Pozastavování se nad neustávajícím množstvím strategií z druhé světové války je již oželitelným nošením dříví do lesa. Ano, Desert Rats vs. Afrika Korps jsou dalším zástupcem tohoto žánru. Mnohem zajímavější však je, že za ním stojí poměrně známá společnost Digital Reality, která byla donedávna především výrobcem vesmírných RTS. Připomeňme si například Imperium Galacticu a její druhý díl, jež mnozí fanoušci řadí na samotnou špičku sci-fi strategií. Následovala rovněž povedená Haegemonia, u níž byl ale již jasně viditelný odklon k mainstreamu. No a po ní toto maďarské studio vesmír opustilo nadobro a začalo se věnovat právě válečným hrám. Zhruba před rokem spatřil světlo světa Platoon s tématikou vietnamské války, který díky nepřesvědčivým kvalitám velkou díru do světa neudělal. Digital Reality se ale nezaleklo a po nedlouhém časovém úseku na nás vrhají zdánlivě podobný titul Desert Rats vs. Afrika Korps, který ale tentokrát vychází z 2. světové. Zda má šanci uspět v široké konkurenci se dozvíte v recenzi.
Budete se muset bránit přívalům nepřátel, opravovat zničené tanky roztroušené okolo provizorního tábora, likvidovat nepříjemnou artilerii, chránit důležité konvoje se zásobami nebo třeba zabírat v přístavním městě Tobruku důležitá stanoviště.
Hra si trochu netradičně zakládá z poměrně velké části na příběhové lince, která se, jak se dozvíme z intra, točí okolo dvou přátel, Ericha von Hartmanna a Gregory Sinclaira. Naneštěstí se seznámili na mírové olympiádě v Berlíně roku 1936. První z nich je Němec jak poleno, druhý pak umírněný Angličan. A jak víme, o tři roky později vypukl největší konflikt lidstva, kde tyto národy stanuly proti sobě. Jelikož jsou Erich s Gregorym kusy chlapů, musí chtě nechtě narukovat do armády. Každý samozřejmě do té své. Oba jsou překvapivě vysláni do stejného ohniska, které ve hrách není kdovíjak protěžováno, a i proto patří hře za tento mírný odklon velký dík. Jedná se o sever Afriky, kde se bojovalo minimálně stejně urputně jako na evropských bojištích, tudíž se nemusíme bát žádných mírumilovných úkolů jako je humanitární pomoc pohublým Afričanům, i když i ta by jistě mnohé uspokojila. Přátelé se v průběhu kampaně párkrát setkají, ale nebudu prozrazovat, co si v tu chvíli (ne)udělají. Nemůžu se ovšem zbavit pocitu, že z tohoto tématu 
šlo vydolovat mnohem více a jistě by to nebylo ke škodě věci. Jinak musíme pochválit detailní zmapování tehdejší situace, která vypadá skutečně věrohodně a je přibližována rozsáhlými brífinky i psaním dopisů jednotlivých hrdinů jejich blízkým. V těch se navíc točí i jméno pohledné ženštiny Lys, mimochodem také dvojité agentky. Ano, tušíte správně, naše hlavní protagonisty nerozkližuje jen příslušnost k opačné straně barikády, nýbrž i láska k jedné osobě. Přestože jsou tyto nastíněné zápletky ve hře jen zlehka nakopnuté, zaslouží si podle mého pochvalu za příjemné zpestření válečné vřavy. Musíme však zklamat příznivce konspiračních románů, protože Desert Rats vs. Afrika Korps mnoho zvratů nenabídnou, dějová linka spíše decentně doplňuje a odlehčuje lidské neštěstí v podobě nelítostných bojů.
|
Na počátku hry je nám nabídnuto hned několik veskrze obligátních voleb. Povedený multiplayer sice jen pro čtyři hráče, na
druhou stranu se díky na následujících řádcích zmíněné nátuře hry jedná o zajímavé zpestření od klasických RTS. Víceméně klasiku představuje rovněž skirmish, tedy otevřená hra proti počítači. Dále tu pak máme dvě podobné varianty, které se zdánlivě neliší. V jedné z nich si můžete vybrat kampaň, tedy německou nebo britskou a pustit se do jejího plnění. Příběhové prvky zde budou osekané na minimum, což ale neplatí pro jednolité tažení, kdy si postupně zabojujeme v kůži Ericha a jeho svěřenců, po osmi splněných misích pak přijde na řadu Gregory se šesti výsadky. Tato ucelená kampaň se od těch rozdělených liší jen naroubováním několika tzv. příběhových misí a jelikož jde i o herní zpestření, rozhodně se vyplatí využít spíše tuto možnost , než prvně jmenovanou. Abychom uvedli příklad, budete například krýt Lys, která rozjíždí letadlo a doléhají na ní pouštní nomádi.
Při bojích se nabízí možnost útočení na stroj jako celek nebo jen na jednu jeho část, což je sice efektivnější, ale ve větší skrumáži docela složité.
Náplně klasických misí nepřináší nic moc nového, přesto se jim i tak daří přicházet s příjemnými změnami, takže se vám hra rozhodně jen tak neokouká. Pravda, jistý podíl na tom má i nepříliš značná délka hry, ale i tak jde o slušný výkon.
Budete se muset například bránit přívalům nepřátel, opravovat zničené tanky roztroušené okolo provizorního tábora, likvidovat nepříjemnou artilerii, chránit důležité konvoje se zásobami nebo třeba zabírat v přístavním městě Tobruku důležitá stanoviště. Tato mise je vůbec jedna z nejpovedenějších a nestačí zabrat třeba jen přístav, opustit ho s tím, že je napevno náš a pustit se do dobývání ambasády. Oni totiž nepřátelé mají podobný úkol a ztracená místa se snaží získat nazpátek. Je tedy nutné rozmístit síly, co možná nejefektivněji a kupodivu i taktizovat. Všechno vám navíc může ztížit opravdu výkonná artilerie na kopečku, která, pokud ji nezlikvidujete, bude odstřelovat vaše jednotky i v dalekém městě. Její likvidace se tak určitě vyplatí, a to i proto, že se jedná o jeden z vedlejších úkolů té mise, který vyústí na jejím konci v lepší bodové ohodnocení a zisk speciálních bonusů. Tak a je to venku, na mapách jsou prakticky vždy i tyto nepovinné questy, jejichž splnění je však skvěle zabudováno do samotného designu mise, takže je můžete plnit takřka za pochodu, stačí se jen pozorně dívat a občas prošmejdit kout mapy, kolem něhož projíždíte. Vedle pocitu z dobře vykonané práce vám
velitelství věnuje i nějakou tu unikátní jednotku, která je ale opravdu jedinečná a pokud ji jednou ztratíte, už si s ní ani v dalších misích příliš nezařádíte.
Abychom to trochu objasnili, v této hře totiž není možné vystavět základnu, a to ani v tom nejmenším slova smyslu. Musíme k tomu jedině dodat, že se jedná nejen o příjemné zpestření, ale i o nepříliš vídaný a zábavný styl. Ono totiž není moc příjemné valnou část mise budovat bázi, pak vyrobit co možná nejvíce jednotek a vrhnout je do boje. Zde si stroje a vojáky pořizujete skrz na každou misi přidělené bodíky, jejichž počet se zvyšuje úměrně s obtížností. O samotné zásluhy v předchozích bojích nejde, k tomu jsou zde již několikrát zmíněné speciální jednotky, jež za každou stranu můžete získat až čtyři, ale dá se říci, že se bez nich naprosto bez problému obejdete. On je totiž i základní výběr více než jen bohatý a mnohokrát nebudete vědět, zda si vzít pořádný tank, nebo radši jedno opravárenské vozítko navíc. Celkem je jednotek kolem sedmdesáti a všechny z nich jsou založeny na 
realitě, navíc doplněné o poměrně bohatý životopis, statistiky a vůbec všechno, co byste mohli potřebovat. Narazíme třeba na sapéry, kteří si velice pěkně rozumí s minami, plamenometčíky, jež jsou skvělé na pěchotu, avšak zacházení s nimi není nic jednoduchého. Ze strojů bych zmínil bohatou plejádu tanků, z nichž za zmínku stojí Tiger či různé typy Marků, jež jsou zakončeny skvělým těžkotonážním typem Churchill. Mnohé zaujme i sajtkára nebo obrněný Bren. Na závěr bych zmínil i leteckou podporu, která je sice hodně drahá, ale pokud se to s ní umí, dokáže nepříteli nepěkně zatopit. Pokud jste ovšem nešikovní, ublížíte spíše sobě a navíc zbytečně zaplácnete drahé pozice vyplnitelné „jednoduššími“ bojovými prostředky. Mnoho kombinací, kdy si nikdy prostě nebudete moci dovolit všechno, dává velký prostor pro odlišné taktiky. Každičký stroj navíc musí ovládat reální vojáci. Nejsložitější tanky navíc pohltí až pět panáků. Sice na pouhé řízení stačí jen jeden, ale pro zpřístupnění všech funkcí se jich vyplatí naládovat co možná nejvíce. Skvělá je i možnost zajímání volně se po mapě povalujících bojových prostředků a pokud máte dostatek vojáků, můžete si zadarmo přilepšit. 
Za zmínku ještě stojí, že přeživší jednotky mají jeden ze tří stupňů zkušeností, čímž pádem se vyplatí do dalších bitev brát veterány.
Mnoho kombinací, kdy si nikdy prostě nebudete moci dovolit všechno, dává velký prostor pro odlišné taktiky.
Při bojích se nabízí možnost útočení na stroj jako celek nebo jen na jednu jeho část, což je sice efektivnější, ale ve větší skrumáži docela složité. Není tak od věci znemožnit nepřátelskému tanku pohyb nebo zničit jeho nebezpečnou věž. A vězte, že i protivník vám tyto nepříjemnosti bude házet pod nohy na každém kroku. I na nejlehčí obtížnost. Ona totiž Desert Rats vs. Afrika Korps sice není hrou dlouhou, ale jednoduchou už vůbec ne. Opravdu jen na nejjednodušší obtížnost můžete občas nepřítele převálcovat pouhou silou, ke slovu tak přijde více než jindy taktika, která je ještě umocněna tlačítkem pro pauzu, jehož funkcí se jistě naučíte hojně využívat. Přestože se totiž hra hraje velice dobře, vaše jednotky nejsou z nejchytřejších a jejich chování je mnohdy chaotické, někdy zase zpomalené, protože nereagují příliš bryskně na příkazy. Především v užších místech se často rozčílíte 
nad demencí svěřenců. Časem se ale naučíte těmto nedostatkům jakž takž vyhýbat a hru si začnete opět užívat. I tak jde o hodně nepříjemnou chybu, která mi zhatila nejeden dobře rozjetý souboj a když se něco zkazí v jeho posledních chvílích, dokáže to díky tomu, že jde o běh na dlouhou trať, hodně naštvat. Protivníkova AI není zase tak špatná a i když má nějaké ty výpadky, dokáže pěkně zatopit.
Grafickou stránku pohání povedený 3D engine, s nímž je možné vyvádět pěkné kousky. Dá se přiblížit a oddálit ve velice slušné škále a ani zoomování není s jeho pomocí nemožné. Důležité je, že se dá najít optimální pohled na herní plochu, což rozhodně není pravidlem. Potěší vynikající efekty výbuchů, kdy do vzduchu létají trosky a na vrakoviště vzniklá po větších bitvách je radost pohledět. Modely vojáků i dalších strojů se rovněž nemají za co stydět, zvláště když si tvůrci vyhráli i s takovými detaily jako je kouř u výfuku, když se vozidlo pohybuje, nebo stopy po
pásech. Někoho by možná mohla provokovat přítomnost jediného prostředí, tedy pouště. Ale ta je provedená velice dobře a čas od času narazíte i na detailně propracovaná městečka. Co byste chtěli, tohle je pouštní válka a jako taková má atmosféru vykreslenou více než slušně. Zvuky patří k výraznému nadprůměru a stejně tak hudba, i když u té bych přivítal vícero motivů.
Verdikt: Dohromady je tak Desert Rats vs. Afrika Korps velice příjemným překvapením první poloviny roku a v současném strategickém suchu se určitě neztratí, zvláště když mezi víceméně budgetovými tituly září jako vybroušený démant. Přesto nechybělo mnoho a mohlo to být mnohem lepší. Na vině je ovládání, které se prostě nepovedlo tak úplně vyladit a ukočírovat větší armádičku není nic jednoduchého. Hodně času tak strávíte bojem s vlastními, přitom stačilo jen trochu více se tomuto aspektu věnovat. Situaci neulehčuje pomalá odezva tlačítek a občasná nefunkčnost řazení do skupin. Přesto přese všechno jde o povedenou, netradiční propracovanou hru, která přichází i se silnějším příběhem a velice dobře se obešla bez výstavby základny. Za to jí patří vřelý dík a vaše pozornost.
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
