Driver: Parallel Lines

  12:07aktualizováno  29. června 12:20
Driver se nenápadně vrací na svou domovskou platformu. Napjatí hráči čekají, zda půjde o fiasko hodné předchozího dílu, nebo se série svou kvalitou vrátí na počátek. Stačí kliknout a dozvíte se to v naší recenzi!
75

Driver: Parallel Lines

Platforma: PC
Výrobce: Reflections

Herní karta

Driver: Parallel Lines Síla značky Driver je až neuvěřitelná, když si uvědomíme, že jediným opravdu skvělým dílem byl ten první. Pokračování už představovala jasný úpadek, dvojka navíc vyšla jen pro konzole. Po fiasku se třetím dílem se zdálo, že je série mrtvá. Nicméně zabrala mohutná reklamní kampaň a údajně i úplatky pro zahraniční recenzenty – Driv3r se prodával jako čerstvé rohlíky. Co se týče Parallel Lines, mnoho lidí se domnívalo, že skončí přinejlepším stejně. Konzolisté se o výsledku mohli přesvědčit již před více jak rokem. PC hráči se dostávají na řadu teprve nyní a jistou zárukou kvality nám budiž značka renomovaného vydavatele Ubisoft, který od krachujícího Atari zakoupil na Drivera veškerá práva. Tohle je tedy jen začátek. Rozhodně ne špatný.

Po několika přestátých výzvách ho místní podsvětí vezme hluboko mezi sebe

Samotný začátek dává tušit, že Parallel Lines příběhové s předchozími díly série nemají nic moc společného. Je to tak. Driver: Parallel Lines Hlavním hrdinou je tentokrát nepříliš zkušený zlodějíček TK, který se opírá o svou schopnost odvézt padouchy ze žhavého místa ve velmi dobrém čase. Na tom se tedy rozhodne stavět svou kariéru v roce 1979 v New Yorku. Po několika přestátých výzvách ho místní podsvětí vezme hluboko mezi sebe. Jedním z prvních zadavatelů nelegálních zakázek je bláznivý černoch s přestřeleným afrem Slink, ale příběhových postav si užijete mnohem více. Vyprávění totiž Parallel Lines berou vážně a pravidelně vás tak zásobují stylovými renderovanými sekvencemi.

Plníte si tedy jeden úkol za druhým, nezadržitelně stoupáte v gangsterské hierarchii vzhůru. A to je právě problém. TK začíná být nepohodlný, dřívější spojenci se ho rozhodnou zradit. Jeho nadějně se rozjíždějící kariéra tak končí ve vězení. Originální závěr, ale nepřichází příliš brzy, řeknete si jistě? A máte pravdu! Stejně vás ale překvapí, když uvidíte hrdinu v roce 2006 vycházet z věznice. Nemá nic, svět se změnil, ale on Driver: Parallel Lines je plný touhy po odplatě. A přesně kolem ní se druhá polovina hry točí.

Nový Driver v mnohém připomíná Grand Theft Auto. Už žádné svázané mise spojené nerozdělitelným příběhem, ale především volnost tu udává rytmus. Dokonce lze vystoupit z vozu a chodit či bojovat po vlastních. Ano, bylo to již v Driv3r, nicméně tam to příliš nefungovalo. Zde už se jedná o naprosto regulérní součást hry, bez níž se zkrátka neobejdete. Můžeme vás ale uklidnit, poměr ježdění a chození je stále výrazně nakloněn pro polohu sedíc za volantem. Řekli bychom, že je to tak 70:30. A je samozřejmě na vás, zda si tento poměr v jistém směru poupravíte podle svých preferencí. Důležité však je, že Driver ctí své jméno a činnosti, pro kterou první díl této série milujeme, si tu užijete habaděj.

VIDEO

Nový Driver v mnohém připomíná Grand Theft Auto. Už žádné svázané mise spojené nerozdělitelným příběhem, ale především volnost tu udává rytmus.

Driver: Parallel Lines Přesto nelze nesrovnávat s GTA. Parallel Lines jsou mu zkrátka až příliš podobní, v sedmdesátých letech pak více než co jiného připomínají další klon tohoto hitu – Scarface. Místy byste hry od sebe snad ani nerozeznali. To pro osobitost atmosféry není ideální vizitka. Na druhou stranu, jak lépe zpracovat otevřené město, ve kterém si můžete plnit úkoly zcela podle svého uvážení? Co Driver ztrácí na jedinečném požitku z hratelnosti, to získává zpět svým příběhem a sekvencemi. Tedy alespoň částečně.

Začátek se odehrává ve formě zběsilé honičky s několika policejními vozy. Nic co by nešlo zvládnout, ba naopak – úspěch se předpokládá hned napoprvé. Zároveň vám tak přejde do krve ovládání, které ani intuitivnější být nemůže. Stejně jako jízdní model, kterému nelze nevystavit velkou jedničku. Je samozřejmě arkádový až běda, ale o tom to je – jinak byste v hustém newyorském Driver: Parallel Lines provozu, kde se častým srážkám ve vysokých rychlostech neubráníte, přímo trpěli. A to autoři nechtěli. Proto se auta ovládají citlivě, jejich chování je nerealistické, ale rozhodně uvěřitelné. Projedete se snad ve všech typech vozidel, jak těch patřících do zlatého fondu amerik a jiných dnes už takřka veteránů, tak moderních žihadel. Přítomny jsou také motorky – i ony disponují kvalitním fyzikálním modelem, a pokud se s nimi naučíte zacházet, jsou na přecpaných magistrálách nedocenitelné. Strojů je dohromady zhruba 80. Vozy se od sebe svým chováním liší, ale opravdu výrazně jen ty odlišné typy. U dvou sporťáků tedy poznáte jen malý rozdíl. Všechny vehikly podléhají i značné míře poškození. To je však především vizuální. I s hrozivě vypadajícím vrakem lze stále obstojně jezdit, ačkoliv zhoršení jistých vlastností zaznamenáte.

I v Parallel Lines se úkoly dělí na hlavní a vedlejší. Druhé jmenované ale nemají tak Driver: Parallel Lines výrazné zastoupení jako v jiných titulech podobného typu. Driver je tak stále zaměřen spíše na vyprávění tažného příběhu. Na mapce máte vyznačeny bodíky vedoucí k dalším zakázkám, takže je vždy co dělat. V průběhu jednotlivých misí je pochopitelně znemožněno ukládat, což bychom chápali, ale trochu nás mrzelo, že úkoly se mnohdy skládají z několika vrstev. Aspoň mezi nimi by mohlo probíhat automatické ukládání – takhle se odehraje jen na konci celého bloku. Zpočátku to není nic tragického, ovšem s časem přibývá obtížných misí a každý další pokus startující od samého začátku budete proklínat. Zmiňme ještě síť garáží, v nichž lze skladovat auta a také je zde vylepšovat. Nejen vizuálně, ale v omezené míře můžete pomoci i jejich motorům nebo si třeba zařídit neprůstřelná skla. I na boje ve vozidlech totiž dojde.

Nedílnou součástí hry je i policie, která je poměrně drsná a pokud na vás dostanou upozornění všechny hlídky ve městě, doplněné o vrtulníky, máte zaděláno na takřka neřešitelný problém. Na druhou stranu, vlastní AI policajtů není valná a často se chovají, jako by je někdo podplatil ve váš prospěch.

Klady a zápory

Plus Výborně hratelné honičky
Plus Slušný příběh

Mínus Rozdíl mezi minulostí a současností mohl být více zdůrazněn
Mínus Někdy se až moc podobá GTA

Cena 899 Kč
EN Anglicky (český manuál)

Graficky nejde o žádný zázrak, to však vzhledem k rozlehlosti New Yorku můžeme odpustit. Zamrzely nás spíše málo odlišné styly sedmdesátých let a současnosti. Po ulicích samozřejmě jezdí jiná vozidla, ty však stačilo víceméně jen přetexturovat, stejně jako to nejspíš dopadlo s okolím. Atmosféra by si celkově zasloužila mnohem větší skok. Tento potenciál hry měl být rozhodně mnohem více vyždímán. Ale i tak oceňujeme dobrý nápad. Nekompromisní poklonu však skládáme výbornému soundtracku, který obsadily takové hvězdy jako Blondie či David Bowie.

Všechny vehikly podléhají i značné míře poškození. To je však především vizuální. I s hrozivě vypadajícím vrakem lze stále obstojně jezdit, ačkoliv zhoršení jistých vlastností zaznamenáte.

Nakonec se naše obavy z dalšího pokaženého Drivera naštěstí nenaplnily. Už sice nejde o tak nezaměnitelný zážitek jako v případě prvního dílu, především kvůli snaze přiblížit se GTA, na druhou stranu hra konečně vychází bez zbytečných chyb či nelogičností a dá se hrát dlouhé hodiny. Holdujete-li tomuto typu titulů, nemáte co řešit.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

75 %

Čtenáři

83 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 672 čtenářů

Nejčtenější

Herní rekordman má 1 720 platinových trofejí. Vypadá, jako kdyby nespal

Herní rekordman Hakam "Hakoom" Karim

Bahrajnec Hakam Karim, vystupující pod přezdívkou Hakoom, se stal oficiálním držitelem Guinnessova rekordu v počtu...

Kvůli ukliknutí se ze hry stal nečekaný hit, vývojáři stejně nezbohatli

Evolvation

O tom, že i špatná reklama je stále reklama, se přesvědčili nezávislí vývojáři z nizozemského týmu HyperReuts. Poté, co...



Poslední Tomb Raider je ve slevě a autoři za to čelí vlně kritiky

Shadow of the Tomb Raider

Ani ne dva měsíce po vydání je hra Shadow of the Tomb Raider ve slevové akci. Někteří hráči nemohou unést fakt, že ji...

Sedm nejtypičtějších výmluv chudáka hráče

Hráč na kokainu - ilustrační foto (Angry Gamer)

Za okny pomalu vychází slunce, na krku spousta povinností a rozechvělé prsty ospalého hráče se jen velmi neochotně...

RECENZE: Call of Duty: Black Ops 4 je pro sérii přelomovým dílem

Call of Duty: Black Ops 4

Veleúspěšné Call of Duty letos poprvé odvrhlo kampaň pro jednoho hráče a láká fanoušky na svoji verzi populárního módu...

Další z rubriky

RECENZE: Hearthstone: The Boomsday Project láká na mechy a spíš nudí

Hearthstone: The Boomsday Project

S The Boomsday Project slaví návrat mechové a nové klíčové slovo Magnetic upravuje dynamiku hry i prostor pro...

RECENZE: State of Mind je i přes spoustu chyb zajímavým sci-fi příběhem

State of Mind

Ambiciózní novinka od německých adventurních specialistů z firmy Daedalic detailně rozpracovává témata, nad kterými se...

Příběh barda po třiceti letech. Recenze The Bard's Tale IV

The Bard’s Tale IV: Barrows Deep

Říká se, že hudba je nejlepší lék. Ve světě The Bard's Tale je také nejmocnější silou. The Bard's Tale IV je návrat do...



Najdete na iDNES.cz