Atlantida. Bájné mýty opředené místo, jež zmizelo za záhadných okolností z povrchu zemského. Údajně jej pohltilo moře. Dodnes vědci pátrají po jakékoliv indicii, která by ozřejmila tuto záhadu. Kde se vlastně Atlantida nalézala? A co se stalo s civilizací, která ji obývala a disponovala mimořádnými technologickými vymoženostmi? Byla to oblast Bermudského trojúhelníku? Nebo je to zamrzlá Antarktida, přičemž před dávnými věky se tento kontinent nacházel v teplejší podnební oblasti? Ať tak či onak, v tomhle disneyovském vyprávění nás dobrodružné pátrání zavede nejprve do hlubin oceánu, aby se jeho hlavní protagonisté posléze vynořili v podmořské jeskyni, tvořící předsálí pro vstup do legendárního města Atlantidy.
Hra Disney’s Atlantis: The Lost Empire (dále jen Atlantis) je akční adventura ve třetí osobě se silnými plošinovkovitými rysy a nesmírně zajímavým systémem nutné koordinace a součinnosti hlavních postav zdejšího příběhu, což bude dále podrobněji vysvětleno. Přičemž tato recenzovaná verze je určena pro konzolový trh, konkrétně pro PSX.
Nicméně musím předeslat, že Atlantis není nijak zvlášť obtížným kusem, během vašeho putování navíc všude nacházíte nápovědu ve formě levitujících knih, a tak největší nesnáz spočívá ve skutečnosti, že se vám takto získané informace nikde nezohledňují a pokud zapomenete vyřčené, máte takříkajíc smůlu. Puzzly jsou navíc vesměs dobře čitelné, pročež se tak z tohoto titulu stává pro zkušené hráče až příliš oddechová záležitost a tak je více než evidentní, že je
Atlantis směřován do rukou pařanskému potěru, u něhož může vyvstat jediný závažný problém - angličtina. Příležitostné anglické namluvení s rychle utíkajícími titulky tak může neanglicky hovořící jedince rychle odradit. A to tím spíše, že se v textu často skrývá důležitá nápověda a třebaže netvrdím, že by to bez ní nešlo zvládnout, můžete být její absencí místy lehce frustrováni.
Třebaže Atlantis disponuje pěkným kresleným grafickým zpracováním, jehož kvality oceníte zejména při práci světla a stínu, je vyobrazení jednotlivých herních úrovní přes svou jistou rozmanitost velice chudé a jednoduché. Jinak hudební doprovod je vcelku prima a namluvení rozhovorů také potěší.
Co činí Atlantis maximálně zajímavou, je už avizovaná nutnost spolupráce několika postav z vaší početné grupy dobrodruhů. Ve hře jich je pět, přičemž každý z nich umí trochu něco jiného a pro splnění nějakého úkolu se musíte převtělit vždy do postavy, která si s daným problémem dokáže poradit. Výměna vašich hrdinů probíhá na předem vymezených místech, kterých je v každé úrovni dostatečné množství na to, abyste překousli moment, kdy se dosti často s někým vracíte nazpět kvůli tomu, abyste jej ihned vystřídali pro tu chvíli schopnější alternativou. Na těchto místech se navíc můžete ještě zapsat, resp. uložit, na paměťovou kartu (pokud této možnosti nevyužijete, máte tu
alespoň „checkpoint“), takže nutno říci, že to tady příjemně ubíhá a celou hru i díky uvedené skutečnosti zvládnete v pohodě za jeden víkend. Pokud vám tohle nestačí, můžete si zopakovat již absolvované lokace s cílem vysbírat zde vše, co lze, což vám mimo jiné zpřístupní skvělé animované sekvence (z připravovaného filmu), jichž se jinak nadějete vždy při přechodu mezi levely.
Ale zpět k jednotlivým postavám. Asi nejvíce času tu strávíte s Milo Thatchem, sympatickým brýlatým intelektuálem, který vedle řešení puzzlů má i něco překvapivých pohybových dovedností, jako je šplhání po skalách či ručkování po stropech (na jasně vymezených oblastech), což nemůže nepřipomenout aktivity jedné sličné archeoložky. K uvedenému se dále přidává schopnost automatického přichycení okrajů platforem či odtlačování kamenných kvádrů, takže podoba opravdu více než nápadná. K tomu ještě standardní chůze a běh (s digitálním ovladačem pouze ten běh), skákání a pro vypořádání se s protivníky házení bumerangu (možno upgradovat nalezením specifických krystalů). Pro soubojovou část však povětšinou musíte přepnout standardní pohled ze třetí perspektivy do nahlížení scény z pohledu vašich očí, kdy stojíte na místě a zaměřovacím terčíkem vybíráte potencionální terč. Střety tu nejsou zase až tak časté, takže tolik nezamrzí poněkud neinspirativní soubojové schéma s jinak vcelku stylovými oponenty (například přerostlý hmyz a jiné formy života, kterých jsem si nějak nevšiml při prohlížení Brehmova naučného slovníčku).
Vyvolání vlastního pohledu vám velice dobře poslouží i pro lepší přehled v dané lokaci, k čemuž tu ještě dále máte nabídku manuální korekce kamery, ale uvítal bych v tomto směru daleko pružnější práci ze strany počítače, kterážto vás místy nechává ostudně na holičkách a zmiňovaná vlastní kamerová korekce není občas zcela dostatečná.
Co zamrzí více, je však trochu nepropracovaná pohybová aktivita, kdy zejména skákání je dosti neprecizní a nepřesné a autopřichycování hran platforem se někdy koná spíše v závislosti na tom, jak dobře se vaše PSX právě cítí.
Druhá nejvýraznější postava je tady bezpochyby Vinney, což je evidentně válečný veterán, jehož specialitkou je práce s granáty (jinak nejlepší zbraň proti nepřátelské fauně) a výbušninami, pomocí nichž dokáže odpálit nálož u vybrané překážky a zprůchodnit tak zablokovaný úsek před vámi. Interakce prostředí je přitom velice dobře ozřejmena, pokud přijdete ke klíčovému objektu, který je interaktivní, objeví se ikona vykřičníku naznačující, že zde může vybraná postava z vaší skupiny s vybranou dovedností zúročit své schopnosti. Takto budete moci zprovuzoschopnit poškozenou strojní techniku, zvládnout starobylé jazyky a ve finále tady je podivná postava Moleho (připomínajícího do značné míry De Vitova Tučňáka z Batmana), jenž zase dokáže skrze jistá místa v zemi prokopat úhledný tunel.
Vyjma speciálních zbraní pro každého z vašich hrdinů mají postavy inventář společný, takže najde-li jeden z nich nějaký předmět (uzdravovačky, krystaly, léky apod.), mohou jej použít ostatní v momentě, kdy na ně dojde řada.
Vedle přeskakování nestabilních plošinek, sbírání power-upů a životů navíc a bojování s nepřáteli (mající občas nepěkný zvyk reinkarnace) se dále nadějete něco puzzlů. Jejich řešení obvykle spočívá v použití konkrétní, předtím nalezené věci. Ale abyste onu konkrétní věc získali, budete muset podstoupit nějakou přiměřeně dlouhou cestu, na jejímž konci se nadějete hledaného a během níž se jistojistě postupně vystřídají všechny vaše postavy. Vedle adventuření ve třetí osobě tu také dojde na příjemně zpestřující úrovně, například hnedle zkraje, kdy čelíte mohutnému Leviathanovi, strážci brány vedoucí k Atlantidě. V této části jste pilotem malé ponorky a střílíte po uvedené nestvůře, abyste se později snažili proplavat koridorem plným nebezpečí jako jsou olbřímí medúzy či pohyblivá skaliska.
Atlantis, jehož se na PSX trhu dočkáme tento listopad, bude mít několik inkarnací. Vedle PC a verzí pro GameBoy (GBC a GBA) tu se zimou čekejte též filmovou podobu, z níž tento herní počin do značné míry vychází a zmiňované animované meziúrovňové sekvence jsou tak příjemnou ukázkou toho, co nás vlastně v kinech čeká. Nicméně zde recenzovaná PSX hra je přese všechno toliko slušným projektem, jenž potěší spíše mladší hráče. A pokud se vám všemu navzdory líbí herní motiv, pak vězte, že takoví Lost Vikings byli mnohem dynamičtější a zajímavější.
| Disney’s Atlantis: The Lost Empire | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
