Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Driver Parallel Lines

  12:00aktualizováno  14. března 11:32
Život je pes, to je stará známá věc, ale co je moc, to je moc. Necelých třicet let v chládku vězení víceméně pro nic za nic by dokázalo naštvat i nejednoho ultra kliďase.

Driver Parallel Lines Tak a je to tady. S napětím očekávaný čtvrtý díl Drivera se přiblížil, a my tak můžeme posoudit jeho kvality. U hry takového jména ovšem jistě neuškodí nejprve krátký exkurs do historie celé série. Všechno to začalo již poměrně dávno – na PSone. Tehdy zapůsobil první Driver doslova jako blesk z čistého nebe a i přes své dílčí chybky nebo třeba i vcelku vysokou obtížnost se zcela zaslouženě stal obrovským hitem. Není potřeba ani příliš přehánět, abychom nástup Drivera mohli srovnat s nástupem GTA na PS2. Již tehdy byl herní průmysl v prvé řadě výnosným byznysem, a tak na sebe druhý díl nenechal dlouho čekat. Odstranil několik menších nedostatků a na rozdíl od dílu prvního, kde se zásadně pouze jezdilo, přidal i pěší mise. Ty sice stály za starou belu, ale v kontextu celé hry se nejednalo o kdovíjakou známku poklesu kvality. Výhled směrem k tehdy nové generaci konzolí byl tedy více než růžový. Realita byla ovšem nakonec taková, že se tvůrci až příliš nechali strhnout tendencí udělat hru, která by dokázala konkurovat GTA, což se jim ovšem vůbec nepovedlo a Driver Parallel Lines

Vedle nejrůznějších protivníků se budete muset vypořádat i s pozorností police.

Vrátit jméno Driver tam, kam vždycky patřilo, tak má právě čtvrtý díl s podtitulem Parallel Lines. Podaří se mu to? Upřímně řečeno, asi ne tak úplně, jelikož v našich očích se mu to zkrátka nedaří a jímá nás poměrně silné podezření, že se mu to nepodaří ani v očích široké hráčské veřejnosti. Parallel Lines je sice jednoznačně lepší hrou nežli jeho přímý předchůdce, ale vystoupat do těch nejvyšších kvalitativních pater se mu nepovedlo. Důvodů je bohužel hned několik a jedním z nich je i to, … že se opět snaží do poměrně značné míry kopírovat GTA. A to, jak známo, není zrovna ta nejlepší cesta k tomu, aby se na světě objevila další skutečně vynikající hra.

Oproti GTA ovšem nový Driver disponuje několika atributy, v nichž svého úhlavního soka překonává. V prvé řadě se Driver Parallel Lines jedná o ucelený a dobrý příběh, který je rozdělen na dvě kapitoly, v nichž jsou osudy hlavního hrdiny Kida popisovány v rozpětí celých 28 let. Začínáte jako osmnáctiletý smrkáč, který si žije typicky floutkovským životem a víceméně jediné, co umí, je řídit auto. I to mu ale stačí k rozumné obživě, kdy si vydělává rozvozem zlodějů z vykrádaček a podobnými fuškami. Velmi brzy si začne vydělávat náročnějšími a lépe honorovanými zakázkami a je mu fajn, aniž by vlastně měl v poslední době tak až nechutně typické ambice stát se největším kriminálníkem ve městě. Linie standardního videoherního příběhu je ovšem narušena zhruba v půlce hry, kdy se Kid stane obětí spiknutí a putuje do vězení. Tedy ne že by si pár dní v chládku za to všechno nezasloužil, ale 28 let je opravdu poněkud přehnaný trest.

Jak známo, hra se odehrává v New Yorku, jenž je ztvárněn poměrně velmi dobře, co se týče autentičnosti známých míst i co do rozlohy. Pochválit autory musíme i za ztvárnění atmosféry. Hra totiž začíná koncem sedmdesátých let, která jsou zde prezentována naprosto věrně, ať už se zaměříme na dobové oblečení, auta nebo třeba na velmi pestrou škálu tehdejší muziky. Driver Parallel Lines Dokonce se nebojíme říci, že je zde tato doba ztvárněna ještě lépe než osmdesátá léta ve Vice City. A to už je co říci. Když ale vylezete z krimu, ocitáte se najednou v roce 2006, a tudíž na vás čeká doslova a do písmene úplně jiné město – nosí se jiné hadry, muzika je k nepoznání a auta jsou si podobná snad jen jen tím, že mají čtyři kola a volant. Nejen již postaršího Kida, ale i vás coby hráče tak čeká nefalšovaný kulturní šok.

Suma sumárum se tedy v případě Driver: Parallel Lines jedná o vcelku slušnou záležitost.

Až doposud je tedy všechno fajn, ovšem horší už je to ve chvíli, že vás hra baví víceméně pouze právě kvůli příběhu. To se týká zejména té druhé části, kdy budete v prvé řadě zvědaví, jak se Kidovi podaří jeho cesta za pomstou těm, kteří ho na půlku života neprávem poslali do vězení. Hratelnostně je totiž tato hra tak říkajíc mdlá. Rozhodně nechceme říci, že je to až taková hrůza jako Driv3r, ale tak nějak to pořád není ono. Upřímně řečeno jsme totiž i přes všechna ta preview těšili na to, že si v Driver Parallel Lines Parallel Lines v prvé řadě pořádně zařádíme v autech, ale hra se bohužel na náš vkus až moc blíží žánru městské akce. Jistě, jezdí se tady více než minule, ale po svých taky nebudete chodit jen tak občas. K tomu si připočtěte častou nutnost střelby za jízdy a ne zcela ideální zaměřovací systém, a dostanete výsledný produkt, jenž očekávání naplnil jen zčásti. I když tedy z poměrně slušné části.

První dojmy ze hry jsou totiž poměrně špatné a je potřeba si na zdejší poměry vcelku dlouho zvykat a nejsme si zcela jistí, zdali se tato snaha ve výsledku stoprocentně vyplatí. Největší brzdou je v úvodu jednoznačně ovládání, které sice není nikterak složité, ale je takové jakési toporné, což platí jak pro ovládání vozů, tak třeba i pro střelbu. Jedním z prvních úkolů je nutnost sejmout za jízdy jiné auto, které před vámi samozřejmě všemožně uniká, a navíc do něj nesmíte narážet. Účelem je jednoznačně zažití si střelby za jízdy, ovšem spíše to ukazuje, že tato hra nebude žádná sranda. Přiznám se, že již tuto misi se mi podařilo splnit až napotřetí. Poprvé se mi nepodařilo sladit zároveň střelbu a ovládání vozu, takže mi sledovaný objekt ujel z Driver Parallel Lines dohledu, podruhé z víceméně podobných důvodů jsem do protivníka několikrát narazil a potřetí jsem mu prostřelil gumy víceméně náhodně. A když jsme už u toho prostřelování gum. V úvodu, kdy jsou vám vysvětlovány všechny možnosti hry, máte za úkol aktivovat přesnější zaměřování a prostřelit modelovému autu gumy. Zamíříte tedy na pneumatiku a nestane se nic. Zamíříte na střed kola a pneumatika praskne. Některé zdejší záležitosti je zkrátka potřeba přijmout tak, jak jsou, a dál to moc neřešit.

Když se vám ale hra se vším všudy dostane do krve, nelze říci, že byste si neužili slušnou porci zábavy. Mise jsou v rámci možností poměrně rozmanité, projedete se v kdečem včetně motorek a navíc si do paměti zaryjete mapu New Yorku. Škoda jen, že jsou občas mise, ať již hlavní či vedlejší, rozmístěny tak nešťastně, že vám spoustu času zabere se k nim vůbec přes celé město dostat. Slávu PSone dílů připomínají i některé mise, které se vám zpočátku budou zdát nesplnitelné a vyžádají si mnoho opakování. Pokud si ale tuto hru pořídíte, stojí za to vytrvat a pokoušet se je splnit. Příběhová zápletka druhé části za to totiž docela stojí.

Reflections pro hardcore hráče

Často je dnes možné setkat se z názorem, že dnešní hry již nejsou to, co bývaly. Jsou příliš jednoduché a dohrát je, to byla pořádná výzva. Jó, osmibity, to byly pořádné hry. No, to byly. Ostatně něco více si u nás na toto téma budete moci přečíst v sobotu. Každopádně je ale tvůrčí tým Reflections, který ve svých hrách nabízí pořádnou obtížnost hned od začátku. Platí to samozřejmě pro všechny čtyři díly, i když u třetího není zase tak jistá, zda byla hra skutečně obtížná nebo pouze jednoduše špatná. Zapomínat ovšem nesmíme ani na velmi zajímavý titul Stuntman, který všechny virtuální řidiče dokonale prověřil hned v úvodu života PS2.

Driver Parallel Lines Vedle nejrůznějších protivníků se budete muset vypořádat i s pozorností police. Čím více zločinů a přestupků budete páchat, tím více spadeno na vás samozřejmě budou mít. Míra vaší hledanosti je znázorněna dvěma ukazateli, kdy jeden popisuje pozornost, která je věnována vašemu autu, a druhý vás pak informuje, jak moc zná policie přímo vás. Proto není vhodné při naháněčce s policí příliš vylézat z vozu. Pokud ale policii setřesete, můžete se „osvobodit“ tím, že si ukradnete jiné auto. Z GTA byl zkopírován i prvek autoservisů, kde si můžete nechat stávající auto „přelakovat“. Navíc zde ale můžete své vozy i různě upravovat, což se velmi hodí, jelikož namísto spojlerů a vinylů si zde můžete v prvé řadě pořídit třeba neprůstřelná skla či gumy.

U hry se vás budou snažit udržet i povedené meziherní animace, které rozhodně mají šťávu, podobně jako grafika

Klady a zápory

Plus Znatelné zlepšení oproti minulému dílu
Plus Skvěle ztvárněná sedmdesátá léta
Plus Od poloviny zajímavý příběh
Plus Výborné ztvárněníNew Yorku

Mínus Na všechno je potřeba si pořádně zvyknout
Mínus Hra nedokáže vtáhnout hned na začátku
Mínus Místy až příliš okaté kopírování GTA

celkově. Technicky sice o nic světoborného nejde, ale na to jsme už u her s rozlehlými herními lokacemi zvyklí. Každopádně je ale zdejší grafika o poznání lepší než v případě San Andreas. Poměrně dost dobře si vede i zvuková stránka hry. Dabing by sice mohl být o něco autentičtější, ale o to lepší je volba soundtracku, zejména co se týče části ze sedmdesátých let. Hudební doprovod je nejen žánrově velmi pestrý a mocně přidává hře na atraktivitě a dobové autentičnosti.

Suma sumárum se tedy v případě Driver: Parallel Lines jedná o vcelku slušnou záležitost, která ovšem vzhledem k dnešní době nedosahuje takových kvalit, jakých ve své době dosahovaly PSone díly. Na druhou stranu, je to mnohem lepší než v případě dílu třetího, a tak doufejme, že i nadále bude křivka kvality série již jen stoupat.

Driver Parallel Lines
Výrobce/Vydavatel Reflections/Atari
Platforma PlayStation 2, Xbox
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 542 kB
Verdikt: Lepší než posledně, ale na návratu na absolutní výsluní bude potřeba ještě zapracovat.
Hodnocení: 72% (info)

Autor:



Nejčtenější

První zahraniční ohlasy na českou hru Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come: Deliverance

Některé zahraniční servery již publikovaly recenze na českou hru Kingdom Come: Deliverance. Jak si vede? U kritiků...

Nejvtipnější chyby z českého hitu Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come je obrovská a propracovaná hra, ale její autory čeká ještě spousta práce při odlaďování mnoha chyb, které...



OBRAZEM: Vychází Kingdom Come, přinášíme své dojmy po prvních 20 hodinách

Nejočekávanější česká hra poslední dekády je konečně tady. My už ji sice pár...

Nejočekávanější česká hra poslední dekády je konečně tady. My už ji pár dnů testujeme, ale vzhledem k jejímu obrovskému...

O Kingdom Come: Deliverance je v Česku zájem, mnohé obchody mají vyprodáno

Kingdom Come: Deliverance

Česká hra Kingdom Come: Deliverance sice vyšla teprve v úterý, mnohé obchody však měly rozprodanou většinu z první...

RECENZE: Kingdom Come naučí svět milovat českou historii

Kingdom Come: Deliverance

Nejočekávanější česká hra poslední dekády nezklamala. Je to sice o dost náročnější záležitost, než na jaké jsme si v...

Další z rubriky

RECENZE: S DOOM VFR zažijete krvavé peklo zase trochu jinak

DOOM VFR

Jde vůbec dohromady spojení frenetické akce a virtuální reality? Král bezduchých stříleček vám v tom přichází udělat...

Druhý přídavek k Wolfensteinovi dokazuje, že střílení nácků se neomrzí

Wolfenstein 2: The Diaries of Agent Silent Death

V novém DLC k Wolfensteinovi sice tentokrát hrajeme za tajnou agentku, náplň je však pořád stejná: mordovat nácky po...

RECENZE: Přídavek k Life is Strange je až zbaběle nekonfliktní

Life is Strange: Before the Storm

Pokračování fantastického teenagerského seriálu sice není tak dobré jako originál, ale fanoušci by ho rozhodně minout...

"2018", rok kdy se stanu maminkou!
"2018", rok kdy se stanu maminkou!

Deníček mladé maminky, která popisuje, jaké to je stát se maminkou.

Najdete na iDNES.cz