Vydobýt si úspěch a slávu, stát se legendou, může být ošemetná věc. Takovému hrdinovi se pak snadno stane, že od něj všichni samo sebou očekávají další nadprůměrné výkony a každé zaškobrtnutí na cestě k dokonalosti je kvitováno s mnohem větší nelibostí, než tomu bývá u jedinců bez předchozích hrdinských kousků. Stejný osud zpravidla číhá i na úspěšné hry. Tituly nezatížené odleskem slávy jejich starších sourozenců bývají posuzovány jinak než ty, od nichž každý očekává bombastické pokračování legendy. Typickým příkladem budiž právě Diablo. Nebudu zaplácávat místo líčením prvního dílu; ti, kdož s ním nejsou obeznámeni, nechť si laskavě kliknou sem, kde se nachází recenze. Tím jsem učinila zadost povinnosti zmínit se o předchůdci a teď už se můžeme s klidným svědomím věnovat změnám a vylepšením chystaného dílu.
Hned na začátku každého uhodí do oka první změna - místo ze tří postav si tentokrát svého hrdinu můžete vybrat z pěti. Ne že by prostě dvě přibyly, nových je všech pět a abych žádnou z nich neurazila, představím vám je v abecedním pořádku.
Kmen Amazonek je dostatečně známý i v našich končinách a je tedy jasné, co se od příslušnice tohohle kmene dá čekat - feministická agresivita, vlohy pro boj holýma rukama a pro zacházení s lukem, oštěpem a podobnými vrhacími zbraněmi. Barbar je nejblíže původnímu bojovníkovi - konflikty řeší zásadně sekerou či palcátem a svou náchylností k brutalitě může téměř konkurovat některým nelidským potvorám. Nekromancer vyniká nad ostatní především svou schopností vyvolávat zpět k životu mrtvé, kteří pak doslova do roztrhání těla bojují po jeho boku. Nemá-li zrovna chuť na praktikování tohoto typu černé magie, může sáhnout třeba po zákeřných zaklínadlech a vězte, že dobře prokletý nepřítel jakoby už jednou nohou vězel v hrobě. Paladin si z pestré škály zbraní nejvíc oblíbil meč a ve hře zastává roli úhlavního nepřítele všech temných sil, který svou přítomností dokáže zvednout morálku všem ostatním členům skupiny. Poslední postavou je čarodějka, jejíž mizerné bojové nadání vyvažuje znalost nepřeberného množství útočných i obranných kouzel.
Jednotliví bojovníci se neliší pouze způsobem boje, každý z nich bude v tomto dílu obdařen ještě sadou unikátních schopností, vztahujících se k jeho zaměření. Mezi tyto schopnosti se řadí i kouzla, takže ta už se nebudete učit pomocí knih,
ale právě tím způsobem, že při každém zvýšení levelu dostanete kromě pěti bodů známých z prvního dílu ještě jeden bod, který můžete dle uvážení přidělit jedné ze zmiňovaných speciálních schopností. Dohromady jich je pro každou postavu třicítka, dělí se do tří skupin a autoři tvrdí, že je lepší vybrat si z těch tří pouze jednu, do níž budete přidělovat své body nejhojněji. Z hlediska bravurně zvládnutých soubojů se opravdu zdá být vhodnější osvojit si jednu skupinu schopností dokonale spíše než všechny tři průměrně, ale nakonec je jen na vás, jakého hrdinu si chcete vytvořit. Knihy tedy nebudou sloužit k výuce a povyšování stupňů kouzel, ale zůstávají a přebírají úlohu magických svitků. Vlastně nezmizely ani svitky; ty tu fungují jako zásobníky, s jejichž pomocí lze doplňovat kouzla do vybitých knih.
Zatímco systém magie mohl klidně zůstat stejný (čímž ovšem nechci říct, že změny k lepšímu nejsou vítány), způsob boje vyžadoval nějaké to osvěžení takřka nezbytně. Je mi proto potěšením vám oznámit, že křečím v ukazováčku snad definitivně odzvonilo, protože místo urputného klikání na postavičku protivníka stačí kliknout jednou a vytrvale držet (což asi nakonec k těm křečím může vést taky). Mezi dalšími vylepšeními týkajícími se ovládání bude jistě vřele přijata i možnost běhu (se zmáčknutým Shiftem)
nebo možnost nechat si zobrazit všechny prťavé předměty povalující se v dohledném okolí (stisknutím Altu). Obzvlášť poté, co jsem v prvním díle někde přehlédla korunu, s níž bych lépe přestála útoky na hlavu své postavičky, dokážu takovou pomůcku ocenit.
Doba, za níž bylo možné první Diablo dohrát, nebyla příliš dlouhá. Po pár večerech jste stáli v třináctém patře, kde sice značně přituhlo, ale za dva tři další dny už jste procházeli poslední šestnáctou úrovní a jediným, co oddalovalo okamžik konečného vítězství, byla rohatá silueta finálního nepřítele obklopeného armádou taky pěkně nezdolných potvor. Ačkoliv životnost hry prodloužilo náhodné generování úrovní v kombinaci s tím, že s každou ze tří postav bylo dobrodružství trochu jiné, rozloha samotných prostor nebyla nic moc.
Druhý díl se rozrostl na zhruba třikrát takovou délku, navíc se příběh rozdělil do čtyř dějství. Zdaleka nebudete prolézat jen podzemí; čeká vás přechod přes travnaté pláně, prodírání lesním porostem či plahočení po vyprahlé půdě. K intenzivnějšímu prožitku ze hry jistě přispěje i střídání dne a noci nebo různé změny počasí jako déšť či písečné bouře. Pro rychlejší pohyb po světě Diabla 2 byl do hry zabudován systém waypointů, pomocí nichž se budete moci přesouvat mezi vybranými lokacemi rychlostí blesku.
Místo malé vísky vám pro vaše kupčení s předměty budou k dispozici čtyři velká města, kde se kromě lektvarů, zbraní, brnění a kouzel dá sehnat i námezdná síla, která za nějaký ten žold bude ochotná bojovat za vaši věc.
Nenapravitelné kleptomany jistě potěší, že do inventáře se jim teď vejde o něco víc věcí. Například peníze budou mít své vlastní vyhrazené místo a nezáleží moc na tom, kolik jich je - vejde se jich tam hodně, i když ne jakékoliv množství. Svitky budete moci zandat do speciálních desek, jež zaberou jen dvě políčka, ale uvnitř skryjí svitků mnohem víc. Co se týče okýnek pro výstroj vaší postavy, tak k pravé a levé ruce, hlavě, hrudi a třem místům na prsteny a amulety (dvě na rukou a jedno na krku) přibudou ještě sloty pro rukavice, boty a opasek. Tímto rozšířením šatníku hlavního hrdiny je vám zároveň opatrně naznačeno, že počet předmětů, jež bude možné najít, sebrat, použít, prodat či koupit, se ve srovnání s prvním dílem šplhá kamsi do několikanásobků. Podobné je to i s monstry, do druhého dílu je jich naverbováno přes 60 druhů plus jeden unikátní boss na konci každého ze čtyř dějství.
Jednou z posledních novinek, na které si vzpomínám, jsou drahokamy. Na většině helem, zbraní a štítů je malý otvor pro drahokamy: ametysty, smaragdy, topasy, rubíny, diamanty, safíry nebo malinké lebky. Každý druh se vyskytuje v pěti mutacích podle kvality a čím bezvadnější je stav kamene, tím vyšší je jeho cena (prodejem toho nejdražšího byste si vydělali pěkných 10 000 zlatých). Každý kámen má také jiný efekt v helmě, jiný ve zbrani a ještě jiný ve štítu. Použijete-li jej se zbraní, zvyšuje nejčastěji efektivitu útoku; zasazený do štítu zase vylepšuje vaši obranyschopnost a v helmě se jeho účinky velmi různí (přidává manu, život, vylepšuje vaše vlastnosti nebo zlepšuje schopnost nalézat magické předměty).
Přestože se nezdá, že Diablo 2 přinese svému žánru něco převratně nového, předběžné dojmy zatím nasvědčují tomu, že pokračování jednoho z nejslavnějších RPGček se Blizzardu povedlo, a protože doba vydání se po nesčetných odloženích konečně blíží, budeme mít brzy možnost to posoudit na vlastní smysly.
