Jak je již ze samotného názvu hry odtušit, připravilo na nás Nintendo dvě hry, které jsou vměstnány na jediné cartridgi. To je jistě velmi dobrá zpráva, ovšem jen do té doby, než vyjde najevo, že se nejedná o žádné akční petardy, ale o „obyčejné“ logické hry. Osobě autora tohoto článku sice tento typ her není nikterak cizí, naopak je má ve značné oblibě, ovšem co si budeme nalhávat, je jasné, že drtivá většina hráčů vyhledává v prvé řadě jiné herní žánry. Bez logických rychlíků by to ovšem na světě nebylo ono, a tak se pojďme podívat blíže, co nám která půlka hry nabízí.
Základní idea je tedy vcelku jednoduchá, ale hraní není ani zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Dr MarioVe své podstatě se jedná o variaci na nesmrtelný Tetris. V klasické šachtě, do níž v hrách podobného typu padají kostky, kuličky či jiné barevné předměty, jsou rozmístěny podivné figurky, které představují viry. Nahoře stojí Mario v doktorském úboru a dolů shazuje takové ty klasické dvoubarevné rozpůlené šišaté pilulky, přičemž čas od času se samozřejmě objeví i kapsle, která má obě půlky stejné barvy. Viry jsou samozřejmě rovněž různobarevné, a tak je účelem skládat pilulky kolem viru tak, aby virus vytvořil řadu s dalšími třemi stejnobarevnými půlkami pilulek. Pokud se to podaří, virus zmizí, stejně jako ony stejnobarevné půlky ve vytvořené barvě. Ve výsledku je pak samozřejmě pro dokončení dané úrovně potřeba vymýtit z obrazovky všechny viry.
|
Základní idea je tedy vcelku jednoduchá, ale hraní není ani zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Z těch
několika místních barev se dá nakombinovat dost druhů pilulek na to, abyste je nezvládali nějak rozumně rovnat v případech, že
vám zrovna delší dobu nepadá taková, kterou byste zrovna potřebovali. Druhou záludností je skutečnost, že po zmizení jednobarevné lajny se vše, co je nad ní o odpovídající kus propadne. Ovšem kromě virů. Ty totiž zůstávají stále na místě, na což je potřeba si zvyknout a což vás bude v počátcích dost mást.
Oproti Dr Mario nabízí Puzzle League znatelně více herních režimů.
Puzzle LeagueTato hra je opět variací na Tetris, ovšem kostky vám sem nepadají shora ale tlačí se nahoru ze spodní strany displeje. K
dispozici je zde kurzor, který obsáhne dvě vedle sebe ležící kostky, které si po najetí kurzorem a stisknutí tlačítka vymění pozice.
Pokud se vám podaří vytvořit tímto způsobem řadu tří či více kostek stejné barvy, tyto kostky zmizí. Cíle hry se samozřejmě liší
režim od režimu, ale obecně se dá říci, že žádný ze sloupců kostek nesmí vyrůst tak moc, že se již nevejde na displej. Záludnost této hry tak spočívá v tom, že je potřeba své tahy promýšlet poměrně dost dopředu a počítat i s tím, co všechno vymizí, kam pak
co spadne atd. Stejně jako u jiných logických rychlíků se zde časem tempo stane vražedným a bez rychlých reflexů, ještě rychlejšího mozku a dokonalého přehledu na displeji se zde v žádném případě neobejdete.
Oproti Dr Mario nabízí Puzzle League znatelně více herních režimů, které se liší různými ztěžujícími podmínkami, takže si
zdëmůžeme zahrát na čas, proti počítači, v režimu Garbage navíc shora padají kostky navíc, jednotlivé mise nebo soubor
speciálních puzzlů, v nichž musíte z displeje odstranit úplně všechny kostky.
Resumé
Máme-li tuto dvouhru nějak celkově zhodnotit, neubráníme se jistým rozpakům. Obě totiž představují velmi kvalitně odvedenou práci ve svém oboru, ale přesto jim něco chybí. V případě Dr Maria bychom si dokázali představit více obsahu, Puzzle
League sice obsahuje dost nejrůznějších herních režimů, ale taky to není úplně to pravé ořechové. Oběma hrám totiž paradoxně chybí jistá špetka akce. Obě hry se sice postupem času stávají obtížnějšími a vyžadují od vás čím dál rychlejší reakce, ale i přesto se na displeji v podstatě nic neděje. Chybí tomu trocha originálního šmrncu, která by nás dokázala nakopnout a motivovat k
|
Dvě hry v jednom
Neschopnost zaujmout nezaujaté| Dr Mario & Puzzle League | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
