Za dávných časů, kdy se v české kotlině slovo „videohry“ vztahovalo na potemnělé maringotky plné automatů na dvoukoruny, existovalo jen málo herních postav, které by se mladším návštěvníkům různých poutí vryly do paměti. Jednou z nich ale byl Donkey Kong, ačkoliv většina hráčů ho zřejmě znala jako „tu opici se sudy“. Každopádně se jednalo o jednu z nejslavnějších coin-up hru všech dob.
Ani nepřemýšlejte o tom, že byste tuhle hru hráli obyčejným gamepadem.
Během více než dvou dekád však Donkey Kong nežil jen z pomalu vadnoucí slávy, naopak se měl čile k světu. Série jako Donkey Kong Country (existuje i v podobě čtyřicetidílného televizního seriálu), aktuální hudební Donkey Konga a mnoho dalších, obvykle jednorázových her udržovaly povědomí o této postavě stále v myslích hráčů po celém světě. Nejnovějším přírůstkem do rodiny je Donkey Kong:
Jungle Beat, u nějž autoři z tokijské vývojářské pobočky Nintenda (firemní ředitelství je v Kyotu) již od začátku slibovali něco velmi speciálního – ovladač v podobě dvou bongo bubnů.
Důkladné seznámení s tímto neobvyklým ovladačem bude to první, co vás u Donkey Konga potká. Plastová dvojčata vypadají vcelku věrně, nejsou těžká, bohužel nejdou udržet v autentické pozici mezi stehny, protože jsou příliš široká. Mají bytelnou konstrukci a úderové plochy (přesněji senzory pod nimi) snesou i hodně intenzivní povely (čti „pořádné rány“). K tomuto exotickému ovladači lze tedy ve finále říci, že jako takový se povedl, jak se s ním ale hraje?
Co nevybušíš, to nemáš
Jedním slovem skvěle. Ani nepřemýšlejte o tom, že byste tuhle hru hráli obyčejným gamepadem. S ním by byl zážitek zhruba podobný, jako kdybyste šli na koncert s traktoristickými sluchátky typu Otík. Je patrné, že hra je šitá na míru ovladači a naopak, jeden druhému proto výtečně rozumí. Úderem na jeden buben rozhýbete opičáka příslušným směrem, přičemž čím rychleji
bušíte, tím rychleji opičák běží. Pro změnu směru pohybu se pochopitelně tluče do opačného bubnu, nicméně stojí to určité úsilí. Nemělo by to být překvapením - když v reálném životě výrazně měníte směr rychlého běhu, také to chvíli trvá a stojí to hodně síly. Malý detail řeklo by se, ale dělá dost. Nakonec je tu tleskání, kterým díky zvukovému senzoru na ovladači přimějete Donkeyho
sbírat banány, omračovat nepřátele a další různé činnosti v závislosti na situaci. Tleskání není povinné, zvukové čidlo můžete například „laskat“ vykřikováním nebo foukáním :-).
Přirovnal bych to k shluku akčních scén jménem XXX.
Možná si říkáte, že možností, které ovládání nabízí, není moc. Ujišťuji vás ale, že jich je akorát. Díky velmi povedené grafice, o které si povíme později, je hra velmi dynamická, na obrazovce se stále něco děje, kamera všelijak rotuje nebo zoomuje, čímž zdůrazňuje podstatné momenty. Všechny údery do bubnů jsou navíc podpořeny příslušnými zvuky, takže se nedivte, když po
pár minutách zjistíte, že si při hraní rytmicky pokyvujete hlavou. Přitom Donkey Kong rozhodně není hudební hra, ale „jen“ skákačka v exotickém balení.
Každý level se pak nese ve znamení určitého ovoce – od banánů, přes pomeranče k vodním melounům. Donkey Kongovou pohonnou hmotou jsou ale banány. Jejich sbíráním si zajišťujete beaty/údery, které slouží jako energie. Tu si díky bohaté úrodě můžete doplňovat prakticky neustále, a to ve všech úrovních, které tím obvykle neznamenají velkou překážku. Na jejich konci, tedy při souboji s bossem, se ale přesně podle hesla „kdo šetří, má za tři“ hodí každý banán.
|
Vizuálně se autoři předvedli. Mnoho animovaných drobnůstek, pochopitelně velmi barevné prostředí, prostě obrázky jak od Disneye. Podstatné ale je, že propracovanou grafiku doplňuje i velmi účinná práce kamery, která se intuitivně oddaluje nebo
přibližuje v závislosti na situaci. Dopadnete-li tak za krk nějakému nebohému nepříteli, abyste mu uštědřili finální úder, vidíte vše pěkně v detailu. Když naopak pelášíte před lavinou na hřbetě pštrosa (šťastní vlastníci zeměpisných či biologických znalostí nechť neřeší), máte přehled o velkém kusu cesty před vámi. Zamrzí ovšem krátké levely, které v kombinaci s velkým spádem veškerého dění a ovládáním dodávají hře na klipovitosti (však také výraz hlavního hrdiny, který jakoby říkal „za minutku bude všechno OK“, silně připomíná Eddie Murphyho). Přirovnal bych to k shluku akčních scén jménem XXX (pro další příklady
|
Neobvyklý ale funkční ovladač
Pro někoho možná fyzicky náročné| Donkey Kong: Jungle Beat | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
