Především bych chtěl říci, že se v tomto případě nejedná o žádnou konverzi postaršího , na něhož se však navzdory obecnému vychvalování osobně dívám spíše s despektem. Opravdu, Drakan: The Ancients Gates je totiž další kapitolou této známé akční adventury, zde navíc s citelnými RPG prvky, v níž opět hraje hlavní roli půvabná Rynn a její společník - drak Arokh. Toto na první pohled nesourodé duo je tady postaveno před velký problém. Problém, jehož kořeny leží v dávné minulosti bytí, o níž se dnes vyprávějí pouhé legendy. V časech již zapomenutých, v letech bez Králů, vznikla aliance mezi Draky a lidmi. V legendách se hovoří o "Order of Flame"… . Ačkoliv toto spojenectví trvalo celá staletí, po čase padl na svět stín. Objevil se mocný mág Navaro a s ním povstalo strašlivé zlo. Začala krutá válka, která vedla k roztříštění lidského společenství a konce jedné epochy. Na všechny bojovníky nakonec čekala studená náruč smrti, přišel Věk pádu. Po dlouhém čase se však praporec zla – Dark Union, mohl opět zatřepotat ve větru a temné síly
začaly sbírat své síly. Ale stalo se cosi podivuhodného, možná symbolického. V jedné horské vísce se odvážná dívka jménem Rynn zatoulala k místu, kde nalezla
odpočívajícího rudého draka Arokha, největšího ze svého Řádu (Order of Flame). Arokh byl probuzen a skrze zapomenutý rituál Sloučení došlo k aktu, při němž se jejich duše navždy spojily. Svět se stal němým svědkem momentu, k němuž naposledy došlo před mnoha věky, máme tu nové spojenectví mezi smrtelným člověkem a Drakem.
Nyní se s Rynn a Arokh musíte znovu postavit nejenom armádám Dark Union. Protože je však převaha nepřátel značná, jediným východiskem z nouze má být otevření starodávných magických Bran, které ukrývají velké tajemství. Jeden z nesmrtelných spirituálních draků, ochránce starobylého impéria, je ukrytý v dimenzionální sféře za branami a pokud se tyto podaří otevřít a vypustit jej, přijde v jeho podobě nespoutaná síla, schopná zvrátit blížící se válku ve prospěch utlačovaného lidu, který živoří za branami opevněných měst v izolaci a v obklíčení všudepřítomných nohsledů zlé moci. Ve vás tedy spočívá veškerá naděje na bytí a nebytí lidstva.
Jenomže cesta k jednotlivým Branám je lemována spoustou nástrah a nebezpečenství,
počítaje v to obrovské sněžné muže, trolly, pavouky, skřety či samotné draky, kteří nyní slouží svému novému pánu. Zde malou noticku. Osobně bych si Arokha – např. po shlédnutí filmu Dračí srdce – přestavoval mnohem většího, aby byl i mezi svou rasou skutečně hoden svého unikátního postavení a řádu, ale co naplat…
Drakan je rozdělený na 8 hlavních lokací, které tak de facto tvoří 8 kapitol zdejšího příběhu, přičemž každá nabízí jedno komplexní a ucelené dobrodružství zarámované přirozenými hranicemi dané oblasti. Vedle primárních questů se tu dočkáte i něco sekundárních úkolů, které sice nejsou až tak důležité, ale buď vám z toho kyne nějaký finanční kapitál, zajímavá informace nebo alespoň zkušenosti. Drakan je sice přese všechno spíše akční záležitost ve stylu "hack and slash", ona adventurní složka se bohužel omezuje toliko na typické aktivování pák eventuelně spínačů, ale najdeme tady též zajímavý RPG podrámec, slibující možnost vývoje vaší postavy. Výše uvedené zkušenosti totiž získáváte skrze časté bojování s nepřáteli a po dosažení určitého zkušenostního
limitu se nadějete zisku bodu, který lze přetransformovat do jedné ze tří vašich dovedností. Tou je dovednost se zbraněmi jako je meč, sekera či palcát. Nebo schopnost střílet z luku. A naposledy umění magie. Ve své podstatě tím určujete, že můžete používat mnohem destruktivnější zbraňový potenciál, který dílem nakoupíte a nebo přímo naleznete v dungeonech. Ano, je zde i fáze nakupování, díky níž v daném místě lze dokoupit potřebné propriety (jako elixíry uzdravování) či zbraně. Zbraně však mají - vedle rychlosti ataku či dosahu dostřelu - určitý limit svého používání, neboli opotřebovávají se a tak je buď můžete zase nabídnout pro výkup, nebo si je nechat opravit. Ve druhém případě vám pak takový Mithril Sword již nevydrží 200 seků, ale toliko 180, atp. Čili každou opravou se snižuje životnost materiálu. Zde je nutno podotknout, že se vám ruční zbraně opotřebovávají jenom při ataku soupeře; pokud s nimi trefujete např. zeď, nebo rozbíjíte sudy, amfóry a jiné interaktivní předměty (z nichž často vypadávají dosti užitečné věcičky), pak se na životnosti nic nemění – což sice nemá logiku, ale potěší to. Každopádně, bojování tváří v tvář konečně nabízí velice sympatický výčet strategických atributů, kam patří možnost "locknutí" nejbližšího soka (s tím, že je pak každý váš pohyb prováděn
čelem k tomuto oponentovi) a hlavně pestrá nabídka seků a ataků, lišící se navíc dle vámi drženého typu ruční zbraně. Výborně. S tím souvisí i velmi dobře navržené
ovládání, k němuž se ještě později dostanu, a v němž směrový kříž determinuje způsob vašeho ataku s postupně navazujícími efektními komby. Je věčná škoda, že tyto možnosti zůstávají od začátku do konce stejné, že se v tomto směru nijak nevyvíjíte, pročež se jednostranné zaměření na dráhu bojovníka nemusí později už tolik vyplatit. Ač získáváte stále silnější zbraně a zbroj, hodnota vašeho života je pořád stejně vysoká a protivníci vesměs o dost odolnější! Pak je tady alternativa ostřelování nepřátel pomocí dalekonosných luků. Musím říci, že třebaže mám ve hrách obecně nejoblíbenější lučištníky coby hlavní hrdiny, zde toto umění nemá až tak silné uplatnění a hlavně, je to celkem nuda. Přesto bych však cca dva bodíky do této charakteristiky neváhal investovat, neboť se příležitostně hodí. Nakonec zbývá už jen magie a zde pár opravdu smrtonosných kouzel, jež ve vhodné kombinaci s útokem tváří v tvář dělají z Rynn opravdu děsivého soupeře. Problém však je ve skutečnosti, že se většina kouzel pomalu vyvolává a ta
útočná tak dosti často ztrácejí význam. Naproti tomu podpůrná magie, jako je
zpomalení času nebo vyvolání strachu u blízkých nepřátel, se sakra hodí! Přístup ke kouzlům je buď skrze přehledně zpracovaný inventář, jenomže během jeho prohlížení čas ve hře stále běží, takže to lze aplikovat jenom v klidových situacích. Nicméně pakliže se naučíte správné vyvolávací tahy rukou, což je NESMÍRNĚ efektní podívaná, ušetříte něco cenných sekund.
Již zmíněná možnost zaměření nejbližšího oponenta je graficky zohledněna tak, že přesně víte, na koho v té smečce barbarů vlastně útočíte a navrch k tomu zde máte příjemné barevné zohlednění, jak je váš protivník na tom se životem. Což je jednoznačně prima. Pakliže je v lokaci někdo, kdo disponuje střelnou zbraní nebo útočnou magií, přicházejí vážné problémy, které musíte urychleně řešit. Třeba tím, že se postavíte tak, aby váš momentální sok s mečem stál mezi vámi a oním kouzelníkem, takže jinak dobře cílené ataky fireballů si tento nešťastník "vyžere" namísto vás. Nejednou jsem byl překvapeným svědkem situace, kdy se několik protivníků v divokém reji seků a ataků navzájem ošklivě zranilo a v náhlém záchvatu vzteku posléze začali útočit sami
proti sobě, což je nesporně zajímavé zpestření. Kam ještě můžu zahrnout mapu, která není sice příliš podrobná, ale ve hře stěží kdy zabloudíte.
V soubojích bych mohl zmínit ještě jeden dosti důležitý aspekt. Můžete mít totiž také štít. Ovšem k tomuto nápadu se osobně stavím poněkud skepticky, neboť štít vám paradoxně nepomůže v odražení výpadu, ale pouze umenší stupeň zranění. Pročež jsem tedy dával přednost toliko jedné zbrani (škoda, že ve volné ruce pak nemáte šanci držet další zbraň), se kterou dokážete při správném načasování atak protivníka vykrýt bez ztráty květinky, což se mi jeví jako mnohem zajímavější alternativa. Úplně na závěr tohoto odstavce musím upozornit, že je tady hranice výše vašich zkušeností, která se zastaví na 12. úrovni, přičemž maximální úroveň každé ze tří dovedností má číslo 8. Takže pozor při rozdělování bodíků!
Vedle Rynn a jejího bojování na zemi se pochopitelně dočkáte i létání na Arokhovi, u něhož pro změnu dochází ve vývoji v oblasti elemetálních ataků, takže
vedle prvotního ohnivého dechu či ohnivých slin bude později disponovat např. silným elektrickým výbojem. Přes žádanou volbu locknutí nepřítele jsou však vzdušné souboje už po čase poněkud jednotvárné a nezřídka v nich chybí přehled. Občas se totiž na obloze mezi několika soky ztrácíte a příležitostně se těžko rozhodujete, na koho zaútočit jako na prvního, nebo netušíte, kdo vás a odkud právě zasahuje. Jinak je však létání na Arokhovi vyřešeno velmi dobře, jeho nálety na pozemní personál rozličných katapultovacích zařízení (z nichž jeden typ ve mě evokuje vzpomínky na Hvězdné války) či roztroušené nepřátelské bojovníky se nesou ve značně represivním duchu, protože tyhle Arokhovy aktivity jsou pro vaše soky předem prohranou bitvou.
Avšak kooperace Arokha a Rynn v okamžiku, kdy jsou navzájem odloučeni, mohla být vyřešena lépe, neboť drak neprojevuje velkou snahu vám pomoci, byť vás v jeho blízkosti nahání tlupa nedobře naložených oponentů. Na druhou stranu, ve většině situací pod širým nebem je nablízku, k nasednutí na něj stačí k Arokhovi jenom doběhnout, pročež není důvod se pak nějak zvlášť trápit s otázkou, co s načatým skřetem.
Přichází čas na dosti vážnou výhradu. Ve hře máte možnost určit ty důležité předměty z inventáře, ke kterým budete mít rychlý přístup. Jenomže cyklování mezi vybranými proprietami není ve víru boje zrovna optimální nápad, přimlouval bych se spíše pro definování jednoho tlačítka, jemuž bych kupříkladu přiřadil funkci jako je vypití uzdravovacího elixíru, což je mnohdy dosti klíčová věc. Ale bohužel. Východiskem z nouze je tedy možnost uložení hry v jakémkoliv jejím momentu, nicméně každé ukládání (které, jen tak mimochodem, zabírá opravdu brutální prostor na kartě) trvá několik sekund, čímž tak trochu trpí dynamika hry.
Inventář má pouze množstevní limit, kdy v něm každá věc a předmět zabírá určitý počet políček. Pakliže není místo, musíte se holt něčeho nejméně užitečného zbavit. Trochu zvláštní sice je, proč je v inventáři i zbroj, jíž máte momentálně na těle (což je skvěle animačně zohledněno, stejně jako každá nová zbraň ve vaší ruce!), ale budiž.
Dříve byla řeč o penězích - tyto si "vybíráte" z občasných truhliček či rozličných sudů,
jež rozbijete. Tady vaše úsilí hra do značné míry zjednodušila, protože jakýkoliv nalezený artefakt rovnou přetransformuje do peněžní hodnoty, takže odpadá to obvyklé martýrium běhání do hlavního města a odprodávání věcí z přeplněného inventáře! Není to realistické, ale dobře tomu rozumím:o)
Ke zdejší kameře nemám žádné připomínky, s Rynn ve třetí perspektivě jsem neměl jediný vážný problém, navíc tu je skrze pravý analog možnost manuálního zkoumání krajiny vůkol, což je další výborná feature. A jestliže vám ani tohle nestačí, lze se díky luku (má v tomto směru tedy byla chybná) přepnout do pohledu z vlastních očí, v němž se dá ještě dále pohybovat, a pak eventuelně odstřelovat vzdálené a nic netušící protivníky, stojící třeba někde na stráži. V této souvislosti musím zmínit umělou inteligenci nepřátel, která sice občas příjemně překvapí, ale jinak není příliš valná. Na druhou stranu, při nesmírné převaze sil temnoty jsem tomu bylo nejednou i docela rád:o)
Co potěší, je zvukové zpracování. Hudební doprovod je sice příležitostný, ale má téměř epický podtón. Veškeré dialogy s NPC charaktery jsou kompletně namluvené a s titulky, přičemž Arokh a pár dalších důležitých postav na scéně jsou "nadabováni" opravdu super. Samozřejmě, k tomu si připočtěte hlášky z úst vašich nepřátel, svištění mečů, praskání ohně či křupání sněhu nebo písku pod vašima nohama, prostě skvělé. Horší to je s grafickou stránkou hry. Viditelnost (dohled) je spíše průměrná, místy si navíc tvůrci umně vypomáhají špatným počasím, mlhou apod. Nechybí ani "oblíbené" doskakování vzdálených objektů a třebaže měnící se krajina působí sympaticky, není to nic, z čeho by vám měla spadnout čelist. Jednotlivé scenérie zpravidla tvoří jenom holé kopce a pár stromů, eventuelně nějaké obydlí či vpravdě chudokrevně koncipované město, což je obrovská škoda. Navíc. Jednotlivé herní kapitoly nejsou svou rozlohou nikterak velké, s Arokhem je prolétnete za chvilku, pročež se tak připravte, že drtivou většinu času strávíte v tematicky hodně jednotvárných a nepříliš nápaditých dungeonech. Zkrátka, zdejší svět má přes prvotní dojem značně komorní nádech. Až třeba v příběhu zabrousíte na
zasněžený sever, do města Ravenshold, jehož jeho obyvatelé údajně po staletí brání před nájezdníky, nebudete z něj mít právě dobrý pocit. Jistě, dvě dominantní brány působí na první pohled impozantně, ale tři baráčky a několik vojáčků toto místo bránící před protivníky je opravdu hodně legrační idea. Stejně jako další fakt, že si tvůrci příliš nelámali hlavu se zpracováním jednotlivých postav, které tady až příliš často vyhlížejí jedna jako druhá, což je obdivuhodné lajdáctví. Přes tohle všechno vás však vizuální podoba rozhodně neurazí, sem tam se díky nějakému efektu (doslova brilantní je třeba stínování) blýskne na lepší časy, ale hardware PS2 to rozhodně neždíme.
Důležitou notickou jsou pohybové aktivity hlavní hrdinky, kam patří všelijaká salta a přeskakování, plavání (což není vyřešeno vůbec dobře, neboť Rynn z nějakého důvodu nedokáže plavat na hladině, pročež stále kontrolujete kyslík), kotouly všemi směry, automatické chycení se okrajů převisů či šplhání po žebřících a překonávání nevysokých platforem.
Otazník však visí nad příležitostnými bugy. Evropská verze jich sice nemá ani
zdaleka tolik, co americká, kde se kupříkladu s oblibou ztrácí Arokh, ale i tak. Zejména nepotěší časté zasekávání se za překážky, což svědčí o
tom, že navzdory odkladu vydání hry se Surreal Software ještě nedokázal přizpůsobit konzolovým nárokům. Tady totiž není možné, co na PC, aby se následně po uvedení hry na trh ještě dostalo na tunu všelijakých patchů na fixování chyb a nedodělků. Pročež doufám, že se u případného pokračování tohoto titulu dočkáme v tomto ohledu perspektivnějšího modelu. Dalším problém může nastat u definování členitosti krajiny, jejíž šikmé srázy jsou nezdolatelné a příležitostně vás sešup shůry po takovéto skluzavce dovede velice rychle do náruče smrti, ale jindy zase nabízí příjemnou zkratku vaší dlouhé cesty.
Co ještě říci? Některé okamžiky jsou mimořádně povedené. Návštěva staré hrobky, kde si musíte svítit loučí a bojovat s kostlivci. Souboj s jedním z bossů, jímž je gigantický yetti. Po vystřílení posledních šípů (škoda té ledabylé animace, alespoň mohli Rynn přidělat toulec, aby je nevytahovala jako králíky z klobouku) jsem použil
lektvar neviditelnosti a protivníka udolal tváří v tvář několika vydařenými trefami do jeho palce u nohou, neb jsem mu dosahoval stěží po kolena! Či pasáž, kdy vás zajmou a vy se beze zbraní musíte dostat ze svého vězení a doběhnout si pro zbroj a ostatní propriety přes nebezpečné stráže. Navzdory těmto bezpochyby skvělým momentům, přes opravdu dlouhou dobu pro dohrání celé hry, se však po nějakém čase dostavuje pocit zbytečné repetetivnosti. Jednotlivé dungeony jsou vlastně jeden jako druhý. Všude se válejí kosterní pozůstatky a na hácích zavěšené napíchnuté ostatky nešťastných lidských vojáků, sem tam nějaká ta bedna či páka nebo výtahová plošina a samozřejmě spousta tematicky shodných typů nepřátel, se kterými od začátku do konce svádíte zuřivé boje. Neboli občas by neškodila nějaká pěkná adventurní vložka, lepší využití Arokha – jehož souboje skutečně už po chvíli přestávají bavit a při nějakém volném plachtění světem tady není co obdivovat – či nápaditější vedlejší questy. Možná silnější RPG rámec, který je jen lehce načrtnutý, ale nikoliv nějak zvlášť propracovaný. Nicméně i tak je před vámi opravdu dobrá fantasy akce, jíž si příznivci tohoto žánru rychle oblíbí. A její nespornou výhodou je fakt, že se k ní můžete kdykoliv vrátit i při jejím rozehraném stavu, protože se do Drakana okamžitě dostanete.
| Drakan: The Ancients Gates | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
