Jak vám dupou králíci sousede?
Pro ty, kdo ještě neměli možnost k podobné hře přičichnout, je tu malé zasvěcení do jejích principů: bušíte. Na herní obrazovce vám „přijíždí“ ikonky znázorňující různé typy úderů a ty pomocí ovladače (nebo speciálně dodávaného dua bongo bubínků – o nich později) z GameCube loudíte. Obtížnost není z nejmenších, v některých částech hry jako například v minihře Rhythm Keeper dá přesné bubnování skutečně zabrat. S dražší verzí hry se dodává i párek bongo bubínků a je zcela bez diskusí, že ty peníze navíc stojí za to. Díky intuitivnosti ovládání se pak hra mění v jakýsi trenažér, o jehož větší zábavnosti a přitažlivosti asi není třeba dalece se rozepisovat. Snad si jen tedy představit situaci, kdy návštěva, zvyklá na GameCube v obýváku, najednou se slovy „Jé, co to je?“ (ano předpokládám dámskou návštěvu :-)) zmerčí párek bubínků.
Kdyby autoři nezaspali dobu, mohli bychom je pochválit i za jistou hudební osvětu mezi hráči.
Na prvohráče v úvodním menu vyskočí asi trošku nepřehledný houf možností, pojďme si tedy ve zkratce říci, co ty nejpodstatnější z nich obsahují: Challenge – takový test výdrže. Pokud úspěšně zabubnujete jednu skladbu, přichází další a další, dokud není jedna nad vaše síly.
Battle – Souboj s protihráčem o to, kdo je lepším, tudíž přesnějším bubeníkem.
Street Performance – Úspěšným zvládnutím písničky si vyděláváte mince, které lze posléze proměnit v nové údery a zvuky, které lze z bonga loudit, nebo je možné je použít jako startovné pro minihry.
Concert – S dalšími hráči bubnujete dohromady, takže je složitější ovlivňovat výsledné kreace. Spolupráce je motivující, neboť každá chyba kazí výsledek všem, navíc jak známo víc rukou víc zvládne. V tomto módu si tak můžete troufnout i na velmi složité rytmy.
Freestyle Zone – Zde si můžete bubnovat bez omezení, penalizací nebo kibicování kamarádů.
|
Hudební fajnšmekři asi zapláčouAsi nikoho nepřekvapí, když řeknu, že celkový zážitek z hudební hry stojí a padá se skladbami, které jsou v nabídce. A ta je právě nejdiskutabilnějším prvkem hry. Klasické rozdělení písniček do žánru jako Pop, Rock, Dance, Latin, Game, Classical nebo Disco asi nikoho nepřekvapí, odpovídá také prvnímu dílu Donkey Konga, nešikovné ale je, že skladby nenesou jména autorů, takže někdy výběr zabere dost času, protože posloucháte nové a nové kousky jen kvůli samotné identifikaci. A pak je tady, řekněme, kvalitativní měřítko. Chápu, že každý má vlastní favority a milovník Bruce Springsteena asi nestráví Rootse Manuvu, autoři ale dle mého názoru nepřistoupili k výběru skladeb šťastně. Snažili se zalíbit všem, což je ale vždy zrádné. Navíc předpokládáme-li, že vlastníci GameCube, kteří si hru koupí, nevyrůstali s popovými a rockovými dinosaury nebo s hodně pochybnými cover verzemi klasických skladeb od Čajkovského, Verdiho nebo Mozarta, můžeme výběr skladeb označit za největší problém Donkey Konga 2. Přitom současnost nabízí hodně hitů,
které snad nikoho neurazí a jsou pro tento typ hry jako stvořené (Outkast, Gorillaz, Moloko nebo třeba i Radiohead). Kdyby autoři
nezaspali dobu, mohli bychom je pochválit i za jistou hudební osvětu mezi hráči. Poslední poznámka k hudebnímu obsazení je ta,
že Nintendo neochudilo fanoušky ani o několik hudebních motivů z herních hitů jako Super Mario Bros. či Pokémon, což se dá, na rozdíl od výše kritizovaných kousků, zcela pochopit.
Z celkového hlediska Donkey Konga 2 oproti prvnímu dílu nepřináší zásadních změn. To, co přibylo, se povedlo.
|
Povedené minihry
Jedna z mála výrazněji odlišných částí hry se skrývá v nepovinných minihrách. Hned na začátek je třeba říci, že ty se oproti prvnímu dílu povedly o dost lépe. Jedná se o Rhythm Keeper a Barrel Race a jejich variace. Princip té první je jednoduchý – jedná se vlastně o hraní naslepo. To znamená, že o jednotlivých rytmických složkách vás neinformuje žádná ikonka, takže je nezbytné rytmus chytit za pačesy a držet se ho. Možná vám to přijde jako hračka, ale realita je právě opačná. V normální hře
nevadí, když minete i několik úderů za sebou, v Rhythm Keeper vás to ale obvykle natolik vyhodí ze sedla, že je lepší opakovat
hru. Rhythm Keeper je ale skvělý trénink a po jeho zvládnutí jsou ostatní módy obvykle hračkou. Minihra Barrel Race je povedená variace Tetrisu. Z horní části obrazovky padají ikonky znázorňující jednotlivé údery a pokud dáte správný úder, sud zmizí. Pokud se zmýlíte, jste penalizováni několikasekundovým „vyloučením ze hry“. To je obzvláště nepříjemné, hrajete-li ve
dvou, protože během trestu vám protihráč může zavařit natolik, že ztratíte celou hru.
|
Hodně herních módů, minihry
Výběr skladeb| Donkey Konga 2: Hit Song Parade | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
