Hra na hrdiny Divinity: Original Sin byla jedním z příjemných překvapení letošního veletrhu E3 v Los Angeles. Jinak jich příliš nebylo. O to je výtvor stále ještě nezávislého studia Larian cennější.
Nové Divinity má na co navazovat. Série sbírá fanoušky už několik let, a přestože dosud nezaznamenala skutečný průlom mezi masy, těší se značnému kreditu. V Divinity: Original Sin chtějí tvůrci postupovat v mnoha ohledech jinak, než jak to činí jiné moderní hry na hrdiny, a přitom se vrátit ke kořenům série.
Zní to trochu zvláštně: všechno při starém, ale přesto jinak a nově? Při bližším pohledu to smysl dává. Na rozdíl od Divinity 2: Ego Draconis s jeho pohledem přes hrdinovo rameno se Original Sin vrací k tradičnímu izometrickému pohledu, o němž si mnozí myslí, že funguje už jen v Diablu.
Novinkou jsou dva zároveň ovladatelní hrdinové, které si hráči mohou rozvíjet zcela podle svého gusta a bez jakýchkoliv omezení. Jinými slovy: chybí systém tříd.
Národy světa Rivellon opět ohrožuje invaze orků, kteří pro svůj účel tentokrát využívají dosud nespecifikovanou, ale každopádně smrtící magii. Hrdinské duo se této hrozbě musí postavit, ale jak už jednoduchost zápletky prozrazuje, nebude to zdaleka to jediné, čemu se hráči v Divinity: Original Sin budou moci věnovat. Na spoustě míst narazí na zdánlivě bezvýznamné, ale o to zajímavější příběhy, jejichž nitky mohou vzít do svých rukou a dopomoci k řešení.
Zatímco se předchůdce Ego Draconis kompletně odehrával v reálném čase, budou se hráči v Original Sin v reálném čase pouze pohybovat. Jakmile dojde k souboji, dají jim autoři dostatek času k rozhodování ve formě tahového módu.
To znamená něco zcela jiného než v aktuálním hitu Diablo 3. Ale přesto i s ním má Divinity: Original Sin něco společného, a sice důraz na kooperativní hru. Do ní se mohou pustit až čtyři hráči zároveň. To ale neznamená, že se po obrazovce bude prohánět osm postav. V kooperaci ovládá každý hráč pouze jednu postavu.
Kooperativní hra ale ještě neznamená, že hráči musí pobíhat vedle sebe a neustále se věnovat jedné a té samé aktivitě. Naopak, Divinity: Original Sin je často vybídne, aby v kooperaci postupovali na odlišných místech, a dosáhli tak o to větších úspěchů. Typicky se jeden z hráčů může vybavovat s majitelem domu na jeho zahrádce, zatímco další hráč mu dům vybílí.
Autoři kladou obrovský důraz na interaktivitu prostředí. Prakticky vše, co není pevně ukotveno nebo přibito, může být zvednuto a použito. Narazíte-li například na jedovaté houbičky, můžete jednu z nich uchopit a připevnit na svůj meč. Nejenom, že tak začne okamžitě zeleně světélkovat, ale navíc bude rozdávat i jedovaté rány.
Hra hráče nutí k chytrému postupu. Pokud se zrovna střetnete s kostlivci, kteří sestávají pouze z vysušených kostí, bude na ně obzvlášť dobře platit vše ohnivé. Pakliže se pak oheň rozhodnete uhasit deštivým kouzlem, zjistíte, že kostlivci najednou stojí v kalužích. Co do nich takhle prásknout bleskovým kouzlem?
Larian Studios se spolu s hrou chystají vydat také prakticky všeho schopný editor, který ke tvorbě hry sami využívají. S jeho pomocí pak fanoušci, ale i menší vývojářská studia, mohou tvořit přídavky pro hru.
Některé z nich budou jistě k dispozici zdarma, ale autoři plánují spustit také prodejní platformu, prostřednictvím které budou moci tvůrci své výtvory prodávat hráčům chtivým dalšího obsahu. Nějaká procenta z prodeje jistě půjdou Larianu, ale i tak je to pro mnohé tvůrce skvělá nabídka.
Společnost počítá s tím, že o vývoj přídavků budou mít zájem především ze zemí, kde herní průmysl ještě nevyrostl tak, aby se nadaní jedinci mohli pustit do vlastních výdělečných projektů.
Divinity: Original Sin zatím působí jako nebývale svěží hra s řadou originálních nápadů, které se navíc nejeví samoúčelně a přeplácaně, takže by v celku měly také fungovat. Mocný editor by pak hře měl zajistit dlouhověkost.
