Kvůli tomuhle miluju Far Cry. Hra je sice už na jedno brdo ale vždycky je tam krásnej svět kterej mě prostě uchvátí. Všude chodím pěšky abych si ten svět vychutnal co nejlíp Bavil mě taky AC

poprvé jsem zalapal po dechu u Obvilionu. Na správném místě ve správnou dobu, třeba svítání, či stmívání, úžasné. V některých těch novějších falloutech se dali taky najít pěkná místa. A ten Kingdom no, to už bylo jak v reálu.

Morrowind..

Tam byl i jeden úkol přejít celý ostrov od jihu až na sever pěšky, bez magie nebo dopravních prostředků.

Strávil jsem nejvíc času v životě ve Skyrimu, tisíce a tisíce hodin. Až vyjde očekávané pokračování, tak to už je můj konec A pak taky Fallout 2.

Mě bavilo jen tak se toulat ve Far Cry 2 a 3. Far Cry 4 už mě tolik nechytil, trochu jiný prostředí, ale pořád na stejným principu jako čtyřka. Na pak taky novodobí Fallouti. A Stalker. Ačkoli ten tak velkou mapu nemá, ale o to je uvěřitelnější a víc "hráčevtahující".

"Třeba se v budoucnu budou prodávat celé světy pro různé účely, podobně jako se to například nyní děje s enginy."

Skvely napad, i kdyz provedeni bude urcite komplikovanejsi. Proc nevyuzit napr. nadherne Kingdom Come scenerie pro jinou hru s jinym dejem, jinymi NPC a principy? Nekteri hraci by urcite uvitali pozmeneny navrat do podobneho prostredi.

JJ to už jsem zde zmínil před pár měsíci v podobném duchu když se některé hry vyvíjejí několik let s několika stovkami lidí, tak mít třeba jeden obrovský svět s rozlišnými lokacemi (třeba jako v seriálu Westworld) pro různé hry. Každé studio by ten obrovský svět přitom průběžně zlepšovalo...

I když na druhou stranu velkou součást každé hry je svůj originální svět, grafika, svůj styl... Pak grafické možnosti se rychle vyvíjí a zároveň stárnou...

Bude to znít trošku divně, ale když jsem byl malý (je mi 37), tak se mi strašně líbili Tři mušketýři s Yorkem v hlavní roli. Bylo tam par scén, které jsem si pouštěl a cítil jsem se tak nějak uvolněný a příjemně jsem u toho relaxoval. Podobný pocit zažívám u oblíbených knížek (Saturnin), ale také u her. Rád se projdu po světě Azerothu a možná to pro někoho bude znít úchylně, ale rád si projdu místa, kde jsem od roku 2006 expil a blbnul s kámošema. Takových her je více a jsem rád, že poslední dva díly AC Origins a Odyssey měli otevřený svět. Samozřejmě vše s mírou. Není nad to se projít po Českém středohoří, Krušných horách a nebo Krkonoších kam jezdím roky.

Myslim, že skoro u každýho MMORPG je do jisté míry kouzelné jen tak se poflakovat po krajině. Sám, nikde nikdo, popř. jen moby.

V jistém věku mi to přišlo tak úžasný a meditativní, až jsem se vyděsil a radši MMORPG přestal hrát...

K tomu je ideální LotRO. Některé lokace jsou vyloženě krásné (Kraj) a je spíš vzácnost tam někoho potkat

Takový práce a přitom taková blbost. K čemu je zrachlenej průchod, když se člověk nemůže pokochat? U otevřenejch světů mám úchylku otevřít vždycky celou mapu, byť hry na 100% nedohrávám (nebaví mě sbírat kraviny podle mapy na netu).

No tak myslím, že ten youtuber Enigma nejdříve ty hry hrál normálně ne? Tedy je to dost pravděpodobné. No a pak hru začne procházet pěšky (neběží), což také nemusí trvat moc dlouho jelikož jde po vyznačených trasách a JEN jde, neplní úkoly.