RECENZE: DiRT 5 jsou vizuálně poutavé, akcí nabité závody

Pátý DiRT boduje pěkným vizuálním zpracováním a akcí nabitými závody, které jsou díky čistě arkádovému jízdnímu modelu přístupné pro každého. Problémem je naopak strohá kariéra a v součtu slabá nabídka režimů pro jednoho hráče, kterou se vývojáři pokoušejí kompenzovat propracovanějším multiplayerem a online funkcemi.

Značka DiRT se společně s licencovanými tituly z prostředí formule 1 vyprofilovala v nejdůležitější sérii pro závodní specialisty ze studia Codemasters. Zejména první tři DiRTy jsou i po letech považovány za jedny z nejlepších arkádových závodů. Slova chvály sklízí Codies ale i u fanoušků simulací, kterým v nedávné době naservírovali dva DiRTy s přídomkem Rally. 

Pátý DiRT už od svého oznámení jednoznačně směřuje do první zmíněné arkádové skupiny a snaží se navázat třeba na dodnes oblíbený DiRT 2. Ani náznakem nekráčí ve šlépějích svého předchůdce v podobě DiRTu 4, jenž se snažil zaujmout hráče arkád i simulací a zůstal někde na pomezí.

Nefalšovaná arkáda

V mnoha ohledech je DiRT 5 překvapivě ještě větší arkádou než staré DiRTy. Jízdní model se velmi blíží tomu, co známe třeba z TrackManie, spin-offu DiRT Showdown či série Motorstorm. Podobnost s Motorstormem přitom není náhodná. Za novým DiRTem stojí významná část bývalých zaměstnanců studia Evolution, kteří se po rozchodu se Sony přesunuli pod křídla Codemasters.

Řízení aut je velmi citlivé a přímé, akcelerace masivní a používání brzd minimální. I přes počáteční překvapení jsem se s jízdním modelem rychle sžil. Ovládání vozidel není vůbec těžké dostat rychle do ruky, čímž se hra stává přístupnou i pro hráče, kteří jinak závodním hrám úplně neholdují. Ježdění překypuje akcí, rychlostí a jednoduše mě bavilo. 

Lehce jsem zápasil pouze s možná až příliš citlivým ovládáním a extrémním zrychlením. Někomu by mohla vadit chybějící podpora pro většinu volantů. Tu budou vývojáři pravděpodobně řešit až po vydání. Zatím si musíte vystačit pouze s gamepadem, což ale vhledem k arkádovému pojetí hry nepředstavuje problém.

DiRT 5

Společně s jízdním modelem pokračuje na čistě arkádové notě i celková fyzika hry. Nejvíce je to poznat na kolizním modelu. Zejména po startu jsou tvrdé lokty nutností, protože ani počítačem ovládání protivníci nejdou pro ránu daleko. Kolize, vytlačování, odmršťování ven z trati a neustálý zmatek je úplně běžnou součástí závodů. Výsledkem je ještě akčnější a zběsilejší pocit z hraní. Naprostý příklon k arkádové hratelnosti dokládají rovněž pouze kosmetické škody na autech s nulovým vlivem na jejich ovladatelnost, rychlosti a mechanické součásti.

Parádní tratě a bezprecedentní atmosféra při závodech

DiRT 5 obsahuje v součtu 64 různých vozidel rozdělených do 13 kategorií. Jde o pestrou směsici, v niž najdete rally speciály z různých období, offroady známé třeba z dakarské rally, různě velké buginy, sériové teréňáky, auta na rallycross i sporťáky primárně určené pro okruhové závody. V základu se tedy jedná o kombinaci vozového parku druhého a čtvrtého DiRTu s přídavkem pár zajímavých unikátních kousků.

Jasný směr k arkádě kromě spousty dalších věcí způsobil, že rozdíly v chování jednotlivých aut jsou velice malé. Stále je znatelná propast třeba mezi buginami a rally speciály či vozy s pohonem pouze zadní nápravy. V rámci jedné třídy jsou však rozdíly naprosto zanedbatelné.

Ve valné většině závodů se proti sobě postaví 12 jezdců v kláních na tři kola. Jde o velice krátké a úderné závody trvající vždy pouze pár minut. Z této šablony vybočuje pouze režim Pathfinder, ve kterém se ve speciálním vozidle drápete na vrchol hory a staronová Gymkhana, v níž pro změnu sbíráte body za efektní drifty a různé akrobatické kousky. Klasická rally s erzetami ve hře chybí.

Velkým tahounem jsou tratě. Vydáte se do deseti lokací. Mezi nimi najdete zasněžené Norsko, deštivou Brazílii, hornatý Nepál či vyprahlou americkou Arizonu. Při sečtení všech tratí a jejich variant se dostanete na úctyhodné číslo 76. Počet i pestrost lokací je tedy chvályhodná. Ještě větší trumf poté představují dynamicky se měnící podmínky. I přes krátké trvání závodů se v nich dokáže velice rychle střídat počasí, povrch trati i denní doba. V praxi to znamená, že třeba jedno kolo jedete ve dne za slunečného počasí, druhé v prudkém lijáku či při písečné bouři a třetí například v noci.

DiRT 5

Na dynamické počasí a změny denní doby jsme si sice u závodních her už zvykli. Nikdy k nim však nedocházelo tak rychle a s tak extrémními rozdíly jako v pátém DiRTu. Jestli bych měl vyzdvihnout jednu věc, kvůli které stojí nový DiRT minimálně za vyzkoušení, jsou to právě neustále se měnící podmínky v průběhu závodu. Osobně mě trochu mrzí, že nemá počasí žádný vliv na chování aut. Fyzika i v tomto směru ustoupila grafice a arkádové hratelnosti. 

Skvělou atmosféru při závodech dále každopádně dotváří všudypřítomné částicové efekty v podobě prachu, kouře, odlétávajícího bahna či padajícího sněhu nebo deště. Především v těchto momentech je ze hry cítit příchod nové generace konzolí. Kromě grafiky si pochvalu zaslouží i kvalitně zpracované zvuky a chytlavý soundtrack. Jinak výbornou technickou stránku zatím drobně kazí horší optimalizace PC verze. Kromě relativně častých propadů snímků a občasných bugů je to rovněž ne úplně ideálně fungující fyzika. To vše dokládá, že hra ještě potřebuje k ideálu chvíli dopéct.

Zacíleno na multiplayer

Před vydáním mě hodně zajímalo, jak si vývojáři poradí s kariérním režimem. Ten hrál v sérii DiRT vždy důležitou roli. Pátý díl bohužel v tomto bodě selhává. Na papíře lákavý příběh vyprávěný duem Troy Baker, Nolan North se smrskl na pouhé krátké komentáře a audio dialogy těchto dvou protagonistů. Ve výsledku jde pouze o občas humorné či informační vložky vyplňující čas mezi závody. Rozhodně to není nic, co by se dalo nazývat příběhem. 

DiRT 5

O poznání závaznějším prohřeškem je ale skladba kariéry a šíře režimů pro jednoho hráče. Kariéra pátého DiRTu není ničím jiným než soupiskou po sobě jdoucích a v zásadě velice podobných závodů. Úplně chybí pocit, že někam stoupáte a postupně si otevíráte nové možnosti a obzory. Je potřeba počítat s faktem, že nad rámec samotného závodění kariéra nic moc nenabízí.

Na začátku si ani nemusíte kupovat žádná auto, protože vám hra do začátku jedno vozidlo v každé kategorii bezplatně daruje. Odměny za vyhrané závody jsou navíc neúměrně vysoké. Brzy díky tomu získáte značné množství financí, které lze reálně utratit pouze za polepy a další auta. V obou případech jde o velmi malý motivační prvek. Jak už jsem zmínil, auta se v rámci své kategorie chovají téměř identicky. Není proto moc důvodů měnit nutně starou techniku za novou. V kariéře se zkrátka nedočkáte výrazné odměny či motivačního prvku za vaše snažení a vyhrané závody. 

Chudé jsou i možnosti vylepšování vozidel. Výkonnostně auta upravit nejde. Z vizuálního hlediska se nabízí pouze využití polepů a barevných kombinací karosérie. Na správu týmu můžete rovněž zapomenout. DiRT 5 do velké míry kopíruje strohou kariéru posledního GRIDu. Pokud se budeme držet čistě režimů pro jednoho hráče, je kromě okleštěné kariéry k dispozici už pouze rychlý závod či jízda na čas. Od tak ambiciózní hry bych jednoduše čekal více.

DiRT se snaží tento nedostatek kompenzovat multiplayerem. Jednak obsahuje split-screen až pro 4 hráče. Rozdělená obrazovka je dostupná v rychlém závodě i kariéře. Online složka skýtá klasické závody doplněné speciálními party módy Vampire, King a Transporter. Ve Vampire se jeden hráč stane upírem a loví ostatní, kteří mu ujíždějí. V módu King se účastníci pokoušejí na co nejdelší dobu získat korunu a v posledním Transporteru je cílem přesunout co nejvíce předmětů na určené místo.

DiRT 5

Úplně samostatně stojí režim PlayGrounds. V něm si lze vytvořit a následně sdílet vlastní tratě. Hráči z celého světa na nich posléze mohou zajíždět různé časy či získávat body a umisťovat se v žebříčcích. Tvořit lze tratě pro Gymkhanu, jízdu na čas s checkpointy nebo režim Smash Attack, kde je důležité přesně narážet do požadovaných cílů. Editor je relativně přehledný a intuitivní. S trochou píle by proto neměl být problém vyrobit skutečně zajímavé a různorodé tratě. I zde je vidět určitá podobnost se značkou TrackMania, pro kterou je editor tratí naprosto zásadním prvkem. 

Celkově je multiplayerová složka paradoxně výrazně obsahově bohatší než ta singleplayerová. Zatímco hra pro jednoho hráče stojí na slabé kariéře, tak multiplayer přináší split-screen, několik online režimů a traťový editor. O úspěchu multiplayeru ale ve výsledku rozhodnou až samotní hráči. Aktuálně je totiž předčasné hovořit o tom, kolik z nich o něj projeví zájem a jakou bude mít trvanlivost. Navzdory nejisté budoucnosti je však jisté, že vývojáři vsadili velkou část zdrojů právě na něj.

DiRT 5 je čistě arkádovou závodní hrou pro široké masy. Jízdní model je i přes primitivní fyziku chytlavý, snadno osvojitelný a zábavný. Hlavním trumfem hry jsou však různorodé tratě s rychle se měnícími podmínkami, které ještě více umocňují líbivou audiovizuální stránku. Největší problém naopak představuje slabá kariéra skýtající pouze řadu po sobě jdoucích a vesměs stejných závodů. Pokud tedy preferujete singleplayer, tak vám toho pátý DiRT co do obsahu a herních režimů příliš nenabídne. Fanoušci multiplayeru, komunitních editorů a různých online funkcí se budou mít naopak rozhodně kde vyřádit.