Divinity: Original Sin 2
Platforma: PC
Výrobce:
Larian Studios
Platforma: PC
Výrobce:
Larian Studios
Parádní RPG, které nabízí mamutí porci obsahu, promyšlený svět, strhující soubojový systém i zajímavý příběh. Pokud máte hry na hrdiny rádi, neváhejte.
Přesně taková je Divinity Original Sin 2. Neboří konvence úplně – elfové, trpaslíci a nemrtví jsou tu samozřejmě taky, jen mají občas odchylky od těch „běžných“. Už jen třeba tím, že tady může být hlavní protagonista právě nemrtvý.
Živí ovšem pohled na pochodující kostlivce nesnášejí příliš dobře, někteří místo konverzování rovnou sahají po zbrani. Proto je žádoucí narazit si na hlavu přilbu (na úplném začátku hry ji zdatně zastoupí i obyčejný dřevěný kbelík). Druhou možností je někomu obličej po smrti urvat a obléct si ho přes svoji lebku.
Tím ovšem možnosti a specifika nemrtvých postav v Original Sin 2 stále nekončí. Dalším důležitým rozdílem oproti ostatním obyvatelům zdejšího světa je to, že nemrtví v momentě, kdy jim ubývá zdraví, nemůžou vyzunknout obyčejný léčivý lektvar. Tím by si ještě víc ublížili. Místo toho je jim líp v kaluži jedu nebo s lahvičkou jedu v kapse.
Kostliví herní protagonisté mají i další výhodu oproti svým dýchajícím souputníkům. Zvlášť pokud se rozhodnou pro dráhu zloděje. Jejich kostlivé prsty totiž plně zastoupí sadu šperháků a zamčené truhly nebo dveře tak mohou otvírat bez jakéhokoli dalšího nářadí.
Elfové ze světa Rivellonu se zase mohou léčit tím, že pojídají části těl – spolu s porcí jídla tak absorbují i část vzpomínek toho, na kom hodují. A když máte štěstí, jen tak mimochodem se naučí i novou dovednost, na kterou ostatní potřebují příslušný výukový „manuál“.
Vývojáři z Larianu se prostě nebojí odvážných rozhodnutí a servírují nemilosrdný svět, který není příliš pohádkový, spíš si dost půjčuje z temnějších děl fantastiky. Parádní je také mluvení se zvířaty, na které je ovšem třeba příslušný talent.
A jakmile ho máte, můžete se vykecávat s krysami, kraby, veverkami, ale také medvědy nebo krávami. A i když se často dozvíte jen příhodu ze života dotyčného zvířátka, jindy jsou konverzace podstatnější a vedou k úplně novým dobrodružstvím nebo vám alespoň poskytnou návod, jak zdolat překážky ve vaší cestě.
Koneckonců i úkol, který mi zatím v hlavě z celé hry utkvěl nejvíce, mi zadávala kvočna u kurníku. Nechci ho vyzradit celý, takže jen napíšu, že v něm figurují ukradená vajíčka a takzvaní voidwoken, což jsou příšery, se kterými bojujete celou hru. Úkol navíc nemusí skončit odevzdáním zachráněného vejce. Když totiž okolo kurníku poběžíte o něco později, zjistíte, že se tam stalo něco hrozivého. Ale to už opravdu neprozradím.
A podobných úkolů, které se zprvu tváří jako obyčejné přímočaré fantasy klišé, je ve hře pochopitelně víc. Obecně se dá říct, že hra nabízí na dnešní poměry až neskutečné množství obsahu. Zatímco jiné tituly ukáží závěrečné titulky třeba po osmi hodinách, tady to nehrozí.
Po osmi hodinách hraní jsem ještě pořád pobíhal po úvodním ostrově, kam se hráčova parta dostane hned po krátkém entrée na vězeňské lodi. Po nějakých 30 odehraných hodinách jsem stále teprve ve druhé (hodně velké) oblasti a prolézám ji a hledám nové úkoly.
Velkou devizou druhého Original Sin je soubojový systém. Spousta mladších hráčů si asi řekne, že tahové souboje se napínavostí a naléhavostí nikdy nemůžou vyrovnat bitvám v reálném čase, ale já si dovolím nesouhlasit.
Jistě, ovládat postavy v přesně daném sledu v nekonečně dlouhých tazích není asi takový okamžitý adrenalin jako kosení nepřátel třeba v Counterstriku, ale zdejší souboje nabízejí jiný druh vzrušení jako jsou obrovské taktické možnosti. A také to, že nepřátelé nelevelují spolu s vámi, takže pokud vlezete někam, kde ještě nemáte být, čeká vás opravdu rychlá a nekompromisní smrt.
Největším tahákem soubojů ve hře jsou bezesporu obrovské taktické možnosti, které má hráč k dispozici. O ty se z velké části starají interakce jednotlivých živlů. Jed se dá zapálit (a odpálit), oheň se dá uhasit a vzniklá oblaka páry se dají nabít elektřinou. Kromě toho také blokují výhled lučištníkům.
Jasně, znalci prvního dílu namítnou, že tohle není nic nového, ale mně prostě přišlo, že tady to celé funguje nějak líp a líp to šlape. A i po desítkách hodin mě baví nepřátele nejdřív namočit, pak je omráčit bleskem nebo proměnit na jeden tah ve slušivou ledovou skulpturu.
Nemluvě o tom, že experimentátoři si najdou i ještě vypečenější kombinace než jsou ty zjevné. Třeba přemění silného nepřítele ve slepici a na tu pak začarují kouzlo, které při pohybu způsobuje zranění. Slepice je totiž tak vyděšená ze všech těch blesků a výbuchů, že stále pobíhá kolem. A nepřítel tak může zemřít dřív, než se změní zpátky z drůbeže do své původní podoby.
Podobným rájem je pro hračičky systém výroby předmětů, lektvarů a jiných nezbytností dobrodružného života. Osobně jsem se tady o craftování jen lehce otřel, ale dostalo mě třeba to, že se jakékoli boty dají zkombinovat s hřebíky a už nikdy neuklouznete na ledu a nepřijdete o celé kolo jen kvůli tomu, že jste potupně spadli na zadek.
Hodně podařený je i systém vývoje postavy, který má několik částí a nabízí obrovskou volnost. Takže když zjistíte, že vás nebaví být válečníkem v přední linii, můžete si po úniku z první oblasti v podpalubí své věrné lodi u kouzelného zrcadla dělat, co se vám zlíbí. Klidně se specializovat úplně jinak a stát se kouzelníkem, který to zároveň umí s kuší.
Dalším kladem Divinity Original Sin 2 je grafická prezentace a ozvučení. Hra vypadá opravdu dobře, díky dlouhému early accessu (předběžnému přístupu) je výborně odladěná a běží jako po másle. Jen ten úvodní loading mohl být kratší, ale to je jen malá výtka.
Na velmi vysoké úrovni je i zvukový podkres – ať už jde o namluvení, nebo hudební doprovod. A i přes obří porci obsahu jsem zatím nenarazil na úkol nebo rozhovor, kde by namluvení bylo špatné či dokonce odfláknuté.
Největší výtku mám k deníku, kam se zapisují úkoly a informace. Často se totiž záznamy z nějakého důvodu ani po dokončení úkolu neuzavírají a zápisy jsou navíc občas tak stručné, že se vám může snadno stát, že při pročítání už vlastně nevíte, kam jít nebo komu splněný úkol vlastně odevzdat. Proto doporučuji hojně využívat manuální značky v mapě, spoléhat se jen na ty automatické je velká chyba.
Jako celek je ovšem Original Sin 2 naprosto famózním RPG, které ocení především zkušení, pečliví hráči, kterým nevadí, že na spoustu věcí si musejí přijít sami. Rozhodně je to jasný kandidát minimálně na RPG roku, ne-li adept na úplného vítěze. Jen spolkne opravdu hodně času.
Doposud hodnotilo 47 čtenářů
Online hra SCUM se snaží o maximální realismus. Budete se muset starat i o takové detaily, jakými jsou pocení, množství...
O spojení virtuální reality a pornografie už se mluví dlouho. Bude japonská podivnost VR Kanojo znamenat průlom, nebo...
Rozlišení 4K nabízí čtyřnásobný počet detailů oproti dnes běžně rozšířenému FullHD. Jenže abyste v něm vůbec dokázali...
Profesionálnímu hráči hry Halo 5 se odpojil xboxový ovladač v ten nejnevhodnější okamžik. Jeho tým ztratil vedení a...
Závislost na počítačových hrách je vážná věc. Na první pohled sice není tak nebezpečná jako například drogy, alkohol...
V americké Montaně nemají jen krásnou přírodu, ale také násilnou sektu, která se připravuje na konec světa. Kromě...
Máme teprve počátek března a už tu máme druhou hru z české produkce, která má našlápnuto k celosvětovému úspěchu.
V dnešní době, kdy hernímu světu vládnou DLC a season passy, je klasický datadisk trochu jako zjevení a trochu jako...