Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Divine Divinity – když se dílo podaří

  12:00aktualizováno  30. září 9:58
O připravovaném RPG Divine Divinity toho bylo řečeno již mnoho, a proto se většina příznivců fantasy dobrodružství nemohla dočkat, jak celé dílo vlastně dopadne. Podaří se autorům skutečně skloubit elementy Diabla a Baldur's Gate? Bude výsledný titul vůbec hratelný? To se dozvíte v našem článku.

Divine DivinityPokud nějaké vývojářské studio prohlásí, že chce vytvořit hru, jež bude spojovat to nejlepší z Diabla a Baldur's Gate, pak je to buď prachsprostá lež s čistě marketingovými důvody, nebo příslib neuvěřitelné pecky, na které budou dnem i nocí pracovat opravdu zainteresovaní a zkušení autoři. Jelikož tým Larian Studios už nějakou dobu výše zmíněnou kombinaci avizuje v souvislosti se svojí hrou Divine Divinity, je přirozené, že celé davy příznivců žánru RPG netrpělivě čekají na vypuštění plné verze. Jejich nedočkavost trochu ukojilo hratelné demo (naše první dojmy z preview verze), které ovšem, popravdě řečeno, také malinko zchladilo počáteční nadšení. Nyní je konečně na světě plná verze a my můžeme seriózně posoudit, jak snažení vývojářů nakonec koresponduje s jejich odvážným předsevzetím.

Úvodní příběh v podstatě není nijak výrazně odkryt ještě před započetím samotné hry, ale spíše v její počáteční fázi. Samozřejmě vám v recenzi neprozradím hlavní pointu, čímž bych vám zkazil požitek z postupného odkrývání faktů, ale v podstatě jde o to, že se probouzíte ve vesnici léčitelů, kteří vás nalezli ležícího v lese a postarali se o vás. Poté, co jim jejich dobrosrdečnost alespoň částečně oplatíte a jejich sídlo opustíte, se setkáte s čarodějem Zandalorem, který vás Divine Divinityzachrání před temným jezdcem a prozradí vám, že jste jedním ze tří vyvolených. Ale z jakých vyvolených? Kdo jsou ti další? A co se po vás sakra chce? Na tohle všechno si budete muset odpovědi najít sami, a věřte, že cesta za pravdou, která se posléze změní v boj s ukrutným zlem a plnění významného poslání, nebude ani krátká, ani jednoduchá.

Vaše putování pochopitelně nemůže být předznamenáno ničím jiným nežli tvorbou postavy. Tedy ani ne tak tvorbou jako spíše výběrem. Zvolíte si jedno ze tří povolání, tedy bojovníka, kouzelníka či "survivora" (něco mezi rangerem a zlodějem), přičemž všechny profese jsou k dispozici v mužském i ženském provedení. Potom si vyberete jeden z nabízených obličejů a hurá do hry. Pokud jste zvyklí na volbu rasy, rozdělování bodíků do vlastností a vybírání mezi přehršlí dovedností a schopností, máte smůlu. Tedy alespoň co se úvodních voleb týče, při postupu na vyšší levely v průběhu hry už je situace mnohem veselejší. Jednak se hlavní hrdina v diablovském duchu může zlepšit v základních vlastnostech (síla, obratnost, inteligence, konstituce), což zas takový zázrak není, ale hlavně si obohatit repertoár svých dovedností (což je možné nejen při přestupu na vyšší level, ale občas také studiem příslušných knih či lekcí u nějakého učitele). Ty jsou koneckonců jedním z nejzajímavějších elementů celé hry. I když jsou rozděleny do tří hlavních sfér shodných s jednotlivými Divine Divinityprofesemi, má v podstatě každá postava přístup ke všem dovednostem. Mezi těmi bojovými najdeme zbraňové specializace, hraničářskou pozornost, ochromující útok či třeba opravování věcí, mezi čarodějnými pochopitelně hlavně všemožná kouzla, a asi nejpestřejší jsou pak schopnosti spojené s cestou survivora. Zde nalezneme jednak klasické zlodějské záležitosti (hledání pastí, otvírání zámků, vybírání kapes, zákeřný útok a podobně), ale také smlouvání, identifikace předmětů či nestvůr a velezajímavá alchymie, pomocí níž můžete mixovat lektvary a bylinky a vytvářet mocné magické nápoje.

Míchání léčivých a jiných dryáků není zdaleka jedinou zajímavou možností, které vám herní prostředí nabízí. Ve světě Rivellonu, do nějž je děj hry zasazen, totiž budete nacházet opravdu neuvěřitelné množství předmětů. Kromě obligátních zbraní, brnění, magických cetek a klíčů je to také nespočet svitků a knih s důležitými informacemi, případně s kouzly, jež se můžete naučit, solidní repertoár jídla (které lze navíc doplňovat lovem) a také mraky zbytečností, jako jsou třeba rozbité flašky. Předměty jsou většinou rozděleny i kvalitativně a třeba zbraně se tak liší nejen rychlostí, silou a případnými magickými atributy, ale také trvanlivostí. A nemusím asi zdůrazňovat, jak otravné je běhat s nekvalitním mečem každou chvíli ke kováři, aby vám Divine Divinityho opravil. S věcmi, které nelze narvat do batohu (popravdě řečeno nepříliš hezky zpracovaného), je možno alespoň hýbat. To není jen tak samoúčelné, ale leckdy tak musíte učinit – například klíč od domovních dveří je skryt pod květináčem, tajné dveře ve stodole jsou zaházeny balíky slámy a tak dále. Příjemná (i když nijak originální) je i možnost vkládání magických run do některých předmětů.

Fantasy svět je zpracován jako spojitá krajina bez přecházení mezi jednotlivými místy (jsou tu i výjimky, jako například samostatně zpracované velkoměsto Verdistis či nebezpečný Temný hvozd, ale hlavní herní část skutečně funguje jako jedna lokace). Tento svět je vám navíc nabídnut k prozkoumání, takže pokud máte pionýrskou náladu, můžete se vykašlat na linii hlavního příběhu a motat se po městech, lesích, vesnicích a polnostech co hrdlo ráčí. Na svých cestách pochopitelně potkáte spoustu zajímavých osob a s většinou z nich můžete zapříst rozhovor, případně směnit nějaké zboží. Dialogy jsou poměrně zajímavé a nelineární a často jsou klíčem k tomu, jak získat důležité informace či dokonce nepovinné úkoly. Je jasné, že zdaleka ne všichni obyvatelé Rivellonu jsou mírumilovní a leckteří vás napadnou – někteří mají spadeno konkrétně na vás, jiní (třeba trollové či orkové) na vás zaútočí Divine Divinityjako na nepřítele své rasy a další prostě proto, že mají zrovna hlad nebo se třeba k (vaší) smrti nudí. Jelikož je herní svět docela rozsáhlý, jistě uvítáte, že nebudete muset šlapat pořád po svých – cestu si můžete notně zkrátit použitím teleportů, k jejichž aktivaci potřebujete pouze magické svitky, které lze získat již v raných fázích dobrodružství.

Boje, které jsou kořením každého RPG, jsou v Divine Divinity zpracovány poměrně jednoduše – stačí kliknout na soupeře a váš rek do něj začne mlátit či střílet. Pokud je zle nebo chcete změnit taktiku, můžete v klidu pauzovat, rozmyslet si co dál, zadat povel a hru zase rozběhnout. Tento princip je samozřejmě ideální, ale dost nerealistickým dojmem působí fakt, že během pauzy se můžete přehrabovat v inventáři, kopnout do sebe léčivý lektvar nebo dokonce na posezení sníst kančí kýtu. Se souboji, respektive nepřáteli, souvisí jedna z několika zbytečných chybek – pokud někde (třeba omylem) zaútočíte na psa či kočku, budou vás po celý zbytek hry všechna tato jinak mírumilovná zvířata neustále napadat, takže třeba návštěva města je pak doprovázena nuceným zabíjením, při kterém by Marta Kubišová nejspíš upadla do kómatu.

Divine DivinityJelikož se vaše postava postupem času naučí velmi zajímavé speciální dovednosti a kouzla a vaši nepřátelé navíc dost zdrsní, je jasné, že s použitím konvenčních zbraní po celou hru nevystačíte. Pokud budete chtít využít nějakou svoji přednost, nic vám nebrání. Své soupeře tak můžete zasypat všelijakými útočnými či oslabujícími zaklínadly, na svou pomoc si jistě rádi přivoláte nějaké magické pomocníky a na škodu samozřejmě není ani dočasné vylepšení vlastních atributů či léčení. Kromě toho můžete třeba střílet otrávené šípy nebo se připlížit k nepříteli zezadu a nečekaně zaútočit. Boje se zkrátka se stoupající úrovní vaší postavy budou stávat čím dál zajímavější a ač z obrázků může být patrné, že se jedná o stupidní řežbu, není to pravda.

Technické zpracování je asi nejkontroverznějším aspektem celé hry. Krajina je na první pohled vykreslená velice pěkně, ale již na pohled druhý vás může zarazit trochu podivná perspektiva. S interiéry to zase vypadá, jako by je připravovali dva grafici naprosto rozdílných kvalit, jelikož zatímco pokoje domů a stavení jsou líbivé a bohaté na detaily, některé podzemní prostory vypadají jako náčrtek netalentovaného začátečníka. Podobné je to u postav – pokud stojí na místě, je to dobré (je na nich dobře patrné jejich oblečení a výzbroj, a to i v nebojovém módu, kdy se jim třeba u pasu houpe meč a na zádech štít), ale jakmile někam vykročí či se Divine Divinitynedej bože rozběhnou, je to děs, jelikož animace postav působí opravdu velmi nepřirozeným dojmem. Interface hry je zpracován sice neoriginálně, ale přehledně, hraní usnadní i chytře zpracovaná mapa a deník obsahující kromě questů i poznatky o nestvůrách a záznamy rozhovorů. Hudba je podle mého názoru velmi kvalitní, namluvení také není špatné, ale většina dialogů je bohužel jen textová.

Jak jsem naznačil již v úvodu, autoři si dali za cíl spojit prvky dvou úspěšných her a to se jim víceméně podařilo. Diablem se inspirovali v pojetí boje, dnes již klasických ukazatelích zdraví, many a únavy, rozdělování bodíků do vlastností, vkládání run, systému teleportů a dalších elementech. Titul Baldur's Gate vám zase připomene celková herní volnost, nepovinné questíky, košaté dialogy či pauzování boje. Krom toho vývojáři přidali perfektně zpracované dovednosti, značnou interaktivitu prostředí a další dobré nápady. To vše je bohužel lehce znehodnoceno drobnými chybkami a také nepříliš přesvědčivým zpracováním. I tak se ovšem jedná o výborné RPG, které může pobavit každého, kdo nehledí jen a pouze na grafiku.

Divine Divinity
Výrobce: Larian Studios
Vydavatel: CDV
Distribuce v ČR: Cenega
Stáhněte si: demo, screenshoty
Oficiální homepage: http://www.divinedivinity.com/
Minimální konfigurace: procesor 450 MHz, 64 MB RAM, 8 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: procesor 800 MHz, 256 MB RAM, 32 MB grafická karta
3D karty: ne
Multiplayer: ne
Verdikt: Volností, zajímavými nápady i akcí nabité RPG, které by si zasloužilo lepší zpracování.
Hodnocení 84%

Autor:




Nejčtenější

Mafia: The City of Lost Heaven
Legendární první Mafia je opět v digitální distribuci

Fanoušci nejpopulárnější české hry všech dob si konečně zase mohou koupit její digitální kopii.  celý článek

Fire Emblem Warriors
RECENZE: Ve Fire Emblem Warriors sekáte nepřátele po desítkách najednou

Ve Fire Emblem Warriors budete na bojišti rozsévat smrt jako nepřemožitelný hrdina nebo hrdinka. A to vše umocněné přepálenými animacemi zdrcujících úderů.  celý článek

Gabe Newell
Gabe Newell se díky Steamu zařadil mezi 100 nejbohatších Američanů

Slavný ředitel firmy Valve patří podle magazínu Forbes mezi stovku nejbohatších Američanů.  celý článek

Wolfenstein: The New Order
Která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc?

Napište nám, která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc a proč. Na vaše odpovědi se těšíme v diskuzi pod článkem.   celý článek

The Orange Box
Risk, který vyšel. Legendární The Orange Box oslavil desáté narozeniny

Už je to deset let, co vyšel slavný The Orange Box od firmy Valve. Nápad vydat tři nové, zcela odlišné hry v jedné krabici, byl sice na první pohled šílený,...  celý článek

Další z rubriky

Life is Strange: Before the Storm
RECENZE: Nový díl Life is Strange není jen pro holky, rozpláče každého

Life is Strange je zpátky, a i když máme tentokrát více výhrad než minule, pořád je to hra, která prakticky nemá konkurenci.   celý článek

Hellblade: Senua's Sacrifice (PC)
Hellblade je dokonalá simulace šílenství, kde vítězí forma nad obsahem

Netrpělivě očekávaná hra Hellblade klame tělem. Místo akční a brutální hratelnosti přináší spíše přemýšlivou návštěvu do hlavy člověka postiženého duševní...  celý článek

Inner Chains
Lidé prohráli boj s technologií i přírodou. Recenze hororu Inner Chains

Dystopický svět může mít mnoho podob. Svoji vlastní verzi pokřiveného obrazu Země servíruje i nová nezávislá hororová střílečka Inner Chains z Polska.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.