Skauting, u nás fungující pod názvem Junák, je téměř synonymum pro aktivní trávení volného času v přírodě. V Česku se snaží nalákat nové členy například na geocaching (co to je geocaching). V USA na to jdou víc od lesa. Zavádějí videoherního bobříka pro tamní ekvivalent našich Vlčat, tedy dětí od sedmi do jedenácti let.
Představení nového bobříka ve Spojených státech vyvolalo výrazné reakce. Velká část je samozřejmě odmítavá, protože podle kritiků jde proti myšlence scoutingu.
Zbytečná kritika
Obvyklé je tvrzení, že skauti byli vždycky v opozici proti lenochodům sedícím přilepení k televizní obrazovce a neumějí ani kotoul. K tomu zahraniční komentátoři přidávají ještě vtipné postřehy o střílení nebo dokonce herní erotice. Dlužno ovšem podotknout, že většina kritiků nejspíš ani neví, co přesně takový videoherní bobřík znamená a jak ho mohou lidská mláďata získat. A proto, než začneme hodnotit, raději se na detaily podíváme.
Videoherní bobřík pro Vlčata má v americkém podání hned dvě varianty podle náročnosti jeho získání. Snadněji dostupná je varianta "belt loop" neboli poutko na pásek. Vyžaduje splnění pouhých tří předpokladů.
V prvním kroku musí vlče vysvětlit smysl existence herních ratingových systémů a zkontrolovat svou sbírku her, zda všechny tituly odpovídají jeho věku. V druhém kroku si vlče se svými rodiči vytvoří rozvrh aktivit, ve kterém bude stanovená doba pro úklid, úkoly, hraní a další aktivity. Třetí úkol je nejzábavnější: naučit se hrát úplně novou videohru, kterou nejprve schválí rodiče.
Z "analýzy" předpokladů pro získání videoherního bobříka je jasné, že jde o poměrně záslužnou iniciativu. Ještě zajímavější je ale pohled na druhou úroveň bobříka: získání akademického odznaku.
Pro jeho obdržení musí vlče získat nejprve poutko na pásek a poté splnit pět z devíti požadavků. Mezi ně patří například porovnání dvou videoherních systémů a předložení argumentů, proč je dobré videoherní systém vlastnit a používat.
Dalším úkolem je uspořádání rodinného videoherního turnaje, hraní edukativní hry, která zahrnuje počítání, hláskování nebo jinou dovednost užitečnou ve škole. A největší možná výzva? Pokusit se pod dozorem dospělého zprovoznit herní systém. Nechybí ani úkol naučit kamaráda nebo rodiče hrát nějakou hru nebo sestavit seznam pěti tipů, které jsou užitečné při hraní oblíbené hry.
Jen opravdový ignorant za zmíněnými úkoly vidí pouze herní násilí nebo podporu pasivního trávení volného času. I když je bobřík opravdu videoherní, stále se drží skautských zásad: slušného chování, pomoci ostatním, poslušnosti vůči rodičům a schopnosti se o sebe postarat.
V poslední kategorii už ale nejde o schopnost přežít v lese, ale o přežití v džungli komerce. Nenásilnou formou se vlčata v rámci videoherního bobříka učí třeba základům finanční gramotnosti. Jak jinak vnímat úkol "vyber si hru, která odpovídá tvému věku, porovnej její cenu ve třech různých obchodech a vyber si nejlepší nabídku. Nezapomeň přitom na porovnání záruky a možnosti hru vrátit."
Modernizace skautského hnutí se netýká pouze videoher. Letos si vlčata přidala hned 13 nových bobříků. Patří k nim například uvědomění odlišností a postižení, správná životospráva, péče o domácí zvířátko nebo jízda na skateboardu. Při pohledu na nabídku aktivit a s vědomím možnosti získat videoherního bobříka je vlastně škoda, že tu skautíků neběhá víc.
