Dishonoured

Dishonoured je nesmírně zajímavý mix legendárních titulů

  • 4
Při hraní Dishonoured na vás dýchnou vzpomínky na vynikající tituly z minulosti. Otázkou ovšem zůstává, zda to bude fungovat tak dobře, jak to na první pohled vypadá.

Zatím se toho o Dishonoured, novém titulu Arkane Studios, které už rok operuje pod křídly rostoucí Bethesdy, mnoho neví. To se rozhodli hlavní zodpovědné osoby, vývojáři Harvey Smith a Raphael Colantonio, změnit prezentací na akci Quakecon, která proběhla v Dallasu. Právě zde skupince vybraných novinářů odprezentovali ukázkovou úroveň nečekaně zajímavé dobrodružné hry, prožívané z pohledu první osoby. Na trhu by se měla objevit v průběhu příštího roku.

Napětí je na místě. Ostatně, jen zmínění dva šéfové projektu mají za sebou tituly jako Deus Ex, Thief, Arx Fatalis či Dark Messiah of Might and Magic. Co titul, to klenot.

A zdá se, že i tentokrát autoři jedinečným způsobem trefí hřebíček na hlavičku. Už první pohled na alternativní realitu, ve které se Dishonoured odehrává, vás uchvátí.

Dishonoured

Hlavní hrdina stojí na břehu velmi širokého vodního toku, po kterém se plaví lehce zrezivělá nákladní loď obletovaná hejny racků. Při bližším pohledu vidíte nečekaný náklad: obří velrybu. Jsou to totiž právě mnohatunoví mořští savci, kteří pohánějí hospodářství světa, rozmístěného na čtyřech ostrovech oceánu. Z velryb je získáván olej, jenž pohání přístroje a generátory a jenž má viktoriánskou společnost katapultovat do průmyslového věku.

Fosilní paliva zde nikdo nezná, ale přístroje poháněné proudem a olejovými bateriemi společnost rozhodně využívá. Ve hře přitom slouží hlavně k tomu, aby znepříjemňovaly postup hlavnímu hrdinovi.

Dishonoured

Tu vám proud zahradí cestu, tam zase vznášející se reproduktory spustí alarm. Do toho připočítejme vyzbrojené věže hlídající okolí. Jen na základě těchto bezpečnostních opatření lze dobře objasnit několik zásadních herních principů Dishonoured.

Vůbec nejlepším opatřením je se samočinným obranným mechanismům a živým hlídkám vyhýbat. Hlavní hrdina je totiž z podstaty věci vlk samotář. Někdejší tělesný strážce princezny se po její smrti stal hlavním podezřelým. Jeho cílem je nabýt zpět ztracené cti vypátráním skutečného pachatele.

K tomu ale nemá zrovna to nejlepší vybavení, které by z něj dělalo jednočlennou armádu ve stylu Ramba. K ruce má jen několik zbraní a ty se navíc orientují na technologickou podstatu Anglie 19. století. Kohoutková pistole nebo kuše jsou sice hezké zbraně, kdovíjaké útočné manévry s nimi ale nesvedete.

Dishonoured

Postup je založen na plížení, které usnadňuje ukazatel viditelnosti i bílé linie značící, kde hrozí prozrazení. Likvidace nepřátel pak probíhá v tichosti, zezadu, brutálně a čepelí. Po činu se oběť vyplatí odtáhnout do temného koutu nebo třeba do kontejneru.

Kromě toho může hrdina koukat skrz klíčové dírky, poslouchat cizí rozhovory a pomocí speciálních nástrojů hackovat důmyslné mechanismy tak, aby následně pracovaly proti svým strůjcům a ve váš prospěch.

Dishonoured tak bude definitivně hrou, která hráčům poskytne rozmanité způsoby seberealizace.

Dishonoured

Hra vám ale bude především neustále něco připomínat: v dobrém slova smyslu. Tu vás nechá vzpomenout na legendární dvojici Deus Ex a Thief, najednou z ní vykoukne Fable 3 a výrazně připomene dokonce Half-Life 2. To když vás budou ponurým steampunkovým městem nahánět mechanické hlídky na obřích úzkých nohách. Není to náhoda: umělecký ředitel vývoje Viktor Antonov byl zodpovědný také za vizuální stránku legendární střílečky od Valve (Half-Life 2).

Zřejmě největším inspiračním zdrojem je ale ponurý Bioshock 2, na kterém Arkane Studios spolupracovali. Vedle atmosféry nehostinné, dystopické budoucnosti jsou to hlavně herní mechanismy, co obě hry spojuje.

Dishonoured

Zatímco v pravé ruce budete neustále svírat kord (boj na blízko je častý a vcelku výhodný), levou ruku můžete vybavit zbraní, ale také speciální nadpřirozenou schopností. Jde například o úder větru, který nepřátele odhodí nebo bombu, která po výbuchu vypraví hejno krvelačných krys směrem ke krkům protivníků. I tyto schopnosti významně rozšiřují možnosti řešení nastalých situací.

Dishonoured může v záplavě draze propagovaných her zprvu působit nenápadně, po chvíli strávené se hrou je ale jasné, že má hodně co nabídnout, byť se hojně inspiruje u významných titulů minulosti. Vzhledem k tomu, že je to inspirace přiznaná a její vkusné implementaci do celku hře vůbec neškodí, na hru se těšíme.