První DMC nám předvedl, jakým způsobem by měly v dnešní době vypadat klasické akční hry. Dynamika bojové akce, v níž figurovaly střelné zbraně, byla ještě dále podpořena bezchybným ovládáním a dokonalou grafickou a hudební stránkou. Jediná výtka směřovala k celkové délce hry a především velice nepovedené konverzi pro PALový trh. Ale ani tato chyba nedokázala hráče odradit a DMC se stal okamžitým hitem. Překročit takhle vysoko nastavenou laťku není vůbec nic jednoduchého, nicméně první zprávy o pokračování vyhlížely více než slibně a tak se všem nadrženým hráčům začaly sbíhat sliny. Nutno podotknout, že video a matné informace byly tentokráte vypuštěny příliš brzo a tak i když DMC2 vyhlížel neuvěřitelně, přišly i první pochybnosti…
Dante opět bude bojovat proti tunám nejhrůznějších kreatur, které se kdy do her dostaly. Tentokrát za tím ovšem nestojí žádný okultista, který našel na půdě satanskou bibli a začal v ní s velikým nadšením číst, ale rovnou jedna celá mega korporace, která již nejspíš neví, kde by se daly ulít zbytečné miliony. A tak potkáte nejen různá monstra, která jakoby vypadla z různých béčkových trháků minulého století, ale zabojujete si i proti těžké vojenské technice, jež tentokráte nezahájila válečný postup proti teroristům, ale proti vám. Nicméně takovéto situace vám nejprve vyvolají úsměv na tváři, který se po chvilce změní v naprostý vztek. Přežiji, když strávím něco času tvrdého boje s rozličnými bossy, ale abych je trávil i u
podřadných subbossů a ještě k tomu se základní výbavou, tak to je vrchol! Takovéto momenty vám totiž už po chvilce hraní přijdou neskutečně fádní. Ať tak či onak, hra samotná přílišnou obtížností neoplývá. A i když souboje jsou vcelku dlouhé a po chvíli bohužel nezáživné, vyjdete z nich vždy jako vítěz. Palmu vítězství si ovšem neodnese kameraman - jeho práce sestává z naprosto příšerných kamerových náhledů, které na rozdíl od skvělého prvního dílu často nabízí pohled úplně jinam, než chcete a potřebujete. Na to, že byste si kameru mohli manuálně natočit, rovnou zapomeňte, tohle je přeci Capcom. A tak se kolikrát budete divit, z jaké že strany vás to nějaký ten zloduch dostal. Občas budete i střílet pánubohu do oken a to proto, že tam Dante zamíří na nějakého toho tupce. Takže automatické zacilování zůstalo, ale již nepochopím z jakého důvodu se musí objevit na oponentovi trapný terčík, když v prvním díle tomu tak nebylo. Dantovy dovednosti, tedy alespoň ty základní, se vylepšily, ovšem nejspíše jen co se efektu týče. Dvojitý skok, přemety s odrazem ode zdi, chození po stěnách, hvězdice a střelba při "letu" střemhlav dolů z výškových budov působí velice impozantně, ovšem prakticky je - v samotných soubojích - moc nevyužijete. A přitom by to stačilo trochu doladit a měli bychom zde nejpromakanější bojový systém, který by byl nejen efektní, ale i účelový. Změnilo se i pár prvků v ovládání a tak zde třeba již nenajdete pošklebování nepříteli, což nevadí tolik jako mapa, již musíte vyvolat zdlouhavě přes menu. Ona celkově i taková drobnost jako je menu je dle mého názoru odfláknutá. Žádné grafické lahůdky a nádherné výměny zbraní. Pouze klasické statické a ničím nezáživné položky. Jinak opět budete sbírat různé druhy orbů, které vám budou vylepšovat parametry, třebas vašich zbraní.
Nyní se podíváme na grafiku. Ta tam je fascinující gotická architektura a místo ní nastoupila tvrdá, nelítostná a sklobetonová realita. Ze začátku se budete prohánět po střechách nízkých baráčků, abyste vzápětí navštívili starodávný chrám a skončili v prázdných ulicích moderní metropole. Nebudu nic předstírat, některé momenty jsou výborné, ale dokonalé architektuře prvního dílu DMC2 nesahá ani po kotníky. O to horší je právě zasazení moderny do Danteho světa. Tyto části pak připomínají spíše další klon série Contra, než dábelskou akci DMC. Po zvukové stránce se opět dočkáme šíleného tempa, které se mění v závislosti na vašem jednání. Ale musím podotknout, že hudba na mě již nezapůsobila tak jako v jedničce.
Nejspíš aby byly uspokojeny touhy hráčů co nejvíce, mají na výběr i druhou hratelnou postavu v podobě Lucie. Nic proti ní, ale přece jen Trish mi připadala daleko více sexy, i když se za ni nedalo hrát. Lucia - na rozdíl od Danteho - používá dvě zahnuté dýky a vrhací nože. Kromě vizáže a změny zbraní je ale pouhou kopií Danteho, takže nějakých nových kreací se nedočkáte. O to smutnější je fakt, že hra se nachází na dvou plackách a tak by teoreticky měla být dvakrát delší. A skutečnost, že máte hratelné dva charaktery, by naznačovala něco o rozdílných scénářích, ovšem chyba lávky. Hra nejen, že je o něco málo kratší nežli první díl, dokonce ani slibovaná variabilita mezi charaktery není taková, jak se zpočátku zdálo. Nejspíš to vypadá, že jsme se stali svědky prozatím nejhoršího pokračování započaté série, nebo možná jsme již tak zmlsaní, že nám nevyhovuje konzumní mainstreamový směr, což může být jednoduše dáno faktem, že na hře pracoval tým pod vedením jiného šéfa. Ať tak nebo tak, DMC2 se hraje de facto stejně jako jeho předchůdce a to je to, co obec fans asi očekává, tak je přitom nechejme.
P.S. Konečně se dočkali všichni příznivci full screenu a tak si můžete navolit režim 60Hz. Musím podotknout, že je to daleko plynulejší a opět se tak PAL konverze (50Hz) nepovedla.
| Devil May Cry 2 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
