RECENZE: Takto ne. Destiny 2: Curse of Osiris je učebnicově špatný přídavek
Destiny 2: Curse of Osiris
Platforma: PC, XboxOne, PlayStation 4
Výrobce:
Bungie
- Eater of Worlds je solidní skoro raid
- Pěkná grafika a měřítko nových lokací
- Ohromná spousta recyklace
- Nedostatek obsahu po všech stránkách
- Strike mise z kampaně
- Přístup k majitelům původní Destiny 2
- Hodně přestřelená cena
- Nuda, stereotyp a nízká obtížnost
- Infinite Forest, postavy a příběh
Na Curse of Osiris jsem byl hodně zvědavý. Letošní Destiny 2 ukázala, že se v Bungie dokážou poučit ze svých chyb a vidina pravidelně přidávaného obsahu a jednotlivých eventů dělala z Destiny 2 titul se zajímavou perspektivou. Bohužel, všechno je jinak.
Curse of Osiris je nejenom špatné a nudné rozšíření, je to i ukázka toho, co se stane, když se vydavatel snaží docílit vysokých zisků s malými náklady. Namísto nových nápadů a smysluplného obsahu dostanete obrovské množství recyklace, a ještě je na vás prostřednictvím všemožných psychologických kliček vyvíjen silný nátlak, abyste si předražené rozšíření co nejrychleji koupili.
Destiny 2: Curse of Osiris
Nekonečná nuda
Příběh se tentokrát točí kolem Osirida, legendárního guardiana, který se v řadě paralelních realit snaží zachránit galaxii před nepřáteli z frakce Vex. Váš úkol? Zachránit jeho svět. Na pomoc si přitom vezmete Osiridova ghosta Sagiru a všem fandům dobře známou sci-fi kouzelnici Ikoru Rey. Takže, je to super epická podívaná se spoustou klišé, proslovů, explozí a sexuálních narážek a záchodového humoru pro nezletilé? Kéž by, těšil jsem se.
Místo toho je příběh maximálně nudný, postavy nezáživné a při dialozích budete tak často kroutit hlavou, že hrozí úraz. Speciálně Sagira mi vyloženě lezla na nervy a já jsem při hraní většiny příběhu zoufale postrádal Nolana Northa, který namluvil vašeho ghosta v Destiny 2.
Destiny 2: Curse of Osiris
Ale nebojte se, bude hůř. Jestli je příběh mizernou snůškou keců o záchraně paralelních realit, z hlediska hratelnosti je Curse of Osiris vyloženě tragická, k uzoufání stereotypní střelnice neschopných nepřátel. Kampaň je o něco delší než v balíčcích Dark Below a House of Wolves pro první Destiny, nenechte se ale zmást. Otevřený svět nové planety Merkur je směšně prťavý a během hraní příběhu strávíte spoustu času v lokacích, které dobře znáte. To je ten lepší případ.
Daleko horší je, že vás tu autoři zas a znova nutí probíhat otřesnou trapností, kterou je oblast označovaná jako Infinite Forest. Jde o sadu ve vzduchu levitujících bloků, na kterých narážíte na generované hordy reskinovaných nepřátel. Bloky jsou (asi) poskládané pokaždé trochu jinak, vám to ale samozřejmě vůbec nepřijde, protože to všechno ve výsledku působí úplně stejně.
Destiny 2: Curse of Osiris
Absolvovat tohle zas a znovu je mučivé peklo, které nebere konce. Snad protože je Infinite Forest tak strašně nudný, bylo vývojářům jasné, že zoufalí hráči se časem budou pokoušet oblastí proběhnut bez toho, aniž by se obtěžovali vystřílet všechny nepřátele. Proto je třeba občas zběsilý úprk pozastavit a zlikvidovat jednu z nepřátelských jednotek originálně označenou jako „démon“.
Infinite Forest se táhne celým rozšířením jako mor. Jednotlivé souboje jsou navíc extrémně jednoduché. Obtížnost je nastavena od light úrovně 200 a výš, ale pokud jste Destiny 2 hráli s cílem zahrát si Nightfall mise a raid, vaše úroveň je teď asi někde mezi 280 až 310. Pasáží, kde vaše zabití vede k celkovému restartu lokace je navíc velmi, velmi málo. Takže když už vás v Osiridovi něco zabije, ať už je to vinou hluboké existencionální deprese nebo toho, že jste při hraní usnuli, nečeká vás žádné opakování. Stačí jen dodělat zbylé funící nepřátele a jede se dál. Nudu a stereotyp násobí reskinovaní nepřátelé, mezi kterými dominují robotičtí vexové. Do zblbnutí tak pálíte do další a další totožné hordy hyder, goblinů, minotaurů a další roboverbeže.
Destiny 2: Curse of Osiris
O kampani to přece nikdy nebylo!
Dobrá námitka a máte pravdu! Destiny není hrou, kterou bych doporučil někomu, kdo si potrpí na strhující příběh, vymakaný design misí nebo spoustu herních mechanismů. Takže co tu máme dál? V původní Destiny 2 povážlivě chyběl větší počet strike misí, které skrze matchmaking hrajete se dvěma dalšími lidmi. Takže tu teď máme celé dva nové striky. A teď se podržte, striky jsou v podání Curse of Osiris jen dvě jinak okecané mise z příběhové kampaně hry. Co k tomu dodat?
Takže okej, kampaň nic, striky taky nic, no, jistě tu máme nový obsah do PvP. Ano, rozšíření Curse of Osiris přidává celé tři nové mapy do verze pro PlayStation 4, zatímco ostatní platformy si musí vystačit se dvěma.
Mapa Radiant Cliffs je situovaná na Merkuru, zbylé dvě - Pacifica a exkluzivní Wormhavem - vás zavedou zpět na Titan. Výběr lokací hodnotím sice kladně, ale design a architektura map není v Destiny 2 prostě nic moc. PvP je o spojování sil a běhání chodbami minimálně po dvou, nikoliv o tom, že si najdete strategické místo, z něhož půjde dobře bránit kontrolní body a využívat vaše schopnosti. Takto nízký počet nových map je samozřejmě tristní, k tomu chybí i jakýkoliv nový herní mód.
Destiny 2: Curse of Osiris
PvP se navíc v tuto chvíli potýká s poměrně zásadním problémem. Dobrák Xur, liška podšitá, přišel s paprskovou puškou Prometheus Lens, která je tak silná, že proti ní v PvP prostě nemáte šanci. A světe div se, pušku, s kterou vám všichni v jednotlivých zápasech tak zatápí, lze získat, pouze pokud si koupíte rozšíření. Člověk by řekl, že takový rychle vydaný hotfix během jednoho dvou dnů všechno spraví, ale asi to je natolik složitý problém, že si to vyžádá delší dobu a víc prodaných kopií Osirida. Možná jsem už paranoidní, ale celé to na mě působí jako okatý psychologický nátlak, který má donutit frustrované hráče k nákupu.
Když už jsem u těch zbraní, čeká na vás samozřejmě i nový loot. Byl jsem ale nemile překvapen, jak málo se ho ve hře nachází. Během hraní mi většinou padaly zbraně a kusy brnění z původní hry. Ale nebojte, kosmetických doplňků, do jejichž nákupu můžete investovat reálné peníze, je tu požehnaně. A o to přece jde.
Nový „raid“
To, co mě při hraní Curse of Osiris jako jediné bavilo, byl nový raid Eater of Worlds. Není to ale raid ve smyslu, jak jsme v Destiny zvyklí. Eater of Worlds je mnohem kratší. Autoři to zdůvodňují tvrzením, že ne vždy máte šest hodin na hraní s pěti dalšími lidmi, a tak se pokusili přijít s novým konceptem. Zdá se to logické, ono i samotné studium toho, co raid obnáší, je docela na dlouho.
Přesto, já vám nevím. Eater of Worlds je hodně fajn, speciálně závěrečná pasáž s bossem. Ale jelikož je citelně kratší, proč nepřidat rovnou dva? Navíc pokud nemáte čas pouštět se do celého raidu, není problém pomocí mobilní aplikace nebo webových stránek najít tým, který hledá pomocníka pro některou z jeho pozdějších fází.
Raidy jsou přitom v Destiny tak populární. Takže jakkoliv se mi Eater of Worlds líbí, opět to na mě spíš působí tak, že hlavní motivací za jeho kratší délkou byl spíše nedostatek lidí, času nebo prostředků, které byly na vývoj Curse of Osiris vyčleněny. Chybí mu také pořádný záporák. Crota, Oryx nebo Calus byli bossové, které člověk tak nějak chtěl porazit. Alespoň komunita lidí hrajících Destiny je stále převážně přátelská a hraní s mikrofonem je většinou zábava.
Destiny 2: Curse of Osiris
Endgame
Kromě Eater of Worlds je pár věcí, které se mi v Osiridovi líbily. Tak především hra stále vypadá výborně. Merkur sice není velký, ale jednotlivé lokace, světelné efekty a především gigantické měřítko hry vám vyrazí dech. Mrzí mě, že na Merkuru naleznete pouze jeden minidungeon Lost Sector. Opět je totiž na co koukat, byť zase platí, že loot, který dostanete jeho dohráním, nestojí za nic. Doporučuji vypravit se do něj hned ze začátku. Na Merkuru si můžete zkusit i jeden nový public event. Na pět minut zabaví.
Čekají na vás i tři nové vedlejší mise, hráčům známé jako adventures. Bohužel, i tady vás autoři nutí lézt zas a znova do lokace Infinite Forest, kterou už budete ze srdce nenávidět. Po jejich absolvování se vám zpřístupní těžší verze těchto questů, jejichž splnění je navázáno na zisk speciálních zbraní. To už ale mluvíme o klasickém endgame grindu. Není mi jasné, proč jsou těžší verze vedlejších misí zatím přístupné pouze na Merkuru.
Novinkou je i playlist pro náročnější verze jednotlivých striků, tedy něco, čeho se fanoušci dožadovali prakticky hned po vydání hry. Čekat s jeho implementací až na vydání přídavku je dost trapné vydírání hráčů, kteří Curse of Osiris nevlastní. Zvlášť když doporučovaný light level činí v klidu dosažitelných 270.
Curse of Osiris je prostě jedno velké zklamání. Jeho nákup vás na PSN vyjde na 549 Kč, což je vzhledem k množství recyklace a kvalitě obsahu prostě těžko ospravedlnitelná ždímačka. Konkurence přitom roste. Od stále populárnějšího Warframe, přes The Division zásobovanou updaty zdarma a chystané tituly jako The Anthem nebo Borderlands 3, které možná půjdou podobnou cestou, jakou zvolila Destiny. Bude druhý přídavek lepší? Já v to už nedoufám.
Hodnocení hry
Redakce
Čtenáři
Vaše hodnocení
Doposud hodnotilo 71 čtenářů
Tak to se nepovedlo. Opětovné vydání dvacet let staré hry skončilo ostudou
Radost z opětovného vydání retro stříleček Star Wars: Battlefront nevydržela fanouškům dlouho....
Nosit sexy obleček se v chystané hře nevyplácí, boj s ním bude daleko těžší
Natěšeným fanouškům chystané akční hry Stellar Blade učaroval přiléhavý kostým, který si hlavní...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
To byla rychlost. Polda 8 sehnal za den milion a rozloučí se s Luďkem Sobotou
Za pouhý den se podařilo sehnat peníze na vznik české komediální adventury Polda 8. Naposledy v něm...
Generace Z už na konzolích hrát chtít nebude, myslí si bývalý šéf Xboxu
Bývalý šéf značky Xbox Peter Moore se v rozhovoru s magazínem IGN nechal slyšet, že hardware...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Vydělali jsme víc peněz, než naše malé studio zvládne, říká tvůrce Palworldu
Letošní herní hit Palworld už japonskému studiu Pocket Pair vydělal miliardy a stále se prodává...
Vyrábějí seznam woke her, fandí jim i Musk. Herní protestní hnutí nabírá sílu
O odporu proti konzultantské firmě, která podle kritiků kazí moderní hry korektní propagandou, se v...
Návrat legendárních Commandos se blíží, nový trailer vzbuzuje nostalgii
Po několika nepovedených remasterech původních dílů se letos dočkáme i regulérního pokračování...
Unikly specifikace PlayStationu 5 Pro, převezme žezlo nejvýkonnější konzole
Ačkoliv oficiálně nebylo prozatím nic oznámeno, citelně výkonnější verze konzole PlayStation 5 s...
Oblíbená deskovka ze světa Duny vyšla i v digitální podobě. A v češtině
Na Steamu se nečekaně objevila digitální adaptace populární deskové hry Dune: Imperium. K dispozici...
Prodej chaty, 35 m2, Hradec Králové, ul. Na Pískách
Na Pískách, Hradec Králové - Třebeš
2 300 000 Kč