potěšující moment. Takže až dosud víceméně naprostá spokojenost a hratelnosti soubojových
pasáží nelze mnoho vytknout.
Problémy ale tuto hru doprovázejí rovněž od prvních chvil, akorát že si jich všimnete až později, kdy už na vás nastoupí těžší protivníci a souboje už nebudou taková sranda jako zpočátku. Jednoznačně největším mínusem je práce kamery, na niž jsme upozorňovali již v našich prvních dojmech, nicméně nyní musíme bohužel konstatovat, že v review verzi jsme v tomto ohledu žádné výraznější zlepšení nezaznamenali. A to je jednoznačně velká škoda, protože díky práci kamery si rozhodně neužijete mnohé stealth pasáže tak, jak byste mohli. Dokonce i v mezičase, poté co jste zlikvidovali poslední skupinku nepřátel a snažíte se dojít někam dál, vám kamera bude dělat problémy. Její pohled se sice dá manuálně upravovat, ale i tak jsou tyto nebojové pasáže v silném kontrastu s velmi dynamicky ztvárněnými bitkami. Bohužel, s rostoucí obtížností a tuhostí soupeřů vám ale může kamera nadělat pěkné problémy časem i v těch soubojích.
Pohyby Niny jsou vcelku propracované, nicméně animace pohybu nepřátel nejsou zrovna excelentní a působí poněkud uniformně a nezáživně.
Druhým zásadnějším problémem pak je systém ukládání pozic, kdy savepoint není nijak označen a vy si jej musíte najít sami s pomocí indikátoru „síly signálu“. Ten když dosáhne maxima, objevili jste bod, na němž je možno hru uložit. Rozmístění
těchto bodů není nikterak husté, takže prakticky vždy, když hra začne hlásit blízkost savepointu, začnete jej pro jistotu hledat, jelikož nechcete riskovat smrt v době, než byste došli do blízkosti dalšího. Mnoho savepointů je ale umístěno tak „rafinovaně“, že vám jeho hledání zabere opravdu spoustu času. Pokud je třeba umístěn na nějaké bedně a vás zrovna nenapadne, že by na ni Nina mohla umět vylézt (na některé objekty vyleze velmi ochotně, na jiné ani za milión), můžete strávit hledáním místa pro uložení hry klidně i nějakých deset, patnáct minut. Kdyby byly savepointy výrazně označeny, asi by nikdo nijak zvlášť neprotestoval, nehledě na to, že by tím hra nebyla zcela zbytečně zdržována.
K oživení hratelnosti ale dost přispívají i různé vložené minihry, které sice taky nejsou nijak jednoduché a jejich splnění je nutné k dalšímu postupu, ale člověka alespoň na chvilku rozptýlí od časem možná i poměrně stereotypního drcení nepřátel. Hned první zajímavou vsuvkou je pomoc vašemu kolegovi, na něhož nabíhají hordy strážců a vy je musíte likvidovat sniperovkou. Zároveň se ale musíte i krýt, protože ať už zemřete vy nebo váš kolega, budete muset tuto pasáž podstoupit znovu.
|
Co se týče technického zpracování, dá se označit jako veskrze standardní. In-game grafika je povětšinou docela pohledná, nicméně při bližším pohledu se ukáže jako poměrně zrnitá a nikterak zvlášť detailní. Pohyby Niny jsou vcelku propracované, nicméně animace pohybu nepřátel nejsou zrovna excelentní a působí poněkud uniformně a nezáživně, o jejich plynulosti nemluvě. Naproti tomu meziúrovňové FMV sekvence jsou skutečně pohledné a Namco opět dokazuje, že filmečky ve hrách prostě umí. Zvuky ovšem opět nepřekračují hranici průměru a dokazují známé pravidlo současných videoher o tom, že pokud se někdo opravdu hodně nesnaží, nemůže na zvucích nic nijak zvlášť zkazit.
Jak tedy uzavřít recenzi tohoto poněkud rozporuplného titulu? Souboje jsou vynikající, to kolem nic docela nic moc. Máme ale nutkání tuto hru spíše doporučit. Skvěle zvládnuté bitky, občas okořeněné možností použít nějakou zbraň včetně palných, totiž opravdu stojí za to a ostatní pasáže se dají přetrpět se vcelku nízkými újmami na duševním zdraví. V celkovém úhrnu tak dostáváme typickou „sedmičkovou“ hru, které ale dáváme dva bodíky navrch za zajímavé herní vsuvky, za to, že Nina je fakt sexy a za pestré portfolio známých tekkeňáckých pohybů.
| Death by Degrees | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
