Adam Jensen pracuje v roce 2027 jako bezpečnostní šéf biotechnologické firmy Sarif Industries. Úderu teroristů vylepšených futuristickými tělesnými díly zvanými "augmentace" ale dokáže jen přihlížet. Při přepadu ho těžce zraní, prakticky všichni ostatní jsou mrtví.
Firma se ale o své zaměstnance dokáže postarat, a protože produkuje umělé orgány a končetiny, dostává Adam místo toho, co ztratil, rovnou ty nejlepší futuristické protézy. Rázem se může postavit těm, kteří společnost přepadli.
Po šesti měsících od traumatického zážitku se Adam vrací do služby. V Sarif Industries je vše jako dříve, perfektně naleštěné, dokonale klapající. Deus Ex: Human Revolution není prostou střílečkou, ale spíše hrou na hrdiny, proto nečekejte, že se hned pustíte do akce.
Nějakou dobu se budete jen procházet po firemním komplexu a sledovat běžný provoz. Už jen to navodí příjemnou atmosféru technologicky dokonalé, ale přeci jen poněkud zvrácené budoucnosti. Je to skvělý příslib do dalších pasáží.
Navštívit můžete nejen svou kancelář, ale i kanceláře dalších zaměstnanců a potají si prohlédnout jejich dokumenty nebo e-maily. K příběhu z nich nic podstatného nevyplývá, přeci jen vás ale informace dostanou do obrazu, co se děje ve firmě, ale i venku.
Po nějaké době si vás zavolá David Sarif, šéf firmy. Dozvíte se, že vás nenapěchoval nejmodernější technologií jen proto, abyste na to mohli balit holky. Má pro vás úkol: zjistit, kdo stojí za drtivým útokem, při kterém zemřela mimo jiné vaše (Adamova) přítelkyně. Shodou okolností byla vedoucí výzkumného oddělení, které stálo před revolučním objevem. Byl snad on důvodem napadení?
První úkol, který se objeví v Adamově futuristickém zápisníku, vás dovede do ulic Detroitu, prvního z měst, která v Deus Ex: Human Revolution navštívíte. Také v něm se (stejně jako ve firemním komplexu) můžete relativně volně pohybovat. Zapomeňte ale na velikost města známou například z městské akce GTA 4.
Detroit se skládá z několika ulic, v tomto případě ohraničených policejními zátarasy, za které se nedostanete. Připomíná to úrovně z prvního Deus Ex. Ty v roce 2000 platily za rozsáhlé, dnes už jsou hráči přeci jen zvyklí na více volnosti.
Další paralela originálu a moderní adaptace: první Deus Ex nebyl v kontextu své doby zrovna nejkrásnější hrou a Human Revolution jí také není. Pravdou je, že se mu zvláštní hrou světel a matných barev daří navodit temnou kyberpunkovou atmosféru, za kterou by se nemusel stydět ani Blade Runner, ale kolemstojící postavy by přeci jenom nemusely vypadat jako gumové panenky.
Ale co, Deus Ex se nikdy nehrál kvůli grafice. Dokud se příběhu daří držet vysoké tempo, je vše v pořádku. A s tím Human Revolution podle všeho nebude mít problém. Už z ukázek je jasné, že je hra postavena tak, že hráči dává postupně dílky do mozaiky, a neustále ho tak nutí pokračovat.
Na počátku si vyslechnete rozhovor několika mužů skrytých ve stínu. Mluví o věcech, kterým zatím příliš nerozumíte. Po nějaké době vám ale začnou zapadat.
Motivace jde ale mnohem dále. Například z počítače jednoho ze zkorumpovaných policistů se dozvíte, že v Human Revolution má prsty i jeden z padouchů prvního dílu.
Veškeré vedlejší úkoly mají být dobře zakomponovány do hlavního příběhu a světa jako takového. Dosavadní zkušenosti se hrou toto tvrzení ospravedlňují a dokonce vylučují nudné úkoly typu "zabij deset gangsterů a vrať se pro odměnu".
Hned na začátku vás například jeden z kolegů požádá o pomoc, protože se zapletl do ilegálního obchodu s drogou, která omezuje vedlejší účinky futuristických protéz.
Přijmete-li tento úkol, dozvíte se postupně, že obchody Sarif Industries nejsou tak čisté, jak slibuje reklama. Vylepšení lidé jsou odkázáni na drogu, která zabraňuje odmítání protéz tělem, ke kterému zcela běžně dochází. Budete-li ve vyšetřování pokračovat dále, zjistíte dokonce, že drogu produkuje samotná Sarif Industries.
Pomocí těchto okrajových úkolů vytváří Deus Ex: Human Revolution obrázek pesimistické společnosti, ve které není nic takové, jak se na první pohled zdá.
Také Adam je notně vylepšený. Právě augmentace mu dovolí plnit úkoly několika různými způsoby. Pravdou ale je, že hra některé způsoby preferuje a následně je ohodnotí větším množstvím získaných zkušeností. Více bodů dostanete například za to, když nepřítele umlátíte, než když ho jednoduše zastřelíte.
Je jasné, co je obtížnější. Tímto způsobem ale hra hráče vede k určité linearitě, protože mnoho z nich si nebude chtít zbytečně nechat utéct zkušenosti. Na druhou stranu, některé způsoby plnění úkolů za nejvyšší možné bodové hodnocení budou opravdu pekelně obtížné. A možná na ně ani nepřijdete. Za zkušenosti pak vylepšujete své implantáty, případně kupujete nové.
Deus Ex: Human Revolution se zatím jeví jako důstojný nástupce legendárního prvního dílu. Možná už nevzbudí takový rozruch jako první Deus Ex v roce 2000, ale pořád je tu šance na špičkovou hru, jakých vzniká jen velmi málo.
