Tahle exkluzivní záležitost pro PSX se od začátku jevila jako velice ambiciózní projekt, který nám měl ukázat, že to s PSX navzdory všemu ještě nevypadá tak špatně a že vyhazovat šedivou mašinku do sběru je předčasné řešení. Nicméně pokud právě na nové inkarnaci Delta Force chtějí její tvůrci ukázat, jak si PSX momentálně stojí, potom nastal ten správný čas konečně investovat do výkonnějšího hardwaru.
Delta Force: Urban Warfare (dále jen DF) do značné míry připomíná sérii Syphon Filter, snad jen s tím podstatným rozdílem, že v DF se na věc díváte z vlastního pohledu, neboli jedná se o FPS. Ale právě ve stylu zmiňovaného Syphona zde vyjma častého střílení teroristů dojde i na jiné aktivity, kam patří př. osvobozování rukojmích či stahování důležitých dat z počítače. Hra je rozdělená na mise (a tyto na další submise), přičemž ještě před vstupem do akce jste vybaveni potřebným nádobíčkem a obsažný briefing vás navíc seznámí nejenom s úkoly ke splnění. Abyste se v terénu dobře orientovali, poslouží vám jednak skvěle zpracovaná mapka levelu se zohledněním vašeho postavení a místa, kde již čeká na splnění žádané (např. sebrání důležitých laboratorních vzorků), nemluvě o tom, že vám výsek zmíněné mapky v rohu herní obrazovky označuje i postavení blízkých nepřátel, takže jste trochu po vzoru MGS dobře obeznámeni o situaci vůkol vaší maličkosti. Váš voják disponuje opravdu bohatým zbrojním arzenálem, kam vedle mého oblíbeného automatu lze zařadit i granáty, miny reagující na pohyb nepřítele, či klasickou výbušninu značky C4. Určitý problém nastává díky nápadu, že práce v inventáři nezapauzuje hru, takže musíte být neustále navýsost obezřetní a dobíjení právě drženého kvéru před vstupem do místnosti bude patřit k dobrému tónu každého hráče, jenž se nechce ocitnout v červené knize ohrožených druhů…
Nyní nastává ta pravá chvíle pro řádné nabourání se do fasády, kterou si tady postavili hoši z Rebellion (mimo jiné celkem hrozné PSX počiny Rainbow Six či Mumie), chystající ještě další žánrově podobný projekt s názvem Rainbow Six - Lone Wolf. Tak tahle fasáda ukáže svou pravou tvář už v herním intru, které běží v enginu hry a stejně jako všechny ostatní nehratelné sekvence představuje opravdu mimořádně odpudivé vizuální představení. Je tedy logické, že ani herní prostředí nevzbuzuje kdovíjak velké sympatie, ale přeci jenom působí o něco málo lepším dojmem, o což se postará především interakce prostředí (otisky kulek na zdi, výbušné sudy či klasické přepínače) a poměrně akceptovatelné pohybové aktivity všech zúčastněných na scéně! Je tu však též jedno výrazné pochybení. Systém automatického otevírání a zavírání většiny dveří je neospravedlnitelná feature a často se ve vás bude vařit krev, jak sem tohle příšerné schéma tvůrci vůbec mohli zařadit. Pestrý výčet vašich pohybových dovedností totiž nabízí i velice užitečnou funkci vyklánění se zpoza rohu, ale pokud se chleba láme právě u zmíněných dveří, je vám to vcelku na nic.
Autoři hovoří o propracované AI nepřátel, takže se občas budete snažit nevyvolat hluk a za dopomoci tichých nástrojů (nůž, jenž lze hodit i na dálku! či standardní pistole s tlumičem) pak zpacifikovat stráže tak, aby si toho nikdo další nepovšiml. Pro další propracování stealth scénáře nechybí ani možné odtažení mrtvého či uspaného protivníka kamsi do bezpečí. To je samozřejmě moc fajn, nebýt řady maličkostí. Sem patří nelogické generování nepřátel v závislosti na tom, kde se momentálně nacházíte a co uděláte, aby vám vojenské oddíly
posléze se objevivší na place takříkajíc odnikud poněkud ztížily úsilí v jinak již vystřílené oblasti. Co je však daleko horší je skutečnost, že někdy protivníci reagují zcela spontánně na střelbu ve vedlejší místnosti a jindy je tato nechává zcela chladnou. Obzvláště úsměvná byla epizoda v bance, kde jsem pomocí elektrické zbraně postupně uspával zdejší ochranku a nastal případ, že jsem nestihl jednoho takto zneškodněného hlídače odtáhnout do bezpečí - nicméně patrola, která na jeho tělo narazila, jej nechala naprosto bez povšimnutí a pokračovala v chůzi. A takovýchto nedotažeností jsou tady kvanta. Skutečnosti, že hra mohla ještě nějakou chvilku počkat v dílně, nasvědčuje i několik dalších aspektů, mezi což patří až příliš časté prolínání polygonů nebo situace, kdy se v rámci jednoho - byť kraťoučkého levelu - objeví na obrazovce Loading pro načítání dalšího herního úseku. Neuvěřitelné. Naposledy zmíním občasné trhání obrazu, takže zaměřování byť i pasivního protivníka se stává skutečným utrpením.
Zde musím říci, že ovládání se tvůrci snažili plně uzpůsobit možnostem Dual Shocku. Nechybí tu třebas navýsost příjemná feature vlastní volby rychlosti pohybu zaměřování v ose X a Y. Navzdory tomu ale nikdy nedosáhnete ideálního stavu. Buď se zaměřovací kříž pohybuje příliš rychle (částečnou pomoc pak nabízí funkce automatického locknutí protivníka, pokud je zaměřovací ikona blízko jeho postavy), nebo je naopak zoufale pomalý a nepřátelé mají výsadní právo první střely. Což mnohdy mají tak jako tak, neboť přese všechnu snahu o vás na spoustě místech vědí - a to díky nějaké pochybné telepatické schopnosti! Leč abych jenom nehanil, je tu také řada případů, kdy se vaši oponenti skutečně snaží a přitom jde o akceptovatelný model, v němž nechybí třebas efektní střílení zpoza rohu. Naděl jsem se i
okamžiku, kdy mne jeden voják zaměstnával střelbou a druhý to pak oběhl z druhé strany apod. Tady musím předeslat, že do výčtu vašich pohybových dovedností patří i rychlé otočení
o 180 stupňů, jež se v uvedený moment velice hodilo. Také tu je vítaná možnost "headshotu" jako okamžitého a rychlého vyřešení konfliktu - po manuálním přiblížení náměru dává zaměřovací kříž svým zabarvením jasně najevo, jestli můžete spustit "fire". Jenomže ruku v ruce se zaměřovacím systémem se dočkáte i několika pochybení, kam lze zařadit to, že se do vás protivníci podivně trefují skrze zeď či dveře (jeden ze zdejších bugů), že zacílení občas snad ani nereflektuje, že vybraného jednotlivce zasahujete (obzvláště tristní to je v případě brokovnice) a v neposlední řadě, že civil je na mapě označen stejně jako vaši protivníci, což naprosto zbytečně mate!
Na druhou stranu je zde několik exemplárních případů, kdy ač se zcela jasně netrefujete do vašeho cíle, tento padne jako poďtatý. Tak si vyberte…
Je to zkrátka takové nevyvážené a hlavně nedotažené. A také krátké, o což se valnou měrou postará i jinak vcelku vstřícný systém zapisování, který vám na spoustě úseků dovolí se uložit po splnění byť jen dílčí části mise. Ono je to skoro lepší, neboť taková pasáž, v níž osvobozujete rukojmí, je díky nutnosti aplikování systému pokus-omyl docela frustrující záležitost. V souvislosti se systémem Save ještě noticku – znovu nechápu, proč u misison-based hry přepisuji pozici a není mi (jako tomu bylo např. u Syphona) nabídnut v menu seznam již dokončených úrovní, abych se k nim mohl v případě zájmu i během rozehrané herní partie znovu vrátit!
Takže jak to celé uzavřít. Tuctové vizuální zpracování, sympaticky nápaditá a poměrně rozmanitá náplň plnění misí, ale odbyté či nedotažené herní mechanismy. Třebaže se Rebellion snažili, DF je sotva průměrný produkt, který jasně naznačuje, že se s PSX přes veškerou snahu už nevyplatí příliš ztrácet čas!
| Delta Force: Urban Warfare | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
