Na pokračování eposu, jehož vývoj trval pět let, jsme čekali pouze rok a půl. V takových případech bývá obvyklé, že se druhý díl od prvního liší jen minimálně, což hráčům obvykle zase tak nevadí, je-li zachována nebo ještě zvýšena původní laťka kvality.
Případ Dragon Age 2 je ovšem jiný. Hráči prvního dílu (na PC) budou mít problém dvojku vůbec poznat. Tak se za těch osmnáct měsíců změnila. Vydala se vstříc masám, které se nechtějí ničím zdržovat a žádají snadno přístupný a akcí co možná nejnabitější zážitek. Na tom by nebylo nic špatného, jen kdyby původní Dragon Age nebojoval odlišnými zbraněmi.
Že se na komplexnosti hry znatelně ubralo, pocítíte už na začátku, kde vás nečekají rozdílné příběhy v závislosti na zvolené postavě jako v prvním dílu. Můžete si nechat pouze přehrát video osvětlující, co se stalo ve finále předchůdce. Alternativou je využití vlastní uložené pozice z prvního dílu.
Na začátek to každopádně nemá žádný vliv, jelikož hru začínáte v mužské či ženské roli hrdin(k)y Hawke, který se svou rodinou utíká před starými známými monstry Blight do města Kirkwall.
Zvolený závěr předchozího příběhu či import uložené pozice se projeví až v průběhu hry, nikoliv však takovou měrou jako třeba v Mass Effect 2. Podle výchozího bodu sice potkáte některé známé postavy a na jiné zase nenarazíte, mnohdy ale tato střetnutí, mající za úkol potěšit fandy předchozího dílu, působí nuceně. Potkáte tak například krále Alistaira, jednu z nejdůležitějších postav předchůdce, ale ve dvouminutovém rozhovoru s ním se nedozvíte pro děj vůbec nic důležitého.
Příběh je přitom tím nejlepším, co Dragon Age 2 nabízí, zejména pak způsob, jakým hráče dokáže vtáhnout od prvních okamžiků. To souvisí také s mnohem dynamičtější inscenací, kdy dialogy a neherní sekvence působí výrazně dramatičtějším dojmem. Výsledkem je, že první dojem ze hry je opulentnější, ale časem může fandům prvního dílu scházet hloubka.
To ale neznamená, že by příběh klouzal po povrchu. Jen dá mnohem více na první efekt, ale jak se říká, kdo hledá ten najde. Kdo se do děje bude chtít ponořit víc, má možnost, kdo ne, nemusí a vcelku bez problémů může jít jen po ústřední příběhové lince. Ta je sice intenzivní, ale nijak zvlášť dlouhá. Sama o sobě zabere asi 15 hodin, s vedlejšími úkoly budete na cestách zhruba dvojnásobek.
Ačkoliv jsou dialogy znovu skvěle napsané, vytratil se z Dragon Age 2 duch hrdinského eposu. Nejde jen o kratší herní dobu, ale i o snad až příliš velkou geografickou ohraničenost. Pohybujete se výhradně kolem Kirkwallu a v něm, zatímco v jedničce jste procestovali mapu křížem krážem.
Navíc tu trochu schází skutečně hrdinský cíl. Zatímco v prvním dílu jste skutečně cítili kulisy brutální války, tentokrát tu je jen "komorní" drama mezi mágy a templáři. Téma je to jistě zajímavé a dobře odvyprávěné, ale nelze se ubránit dojmu, že by slušelo více přídavku k prvnímu dílu než rovnou dílu druhému.
Cesta do Kirkwallu je lineární až nehezky, ale nenechte se zmást, je to pouze úvod. Jakmile do města dorazíte, možnosti se začnou samy nabízet. Jednotlivé úkoly si drží vysokou kvalitu, byť nepřinášejí nic extra nového.
Budete zachraňovat paničky před jejich násilnými manžely, pronásledovat kouzelníka posedlého ďáblem nebo se v noci vloupávat do usedlosti a hledat tam závěť Hawkova otce. K plnění úkolů patří i nelehké rozhodování, kterého si hojně užijete i ve vedlejších úkolech. Dnes už to není nic zvláštního, ale hráče vždy potěší, když vidí, že jeho činy ovlivňují okolí a v případě hlavních úkolů i vývoj příběhu.
V závislosti na tom, jak se rozhodnete řešit určité úkoly, se k vám budou přidávat další postavy. Celkem jich je devět a je mezi nimi krásná, ale nebezpečná pirátka Isabela či z předchůdce známý mág Anders. Můžete se těšit na průpovídky mezi jednotlivými parťáky, jež vás nejednou přimějí k úsměvu. Víc nečekejte, postavy spolubojovníků jsou oproti minulému dílu překvapivě mělké a o jejich pozadí se dozvíte jen minimum.
Čestnou výjimku tvoří trpaslík Varnic, jehož role ve hře je výjimečná. Je to totiž právě on, kdo v rozhovoru s církevní vyslankyní Kasandrou odhaluje jednotlivé střípky příběhové mozaiky. Tohle vyprávění je opravdu povedené, a když trpaslík mluví o expedici do temných lesů, která se zvrtla, má to něco do sebe, protože si tuto expedici v dalším herním úseku sami střihnete.
Boje od minula prošly znatelnou proměnou a jsou nyní mnohem dynamičtější a přímější. Také nepřátel povážlivě přibylo a čas od času se valí v několika nájezdnických hordách. V takových okamžicích už si ovšem začnete říkat něco o nastavované kaši.
V zájmu akčnějších bitek se nejen pročistilo rozhraní hry, ale změnila se také kamera, kterou je možné libovolně pohybovat. Pohledu z ptačí perspektivy jako v prvním dílu s ní docílit nelze.
Taktický element ze soubojů přeci jen nevymizel. Hru stále můžete zapauzovat a promyslet si další postup. Nepřátel je ale tentokrát tolik, že vypořádávání se s nimi taktickým způsobem zabere delší čas. A jelikož to není nezbytně nutné, budete se stále častěji orientovat na akční přístup, při kterém vám pomůže i zrychlená aplikace speciálních talentů, s níž už hrdinové tolik neotálejí.
Změnám se nevyhnul ani vývoj postavy. Tradičně můžete opět vylepšovat sílu, šikovnost či moudrost, stejně jako si odemykat speciální schopnosti. Ty jsou však nově svázány do několika celků. Systém je to poměrně přehledný a stále umožňuje zajímavé experimenty.
Na vizuální stránce Dragon Age 2 je znát letitost použitého enginu, kterou autoři maskují, seč mohou. Například postavy se jim daří animovat velmi dobře, ale zejména na prostředí je zastaralost znát. Variabilnější exteriéry i interiéry by určitě neškodily.
Dragon Age 2 je tedy rozporuplnou hrou. Přestože první díl bodoval odkazem na deset a více let staré hry na hrdiny, dvojka se za každou cenu snaží posunout zážitek do moderního věku. Připravuje se tak o unikátnost. A přestože příběhem, dialogy i kvalitou úkolů stále vyčnívá, zbytkem se řadí do průměru.
