Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Doom - první akční Ledokaps

  12:00aktualizováno  27. prosince 5:31
Znáte Rodokaps? Jistě ano - tyto kapesní romány byly ve své době nebývale populární. Pozornost mládeže se ale v současné době stěhuje od knih k počítačovým hrám. S příchodem GBA se tak objevuje nový termín - Ledokaps, neboli legenda do kapsy. Těžko si představit, že by se tento termín hodil na jinou hru lépe než na Doom.

Doom

Psal se třetí rok devadesátých let minulého století a počítačové hry zažívaly svůj druhý obrovský boom. Na trhu se objevily takové pecky jako Dune, Elder Scrolls: Arena, Megarace, The Lost Vikings, Railroad Tycoon a několik stovek dalších. A mezi nimi jsme mohli najít i akční titul, jenž je jednou z největších legend svého žánru - Doom. Nebyl sice jeho jediným oblíbeným zástupcem (hry jako Wolfenstein, Blake Stone či Rise of the Triad si také vysloužily svých pomyslných pět minut slávy), ale rozhodně se do našich pamětí zapsal nejvíce. Nelze se tedy divit tomu, že se dodnes akčním hrám s pohledem z first-person perspektivy říká „doomovky“ a že několik let tyto projekty kopírovaly herní systém Doomu do těch nejmenších podrobností. Doom je zkrátka legendou.

Doom

Jak je ale pro legendy běžné, je legendou zdánlivě mrtvou. Sice se připravuje jeho další pokračování, ale první díl dnes už nikoho nemůže zaujmout. Nízké grafické rozlišení, nepříliš zdařilé zvuky, příliš jednoduchý herní systém, prakticky nulová umělá inteligence nepřátel, to vše mluví v jeho neprospěch. Přesto se objevil v doomovském rukávu jeden nečekaný trumf. Ten trumf se jmenuje GBA. Shodou okolností má totiž tento handheld skoro stejné technické parametry jako PC z počátku devadesátých let, a tak to, co se nám dnes zdá jako zastaralé, je pro nového GameBoye jako šité na míru - rozlišení, zvuky, zkrátka všechno. Dokonce i jednoduchost herního systému je zde možno brát jako klad. Nic tedy nebránilo tomu, aby se jedna z prvních akčních her z PC nestala i jednou z prvních na platformě GBA.

Doom

Jak ale handheldový Doom vypadá? Nejedná se náhodou jen o zneužití slavného jména, přičemž hra samotná je o něčem úplně jiném? Jména autorů z id Software za jejím vývojem tentokrát nestojí, takže možné je všechno. Již po spuštění vám ale spadne kámen ze srdce. Úvodní obrazovka i všechny následující jsou naprosto shodné jako před osmi lety a stejně tak i zbytek hry. Nejedná se tedy o žádné „rádobydoomování“, ale o (v rámci možností) přesné překonvertování hry z jedné platformy na druhou. Vzhledem k tomu, že zachován zůstal nejen herní systém, ale i design lokací, zbraně, nepřátelé, power-upy a všechno ostatní, mohli bychom zde celý článek ukončit, ale neuděláme to. Důvody pro to máme dva. Za prvé - najde se přeci jen několik rozdílů mezi hraním pécéčkové verze a verze gameboyové. Za druhé - ne všichni z nás měli to štěstí, že se jim dostala do rukou byť jen sharewarová verze Doomu pro PC. Ano, je to opravdu tak, najdou se i tací lidé a jeden je dokonce u nás v redakci (raději nebudu nikoho jmenovat, že Martine? :o)).

Doom

Začněme tedy příběhem. Ten je, jak bylo v době vzniku tohoto titulu u akčních her ostatně zvykem, dosti nekomplikovaný. Test interdimenzionálního cestování, jenž probíhal v blízkosti Marsu, ze záhadného důvodu selhal. Ne ale, že by teorie nefungovaly, jen se do všeho přimíchalo něco, s čím nikdo nepočítal. Z brány začínaly vycházet různé prapodivné věci, které ovládalo koncentrované zlo. Základna se přestala ozývat. Se svou jednotkou jste byli vysláni, abyste prozkoumali, co se vlastně stalo. Jako jediný zůstáváte venku, ostatní vcházejí dovnitř. Ozývá se střelba, výkřiky, nářek, výbuchy... Po chvíli se rozhostí ticho. Ale nikdo z vašich spolubojovníků se neobjevuje. Co se stalo? Je na vás, abyste to zjistili. Naposledy si zkontrolujete zásobník v pistoli, zhluboka se nadechnete a vstoupíte do dveří, z nichž už není návratu. Proti vám totiž stojí nejen armády zla, ale i vaši mrtví kumpáni. Kdo však mohl čekat, že otevřete bránu rovnou do pekel?

Doom

Vaším úkolem je, jak asi tušíte, zastavit příliv monster z Podzemních rozměrů (omlouvám se panu Pratchettovi za zneužití jeho nápadu) a znovu nastolit klid a mír - i kdyby to bylo to poslední, co uděláte. A je docela dobře možné, že se vám to ani nepodaří, protože proti vám bude stát pěkně pestrá škála různých příšer. Kromě bývalých vojáků s puškami a brokovnicemi zde jsou oblíbení impové (ti hnědí oškliváci střílející firebally), démoni (u nás se jim říká většinou „prasopsi“), ztracené duše (ony létající hlavy), kakodémoni (nádherný název pro ty obří rozšklebené koule) a Pekelná knížata. Nesetkáte se sice se dvěma bývalými bossy, ale i tak toho bude dost a dost. Na to vám pěsti a pistole nestačí. Ještě štěstí, že kromě různé munice, lékárniček a brnění najdete brokovnici, rotační kulomet, raketomet, plazmomet a samozřejmě i nepostradatelnou „Big Fucking Gun“ BFG 9000. Čas od času také budete moci využít výhod protiradiačního obleku, elektronické mapy nebo „berserk-packu“.

Doom

Hra je samozřejmě opět rozdělena na tři epizody po osmi úrovních. Valná většina jich je naprosto totožná s těmi z PC (do posledního pixelu), ale pár jich přeci jen prošlo menšími změnami. Důvody byly prozaické - aby byla zachována hratelnost a aby se všechno vešlo do omezené paměti cartridge. I kdyby ale byly upraveny všechny úrovně, základní doomovitost v nich zůstává jasně patrná a nikdy nemáte pocit, že by vás někdo o něco ošidil. Opět budete hledat klíče, přepínat spínače, pozorně poslouchat, jestli se někde za vámi neotevřela tajná místnost plná nepřátel, a doufat, že za těmihle dveřmi či za tímhle výtahem bude poslední várka příšer a hned u nich vstup do dalšího levelu...

Hledání závěrečného spínače má v GBA verzi Doomu překvapivě mnohem větší význam než v původní předloze. Zde je to totiž také jediný možný způsob, jak hru uložit do paměti. Doom Ano, zapomeňte na ukládání v libovolný okamžik, zde musíte úroveň proběhnout vždy na jeden zátah. U těch prvních to pochopitelně není žádný problém, ale postupem času nám docela přituhuje. Nepřátel je sice v kritických okamžicích citelně méně než na PC, ale i tak to není důvod k lehkovážnosti. Stačí totiž jedna jediná chybka a musíte vše opakovat od začátku. A věřte tomu, že při desátém opakování téže úrovně se budete modlit, abyste to už tentokrát proboha nezkazili, vždyť jste to hráli milionkrát předtím na PC a nikdy vám to problémy nedělalo, tak prosím, tentokrát už... Ano, povedlo se vám to, blahopřejeme. Ale pozor, nenechte se unést a dávejte pozor dál. Nadchází krizový okamžik - ukládání pozice. Samotnému se mi několikrát stalo, že v záchvatu euforie jsem najel na požadovaný slot v paměti a s úlevou zmáčkl potvrzovací tlačítko... Avšak co to? Tvůrci automaticky předpokládají, že ukládat nechcete, a tak si musíte nejprve přehodit možnost „NO“ na „YES“. Doom Samozřejmě ještě předtím, než stisknete ono tlačítko, ale to jste právě udělali - a pokračujete tedy do další úrovně bez toho, že byste měli pozici uloženou. Samozřejmě, že tuhle chybu uděláte jen několikrát, ale pokaždé to... ehm... zamrzí.

Pár slov musíme také věnovat ovládání. To je vyřešeno vcelku inteligentně, zvláště vezmeme-li v potaz, že zde musí GameBoy emulovat schopnosti pécéčkové klávesnice. Tlačítka L a R tedy slouží pro strafování (a pro cheatování, to je ale jiná kapitola :o)), směrový kříž pro pohyb, tlačítko A pro střelbu a tlačítko B pro ostatní akce. Jedinou výtku bych tedy měl pro měnění zbraní. Ono mít stisknutá tlačítka L a R najednou a šipkou nahoru a dolů rotovat zbraněmi není v krizových momentech zrovna nejsnadnější, zvláště když už vás do prstů bere křeč a bolí vás oči kvůli špatnému osvětlení. Ještě štěstí, že si v Doom případě potřeby můžete ovládání předefinovat. Jinak pochopitelně platí, že myš a klávesnice je stále nepřekonaný způsob ovládání akčních her, ale dokud nebude možnost, jak je připojit i ke GBA, tak lze říci, že způsob použitý v Doomu je optimální.

Pro legendu jako je Doom je samozřejmostí multiplayer, a tak jej najdete i zde, a to hned ve dvou podobách. První je tradiční deathmatch, jehož se mohou zúčastnit až čtyři hráči. Druhá multiplayerová varianta je procházení úrovněmi kooperativně ve dvou. Platí zde to, co obecně - zapojení více hráčů posouvá hru o něco dále. Těžko ale říci něco dalšího, snad jen to, že navzdory titěrným displejům může být takový deathmatch stejně nabitý adrenalinem jako na PC.

A co nám z toho plyne závěrem? Doom byl ve své době naprostou špičkou, dnes je ale situace trošku jiná - verze pro GBA není žádnou přespříliš žhavou novinkou, spíš příjemným nostalgickým zavzpomínáním. Ani osm let mu však neubralo na atmosféře, zábavnosti a hratelnosti. Jak asi budou vypadat další hry tohoto žánru?

Doom
Výrobce/Distributor David A. Palmer Productions / Activision
Platforma GameBoy Advance
Vibrace: ne
Ukládání pozic: ano
Multiplayer: ano, 2-4 hráči
Verdikt: Pro někoho příjemné zavzpomínání, pro někoho výtečná akce - zkrátka návrat Doomu se podařil.
Hodnocení: 76%

Autor:


Témata: software, Wolfenstein

Nejčtenější

Pornoparodie nejpopulárnější hry současnosti není vtipná ani vzrušující

Pornoparodie na hru Fortinte nazvaná Fortnut

Hra Fortnite, oblíbená především mezi nezletilými hráči, se dočkala své pornoparodie. A výsledek je přesně takový, jaký...

Revoluční rok 1998 ve hrách. Zvolte tu nejlepší

Nejlepší hry roku 1998

Rok 1998 byl pro hry mimořádně požehnaný. Kromě toho, že vznikl Bonusweb, vyšla celá řada her, které dodnes platí za...



Konec dohadů. Unreal, nebo Quake?

Střílečka Quake je šestnáct let stará a stále září.

Pokud byste si museli vybrat, dáváte, případně dávali jste přednost značce Quake, nebo raději konkurenci v podobě...

Hry a porno generují největší příjmy z virtuální reality

Pornografická videa v VR

Největším motorem v oblasti virtuální reality jsou hry a porno videa. Vyplývá to z úniků dat Valve a analýzy...

Vynikající střílečka Insurgency je dočasně zdarma

Insurgency

Multiplayerová střílečka Insuregncy dostane 18. září nepřímé pokračování nazvané Sandstorm. Aby její autoři zvětšili...

Další z rubriky

RECENZE: Hearthstone: The Boomsday Project láká na mechy a spíš nudí

Hearthstone: The Boomsday Project

S The Boomsday Project slaví návrat mechové a nové klíčové slovo Magnetic upravuje dynamiku hry i prostor pro...

RECENZE: Far Cry 5 ve Vietnamu jde cestou Ramba, tiché zabíjení netřeba

Far Cry 5: Hours of Darkness

Hours of Darkness je první placené rozšíření střílečky Far Cry 5. Jako jednohubka na dvě až tři hodiny svůj účel splní....

RECENZE: WarioWare Gold láká na tři sta hříček i svérázný humor

WarioWare Gold

Zlý, tlustý a po penězích toužící Wario je zpět v plné síle. WarioWare Gold baví prověřenou hratelností, spoustou...



Najdete na iDNES.cz