Death to Spies - a zase jedna špiónská

Jaké to je, býti špiónem za druhé světové? Na to vám možná odpoví Death to Spies.

Death to Spies (PC)

Někdy je až s podivem, kolik dobrých béčkových her unikne naší pozornosti, a to jednoduše proto, že nemají dostatečnou propagaci. Přitom mít alespoň půlku financí, co má řekněme EA, tak se ohřívají na sluníčku popularity. Některé hry pak mají štěstí, že si jich někdo všimne, a v tomto případě se jedná o stealth adventuru z druhé světové války Death to Spies (dále jen DtS). Proboha lidi, nemáme už těch druhých světových nějak moc?!

Divím se divím, ale skutečně ne. Když se totiž k věčně omývanému tématu připojí dobré nápady, tak to zas tak špatně dopadnout nemusí. A co že se nám klube na denní světlo? Představte si kombinaci Hitmana s Thiefem, k tomu přidejte rozmanité úrovně, okořeňte nějakou tou vychytávkou navíc a zamíchejte. Připravte si lžičku a můžete ochutnat právě Death to Spies.

Co rozhodně potěší je možnost řídit vozidla.

Vžijete se tu do role sovětského špióna pracujícího pro tajnou organizaci SMERSH. I když zde příběh nehraje tak velkou roli (válka, je třeba zlikvidovat německou hrozbu), je vyprávěn celkem originálně v podobě retrospektivních misí, což jsou vzpomínky vás jakožto špióna, kterého právě vyslýchají. Celkový základ hry je však stejný. Jste osamocen za nepřátelskými liniemi a vašim úkolem je sabotovat onu velkou válečnou mašinérii. Budete se tedy plížit, podřezávat krky, převlékat se jako o život, unášet svědky, krást dokumenty, odstraňovat nepohodlné osoby a mnoho dalšího. DtS je vskutku brán jako hardcore simulátor špióna a je to jedna z mála her, která vás nutí hrát podle jejích pravidel. Pokud se tomu budete bránit, zkazíte si zážitek. Pokud však podlehnete, zjistíte, že je postup hrou celkem jednoduchý a předem daný, navíc narazíte na tolik zpestřujících detailů, že hře dáte za pravdu. Co rozhodně potěší je možnost řídit vozidla (která se chovají opravdu realisticky).

VIDEO

Obtížnost je tu vskutku ďábelská. Kromě toho, že jsou mapy opravdu rozlehlé jsou většinou po okraj naplněné strážemi, které mají oči jako orel, a tak vám většinou ani nezbývá nic jiného, než pečlivě plánovat každý svůj krok. Kdo si myslí, že ve hře najde druhý Call of Duty, ten ať rovnou přestane číst. Tiché boty a pistole s tlumičem, toť je hlavní devíza hry. Hra navíc překvapivě přesně popisuje reálné situace, a proto můžete téměř čerpat z vlastních životních zkušeností. Potřebujete do náklaďáku? Obstarejte si převlek řidiče. Chcete do laboratoře? To chce bílý plášť a unavený výraz. Umělá inteligence navíc nespí, a proto musíte počítat i s jinými problémy. Vyšší důstojníci vás totiž poznají i v  převleku, do většiny tajných objektů budete potřebovat papírové povolení a pokud si myslíte, že už po tom všem budete v suchu, tak jste na omylu. Stačí totiž jeden špatný pohyb, neopatrné strčení do vojáka či divné chování, a docela brzy uslyšíte onen zvuk alarmu, který se v této hře rovná sebevraždě. Kvůli všem těmto aspektům se hraní jedné mise může dost protáhnout a navýšit i bez toho slušnou dobu hraní.

A co že vám k těm lumpárnám pomůže? Inu, v inventáři se najdou klasické pomůcky tichého zabijáka jako nůž, struna, kleště na plot, chloroform či pistole s tlumičem. Nechybí však ani nástroje na hlučnější chvilky. Najdete tu spoustu realisticky ztvárněných válečných zbraní jako MP 40, Thomson, Garant či řekněme německý Mauser. Kromě realistického vzhledu mají také své reálné předpoklady, proto se nedivte, když vám dávka z Thomsonu skončí v kmenu stromu místo hlavy německého vojáka. Kromě zbraní tu také najdete několik druhů granátů, které však díky tiché nátuře hry téměř nevyužijete.

Svého špióna pak ovládáte z pohledu třetí osoby, načež po zamíření kamera sklouzne lehce dolů. Ostatní ovládací prvky jsou naprosto klasické, od čtyř pohybových kláves až po různé funkce plížení, kradmého pohybu či běhu. Inventář i úkoly máte vždy po ruce v pěkně rozepsané kožené knížečce a průsvitná mapka, na které máte pozice nepřátel i svých cílů se vám kolébá v pravém dolním rohu.

Grafické zpracování je průměrné a plné rozpaků. Na plné detaily vypadá lesní krajina se spoustou zeleně více než skvěle, výslední dojem pak trochu sráží spousta malých nedostatků a bugů a kvalita textur taktéž není nejlepší. Modely postav jsou celkem detailní, i když dnešních standardů rozhodně nedosahují, o příběhových filmečcích mezi misemi ani nemluvě. Co ale chtít od průměrné hry? Pro požitek ze hry to bohatě stačí.

Zvuková stránka pak rozhodně není něco, o čem bych se dlouze rozepisoval. Úvodní melodie v menu sice naladí, během misí byste však hudební podkreslení hledali marně. Když k tomu přidám naprosto průměrné ozvučení okolí i postav, tak jsme u konce. 

Death to Spies není pro všechny. Pokud jste fanoušci sérií Hitman či Thiefa máte rádi bohaté možnosti taktiky na velkých mapách, můžete mu dát šanci. Pokud vás tento žánr obešel stranou, pak nevidím jediný důvod, proč se zajímat i o tento kousek. Připočteme-li k tomu grafické chybky a celkovou obtížnost hry, nevidím nic jiného než nálepku „na volné chvilky pro špióny“.