Láska i strasti na planetě odpadků. Recenze PC hry Deponia

Mladík Rufus se pokouší dostat z planety odpadků, vše mu ale zkomplikuje neznámá kráska. Poctivé, ručně kreslené dobrodružství od zkušených autorů je po dlouhé době kvalitním příspěvkem do upadajícího žánru dobrodružných her, takzvaných adventur.

Deponia je planeta odpadků, ale přesto na ní žijí lidé. Jedním z nich je i hlavní hrdina Rufus, loser k pohledání. Otec ho ponechal osudu jako malého chlapce a jeho jediným snem je opustit svou rodnou špinavou hroudu a dostat se do Elysia, kde žije lidská smetánka. To se mu však vůbec nedaří. Místo života v luxusu bydlí u své expřítelkyně a své rodné vesnici je pouze pro smích.

Do jeho kůže se dostáváme ve chvíli, kdy mu zkrachoval další plán na útěk. Tentokrát však nebyla chyba jen na jeho straně. Zmizení mu totiž překazila krásná cizinka Goal, do které se okamžitě zamiloval. A tak se pomalu rozjíždí divoké dobrodružství.

Rufus stále bydlí u své bývalé přítelkyně.

Pokud to z okolních obrázků není dostatečně patrné, Deponia je humornou adventurou. Lepší slovo možná bude odlehčenou: prostě se jen netváří smrtelně vážně. Na druhou stranu do nás ale autoři nepumpují pod tlakem nejrůznější vtípky a narážky, tak jak mívají některé jiné hry ve zvyku. Ani tentokrát si však neodpustili ekologický a morální podtext, a tak se pod žertovnou fasádou skrývá poměrně komplexní zápletka.

Vše při starém

Hlavní hrdina je v místním baru téměř jako doma.

Popisovat principy klasického ovládání s klikáním po obrazovce je zbytečné, hlavní je, že vše funguje tak, jak má. Rychlé a uživatelsky příjemné rozhraní je základ, ostatní přednosti se postupně vynořují až během delšího hraní.

Vypíchnout je potřeba především ideálně nastavenou náročnost. Deponia rozhodně není jednoduchá hra, ale své vyvážené obtížnosti dosahuje jenom fér způsoby. Aktivních míst není ve hře zbytečně mnoho, nové lokace se odemykají postupně, takže nejste hned od začátku zahlceni. A především je veškerý postup přísně logický.

Mezi jednotlivými kapitolami nás provází vandrácký muzikant.

Nikdy jsem "nezakysnul" na příliš dlouho, zase ale nemám pocit, že by se vše hrálo samo. Žádné "hledání pixelu v kupce sena" nehrozí a označení všech aktivních předmětů v lokaci jsem nebyl nucen použít ani jednou za celou hru. Jediným dalším ulehčením, je možnost přeskočit některé hádanky. V takovém případě se ale nikdy nedozvíte jejich správné řešení a navíc nedostanete příslušný achievement (herní ohodnocení, úspěch), což je pro hráče velká ostuda.

Nová klasika od specialistů z Německa

Bez okolků se přiznám, že mám rád firmu Daedalic. Tihle němečtí specialisté na adventury si sice dávají s každou hrou pořádně na čas (o dlouhém čekání na lokalizaci do angličtiny ani nemluvě), a až pedantsky se drží tradičního "point and click" rozhraní. Na výsledcích je to potom ovšem náležitě vidět.

Po skvělém loňském A New Beginning jsme se nemohli dočkat lákavě vypadající Deponie. A jelikož autoři rozhodně nejsou troškaři, pojali ji rovnou jako trilogii. Pokud si i ostatní díly udrží alespoň stejnou kvalitu, jakou má dnes recenzovaná hra, máme tady s největší pravděpodobností novou klasiku. A pro všechny škarohlídy (a fanoušky nedokončené A Vampyre story): druhý díl už je v Německu takřka před vydáním a do konce příštího roku by mělo být hotovo.

Jak už je u německých adventur zvykem, velký důraz je kladen i na grafickou podobu. Ta je osobitě ručně kreslená a perfektně dotváří atmosféru hry. To sice znamená i poněkud topornější animace, ale to už k tomu patří.

Ale ty chyby

Jediné, co mi vadí, je fakt, že ženské postavy nemají žádný nos, ale budiž, už tu byly i horší věci. Dabing se rovněž povedl, zato hudbu představuje jen pár krátkých hip-hopových smyček. Naštěstí na ni dojde jen ve vypjatých okamžicích.

Chudák Rufus toho při svém putování zkusí opravdu hodně.

Jediné, co lze Deponii vytknout, je nepříjemná chybovost. Nad tím, že občas vypadne dabing nebo se objeví věta v původní němčině, by se dalo mávnout rukou. Že jsem se ale nemohl v jednom místě dostat dál a byl přinucen potupně hledat radu na internetu, to už je mnohem horší.

Krabicová verze

Pokud se rozhodnete pro koupi hry, doporučujeme objednat si ze zahraničí klasickou krabicovou verzi. Kromě krásně vyvedeného obalu na vás čeká i samostatné CD se soundtrackem, plakát a poctivý manuál. A to vše za 25 eur (zhruba 620 korun). Kluci z Daedalic prostě vědí, že pořádně provedené krabici se žádná digitální distribuce nevyrovná.

Deponia - obsah herní krabice

A to ještě hra několikrát spadla do Windows, přičemž řeč je o prodejní verzi z digitální distribuční služby Steam. Vzhledem k tomu, že hra v Německu vyšla již takřka před půl rokem, je to opravdu ostuda!

Nicméně i přes tento fakt se na Deponii zlobit nelze. Když jsem si ve dvě hodiny ráno čmáral na papír náčrtky a poznámky k jedné z hádanek, uvědomil jsem si, jak dlouho jsme zde neměli pořádnou adventuru. Nezbývá než doufat, že i zbylé dva díly dopadnou alespoň stejně dobře. Třeba se potom najde i u nás odvážný distributor, který hru vydá v češtině. Zasloužila by si to.