Ta dáma se na nás drze usmívá, zatímco ji div nevypadnou jablka z jejích vzdušných šatů. "Zlato, tady jsi, přišel jsi konečně uzavřít náš sňatek?" Za normálních okolností bychom dlouho neváhali, nevěstu vzali kolem pasu a vydali se na svatební cestu.
To, že nám to ale Dragon Commander nedovolí a obě možnosti odpovědí jsou více či méně elegantní NE, dává ale přeci jen smysl. Ona jablka jsou totiž skutečně jen jablka na místě, kde by mělo být něco jiného. A nevěsta je kostlivec, jehož jedinou grimasou je úsměv.
A proč bychom si sakra měli brát princeznu kostlivců? Odpověď je jako vždy jednoduchá: moc. Věnem by totiž nebylo nic menšího než armáda nemrtvých. Kdo ví, třeba až tu možnost uzavřít sňatek dostanete, zase tak dlouho váhat nebudete.
Ale zpátky na začátek.
Dragon Commander je vzdáleným příbuzným série Divinity, v jejímž světě Rivellon se odehrává. Hráč se vžije do role dračího prince této říše, který se stejně jako v Divinity 2: Ego Draconis může podle libosti převtělovat do podoby draka. A aby toho nebylo málo, je Dragon Commander umístěn do období, kdy kvete technologie a magie.
Jako obvykle se ale objeví problém. Princův otec, král Rivellonu, se rozhodne nekonvertovat k novému náboženství a je krátce nato zabit dračicí jménem Aurora.
Tak to samozřejmě nemůže zůstat a otec musí být pomstěn. Hráč tedy dostane za úkol sjednodit šest národů Rivellonu (elfy, trpaslíky, impy, nemrtvé, draky a lidi) a společnými silami porazit Auroru s její armádou.
Dragon Commander bude poměrně komplikovanou hrou se třemi odlišnými herními fázemi. Tou první je diplomacie a vyjednávání, odehrávající se ve válečné síni. Ať už je to poradce, generál nebo některá z manželek, všichni mají nějaký problém a chtějí po vás jeho řešení.
Na palubě budete mít poradce všech šesti národů, které sledují odlišné cíle a zájmy. Trpaslíkům záleží především na finančních výhodách, nemrtví jsou hotoví náboženští fanatici vyznávající nový kult, elfové mají vztah k přírodě a spiritualismu, impové jsou technokrati a vědci. A pak jsou tu ještě draci, kterým je tak nějak všechno jedno, přinejmenším do té doby, než si je někdo znepřátelí.
Další fázi představuje taktická mapa zobrazující možnosti vedení války. Vypadá jako desková hra a nevyznačuje se zrovna přehnanými detaily, přesto poskytne dostatečný přehled o aktuálním válečném stavu.
Hráč vidí vojenské jednotky a fabriky, stejně jako příslušnost určitého národa. Každou chvíli se přihodí nějaká událost, kterou je třeba co možná nejtaktičtěji vyřešit. Jde se například o rebelii, která vypukne tehdy, když současný pán rozhoduje a vládne tak, že se to protiví požadavkům a ideologiím ovládaného národa. Ve výsledku tyto neklidné oblasti neprodukují žádný zisk.
Než se vydáte do skutečného boje, je třeba si sestavit balíček jednotek včetně jejich speciálních schopností. Jednotky a celé armády mají podobu kartiček.
Jakmile spustíte bitvu a tím i třetí fázi hry, stává se z Dragon Commander víceméně klasická strategie v reálném čase, akorát s tím rozdílem, že se do bitvy můžete zapojit se svým přímo ovládaným drakem a postarat se například o zničení strategicky významných bodů nepřítele.
Dragon Commander je velmi ambiciózní hrou, na dnešní dobu možná ale až příliš komplexní. Na veletrhu E3 zaujala, nedá se však hovořit o tom, že by přesvědčila. Jednotlivé mechanismy se zatím jeví dosti nedotaženě a problematicky. Jako by si autoři ukrojili příliš velké sousto a teď nevěděli, jak ho sníst.
Oproti prezentaci na loňském veletrhu Gamescom navíc už letos byla znát snaha hru zjednodušit a nejsme si jisti, zda se k tomu autoři rozhodli na tom správném místě, když si vybrali zrovna herní osu v podobě taktické mapy.
Nechme se ale překvapit, co z Dragon Commander nakonec vzejde. Pokud hru autoři náležitě vyladí a dají jí jasný obraz, měla by si své oddané fanoušky najít.
