Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Deset nejvíce komunistických her

  0:02aktualizováno  0:02
Pro velký ohlas z minulých dní tu máme protipól nejnacističtějších her: nejkomunističtější kousky.

Komunistická Zelda

Komunistická ZeldaPerlou dnešního přehledu měla být slavná hra zocelující se sovětské mládeže „Vyděržaj pioněr“ z Hřebejkova filmu Pelíšky. Žel, ukázalo se, že je to s její reálnou existencí pochybné a ani Šabachovo upřesnění, že se pravý vzor filmové rekvizity ve skutečnosti jmenoval „Izmeritěl voli“, nás nepřesvědčilo. Zato jsme našli hromadu prakticky totožných elektrošokových kratochvílí v aktuální nabídce „kapitalistického“ giganta Amazon. Takže tudy ne.

Při dalším pátrání po komunistickým světonázorem prosáklých titulech jsme zjistili i pro nás překvapivou věc: že totiž scéna komunistických her navzdory očekávání jednoduše NENÍ zrcadlovým obrazem herní scény nacistické. Ač si historické diktatury nemají co vyčítat – že jen hora obětí Stalinova šílenství snese Stalin's Dilemmasrovnání s rozsahem sovětských ztrát za 2. světové války, považujeme za přinejmenším pravděpodobné.

A ještě technická poznámka: na základě bouřlivé diskuze u „Deseti nejvíce nacistických her“ je nám jasné, že řada čtenářů odsune věcný obsah článku zcela stranou a raději bude řešit rozdíly mezi komunismem, socialismem, sociální demokracií, anarchismem a obecně levicovou politikou. Proto předem přiznáváme, že termíny „komunismus“ či „komunistický“ používáme ve velmi zjednodušujícím, žurnalistickém slov smyslu. Nuže, pojďme se podívat, co jsme nasbírali.

Red Faction10. Red Faction
Slavná „Rudá frakce“ je podobně jako The Red Star a jiné „rudě“ se tvářící hry ukázkou titulu, který nemá s komunismem nic společného, ale snaží se názvem a stylizací trochu odlišit od konkurence a tím zabodovat.

Solidní střílečka Red Faction však, jaksi mimochodem, vskutku postihuje jeden politicky důležitý prvek: nenávist ke špatnému zaměstnavateli. Hulvátských, ba zákon s gustem ignorujících „podnikatelů“ je ovšem všude plno, aniž by to byl skutečně pádný důvod pro volbu historicky źločinné politické strany.

Red Alert9. Command & Conquer: Red Alert
Legendární multiplatformová real-time strategie se dočkala řady pokračování, jež si svorně pohrávají s komunistickými symboly a umožňují jedné straně „vidět rudě“. Že jde o humornou nadsázku, na niž trh veskrze příznivě reaguje, je zjevné. Je ovšem otázkou, zda by tatáž nadsázka působila stejně humorně, kdyby se na místech srpů a kladiv skvěly hákové kříže.

Když už jsme u oněch nástrojů, tak pod srpem a kladivem si lze zaválčit i v řadě jiných her. Ať už je ale řeč o nadsazeném Red Alertu, nebo „realističtějších“ Call of Duty, Red Orchestra a dalších, stěží se setkáte s jevem dosti běžným u hry za německé vojáky – že by totiž při hře na straně Sovětů nezanedbatelné množství hráčů sympatizovalo s ideologií neblahých symbolů, za něž bojují. Důvod? Inu, dnešní komunisté srdcem i duší si spíše „hrají“ s francouzskými holemi a lékařskými recepty, než by drtili joypad.

A pokud jsou náhodou dosud mladí a plni energie, videohra je jim něčím jako BigMac: páchnoucím výpotkem globálního imperialismu. Ostatně už suroviny pro výrobu počítačů a herních konzolí jsou zakrvácené lokálními válkami o africká naleziště – a to mladý soudruh ví. Little Girl in Underland

8. Little Girl in Underland
Freewarovku „Děvčátko v podzemí“ má na svědomí Erin „The Ivy“ Robinson – už samo jméno autorky reálným zkušenostem se životem v komunismu příliš nenasvědčuje. Hra je mikroadventurou, běžící na enginu AGS, a vznikla pro soutěž The Independent Gaming Source, jejíž podivuhodná pravidla vyžadovala „demake“ nějaké existující hry. To se obtížně překládá - řekněme, že jde o přepracování existujícího titulu v daleko nižší kvalitě, než měl originál.

Autorka si tedy vybrala American McGee´s Alice a na její motivy stvořila desetiminutovou „komunistickou“ taškařici, v níž snící hrdinka likviduje buržoazní hrací karty a jiné protivníky, aby se nakonec utkala se samotnou Královnou Demokracie v podobě oživlé Sochy Svobody.

Ta jí zoufale nabízí „státní zřízení s minimální účastí státu“ – jak to dopadne, si zkuste sami. Inu, je to docela švanda. Hříčka je roztomile nakreslená, sexy nadabovaná a má svou jiskru, i když jde o herní jednohubku bez sebemenšího náznaku hloubky. A je to samozřejmě recese. Jako refrén se vrací neodbytná námitka: kdyby hrdinka neměla na čapce rudou hvězdu, nýbrž hákový kříž, byli bychom zhnuseni. Tak proč toto vyvolává pobavený úsměv? Za vším hledej ženu.

 Stalin's Dilemma7. Stalin´s Dilemma
Autorem intelektuálně provokativního „Stalinova dilematu“ z roku 2000 je Edward Bever, bývalý vývojář firem MicroProse a SSI a v době vzniku hry profesor evropské historie na SUNY College, Old Westbury, USA. Třebaže dílko, na něž dokonce dostal grant od americké vládní organizace NSF (!), některé webové stránky označují za „hardcore politickou simulaci“ a dokonce za stažení požadují peníze. Ve skutečnosti jde o černý žert, za nějž může něco vysolit leda blázen - nebo NSF.

A nejen proto, že celá „hra“ trvá jen tři tahy – pětiletky - na jediné rudé obrazovce plné čísel a nastavení. Začínáte jako diktátor Sovětského Svazu v roce 1928 a cílem je dostat se v roce 1942 na historická ekonomická čísla, optimálně s méně než deseti miliony obětí své politiky. Přitom si můžete vybrat, zda a v jakém rozsahu provedete kolektivizaci, kolik jídla přidělíte vojsku na úkor jiných skupin obyvatelstva, kolik vyvezete surovin a tak dále.

Po třetím tahu se dočkáte souhrnné statistiky a s největší pravděpodobností se dozvíte, že váš národ převálcovali nacisté. Uspějete-li lépe, dejte vědět. Nám se zdá, že hlavním účelem tohoto číselného hlavolamu je vyvolat v hráči myšlenku, že „to měl ten Stalin vlastně těžké“.

The Rise of the Red Army6. The Rise of the Red Army
Deskovka „Vzestup Rudé armády“ od Ryana Johnsona je čtvrtým dílem série The War to End All Wars a pokrývá značně netradiční dobu a místo – Rusko poté, co agent Lenin splnil zadání svých německých sponzorů a uznal porážku bývalého impéria v 1. světové válce.

Hlavními válčícími stranami jsou bolševici a bělogvardějci, ale do hry vstupují i třeba Poláci, Japonci, Finové, pobaltské státy či ukrajinští anarchisté. I na české legionáře dojde, ovšem pod kontrolou „bílých“.

Jde o historicky značně propracovaný titul, který rozhodně zaujme i znalce. Autoři si navíc dali pozor, aby se drželi v čistě bojových operacích, takže kdo se těšil, jak coby čekista zdrtí venkov rudým terorem, má smůlu. Hře lze tedy vytknout prakticky jen fakt, že poskytnout jednomu z hráčů potěšení ze zadupání posledních nadějí demokracie v Rusku – a nejen tam – asi není tak docela košer.

Snajper5. Snajper
Hlavním zabijákem komunismu byl sám čas: s každým dalším rokem diktatury proletariátu bylo zjevnější, jak výroba, nedrcená krvavým konkurenčním bojem, prostě nemůže stačit té drcené. Nevěřící nechť si sedne do normalizační škodovky stodvacítky a pak diskutuje.

Mnohé doklady o tom, jak se komunističtí výrobci snažili držet krok s něčím, na co už ani náhodou neměli, jsou až dojemné. Třeba taková historie sovětských a východoněmeckých videoherních automatů.

SnajperMožná někdo pamatuje kamennou hernu v pražském Paláci kultury a oddechu Julia Fučíka – v rozpadajícím se areálu vypadala už v polovině 80. let jako dům hrůzy. Většina kabinetů ani nešla označit za videohry, jediným příbuzným prvkem bylo připojení k síti 220V. Viz sovětský Snajper.

Hráč „světelnou puškou“ střílí na naprosto zoufale provedené abstraktní kulaté terče, jež dovedou při zásahu akorát zhasnout. Než smí střílet dál, musí čekat na výzvu: „OGOŇ!“ Tak vypadá nostalgie. Kdo nezažil, nepochopí.

Soviet System4. Soviet System
Autor francouzského „Sovětského systému“ se pod své dílo z roku 1988 soudružsky ani nepodepsal. Deskovka vydaná francouzskou pobočkou vydavatelství Milton Bradley – v zemi galského kohouta, jež nikdy pravý komunismus nepoznala, mají komunisté značnou tradici – si vysloužila hráčské hodnocení kolem tří bodů z deseti a komentáře typu „velmi nudná“.

Cílem je, jak jinak, stát se generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. A to pomocí neoblíbeného systému vědomostních otázek. V reálu to bylo určitě víc o nervy. Totiž spíš o život.

Soviet System Soviet System Soviet System

Soviet Dawn3. Soviet Dawn
Na rozdíl od „Vzestupu Rudé Armády“ se s tím konkurenční „Úsvit Sovětů“, čerstvá letošní novinka, vůbec nepáře. Dějiny jsou dějiny, ne? Na obrázku vpravo nahoře zrovna padla zajímavá karta: Kyjevské protižidovské pogromy v roce 1919. Na tom není nic závadného, že ano. Pogromy v Kyjevě měli na svědomí kozáci a „bílí“, nikoli bolševici.

Stalinův antisemitismus naplno rozkvetl až později. Každopádně karta s pogromy některému hráči uškodí, jiný se zaraduje. Na jiném místě se pak, hrajete-li za rudé, snažíte zavraždit carskou rodinu dřív, než ji osvobodí bělogvardějci.

Na snímku se to vraždění zrovna nepovedlo, vlevo nahoře leží karta „Czar Liberated“. To naštve. Hej, guys, zavoláme do večerky, ať sem hodí další pizzy a Bud! Hru samozřejmě stvořil Američan, dle jména možná ruského původu: Darin A. Leviloff. Jistě se nesnaží vydělávat na kontroverzi, vždyť kromě „Úsvitu Sovětů“ má na svědomí ještě deskovku „Nezávislost Izraele“.

The Uncorruptible Warrior2. The Incorruptible Warrior
Nevyhnutelně byrokratický komunismus a korupce k sobě pasují jako matice a šroub. Když si k tomu připočtete čínský národ, spojující starověk s lety do vesmíru, ani se nedivíte, že občas nějaký kravaťák skončí na veřejném popravišti. Speciální protikorupční videohra na zakázku Strany pak už nepřekvapí vůbec.

„Nepodplatitelný bojovník“ z roku 2007 tentokrát na rozdíl od jiných čínských výchovných her neučí, že se nemá plivat na zem, nýbrž má vést hráče k odmítání úplatků. Což v Číně jistě není snadné, popravy nepopravy. Hrdina tedy prochází zemí a trestá úplatné úředníky vším, co mu přijde pod ruku - cílem je vytvořit „čistý a nekorupční ráj“. Až hráč vyroste a dostane v reálu za úkol vzít „nepřítele státu“ klackem, bude jako doma.

Public Assistance1. Public Assistance
Desková „Státní podpora“ z roku 1980 se v Americe umisťuje na předních příčkách žebříčků nejkontroverznějších her. Jde o jednu z mnoha „skandálních“ předělávek deskových Monopolů. Těžko říci, proč právě ty se těší takové přízni modifikátorů. Každopádně Státní podpora a humbuk kolem ní jsou dobrým svědectvím o USA své doby.

A taky o komunismu, jehož heslem je přece: „Každý dle svých schopností, každému dle jeho potřeb.“ Pěkná teze, jen nepočítá s tím, že všeho schopní neschopní mívají stejné či větší potřeby než schopní.

Leč zpátky ke hře. Na první pohled vypadá jako vrchol šedé nudy, ale ve své době zažehla skandál. A to jen proto, že jejím cílem je nepracovat a žít ze státní podpory, případně drobné zločinnosti. K čemuž hráči mimo jiné dopomáhá „nelegitimní“ potomstvo – čím četnější, tím lepší. Na obrázku vidíte, že zrovna padla příznivá karta – text říká: „Vaše patnáctiletá dcera je nemanželsky těhotná. Za měsíc berete 200 dolarů.“

Nemanželské dítě bylo tehdy zjevně kontroverzní samo o sobě. A za poctivou práci jsou sankce. Spousta spořádaných občanů rozhořčeně žádala stažení titulu z trhu. A spousta hračkářství jim vyhověla. A touto americkou hrou, jež nedoceněně dobře vystihla úskalí rozdávačné politiky, vrcholí i náš žebříček.

Okénko: komunistická hračka Stop-Test

I když sovětským inženýrům nelze po pečlivém zvážení důkazů připsat „Vydrž pionýre!“, to, že nebrzděni trhem rádi vymýšleli absurdní hračky, se dokázat dá. Brežněvovská taškařice „Stop–Test“ sice není tak efektní jako trenažér mučení v lágru, avšak při bližším ohledání příliš nezaostává. Jde o zařízení na „zábavnou“ výuku pravidel silničního provozu. Kdyby krabice netvrdila, že jde o „igrušku“, asi bychom si to neuvědomili.

Stop Test Stop Test

Balení obsahuje sto karet s otázkami, na něž jsou tři až pět možných odpovědí. Kartu zasunete do přístroje a stisknete jedno z pěti pod sebou seřazených tlačítek: dle toho, kterou z odpovědí považujete za správnou. Přístroj záhadně (děrný štítek?) rozpozná, která karta je zrovna zasunuta a odpověď zhodnotí rozsvícením červené nebo zelené kontrolky. Žádná ingredience správné komunistické kratochvíle nechybí: výchovnost, bizarní technické řešení, absolutní nuda.


Shrnutí našeho pátrání tak, proti všemu očekávání, vyznívá ještě optimističtěji než u přehledu her nacistických. Komunistická herní scéna, především snad díky průměrnému věku upřímných sympatizantů, prakticky NEEXISTUJE. Profesionální videohry používají srp a kladivo spíš jako Shakespeare Bohemii – k opepření obsahu exotikou, pro většinu západních hráčů dráždivě „jinou“ a pro východní pamětníky absurdní. Amatérský freeware, pokud se vůbec nějaký najde, je výlučně humorná recese. Navíc tvořená lidmi, kteří nemají ani ponětí, z čeho si utahují. Little Girl in UnderlandProfesionálních deskových her, kde lze rudě drtit obhájce demokracie, jsme pár našli – zpravidla „made in USA“.

A za největší překvapení celého našeho mini-projektu považujeme fakt, že se nezdařilo vypátrat žádné dobové komunistické hry, namířené proti Západu, což je více než udivující. Skoro to vypadá, jako by komunisté cpali propagandu všude, jen ne do her. A to se nám ani nechce věřit.

Dva soupeřivé, leč v mnohém bratrské nedemokratické systémy tak zažívají z naší perspektivy v něčem odlišné, v něčem podobné osudy. Zatímco komunismus představuje určité teoretické nebezpečí v parlamentu, nacismus dnes hrozí „pouze“ na ulici – a policie se relativně snaží konat. Vyžít se v nacistických hrách pak lze velmi špatně a v komunistických ještě daleko hůř. Nezbývá než zanotovat s desítky let Zemí Svobody ponižovaným Louisem Armstrongem: „Jaký to báječný svět …“

Autor:



Nejčtenější

Finální účtenka za Battlefront II: EA prohrálo na všech frontách

Logo Electronic Arts

Měl to být jeden z největších herních hitů letošního roku. Místo toho je Star Wars Battlefront 2 všem pro smích a firma...

Nejlepší hry roku 2017? Nominujte své favority

Injustice 2

Závěr roku již tradičně patří anketě Hra roku. A protože je to čtenářská anketa, o tom, které hry se v hlasování na...



Hra ještě není hotová, přesto už v ní autoři prodávají pozemky za tisíce

Star Citizen

Autoři již vybrali na vývoj Star Citizen v přepočtu přes tři miliardy korun. Hra sice není ani po šesti letech hotová,...

Obtížnost ve hrách: jsou dnešní hry lehké, těžké, nebo tak akorát?

Doom

Jsou dnešní hry lehké, těžké, nebo tak akorát? Napište nám, jak vnímáte obtížnost v dnešních hrách.

RECENZE: Skyrim už můžeme hrát i na cestách, port dopadl skvěle

The Elder Scrolls V: Skyrim - verze na Switch

Hledáte další hru na Switch, v níž můžete strávit desítky hodin? The Elder Scrolls V: Skyrim je vám nově k službám i v...



Další z rubriky

Sony ukázala, jak se zachraňují rukojmí. Vrací se také klasika Medievil

Detroit: Become Human

Akce PlayStation Experience toho letos příliš zajímavého nepřinesla. Radost mohou mít majitelé virtuální reality...

OBRAZEM: Země už není naše. Nádherná ledová apokalypsa ve Frozen Wilds

Horizon Zero Dawn: Frozen Wilds (Photo Mode)

Horizon Zero Dawn: Frozen Wilds se pyšní nejen povedeným obsahem, ale také poměrně propracovaným Photo Modem. Nádherná...

Nejlepší hry roku 2017? Nominujte své favority

Injustice 2

Závěr roku již tradičně patří anketě Hra roku. A protože je to čtenářská anketa, o tom, které hry se v hlasování na...



Najdete na iDNES.cz